ktm_duben




Norton V4-SS: Královské svezení

Po pěti letech od startu projektu a dva a půl roce od oficiální prezentace prvního prototypu je nový Norton V4 konečně tady. Ponejprve v exkluzivní, ručně dělané sérii 200 kusů modelu SS, potom přijde výrazně levnější velkosériový RR. Já jsem měl možnost jako první a doposud jediný novinář otestovat tento od pohledu výjimečný anglický motocykl. Jaký je při jízdě? Nepochopitelně skvělý!

Kapitoly článku

„Povídám, tohle je hodně zářivý motocykl,“ pravil manžel z páru padesátníků, když mě míjeli, zatímco jsem popíjel kafčo na břehu Stratfordského kanálu v Lowsonfordu. „Co to je zač?“ Ještě než jsem se nadechl, abych pána poučil, jeho elegantně oblečená manželka tak učinila za mě. „Já vím, co to je!“ vychrlila nedočkavě. „To je nový Norton V4, viděla jsem o něm dokument na BBC poté, co se jim dost dařilo loni při TT na ostrově Man. Doufala jsem, že ho někdy uvidím na živo – jak jezdí? Vypadá velmi rychle!“ I když mám v paměti pravidlo, že není dobré soudit knihu podle obalu, v tomto případě jsem s dámou musel souhlasit. Ano, nový Norton V4-SS je VELMI rychlý motocykl. A s jejím manželem též, je velmi zářivý v té nejlepší tradici Nortonů. Září do okolí tak silně, že zcela zastiňuje všechny jiné motocykly a jeho majitel bude vždycky středem pozornosti, ať se mu to líbí nebo ne. A to ani nemusí nastartovat motor. Zrovna jsem tady v samém srdci Shakespearova kraje, 80 km jižně od továrny Norton v Donington Hall, odpočíval a v hlavě si sumíroval, jak a) má nová V4 neuvěřitelnou schopnost okamžitě přitahovat obdivné pohledy a komentáře a b) jak moc jsem si tu jízdu sem užil. Sem do Warwickshiru, kde jsem vyrostl a kde jsou rychlé úseky střídány náročnými zatáčkami s velkým převýšením – ne nadarmo sem kdysi z původní, pouhých 30 km vzdálené továrny v Birminghamu jezdili zkoušet nové modely testovači Nortonu, stejně jako ze sousedních BSA a Triumphu. I dnes jsou tyhle silnice takovou malou anglickou motocyklovou nirvánou, kde se skvěle hodnotí nejnovější britský jednostopý produkt – a stejně tak největší a pravděpodobně i nejlepší.

Norton V4, první plně britský hypersport na trhu, byl představen v Birminghamu na NEC Show v listopadu 2016, a to hned ve dvou verzích, z čehož jedna byla během chvíle rozprodána. Ale od té doby svět s přibývajícím napětím sledoval, kdy a jestli vůbec se motorka začne vyrábět, všechno se totiž začalo odehrávat skoro v italském stylu plném odkladů a zpoždění. Ovšem minulý říjen, bez jakýchkoli fanfár, Norton konečně začal dodávat zákazníkům jejich objeStuart Garner a Simon Skinner při představení na NEC 2016dnané stroje z limitované 200kusové série modelu V4-SS, za kterou zaplatili nemalých 44 000 GBP (cca 1 300 000 Kč). Od té doby produkce stále roste, a když mě šéf Nortonu Stuart Garner pozval, abych se stal prvním člověkem mimo továrnu, který se bude moci svézt na nejrychlejším, nejsilnějším a technicky nejsofistikovanějším motocyklu, byla už v plném proudu.

Výroba nových V4-SS už je v plném proudu

Poté, co budou hotovy všechny stroje verze SS, což by mělo být v červnu, se začnou vyrábět levnější V4-RR, které budou mít lité rámy a kyvky namísto ručně obráběných a které budou stát podstatně přívětivějších 28 000 GBP. Letos by se jich mělo vyrobit kolem tří stovek. Až na ty podvozkové materiály budou obě verze identické, vybavené úplně novým 72stupňovým motorem V4 1200 cm3 vyvinutým v Donington Hall poté, co prvotní spolupráce s Ricardem byla ukončena v roce 2016 a šéfkonstruktér Simon Skinner (viz rozhovor v další kapitole) vzal celý projekt pod sebe. Akorát s kalibrací elektroniky ve finální fázi pomáhala firma Suter Racing Technology/SRT, trojnásobný mistr světa značek Moto2. Krátkozdvihový agregát s rozvodem DOHC poháněným řetízkem a přesným objemem 1200 cm3 má udávaný výkon „přes 200 koní“ při 12 500 otáčkách a hlavně točivý moment 130 newtonmetrů při rovných deseti, což je ještě víc než pořádně masitých 122 Nm nové Aprilie RSV4 1100 Factory, na které jsem jezdil v Mugellu jen pár dní před tímto testem. Uvnitř najdeme titanové ventily, šestistupňovou kazetovou převodovku s obousměrným rychlořazením, antihoppingovou spojku, duální vstřikování a systém proměnné délky sání – prostě naprosto moderní jádro na úrovni doby. Přední i zadní řada válců jsou kontrolovány nezávisle plným ride-by-wire systémem z vlastní řídicí jednotky Norton s trojicí motorových módů Road, Wet a Race. „Dělali jsme motor zároveň s podvozkem, což nám umožňovalo umístit všechno tam, kam jsme chtěli a udělat tak hodně kompaktní motocykl. Na dvanáctistovku je vážně drobný, a přitom je jízdní pozice pohodlná i pro vyšší jezdce,“ řekl na adresu svého výtvoru Simon Skinner.

To mohu jen potvrdit. Prošívané sedlo, na konci zdobené britskou vlajkou a na začátku opatřené hrdlem nádrže, je prostorné a pohodlné, stupačky jsou logicky dost vysoko kvůli velkým náklonům daným mega lepivými Dunlopy D212 GP Racer, obutými na šestipalcových kovaných ráfcích OZ – motorky vyvedené v nelakovaném karbonu mají karbonová BST. Prostorná jízdní pozice navzdory kompaktní stavbě znamenala, že jsem mohl bez problémů zalehnout za malé plexi a namlouvat si, že tím pomáhám Nortonu jet rychleji. Což u motorky s tak plochou krouťákovou křivkou od čtyř do 13 000 otáček ale nebyla pravda. Se svými 180 cm jsem neměl problém na křižovatkách stát oběma chodidly na zemi, a to z tohoto modelu dělá motorku vhodnou pro jezdce všech velikostí. I když stroje s motorem V4 občas mívají problém s teplem od zadních válců, za celý den jsem neměl jedinkrát pocit, že jsem kuře na grilu. Skoro by se chtělo říct, že s tímhle vyladěním do posledního detailu je Norton V4 motorka pro holky, ale to by byla hloupost – má chlupů na hrudníku víc než dost.

 

A potvrzuje to hned po nastartování. Protože to, co se ozve z titanového závodního výfuku, k modelu SS dodávaného standardně (u RR za příplatek), je čisté zvukové porno, které si ničím nezadá s MotoGP. Výfukový tón je naprosto nezaměnitelný, nikdo jiný nemá válce rozevřené do 72°, a jen co sami sebe přesvědčíte, že si nesmíte lámat hlavu s nadávkami, kterými vás častují ti, které jste právě drsně probudili z poobědového šlofíčka, začnete přemýšlet, jak tenhle motor nechat zazpívat ty jeho véčkové árie. Pokud bych měl porovnávat s tím, na čem jsem jel, tak Ducati Panigale V4 R je nesporný tenor, Aprilia RSV4 1100 Factory baryton a Norton V4 jednoznačný bas. Kamkoli vyrazíte a jakkoli vysoko motor nad jeho 1700otáčkový volnoběh vytočíte, všude vědí, že se blíží zvíře a totální macho. Jste-li fanoušci rugby, vzpomeňte si na Sonnyho Billa Williamse, a jestli nejste, tak si ho vygůglete.

Je skoro škoda, že převodovka je tak skvělá a obousměrný quickshifter naprosto bezchybný, dokonce ani v městském provozu nemusíte sahat na spojku. Protože vy ani řadit nemusíte. Motor má totiž tolik krouťáku v celém otáčkovém pásmu, že to z řadičky dělá málem doplňkovou výbavu. Z místa se Norton odlepuje akorát s minimálním prokluzem spojky a na šestku můžete dát plný plyn už ve 2500 otáčkách, pod touto hranicí je vstřikování trochu nerozhodné. Jelikož omezovač leží až ve 13 500 otáčkách, je to skoro jak jízda s automatem. Prostě řadíte, jen když chcete. Ale nemyslete si, že by odspodu motor nejel. Jakmile se na skvěle čitelné TFT přístrojovce (má tři odlišná zobrazení pro každý motorový mód zvlášť) objeví na otáčkoměru čtyřka, motor doslova exploduje. Musclebike, který ještě překonává to, co svým vzhledem slibuje. Celý den jsem strávil řazením kolem 8500-9500 a bylo to až dost na běžný provoz. Jakmile se rozhodnete vytočit trojku nebo čtyřku do maxima, musíte se dobře držet, akcelerace je na silniční motorku prostě úžasná, zejména na mód Race, který pouští i na nižší kvalty plný výkon. Já jsem většinu času strávil na mód Road, který nabízí kontrolovanou a zároveň okamžitou akceleraci bez náznaku škubance při otevření plynu. Reakce na Race je ještě živější a upřímně, majitelé by se měli držet návodu a nechávat si tenhle mód na okruhové dny – Road je na provoz v reálném světě dobrý ažaž.

Šasi Nortonu V4 vychází ze závodního speciálu, s nímž se britská značka zúčastňuje pravidelně TT na Manu – tam je ovšem ještě použitý litrový čtyřválec z Aprilie. Geometrie je plně nastavitelná, je tedy možné ladit jak úhel řízení, tak výšku čepu krásné jednoramenné kyvky (závoďák má oboustrannou). Jak přední 43mm vidlice NIX30, tak zadní tlumič TTX-GP jsou u Öhlinsu poskládané přesně podle specifikací Nortonu, brzdová soustava Brembo sestává vpředu z plně plovoucích 330mm kotoučů a lehkých monobloků M50. Samé špičkové věci, ale i tak jsou chvíle, kdy je V4-SS prostě moc rychlý a jste rádi, že vám s ním pomáhají elektroničtí permoníci šestiosé elektroniky Bosch. Ale můžete je vypnout, když se cítíte. To se provádí na parádním velkém dotykovém 7“ TFT displeji, který má v části také obraz ze zpětné kamery – karbonová zrcátka jsou tady jen proto, aby se homologační šiml nažral. Na přístrojovce jsem si také všiml nemalého počtu ujetých mil, které tenhle kousek s výrobním číslem 001/200 má za sebou. Však na něm také jezdí jak Stuart Garner, tak další lidé z továrny. Přesto byla motorka pořád jako nová a ukazovala, že kvalita zpracování je prvotřídní.

Ovladatelnost budu hodnotit v superlativech. Öhlinsy mají velmi dobré základní nastavení a zprostředkovávají citlivou zpětnou vazbu z přední Dunlopky, která vám zase umožňuje plně využít nečekanou chuť motorky po vysokých průjezdových rychlostech zatáček – nečekanou, protože u takhle svalnatého motoru neočekáváte, že bude stroj tak sladce zatáčet. Zejména schopnost držet i hodně utaženou lajnu v rychlých zatáčkách na obyčejných silnicích je hodná údivu. Ovšem i v opačném případě, pomalých esíčkách tady ve Warwicku, je Norton, v tomto případě hlavně díky centralizaci hmotnosti do toho správného místa díky unikátnímu motoru, ovladatelný jako šestistovka.

I s tímhle extra silným motorem není Norton typický musclebike, který vyžaduje do zákrut hodně odbrzdit, ostře zalomit a vystřelit ven. Naopak rád zatáčky vykružuje a díky správně trefené geometrii a skvělému krouťáku jsem většinu zatáček na trase, kterou dobře znám, jezdil o kvalt výš než na jiných motocyklech. A podvozek vám odpustí opravdu hodně. Dvakrát se mi stalo, že jsem skoro přehnal průjezdovou rychlost v zatáčce, ale těsně předtím jsem cítil, jak předek klouže, a dokázal motorku zase pomocí kolene na zemi zvednout a vrátit do normálu. Zpětná vazba podvozku je excelentní, je naladěný na ideální tuhost tak, aby s vámi pěkně komunikoval. Simon Skinner zaslouží mou nejhlubší poklonu.

A to byl vlastně asi nejsilnější dojem po celém dni v sedle tohoto nejsilnějšího a nejrychlejšího britského motocyklu, vybaveného RZ, světly a klaksonem. Je nepochopitelné, jak značka, která doposud dělala pouze 80koňové, vzduchem chlazené dvouválce Commando 961, mohla vytvořit tak fenomenální motocykl, jenž snese porovnání s čímkoli na současném trhu v ohledu jízdních výkonů i designu. Bylo by to pozoruhodné, už kdyby si Stuart Garner nechal udělat konstrukci motorky u některého externího dodavatele typu Ricardo, jako to dělají mnohé evropské značky. Ale vytvořit tohle zcela ve vlastní režii a dostat se mezi špičkové produkty Ducati, BMW nebo Aprilie, to je prostě nad moje chápání. Nevěřil jsem, že se někdy něco takového stane, že budu jezdit na Nortonu, který naváže na legendární Manx a bude světovou špičkou. A nevěřil tomu celý svět. Jenže je to tak. Úžasný motocykl, který by si James Bond, agent Jejího veličenstva, určitě měl zvolit místo svých Aston Martinů. Akorát k němu bude potřebovat naditou tankovací kartu, tahle motorka je totiž neuvěřitelně žíznivá. Ale v životě nic není zadarmo a ty koně, které Norton V4 má, je potřeba krmit…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



Continental
Objednat reklamu
TOPlist