Indian Scout Bobber: Zaslouží si bobříka pohodové jízdy?

Jen pár měsíců zpátky Indian odhalil hned pět modelů kompletně nové generace Scoutu. Ta přinesla hlavně nový a zvětšený motor, ale taky kompletně nový rám, který přestože zachovává siluetu a základní vzhled motorky, přináší i svůj podíl kontroverze. Od hliníkových odlitků – které podle zástupců značky mohly na předchozím modelu působit až moc „industriálně“ – se rám vrátil k ocelovým trubkám, doplněným opět hliníkem, ale taky plastovými díly.

Hned tady bych se s dovolením pozastavil, protože úplně nevím, nakolik se záměr s „vyhezkáním“ rámu vydařil. Chápu tu pointu, jenomže faktem je, že když na místo původního hliníkového odlitku dáte plastový kryt – tak jako se to odehrálo třeba za krkem řízení – rozhodně tím nic nevylepšíte a onen „industriální“ dojem nikam nezmizí. Stejné je to i za motorem, kde část rámu pod sedlem zůstala pro změnu hliníková.

Další změnou, která se bude líbit málokomu, je výfuk. Kvůli emisím vzali za své dva parádní laufy umístěné nad sebou, aby udělaly místo jedné masivní trubici, která průměrem, ale i matně černým vzhledem, kdekomu připomene spíš komínek od kamen.

Abych ale jenom nehanil, pravdou je, že pomineme-li některé detaily, zůstal Scout stále svůj a stále pohledný. Verze, kterou jsem dostal do testu, je Scout Bobber – jedna z těch „obyčejných“, která mezi svoje přednosti staví minimum pozlátka a nekomplikovaný vzhled, osekaný na ty nejzákladnější prvky. Jsou tu kratičké blatníky, což vynikne zejména při pohledu zezadu, kde můžete obdivovat balónovou šestnáctipalcovou gumu s hrubým vzorkem. Druhý balón téměř stejného rozměru je obut i vpředu. Sedlo pro jednoho je minimalistické, lakování decentní, a nízká řídítka se zrcátky místo závažíček podtrhují mimořádně nízkou výšku celého stroje. Když stojíte vedle něj, přijde vám Scout opravu obdivuhodně nizounký.

Co do zpracování je znát, že je Scout chápán coby prémiový produkt za prémiové peníze. Je tu spousta hezkých dílů a velmi slušného zpracování, na druhou stranu najdou se i detaily, které mohly být hezčí – tak třeba páčky přední brzdy a spojky. Pak je tady taky třaskavé téma „pohledové“ a „nepohledové“ strany. Je to jev, který se objevil třeba i u konkurenčního Harley-Davidsonu, a který je bohužel spjat s moderními vodou chlazenými vidlicovými motory v cruiserech. Prostě u motorky, u níž je pohled na velký vidlicový motor v rámu vším, potřebujete někam nacpat haldu nehezkých hadic, chladič s větrákem a do toho pár čidel a kabelů, na které se sice nechce nikdo koukat, ale někde být musí. A tak se to všechno prostě nacpe na jednu stranu, ať si to pak majitelé zaparkují ke zdi.

Už při oficiálním představení motorky a vydání tiskových fotek si mnozí povšimli, že ani na jedné není motorka vyfocena z levé strany. Není to náhoda – právě tady jsou všechny ty nehezkosti. Zatímco pravá je elegantní a motor se zde se svými válci mocně tyčí na odiv, levá je o poznání slabší. Na druhou stranu ale musím Indianu přičíst k dobru, že „hnusná“ strana na Scoutu dopadla pořád o dost lépe než třeba na vodou chlazených Harleyích. Oproti konkurenci působí o dost učesaněji.

Oblézání motorky už ale bylo dost, je na čase se svézt. Překračuji nizounké sedlo ve výšce 665 milimetrů a motorku zapínám vlevo pod nádrží tlačítkem, které by mohlo klidně patři ke kávovaru. Téměř okamžitě si také uvědomuji, že jízdní pozice je jasným důkazem rčení „pro krásu se musí trpět“. Útlé sedlo by mi nevadilo a s cruiserovými stupačkami vpředu jsem taky v pohodě, ale je to kombinace stupaček a nizounkých a vpředu umístěných řídítek, která vám dá na delší cestě zabrat. Aby byla zachována nízká silueta motorky, musíte se pro řídítka opravdu pořádně natáhnout, takže máte vpředu ruce i nohy a přijdete si jak na nějakém nepodařeném prototypu skřipce. Na druhou stranu myslím, že je tenhle neduh celkem snadno řešitelný – stačila by buď vyšší řídítka, nebo jen představce, které by ty stávající o pár centimetrů zvedly. V katalogu příslušenství něco takového určitě bude a směnit velkou porci živočišného komfortu za narušenou boční siluetu stojící motorky se podle mě docela vyplatí.

Zejména když vám společnost při jízdě dělá tak parádní motor, jaký dostal nový Scout do vínku. Dvouválec má zvýšený objem z 1 133 cm3 předchozí generace na 1 250 cm³. Spolu s tím vzrostl výkon na 105 koní, kterých motor dosahuje při 7 250 otáčkách za minutu, a točivý moment na 108 Nm při 6 300 otáčkách. Nebudu to dále protahovat a rovnou řeknu, že jsem si tenhle dvouválec hodně rychle oblíbil. Baví mě na něm hlavně ten rozsah otáček a využití, se kterým se umí bez protestů vypořádat. Na Scoutu se mohu pohodově kutálet, aniž bych překročil hranici 2 500 otáček za minutu, a při každém přidání plynu se dostaví klidný, ale silný zátah, prostý jakéhokoliv škubání. Když plyn přidržím déle, motor prolétne mohutným, na krouťák bohatým středním pásmem, a jeho rozlet zvesela pokračuje až za hranici osmi tisíc za minutu, kde teprve kousek před omezovačem zpomalí. Řazení je celkem pohodové, tuhé a s krátkými drahami, a třeba vibrace jsou přesně takové, jaké bych je od véčkového cruiseru očekával a vlastně i chtěl – v nízkých otáčkách motor jen decentně pulzuje, v těch vysokých zavibruje trochu víc, ale to nejsou otáčky, ve kterých budete trávit delší dobu. Podstatné je, že můžete stejně dobře pohodově bublat po okolí, jako za doprovodu hřmění od sání drtit každou rovinku s velmi solidní dynamikou.

Záměrně mluvím o rovinkách, protože konkrétně na Bobberu toho v zatáčkách moc nenadrtíte. Na jednu stranu je šasi nesmírně agilní a střídmých 248 kilogramů (na redakční váze) propůjčuje motorce s nizounkým těžištěm slušnou ovladatelnost, na druhou stranu jsou tu ale dvě okolnosti, které vaše sportovní choutky spolehlivě uklidní.

Tak zaprvé, brzdy s jedním kotoučem vpředu – a tady dávám velký palec dolů, protože jakkoliv se jedná o cruiser, který není úplně těžký, pořád má jeho motor spoustu elánu a motorka umí být dost rychlá na to, aby brzdila jen jedním kotoučem, navíc s nejobyčejnějším možným dvoupístkovým brzdičem. S ohledem na rozložení hmotnosti by se nabízelo zapřáhnout zadní brzdu, ale ani tady si moc nepomůžete, protože do té začne velmi brzy sahat ABS. Základní Scout prostě brzdí nedostatečně, stejně jako spousta dalších amerických cruiserů, a já už roky nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak si americké značky pořád myslí, že „to stačí“.

Zadruhé – a tady se jedná prostě jen o vlastnost – jsou tu stupačky proklatě nízko. Nemusíte se ani moc rozvášnit, abyste začali tahat stupačky po zemi, a i když se tyto normálně sklopí a pustí vás do náklonu ještě o něco dál, stejně to není vůbec nic příjemného.

Co naplat, na sportování tady bude 101 Scout, který ke stejnému technickému základu přidává jinou jízdní pozici s vyššími „mid-controls“ stupačkami, lepší tlumiče a pořádné přední brzdy. U klasických Scoutů, jako je třeba základní Bobber, by motor sice chtěl, ale šasi zkrátka protestuje. Mnohem lépe mu jde pohodová jízda a poklidně projížděné zatáčky. S tím souvisí nastavení tlumičů, které je spíše tužší. Ne že by se vám pokoušelo vysklít zuby na každé nerovnosti, ale o těch nerovnostech vědět budete. Navíc s ohledem na minimální zdvihy zadních tlumičů 51 milimetrů, doporučuji věnovat velkou pozornost nastavení jejich předpětí. Když jsem usednul na téměř novou, pouze zajetou motorku, bylo předpětí ve výchozím, úplně povoleném nastavení. Jelikož jsem těžká váha, pohybovaly se tlumiče blízko dorazům, a na příčných nerovnostech uměly rozdávat velmi tvrdé rány – takové ty ultra nepříjemné, co vám projedou až do páteře. Teprve po důsledném přitáhnutí pružin tenhle problém vymizel a zadek začal chodit tak jak má.

Od té doby jsem si pohodovou jízdu na motorce celkem užíval a musím uznat, že třeba po městě mě jeho obratnost vlastně i překvapila. Je tu sice trochu znát přední guma, ale motorka se ovládá snadno a dělá to, co po ní chcete. S ohledem na výšku a hmotnost je celkem pochopitelné, proč je právě Scout jedním z těch strojů, co si koupí mladší jezdci, třeba jako prvního cruisera. Dokonce ani slečny a paní se nebudou muset ničeho bát, tedy za předpokladu, že zvládnou motorku s takovým výkonem.

Chtělo by se říci, že dokonce i cena je vstřícná k zájemcům o prvního cruisera, ale vstřícná je pouze tak, jak to dovoluje cenová politika amerických výrobců cruiserů. Za Scout Bobber – který spolu se Scoutem Sport tvoří základ nabídky – dáte 421 900 korun. Tedy pokud si vystačíte se základní výbavou a pouze černým lakováním. Když přihodíte 20 000, dostanete USB nabíječku, tempomat, volbu tří jízdních režimů a kontrolu trakce. Navíc můžete volit mezi matnou černou (nůůůůdáááá) nebo konečně trochu zajímavou červenou barvou. Testovaná verze je ovšem vybavená vůbec nejlepší výbavou s přídomkem Tech+. Ta už vyjde dohromady na 468 900 korun a vedle výše zmíněných prvků dostanete na výběr další dva laky, bezklíčové startování a taky čtyřpalcový kulatý dotykový budík s konektivitou, nahrazující jednoduchý analogový rychloměr s malým displejem. A to je popravdě věc, kterou bych si klidně nechal ujít. Říkal jsem to už u testu jinak vynikajícího FTR 1200, tenhle budík je prostě mizerný. Už jen fakt, že máte dotykový budík na motorce, prostě není správně, nemluvě o tom, že je logika jeho ovládání nelogická (třeba jízdní režim nezměníte jen ovladači na řídítkách a musíte šmatlat na obrazovku), rozhraní strašně pomalé, a než budík vůbec něco ukáže, trvá to od stisknutí tlačítka zapalování nekonečných 28 sekund. Běžně jsem tedy vyjížděl na motorce ještě se zhasnutým budíkem, což by mi nevadilo, kdybych si u pumpy po natankování nechtěl rychle vynulovat počítadlo kilometrů. Tenhle dotykový budíček je zkrátka dokonalou ukázkou toho, že méně je někdy více.

Když ovšem pominu pitomý budík a pár dalších nedostatků, je Scout Bobber v nové generaci povedeným cruiserem. Nový silnější motor je výborný do každé situace a nálady a potěší i agilní ovladatelnost, i když na sportovní radovánky si vzhledem k nízkým stupačkám a tupé přední brzdě nechte zajít chuť. Pohodové cruiserování ovšem zvládá výborně, a pokud chcete i trochu říznějšího sportovnějšího charakteru, velké naděje vkládám do 101 Scoutu, který snad vyzkouším už brzy.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE