Honda CB650R: Zase o kousek dokonalejší?

CB125R, CB300R a CB1000R, taková byla loňská nabídka naháčů Honda s kompletně novým vzhledem. Také vám tam něco chybí? Něco mezi lehkou třístovkou a zlobivým litrem? Tak tady to máte. Čtyřválcovou šestsetpadesátku, která má tak akorát výkonu pro většinu populace. Jak jsem už zmínil v úvodu, nejde o žádný radikálně nový model, ani nečekejte výrazně nabroušené CB650F. Rko v jejím názvu prostě značí příslušnost k rodu Neo Sports Café. Aby to ale nebylo jen o novém vzhledu, sáhli inženýři do klobouku i pro pár dalších triků. Díky nim třeba motor posílil o pět koní ve špičce a měl by nabídnout zase o chlup větší krouťák dole. Upravená je také jízdní pozice, kdy se o milimetry dolů a dopředu hýbalo s řídítky, opačný směr naopak potkal stupačky. Další důležitou věcí je úspora šesti kilogramů i přes to, že se na motorku nastěhovaly parádní 41mm USD vidlice Showa SFF s radiálními brzdovými třmeny.

Rodinka je konečně kompletní

Když tak Rko pozoruju na parkovišti, nemůžu se zbavit dojmu, že je z celé Neo rodinky nejméně povedené. Ta nádrž je moc zaoblená a chybí tu jednoduchost, ladnost a horizontální linie, která celou motorku spojuje. I když nový designový směr obecně považuju za hodně povedený, tady se mi možná o kus víc líbilo Fko. Jenže to je dost subjektivní a na našich fotkách se mi testované R zase dost líbí. Objektivně vzato ale působí o kus dospěleji a polepšilo si na straně detailů. My jsme navíc dostali verzi napěchovanou originálním příslušenstvím. Přední štítek, kryt sedla, hliníkové panely na nádrži a na blatnících nebo klín pod motorem jí vážně prospěly, zatímco vyhřívané rukojeti a rychlořazení zvýšily komfort a emocionální zážitek z řízení. Doplňky si můžete buď nakonfigurovat sami, nebo sáhnout po jedné ze sad příslušenství. Verze CB650R+ nabízí zmiňované designové doplňky, Sport je vybavena klínem motoru, krytem sedla, quickshifterem a tank padem. Za obě sady si připlatíte patnáct tisíc korun. Hliníkové doplňky jsou na pohled parádní, ale v mých očích je vcelku úspěšně zabíjí pohled zpoza řídítek. Mezi štítkem a budíkem je díra, kde je vidět na nepěknou montážní sadu. Jinde bych to v klidu přešel, ale tady na to bude majitel koukat po zbytek společného života s motorkou... Stejně jako na budík. To je inverzní LCD displej, který známe třeba z pětistovek nebo dalších modelů, takže má logicky veškeré své plusy a minusy. Líbí se mi grafika, rozmístění údajů i jejich počet, nelíbí se mi malý kontrast a horší čitelnost na přímém slunci. Tohle budu kritizovat do doby, než Honda vyčerpá celý svůj sklad a přijde s něčím jiným.

Příplatkový je i klín pod motor, který naštěstí nezakrývá ty parádní svody

Tím mi ale jaksi došlo střelivo. Jako celek je CB povedená motorka, která osloví široké spektrum zákazníků. Přesně tak, jak to Honda umí. Motor je pěkně vyladěná čtyřválcová klasika, která mě ale příjemně překvapila svou použitelností. Ono to s tím zvyšováním krouťáku v nízkých otáčkách totiž nebude jen plácání do větru. Pořád ho sice musíte k pořádným výkonům honit těsně u červeného, což si mimochodem užije i zkušený pilot, ale když poskakujete po městě nebo jedete klidně, vystačíte si se spodní půlkou otáčkoměru. Bonusem bude absence jakýchkoli vibrací, které Prochy kritizoval už u posledního testu Fka. Tam nastupovaly s přibývajícími otáčkami a tady je to stejné. Místo na výkonu příště zamakejte na hladkosti chodu. Jinak ale chválím, protože na to, že je to šestka, má hodně použitelný rozsah. A že o tom mám co vyprávět! Za prvé, motorku jsem nafasoval s pouhými osmi kilometry, takže úplně syrovou a musel jsem ji šetřit. Nízkých otáček jsem si tak užil dosyta. Za druhé, během cesty do Děčína Hondička vyklepala táhlo řazení, takže jsem kus cesty absolvoval skoro bez řazení. Něco šlo uřadit rukou, něco nohou vytrčenou k bradě, ale většinou jsem jel na trojku, čtyřku a motorka si to bez problémů pobrala, včetně rozjezdů. Tady musím za záchranu poděkovat panu Losovi z Moto Anex, což je děčínský dealer Hondy. Díky němu a vstřícnosti všech ostatních z party za chvilku CBčko stálo zase v plné formě před prodejnou. Takhle má vypadat přístup k zákazníkovi! 

I Honda má své dny :) Naštěstí vás to v cestě nezastaví

Tenhle zážitek mi jenom potvrdil, že CB klidně může brát i začátečník (dá se uškrtit na 35 kW pro kategorii A2). Odezva na plyn je velmi klidná a nevyděsí ani netrénovanou ruku, která občas vrkne víc než je zdrávo. Zaslechl jsem také hlasy, že motorka cuká při přechodu ze zavřeného plynu, ale ani tady se nemusíte bát. Když budete hrubí, trošku si cukne, ale není to nic, co by vás od ní mělo odradit. Je spousta motorek, co cuká víc a pořád. S jemnou rukou a přibývajícími zkušenostmi cukání navíc zcela zmizí. A čím víc těch zkušeností bude jezdci přibývat, tím víc může motor točit a dolovat z něj výkon. Tohle se mi na čtyřválcích líbí. Maximum leží v 12 000 otáčkách, a když si budete chtít užít pořádný sportovní výplach, musíte to drtit alespoň nad deset. 95 koní není sice hodnota, ze které si kámoši v hospodě dřepnou na zadek, ale je to dost na to, aby to normálního člověka slušně pobavilo. Zvlášť když bude jeho motorka disponovat rychlořazením, jako ta naše. To funguje sice jenom směrem nahoru, ale to vůbec nevadí. Když motorku držíte u krku, motor zpívá a vy to tam sázíte, odpustíte mu to.

Kdo by se těch koní pořád trochu bál, má tady poslední záchranu v podobě jednoduché kontroly trakce. Ta se nastavuje v režimu zapnuto/vypnuto a mě potěšilo, že jde jednoduše vypnout tlačítkem na řídítku. Méně už to, že se po každém vypnutí motorky automaticky aktivuje a že jsem si o čudlík občas drbnul prstem a zase ji zapnul. Tohle ale asi většinu lidí nebude vůbec trápit. Motor má sice síly dost, ale zadní gumu jen tak nepřepere a trakce většinu doby v klidu spí a nezasahuje. Aby vás v něčem omezila, to už musíte jet velkou palici, třeba na okruhu, mít hodně hrubou pravačku nebo zkoušet své kaskadérské umění při balancování na jednom kole. To sice Honda umí, ostatně jako téměř vše, co má dvě kola, ale nějaký extrémní talent od přirození k tomu nemá. Jestli chcete hlavně kravit a blbnout, poohlédněte se jinde.

Když si drbnete o čudlík na levém ukazováčku, místo efektního odjezdu se dočkáte jen potupného kašlání

Podobná slova patří i k další elektronické berličce, ABS. Pryč už jsou doby, kdy ho všichni bezmezně nenáviděli, protože jim přinášelo do života nejistotu a umělo při dobržďování na rozbité cestě vyrobit krizovou situaci. Tady o něm většinu doby nevíte, na rozbité cestě občas trošku kopne, ale téměř hned se zase zapojí do brždění. A co brzdy samotné? Bez chybičky. Syrové samozřejmě nebrzdily skoro vůbec, ale po pár stovkách kilometrů si sedly a předváděly precizní práci s dostatkem citu a síly tak, aby nebyl problém pravidelně rozblikávat blinkry při prudkém brždění.

Nejen při něm se mi líbila jízdní pozice. Ta je oproti Fku o chlup víc nahrbená a sportovnější. Nádrž prošla v oblasti kolem drobnou odtučňovací kúrou, takže ji přirozeně obepnu a nemám pocit, že jsem roztaženej jak holka z Dubí. Fakt mě překvapilo, jak je motorka příjemně uzoučká, to ale naštěstí neplatí pro řídítka. Pořádný kónický klacek je příjemně široký a ruce nijak nesvazuje. Celkový lehce sportovní obraz doplňují stupačky, které jsou přesně tam, kde je hledáte a příjemně tuhé sedlo. Tohle se neprosedí ani po milionu kilometrů. Díky jeho pěknému vykrojení nebudou mít problém dosáhnout na zem ani menší piloti a pilotky, zvýšené sedlo spolujezdce navíc dává správnou oporu při zrychlování a jeho tuhé polstrování mi prostřednictvím sedacích svalů dává pocit solidní motorky.

Tenhle dojem putuje přes sedlo od podvozku. Skočte na motorku, a ona si skoro nepřidřepne. To je dobrý předpoklad pro sportování. A taky že jo. Když se trošku rozvášníte, pořád je z něj cítit jistota a klid, toho jen tak do kouta nezaženete. Jenže co když na sportování nemám náladu? Vůbec to nevadí. Tlumiče odvádí svou práci i na rozbité cestě, kde sice díry cítíte, ale motorka neposkakuje jak divoká netlumená koza, ani vám neposílá vražedné rány do zad. Nechtěl jsem to psát, protože je to tisíckrát omílané, ale nejde jinak. Je to super kompromis. Stejný pocit jistoty má člověk i ze samotného zatáčení. Jde to snadno, nemusíte se nijak zvlášť snažit, zároveň to není žádná hyperživá potvora. Zatočí krásně ladně a předvídatelně, do náklonu zběsile nepadá, ani ji k tomu nemusíte nijak nutit a v náklonu je krásně stabilní. Je to taková ta poctivá motorka, se kterou se bude dobře jezdit každému.

Ujeli jsme spolu nějakých 400 kilometrů a vlastně mě nenapadá, co by mě na ní, krom úvodních výtek, vyloženě štvalo. Je pěkná, jak se sluší a patří solidně postavená, motor i podvozek dokáže pobavit hodně široké spektrum jezdců a moc nežere - většina lidí se vleze v pohodě do 5,5 litrů. Spíš než nějaké revoluce, se tu odehrál další stupeň postupné evoluce, která začala už kdysi dávno u Horneta. Honda po kouscích své CB ladí k dokonalosti už pár let a na výsledku je to znát. Tady mouchy najdete těžko. A jestli máte měnit svoje Fko za Rko? Pokud se vám líbí, určitě. Jestli ne a oželíte moderní vychytávky typu quickshifter, můžete zůstat věrní své motorce, protože o nic moc zásadního nepřijdete. A za ušetřené kačky jí můžete třeba něco pěkného koupit.

Jestli se pro ni chystáte, vemte tu červenou, v té je nejvíc sexy

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE