Harley Davidson Sportster 883C

Inovace

Protože tento motor najdete také v několika dalších modelech, ještě před vlastním testem našeho vínového krasavce Sportster ve verzi Custom se napřed pokusím popsat dojmy z nového motoru 883 ccm s elektronickým vstřikováním. Loňský karburátorový model se vyznačoval malinko nepravidelným či cukavým chodem úplně v nejnižších otáčkách a slabší odezvou na povely plynové rukojeti, dokud se nedostal do svého optimálního pracovního pásma. Nový motor jde o něco měkčeji, mnohem rychleji „se sbírá“ a pocitově je pružnější a od středního režimu nabízí více síly. Jinými slovy, příjemně využitelné pásmo je u nového motoru o dost širší a tam, kde se starší modely začínaly probouzet, už vstřikování dodává na zadní kolo plnou dávku výbušné radosti. Z tohoto pohledu tedy musím konstruktéry pochválit, tahle inovace se opravdu povedla a na motoru je hodně znát!

Design, posaz, ovladače

A teď již k testovanému stroji. Písmeno C v názvu Sportster 883C je zkratka pro Custom. Přestože Sportstery mají jinak blíže spíše k roadsterům, Céčko v tomto případě znamená příklon ke kategorii klasických chopperů. Základem je odkrytý motor, jen pár decentních krytů a nádrž charakteristická pro řadu Sportster. K odlišnostem verze Custom pak patří hlavně velké 21palcové přední kolo s úzkou pneumatikou devadesátkou, nižší posaz a plné 16palcové zadní kolo. A samozřejmě také stupačky vystrčené hodně dopředu. Testovací motocykl byl navíc oproti standardu vybaven chromovaným ochranným rámem před motorem a opěrkou spolujezdce.


Sedačka je nízko a nabízí komfortní dolík, ale s jedinou polohou posazu. Po usazení do sedla jsem napřed nohama chvíli tápal, než jsem nalovil stupačky posazené úplně dopředu, ale rychle jsem si zvykl. Ruce poměrně pohodlně spočívají na řídítkách, řídítka mi ovšem přišla až dost úzká, chopper by si možná zasloužil širší nebo i malinko zvednutá řídítka. Menší, nízko posazená zrcátka poskytují překvapivě slušný výhled dozadu a po stránce designu skvěle ladí se strojem, ale prstům někdy trochu vadily při „chmatání“ na páčku brzdy či spojky a taky dost znesnadňovaly zdravení protijedoucích motorkářů takovým tím líným mávnutím prsty levé ruky bez pouštění řídítka.
Na řídítkách najdeme standardní ovladače ve stylu Milwaukee - směrovky se zapínají a vypínají vždy stisknutím tlačítka na příslušné straně, pravým spínačem směrovek lze navíc aktivovat výstražné blikače. Směrovky se navíc pro průjezdu křižovatkou samy vypnou, okamžik vypnutí určuje automat podle zvýšení otáček a řazení. Na pravé ruce je ještě startér a vypínač zapalování, na levé straně přepínač dálkových světel a klakson. Přístrojové vybavení se omezuje na klasický kulatý tachometr posazený uprostřed mezi řidítky doplněný řadou kontrolek v malém okénku na uchycení řidítek. Kontrolky mi ale přišly dost malé a na slunci jsem se někdy musel podívat dvakrát, když jsem chtěl například zkontrolovat, jestli neblikám. Informace doplňuje malý digitální displej s počítadly kilometrů a hodinami v dolní části tachometru. Výbavu doplňuje kuželovitý světlomet vystrčený před přední vidlici.

Motor a převodovka

Véčkový dvouválec dělá čest svému objemu a díky širšímu pásmu plného tahu je pocitově opravdu zdatný tahoun a na každý převodový stupeň dokáže motocykl dlouho hnát dopředu. Při řádění v zatáčkách si vystačíte s dvojkou a trojkou, pětka je pak spíše cestovní rychlost, na dálnici jsem pak bez problémů vyhnal ručičku tachometru na 165 km/h. Zátah motoru příjemně podmalovává typický harleyovský „chrochtavý“ zvuk, který ale byl se standardními výfuky při vytočeném motoru už malinko nevýrazný - to laďáky Screaming Eagle na předloni testovaném eRkovém Sportsteru 1200 dokázaly zahrát mnohem lepší píseň i v otáčkách. Přesto i standardní výfuky zdůrazňují silácký charakter motoru a lákají k tahání za plyn mnohem víc než uhlazená konkurence.

O nesporných kladech nového vstřikování jsem se již zmínil - motor prostě táhne jako gumový katapult. Záběr hned odspoda a krouťák devítistovky sice neposkytují ten neurvalý nářez, jaký mě nepřetržitě okouzloval u dvanáctistovky, ale přesto myslím, že téhle motorky se nikdo ani po letech rozhodně nebude zbavovat kvůli nedostatku výkonu. Hodnota maximálního krouťáku 70 Nm při 3750 ot/min je více než slušná. Navíc mi i vibrace přišly o hodně slabší než u minulých modelů, občas se nějaké to chvění dostalo do stupaček, ale ruce byly v pohodě. Oproti karburátorovým modelům mi přišlo nepatrně slabší brždění motorem.
Spojka funguje perfektně a spojková páčka pracuje příjemně lehce. Převodovka je relativně dlouhá, řazení je trochu pomalejší a doprovázené charakteristickým kovovým cvaknutím, ale je přesné a za celý test jsem neměl jediný problém s falešnými neutrály či hledáním správného převodového stupně. Přenos výkonu na zadní kolo je řešen ozumeným řemenem.

Odpružení, brzdy, jízda

Jízdní vlastnosti tohoto modelu jsou z velké části určené celkovou koncepcí - velké přední kolo vystrčené hodně dopředu a posaz těsně před zadním kolem nevyhnutelně znamenají, že na rozbitých silnicích si jezdec moc pohodlí neužije. Každou díru ucítíte v sedle a při přejíždění série děr se také dost škubou řídítka. To je prostě dáno stylem.


Tužší nastavení odpružení ovšem oceníte v zatáčkách, kde si na kvalitním asfaltu krásně vychutnáte náklony a na tak dlouhý předek je kupodivu vcelku slušně cítit řízení a odezva předního kola. Náklony ovšem brzy zastaví drhnutí stojánku na levé straně, napravo se drhne asi rovnou rámem, stupačky se kupodivu se zemí dostávaly do kontaktu jen málo.
Rozhodně se ovšem nedá říci, že by Sportster byl v zatáčkách nějak pomalý nebo těžkopádný, prostě je jen nutné smířit se s limity jeho náklonu a spíše se soustředit na rychlé výjezdy ze zatáček podporované mohutným krouťákem a pružným motorem.

Jednokotoučová přední brzda je spíš slabší, k dosažení drsnějšího účinku vyžaduje dost silný tlak na páčku, ovšem to je opět dáno celkovou konstrukcí, protože přítlak na jednadvacítkové přední kolo s devadesátkou pneumatikou u chopperu nikdy nebude takový jako u naháčů. Zadní brzda je prima kamarád, neblokuje se a dá se krásně dávkovat a běžně při projížďkách využívat jako hlavní brzdné náčiní.

Spolujezdec, praktické využití, závěr

Spolujezdec je na Customu docela problém. Při jízdě je díky nadstandardní opěrce vše v pohodě, i když úzké sedlo by asi slečnu po více než hodinové jízdě dost znechutilo. Horší je to s ovladatelností, protože zatáčení v malé rychlosti, rozjezdy či dokonce otáčení se spolujezdcem v sedle se vyznačují vratkým pocitem z řízení. Těžiště je prostě už moc vzadu a přední kolo kdesi v dáli vepředu.

Ve městě kupodivu s customem není problém, díky přívětivé spojce a dlouhým kvaltům se krásně protahuje provozem a vůbec není znát jeho vyšší hmotnost 255 Kg. Během testu se souhrnná spotřeba vyšplhala na necelých 6 litrů/100 km, což vůbec není špatné, vzhledem k tomu, že jsem si po většinu doby naplno užíval nádherného zátahu motoru v kopcích na Semilsku a před každou zatáčkou zase krotil rozparáděnou masu brzdami. Věřím, že při couravé jízdě nebude problém se dostat někam ke čtyřem litrům. Při celkovém objemu nádrže 17 litrů tak motocykl nabízí dostatečný dojezd.


Styl chopper není zrovna nejšťastnější pro dlouhé dovolené v sedle, protože všechny nerovnosti se vám přenášejí přímo kolmo do páteře a sedlo nabízí pouze jedinou polohu. To ale ani nemá být cílem tohoto modelu. Sportster Custom je tu hlavně pro vyznavače kouzla jízdy, při které máte nádrž a motor pěkně před sebou a můžete je vnímat všemi smysly. Blýskání chromu od sluníčka, dokonalé tvary vylepšované desetiletími vývoje, charakteristický hádečkový zvuk s nádechem dlouhé historie značky - ano, po víkendu v sedle tohoto krasavce plně chápu, že se to pro někoho může stát celoživotní láskou a posedlostí.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)