Harley-Davidson Iron 1200: Relax po americku

Styl sedmdesátých let se odrazil nejvíc v nové grafickém vzoru na palivové nádrži. Ta odkazuje na dlouhou historii výroby této modelové řady. O to víc vynikne oldschool, protože výrobce navíc nechal zbytek motorky v jedné barvě bez jakýchkoli ozdob. Nádrž a oba blatníky jsou buď černé, tmavě červené nebo bílé, jinak motor, kryt vzduchového filtru, výfukové koncovky, kola či řídítka, tady všude je temně černá. Iron má jednomístné sedlo, které je však krásně prošívané a pohodlné. Ideální je i jeho výška 735 mm nad zemí. Dokonale zapadnete do motocyklu, lehce se zapřete o jeho zadní vykrojenou část a ruce pověsíte na vyšší řídítka.

Na fotkách vypadala tahle mini ape řídítka z určitého úhlu přehnaně vysoko, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Ano, napoprvé se vám to bude zdát divné a skutečně, pokud jste neměli nikdy možnost nic podobného zkusit, tak se začnete smát, co to zas vymysleli za bejkárnu. Ovšem ono to funguje velice dobře a jakmile se vymotám z garáží, začínám proplouvat provozem, jako kdybych si naordinoval celý den relax. Naprostá pohoda, nezáludnost a hlavně ten pocit, že jízda může být i jiná, míň stresová.

Nohy nemáte zalomené pod sebou ani přehnaně vpředu jen na efekt, ale výrobce je dal zkrátka tam, kde mají být. Při zastavení je dáte pohodlně celou plochou na zem a stupačky mají i správnou šířku, takže nepřekáží. Manipulace je v pomalých rychlostech velice snadná a společně s relativně lehkým strojem o hmotnosti 248 kilogramů, ale hlavně úzkými proporcemi můžete i potahat za plyn o něco víc a Iron to zvládne. Limitujícími jsou jen hlásiče na stupačkách, které se ozvou i v případě běžného náklonu průměrného Evropana.

Na dálnici jsem ocenil přední mini štítek, který je jak jinak než v černém. Není sice designově extravagantní, ale tohle je na Ironu normálka. Když mrknete na prachovky na předních vidlicích, na retro styl budíku, kde je jen to nejnutnější, tak vám docvakne, že Iron chce být prostě jen motocyklem. V tomhle případě se navíc bavíme o jednom z těch levnějších strojů v nabídce a pro spoustu lidí bych jej klidně doporučil jako vstupenku do světa Harley-Davidson. Absolutně nezáludná manipulace a znovu připomínám - poloha jezdce, která je hodně pohodlná.

Klidně by stačil motor 883, ale za tučných 96 Nm v 3500 ot/min, které poskytne dvanáctka, se vůbec nezlobím. Vzduchem chlazený motor řady Evolution o objemu 1202 cm³ je jemný. Výkon nastupuje od volnoběhu, krásně reaguje na vaše povely a kolik plynu si dáte, tolik tam máte. Elektronika je dnes u Harley vyladěná k dokonalosti. A tak, jak motocykl po nastartování třese vším kolem sebe, tak vůbec nepůsobí za jízdy. Síla a hrubost je stále znát, ovšem je to uhlazené, jak si dnešní zákazník přeje. Nemá cenu se hnát za otáčkami, protože tam už nastupují i znatelné vibrace.

Podvozkově je nový Iron nepatrně měkčí, než jsme u řady Sportster zvyklí, takže snesete i nějakou tu tupou ránu od nerovnosti. Nicméně zvuk od podvozku je občas mechanický náraz a někdy se to zrovna moc dobře neposlouchá. I z tohohle pohledu je to stará škola a částečně pohodlí zachraňuje jemně vypolstrované sedlo. To se však brzo prosedí a na větší vzdálenosti to tedy nebude. Odhaduji, že pro většinu to bude tak jedna vyjetá nádrž, menší protažení a může se pokračovat. Palivová nádrž je na 12,5 litru a spotřeba se drží okolo 5 litrů.

Zatáčky nejsou překvapivě slabou stránkou a vyjma škrtání patronami se motocykl na úzkých pneumatikách skládá hodně dobře. Předek, respektive přední kolo chce zatáčet samo, a to i díky svým rozměrům, 100/90 mm a 19 palců. Zadní pneumatika je pak 150 mm široká na 16palcovém ráfku. Od nenastavitelné přední vidlice a tvrdé pneumatiky sice nedostanete tolik informací, ale ono to je někdy na našich silnicích lepší. Paradoxně jsem si tady nepřišel pomalý a rychlosti v zatáčkách okolo 80 km/h jsou úplně v pohodě. Rozvor 1515mm je pak dobrý, aby udržel motocykl v náklonu stabilní, jen to chce při nájezdu do zatáčky trochu větší odhodlání a tlak koleny, než jste zvyklí.

Velkou úlohu hraje i vhodně zvolený stupeň u pětirychlostní převodovky. Ta je dost tuhá, ale na to už jsme u Harleye zvyklí, takže nic nového. Nicméně zařazení je přesné a rychlé a čím víc jste tvrdší, tím lépe. Po zařazení je reakce zrychlení trochu letargická, jako ve starém americkém autě s automatem, ale kdo chce víc výkonu a ostřejší odezvu, musí sáhnout po jiném modelu. Mně tenhle motor a převodovka ve stroji, jako je Iron, naprosto postačuje.

Dvoupístkový přední třmen toho moc nepředvede, ale vyloženě bez informací není. Překvapilo mě, že dostávám do rukou hodně citu o tom, jak moc dávkuji brzdu, ale brzdný účinek není tak velký. Zejména pak zkoušíte-li se s nim mazlit. Musíte zkrátka zabrat. Stále je totiž na svoji práci sám a kdyby tu byly dva, bylo by to přesně podle mého gusta. Občas jsem tedy využil služby zadní brzdy, která motocykl dost rovná, ale na druhou stranu neblokuje kolo ani po větším sešlápnutí.

Vyloženě emoce, jaké znám z dražších modelů H-D, na vás Iron nepřenese. Jeho kouzlo je jinde. Pokud nemůžete do Ameriky, můžete si Ameriku dopřát tady u nás. Iron 1200 možná víc než jiné modely dopřeje zážitek ze svobodné a nerušené jízdy. Pohodlná, nezáludná manipulace, která nenutí tahat a jen si jízdu užít. Tak jako tady jsem se letos snad na jiném motocyklu neflákal, ale víte co? Vůbec mně to nevadilo.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE