ktm_srpen




Test Brough Superior Lawrence: Monster pro horních 188

Ač se jmenuje po nejslavnějším zákazníkovi, který vlastnil celkem sedm strojů této značky ve 20. až 30. letech minulého století, je model Lawrence prvním Brough Superiorem od znovuzrození před osmi lety, který má moderní vzhled bez retro prvků. A těch primátů nese víc. V nabídce britsko-francouzské značky je v pozici, jakou má u Ducati model Monster. Akorát že Monsterů se nevyrobí pouze 188 kusů za cenu 1,8 milionu korun.

Kapitoly článku

Po designérovi či majiteli společnosti motocykly svá jména mívají. Ovšem po zákazníkovi? To má snad jen Brough Superior Lawrence, nicméně zcela oprávněně. Vždyť meziválečné motocykly Brough Superior SS100, ty nejdokonalejší a nejvýkonnější motocykly své doby, budou v myslích motocyklových nadšenců navěky spojeny se jménem Thomas Edward Lawrence, filmovým fanouškům po celém světě známým jako Lawrence z Arábie. Kromě toho, že byl velice nadaným archeologem, diplomatem, jenž sehrál významnou roli ve vývoji Blízkého východu, armádním důstojníkem, který to dotáhl až na hodnost plukovníka, načež všechno zahodil a nastoupil jako úplný nováček k RAF, byl T. E. Lawrence také opravdu hodně dobrý motocyklista a vášnivý milovník rychlosti, jenž si mezi lety 1923 až 1935 pořídil celkem sedm motocyklů Brough Superior. A nebylo pro něj nic zvláštního, že si v pátek večer v továrně na Haydn Roads v Nottinghamu vyzvedl nový motocykl a v pondělí ráno stál před branou se zadní gumou sjetou na plátno a 1000 mílemi na tachometru. Bohužel právě motocykl se mu stal osudným, když se 19. května 1935 pravděpodobně pokoušel vyhnout páru školáků a havaroval – vyšetřování neprokázalo žádnou vinu jezdce ani stroje. Jeho smrt je ale dodnes obestřena spekulacemi. Dva měsíce předtím totiž Lawrence odešel z RAF a nemusel už mlčet proti zacházení britské vlády s Araby, což považoval za hanebné a nečestné, a nedávno předtím také strávil den s Winstonem Churchillem, jenž byl v té době brán za vyvržence britského establishmentu. Co se ten osudný den na dorsetském venkově opravdu stalo a zda jeho nehoda byla opravdu jen náhoda, nebo snaha o umlčení nepohodlného, to se už nikdo nikdy nedozví.

Lawrencovo spojení se značkou bylo průběžným tématem během znovuzrození Brough Superioru, které začalo v roce 2009, když britský podnikatel Mark Upham koupil práva na používání tohoto jména, a skončilo v roce 2015, když z francouzské továrny v Toulouse vyjel první sériový novodobý Brough Superior SS100. Proč proboha Francie? Neboť tam přesně sídlí značka Boxer Design, již založil Thierry Henriette, a toho Upham pověřil vytvořením nového SS100, jehož prototyp měl veřejnou premiéru přesně před osmi lety na veletrhu EICMA 2013. Jestli totiž má někdo hlavu na to, jak udělat opravdu hodně exkluzivní a technicky neortodoxní motorku, je to právě Thierry. Ten se záhy stal faktickým majitelem značky, když si od Uphama trademark Brough Superior dlouhodobě pronajmul.

Henriette se svým kolegou Albertem Castaignem, jenž je zodpovědný za denní chod továrny, v současnosti zaměstnávající 20 zkušených řemeslníků v ultra moderní továrně o rozloze 2000 m2, v průběhu uplynulých let udělali z Brough Superioru výrobce výkonných, vysoce kvalitních a neodvratně drahých motocyklů, jež, navzdory retro stylingu, používají moderní technologie, špičkové materiály a radikální design. Během šesti let se podařilo vyrobit více než 230 strojů, vybavených vlastním 88° véčkovým litrovým dvouválcem, vyvinutým ve francouzském Bayonne společností Akira Engineering, jež staví tovární motory Kawasaki WSBK, přičemž na každý motocykl byly vždycky pořadníky. Ovšem v Toulouse už se nevyrábějí jenom nahaté Brough Superiory s kulatými světly, již tam produkují také motocykly Aston Martin AMB 001 s turbodmychadlem přeplňovaným agregátem a sci-fi designem, což je joint venture projekt prestižní britské automobilky a Brough Superioru.

S příchodem AMB 001 začal Henriette dělit rodinu Brough Superiorů do dvou větví – Classic a Modern. „Chtěli jsme udělat řadu motocyklů umístěnou mezi Aston Martin, což je ultra moderní design, a retro stroje, jaké jsme dělali dosud. Novou generaci modelů Brough Superior s modernějším vzhledem, který není tak extrémní jako u AMB 001, a na stejné platformě jako stávající stroje, tedy s normálně plněným motorem a stejným kompozitním šasi,“ říká Thierry Henriette. A tu novou generaci uvedl v život právě nejnovější model nazvaný Lawrence. Je to vlastně trochu paradox, že byl tento první novodobý Brough Superior, který má stupačky a sedlo pro spolujezdce, pojmenován po člověku, který cestoval zásadně rychle a sám – má se za to, že T. E. Lawrence nikdy nikoho za sebou nevezl, všechny jeho SS100 s motory JAP byly jednosedadlové. Jako pohonná jednotka slouží na Euro 5 naladěný výše jmenovaný dvouválec se stejným výkonem 102 koní při 9600 otáčkách, jakým disponují retro sourozenci, a stejné je i maximum točivého momentu 87 Nm při 7300 otáčkách, ovšem s plošší křivkou znamenající více použitelné síly. A zatímco styling má pořád ten stejný galský šmrnc všech Thierryho výtvorů, je svým charakterem podstatně modernější, a to především díky dvojici zvednutých výfuků po obou stranách sedla a palivové nádrži, která ničím nepřipomíná charakteristický tvar chromovaných nádrží ostatních modelů BS.

Tahle 17litrová karbonová nádrž se speciální vnitřní úpravou, aby odpovídala normě Euro 5, je totiž mnohem více odkazem na jeden starší Thierryho model. Tím byl café racer Aprilia Blue Marlin s litrovým dvouválcem z RSV 1000, který Henriette pro italskou značku na objednávku postavil v roce 2002. Jeho nádrž měla ta stejná žebra na vrchní straně a rovnou spodní hranu s navazujícím sedlem, takže to vypadalo, že je oboje uchycené shora na motoru. Fanoušci Aprilie, kteří na Blue Marlina začali šetřit, byli hodně zklamaní, když Piaggio tento projekt zrušilo, když v roce 2004 koupilo bankrotující značku z Noale. Teď můžou začít šetřit znovu, ale podstatně intenzivněji a hlavně rychleji, pokud by si chtěli dopřát následovníka – model Brough Superior Lawrence bude vyroben v počtu pouze 188 kusů (T. E. Lawrence se narodil v roce 1888), přičemž prvních 20 už je u zákazníků, a cenovka je taky podstatně vyšší, než co byste dali za kafáče od Aprilie – 1 799 000 Kč.

Když jsem dostal klíče od prototypu Lawrence s číslem 00/188, abych si užil den na venkově východně od Toulouse a zároveň si vyzkoušel nemalou porci městského popojíždění, které mělo demonstrovat talent tohoto modelu pro použití v reálném světě, nemohl jsem si nevšimnout, že přední 19“ pneumatika Michelin Scorcher obutá na lehoučkém, na CNC vyráběném sedmipaprskovém ráfku, nese na boku označení Harley-Davidson. „Tohle nám poslali, když jsme Michelin prosili o gumu na tento prototyp,“ vysvětlil mi Thierry stydlivě. Na zadní pneumatice Michelin Commander o rozměru 200/55R17, namontované na 6,25“ širokém ráfku, už žádné jméno jiné motocyklové značky nebylo – nicméně pokud bych tam nějaké čekal, byla by to Ducati. Protože Lawrence je se svým moderním stylem takovým ekvivalentem Monsteru, zatímco Pendine Sand Racer by svými retro křivkami odpovídal spíše Scramblerům. Oba modely spojuje brzdová soustava, francouzský Beringer dodal dvojici 320mm předních kotoučů, jež jsou doplněné o čtyřpístkové radiální třmeny, jejichž případné zakousnutí má za úkol eliminovat ABS Continental MK100MAB.

Stačí přehodit nohu přes dvojsedlo a okamžitě poznáte, že tohle je úplně jiná motorka než SS100. Sezení je o 50 mm níže, cítíte se být usazeni uvnitř stroje a nikoli na něm, a s hranou 780 mm nad zemí je snadné dosáhnout oběma nohama na asfalt i pro jezdce měřícího výrazně méně než mých 180 cm. Také jednodílná litá hliníková řídítka, také mimochodem dílo Beringeru, jsou úplně jiná, vyšší, širší a s tlustými gripy nataženými dozadu, takže jízdní pozice je vzpřímenější, pohodlnější a prostornější. Jízda v provozu je tak mnohem snazší, přestože vzadu by ovladatelnost měla zhoršovat širší guma – jenže ta široká řídítka to kompenzují. Řízení je navíc lehoučké díky vyššímu 19“ předku, ale ne do té míry, že byste potom na okreskách v zákrutách motorku přetáčeli. V zatáčkách je Lawrence velice intuitivní a myslím, že svým projevem velice blízký Pendine, akorát s modernějším výrazem.

Na celé motorce je bezpočet milých a hodnotných detailů, jako na všech dalších novodobých strojích Brough Superior, jako třeba nádherné brzdové a spojkové pumpy, znaky na koncích řídítek, elegantní 3D křivky na předním zavěšení nebo – prostě na tu motorku koukáte a co pět vteřin najdete prvek, který je hoden obdivu a přidává dojem kvality. Dokonce i klíček od zapalování je vizuální mistrovské dílo, byť tedy jeho vložení do spínací skříňky nalevo před předním válcem je poměrně složité, když už jste se předtím usadili do sedla. Pokud to uděláte ještě předtím, určitě si všimnete malé plakety na rameni předního zavěšení, kde je podepsaný člověk, který motor u BS skládal – a na opačné straně je zase podpis toho, kdo dával dohromady celý stroj. Pěkné.

Zmáčknete červené kolébkové tlačítko startéru a 88° dvouválec se okamžitě ozve lahodným tlumeným řevem z dvojice koncovek – přestože plní Euro 5, motorka zní přesně tak, jak její vzhled slibuje. Henriette a spol. při výrobě Lawrence motor trochu poštelovali, takže má pořád pěkný zátah, ale způsob, jakým je výkon dodáván, je lepší. Tenhle agregát má mnohem více síly odspodu, než co měly předchozí modely, na nichž jsem jezdil, a je tak pružnější a nemusíte tolik řadit. Což je na druhou stranu škoda, neboť antihoppingová spojka Adler jde neuvěřitelně zlehka, stačil mi malíček na levé ruce! Do města skvělá motorka, zejména když řazení šestikvaltu CIMA je také bezchybné. Co trochu překvapí, zejména při téhle cenovce a výkonu, že tady není žádné rychlořazení, ani to jednosměrné. Nicméně Thierry Henriette říká, že naprosto záměrně: „Samozřejmě že jsme tam quickshifter mohli přidat, zakomponovat ho do motormanagementu Synerject by nebyl žádný problém, ale nechtěl jsem majitele připravit o žádný druh osobní účasti při jízdě. Tahle motorka nabízí naprostou ryzost jízdních zážitků, kterou by nadměrné zásahy elektroniky zničily.“

I když je tady pořád old-schoolové plynové lanko (a v dohledné době stále bude, takže s nějakými jízdními módy zákazník počítat nemůže, mapování vstřikování ve spodních otáčkách je naprosto excelentní. Žádný škubanec při otevření plynu, naprosto lineární průběh výkonu, jak začnou růst otáčky. Takže jakmile brzdíte hluboko do zatáčky, jak vám přední zavěšení Fior dovoluje, v onom přechodovém bodě se otevření plynu obejde bez agresivního cuknutí, dostanete jenom sirupově měkký nástup. Motor má přitom opravdu hodně síly už ve 2000 otáčkách, které vidíte na poměrně špatně čitelném malém digitálním displeji uprostřed velkého ručičkového tachometru, tvořícího střed řídítek. Displej ukazuje také teplotu motoru a ujeté celkové a denní kilometry, bohužel stále postrádá údaj o zařazené rychlosti, který by se zrovna u Brough Superioru hodil – je opravdu velmi snadné ztratit pojem o tom, co zrovna máte zakvaltováno. A přimlouval bych se i za palivoměr namísto obyčejné kontrolky. No, když už jsem v tom remcání, tak tlačítka startéru a blinkrů jsou tak maličké, že jejich ovládání v rukavicích je poměrně složité. Jenže tohle všechno jsou věci, které už z Brough Superiorů znám. Takže mě vlastně těší, že naopak pochválit musím boční stojan, který konečně dokážete vyklopit, zatímco sedíte na motorce, což u předchozích modelů bylo skoro nemožné.

Na Lawrence jsem ale objevil dva nové problémy. Zaprvé, sedlo má ještě tenčí polstrování než u předchozích modelů, takže je tvrdé až hanba a po 120 km jsem měl zadek nadranc. A zadruhé, teplo vycházející ze svodů zvednutých výfuků bylo za teplého dne opravdu hodně nepříjemné a já si nadával, že jedu jenom v motodžínách. Nicméně když jsem to Thierrymu po návratu říkal, ujistil mě, že přesně tyhle dvě věci už mají na sériovkách vyřešené – na svodech jsou kryty a do sedla si majitel může nechat dát o 10, 20 nebo 30 mm molitanu víc. Oukej, jako bych nic neřekl…

Nejviditelnější technickou lahůdkou tohoto štíhlého, dlouhého (rozvor 1540 mm) stroje je samozřejmě přední zavěšení. To je pořád stejného typu, jaký používal Claude Fior v 80. letech na svých závodních pětistovkách v barvách Marlboro a které později posloužilo BMW jako vzor pro Duolever, neboť Claude kašlal na nějaké patentování. Namísto toho postavil pro Henrietteho Boxer Design několik silničních strojů s tímto předním zavěšením a je jenom logické, že se evoluční verze objevuje i na všech novodobých modelech Brough Superior. Výhody jsou notoricky známé: oddělení řízení a tlumení, takže tlumiče nezamrznou, když brzdíte tvrdě hluboko do zatáčky, a navíc fungují citlivěji díky použití centrálního tlumiče. Je tady vrozený anti-dive, takže se tolik nepřenáší hmotnost a zůstává konstantní geometrie (jež se dá kompletně nastavovat), navíc přední kolo chodí pouze v čistě vertikální rovině, takže nehrozí nebezpečí, že by se při plném propružení kolo dotklo chladiče. Potom počítejte s nižšími neodpruženými hmotami a čistší estetikou, Lawrence má navíc excelentní rejd. Nikdy mě nepřekvapovalo, že Claude Fior byl tak fanatickým zastáncem tohoto řešení. A všechny tyhle výhody poznáte v sedle Lawrence velice rychle, okamžitě začnete podvědomě tvrdě brzdit až k apexu, přičemž to legrační poskakování malého plexi nad světlem nahoru a dolů vám dává jasně na srozuměnou, že přední tlumič Kayaba neustále citlivě filtruje nerovnosti a nepouští je k jezdci – fakt dobře nastaveno. Pro lidi, kteří toto přední zavěšení tak úplně neznají, ale Thierry ponechal trochu větší ponor předku, nicméně můžete si to změnit. A že přední brzdy dokáží čumák motorky tlačit k zemi opravdu silně. Zadní monoshock taktéž od značky Kayaba používá přepákování jako SS100, a i když se tady počítá se spolujezdcem, funguje zadní odpružení citlivěji než přepružené cantileverové zadní zavěšení na Pendine. Kvalita jízdy byla dobrá, na kočičích hlavách dokonce až nečekaně dobrá.

Thierry Henriette a jeho hoši zase odvedli skvělou práci. Jejich motorky mě baví, nicméně stejně jako u všech předchozích verzí, zejména u Pendine Sand Racer, mě i u Lawrence ze všeho nejvíc mrzí, že vlastnictví takhle skvěle vypadajícího a na jízdu zábavného stroje je souzeno pouze hrstce dobře situovaných. Legendární značka žije dál, nyní prostřednictvím ještě praktičtější varianty jednoho z nejvíce individualistických moderních motocyklů současné doby. A je určitě vhodné prozradit, že Lawrence je první z rodiny „moderních“ Brough Superiorů, které Henriette během následujících dvou let představí. Mezi nimi bude i adventure tourer – ano, Brough Superior poprvé ve své 103leté historii obouvající zubaté pneumatiky je již ve fázi příprav. Pokud bude tak vyladěný a přátelský, a přitom energický při jízdě jako dvousedadlový Lawrence – o vzhledu nepochybujte, viděl jsem prototyp a vypadá božsky –, Thierry Henriette bude mít bude mít zajímavý problém, jak rozdělit svou omezenou výrobní kapacitu!

Informace o redaktorovi

Alan Cathcart - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist