hsq_listopad




Boxer Gladiateur: Francouzsko-britská střela s průhlednou kapotáží, co nikdy nevyjela

Možná vypadá jako předchůdce Hondy CBR1100XX Super Blackbird, ale s tou nemá nic společného. Gladiateur je motocykl malé francouzské značky, která svět už mnohokrát šokovala svými designovými kreacemi a také mu dala spoustu zajímavých malosériových modelů. Gladiateur měl být jedním z nich, ovšem zůstalo u jediného kousku – Triumph totiž odmítl dodávat motory. My víme, jak jezdil!

Kapitoly článku

Sice vidíme, jak jste nažhavení na Gladiateura, protože stejně jako my milujete motorky 90. let, ale ještě prrr. Dokud si pořádně neřekneme, kdo to je Thierry Henriette a jeho značka Boxer Bikes z francouzského Toulouse, nemá smysl jít dál. O tomhle bláznovi v dobrém slova smyslu byste totiž měli vědět co nejvíce, protože je nedílnou součástí motocyklového světa už více než 30 let. A momentálně se v jeho dílnách vyrábějí motocykly Brough Superior.

Thierry Henriette v roce 1994 a o 20 let později

„Už od dětství jsem toužil po tom, abych vyráběl takové motocykly, které by jiného nenapadly,“ řekl mi dnes 63letý Thierry před časem. Už ani nevím, kdy to bylo, známe se více než čtvrt století. „Víš, jak si kluci vždycky kreslí do notýsků divoké obrázky motorek? Tak já se je hned pokoušel stavět. A to mimo jiné proto, abych mému tátovi dokázal, že mě opravdu motorky zajímají na světě nejvíc, takže mi dovolil, abych se ve 22 letech vykašlal na medicínu a pomohl mi založit Boxer Bikes tím, že mi zařídil úvěr v bance.“ Pěkný příběh, Thierry, ale proč Boxer? Jsi skalní fanoušek BMW? „Vůbec ne, já se ale tehdy svezl ve veliké čtyřkolové superstar, Ferrari Berlinetta Boxer, a jelikož jsem chtěl, aby můj obchod byl jiný, luxusnější a zaměřený na zákazníka, říkal jsem si, že propojení alespoň názvem s tím nejlepším, co se v té době nabízelo na čtyřech kolech, bude dobrý nápad. Nenapadlo mě, kolik lidí bude volat a chtít BMW! Hlavní náplní mého obchodu byl prodej motocyklů Kawasaki, ten mě živil, a vedle toho jsem chtěl vytvořit řadu vlastních motocyklů pod značkou Boxer Bikes, poháněných jejich motory. Přetvořit mé nápady do kovu a skelného vlákna, využít podobně naladěných designérů, kteří je dotáhnou do konce, a mého kamaráda Pifa, jenž je uvede v život. Bez něj by nic z toho nebylo možné.“

Pif? Ach ano, Pif. To byla přezdívka Clauda Fiora, podvozkového kouzelníka, jenž tragicky zahynul v prosinci 2001, když v mlze přistával v letadle vlastní výroby na ranveji u závodního okruhu v Nogaru, kde žil a pracoval. Umělec se svářečkou, který dokázal surový materiál podle abstraktních nákresů přetvořit do něčeho úžasného. Jeho specialitou byly paralelogramové přední vidlice, kterými byly vybaveny jeho závoďáky v MS ve třídě 500GP a které dnes používá i Brough Superior, a ty se na silnici dostaly právě prostřednictvím motocyklů značky Boxer Bikes jeho kamaráda Thierryho. Oba pánové stvořili první model nazvaný Vecteur, poháněný čtyřválcem Kawasaki GPz1100 v nezvykle plně nastavitelném hliníkovém podvozku. V době, kdy všechny silniční motocykly měly rámy železné a Suzuki GSX-R750 byla teprve na obzoru, šlo o velkou technickou inovaci. Motorka byla chic a nikoli radikální, což už pro její následovníky neplatilo.

První Boxer se jmenoval Vecteur a vypadal ještě celkem normálně

Snad ještě pro Sensor, jenž debutoval v roce 1985 a měl motor V4 z Hondy VF1000 v modifikovaném rámu Vecteura. Ovšem už napřesrok představený Boxer Lamborghini s motorem Kawasaki GPz ukázal, že pánové se nebojí experimentovat. Design byl jako u předchozích modelů dílem Francouze Yvese Kerla, kapotáž byla kompletně uzavřená. Co se jména týče, Thierry kontaktoval majitele slavné italské značky, zda by si nemohl vypůjčit jejich jméno s tím, že jim bude samozřejmě platit podíl z každé prodané motorky. Italové vyslali delegaci a byli dílnou v Toulouse tak oslněni, že svolili a nad nějakými poplatky mávli rukou. Jako když George Brough žádal Rolls-Royce, jestli by nemohl u svých motocyklů Brough Superior používat označení „Rolls-Royce mezi motocykly“. To mělo identický průběh. Historie se zkrátka pořád opakuje.

Po 60 Vecteurech, 30 Sensorech a 40 Lamborghini přišel Axis. To bylo dílo uznávaného francouzského průmyslového designéra Alaina Carrého, které v sobě mělo motor Yamaha FZ750 a vypadalo jako takový předchůdce Ducati Monster. V roce 1987 představený Atlantis byl zase jiná káva či spíše Kawa, to díky litrovému motoru japonské značky, nyní zase v celokapotovaném sportovním motocyklu. Ve svém třetím výtvoru se Carré pořádně rozvášnil. Squale byl extrovertní (či spíše nepraktický) custom s motorem Suzuki Intruder 1400, jenže ten nikdy nejezdil, což se neslučovalo s Thierryho filozofií. „Carré byl génius, ale hleděl jen na tvary, styl, formu, linii motocyklu a ne jeho funkčnost. Mým cílem je nikdy neztratit ze zřetele, na co byl motocykl vynalezen, tedy na jízdu. Proto mám tak rád Ducati – od pohledu máte pocit rychlosti a dynamiky, a to se potom jen potvrdí, když se na nich svezete. To je můj cíl i u Boxer Bikes – dělat motorky, které jsou skvělé na pohled i na jízdu.“

Tuto mantru naprosto splňoval další výtvor nazvaný velmi netradičně BA 737. Motorka vybavená čtyřválcem Kawasaki GPZ900 (resp. BA 747 vybavená agregátem GPz1000RX) byla totálně futuristická a vůbec poprvé přinesla Fiorovo přední zavěšení na silnici. Zajímavostí byly také výfuky v kyvné vidlici. Radikální design byl dílem samotného Thierryho, který motorku vymýšlel celou sám, Fior mu asistoval technicky. Označení nemělo vůbec nic společného s letectvím, nýbrž šlo o číslo pryskyřice, z níž byla kapotáž, a iniciály Thierryho kamaráda designéra, který pro něj měl vytvořit novou motorku, ale zahynul při autonehodě. „Se sílícím trendem návratu k nahatým motocyklům jsem chtěl postavit protiklad k retru, a přitom využít výhod naháčů – štíhlost, snadné ovládání a relativní jednoduchost v otázce použité techniky,“ vysvětloval mi Thierry Henriette. „Hodnoty minulosti jsem se pokusil v motocyklu budoucnosti.“

Čas, který byl potřeba věnovat přednímu zavěšení, aby makalo podle představ, byl neúměrně dlouhý, a tak Thierry pro další dva motocykly zvolil zase teleskop. Streetfighter Ulysse měl opět agregát z RX a palivo v hliníkovém dvojitém páteřovém rámu, šlo tedy o monokok. Heracles ze stejného roku 1991 byl zase street rod nejen s motorem Honda VFR750F, nýbrž i s podvozkem.

Thierry Henriette zatím našel dalšího vhodného francouzského designéra. Tím se stal Sacha Lakic, jehož Spartacus s motorem Kawasaki ZXR750 byl pohledem do 21. století. Plynulé hladké linky supersportu, jenž byl výrazně lehčí než dárce motoru, tlumiče Öhlins, kola Performance Machine… Na čumáku byl spojler nastavitelný do tří poloh, jenž měl měnit přítlak na předku, jako to dnes dělají křidýlka v MotoGP. Thierry měl spoustu žádostí, aby tuto motorku začal vyrábět, ale odmítl a Sacha Lakic mu mezitím utekl k Bimotě, kde vytvořil svou podivnou Mantru.

Ještě předtím ale vytvořil pro Thierryho první motocykl značky Boxer Bikes, který nebyl poháněn japonským motorem. V roce 1993 na pařížském motosalonu debutoval sportovně cestovní Gladiateur se čtyřválcovým motorem z Triumphu Daytona 1000, o němž je test na další stránce. „Reakce na Gladiateur předčila všechna naše očekávání, stejně jako na Supermostro, což byl Monster s motorem Ducati 888, vlastně to, jak Miguel Galluzzi Monstera původně zamýšlel. Prodali jsme ale jediný kus jakémusi Švýcarovi a měl jsem zákazníky na dalších 50, kdybych měl motory, které bych mohl použít. Nicméně bylo jasně vidět, že evropské motory jsou přesně to, co zákazníci chtějí a co bychom měli do budoucna používat. Proto jsem do Scramblera v roce 1996 použil pětiventil z Aprilie Pegaso. Mým záměrem byl moderní silniční jednoválec s radikálním stylingem a úplně jiným pocitem z jízdy než na ostatních motorkách.“ Boxer Scrambler nejenže předběhl dobu o pěknou řádku let, scramblery jsou hitem současnosti, ale stal se také základem pro první skutečně sériově vyráběný motocykl, který Thierry Henriette vytvořil. Nebylo to však pod svou značkou, nýbrž pro Voxan.

V roce 1999 Thierry prodal svůj podíl v dealerství Boxer Bikes a jeho filiálce Road Masters zaměřené na evropské motocykly svému bratru Philippemu a soustředil se na svou novou společnost Boxer Design, designové studio. Výsledkem bylo několik motocyklů poháněných motory Voxan včetně prvního novodobého francouzského superbiku Boxer VB-1 představeného v Paříži 1999. Byla to bomba a Thierry měl rázem 350 závazných objednávek se zálohami, což mu umožnilo postavit novou továrnu v Toulouse. Zároveň vytvořil již avizovaný model Scrambler pro Voxan, ovšem když se konečně v roce 2001 dostal do výroby, spolu s ním přišla na Voxan velká krize – navzdory dobrému zákaznickému přijetí měla značka problémy s financemi, šla do konkurzu a napřesrok do likvidace. To pro Thierryho Henrietta znamenalo velký problém, neboť byl rázem bez motorů a nemohl pokračovat ve výrobě VB-1, kterých bylo vytvořeno zatím pouze 36.

Problémy Voxanu znamenaly, že se Thierry soustředil zase na design, pro Aprilii vytvořil kafáče Blue Marlin, jenž se však do výroby nedostal, neboť i tato značka najednou byla v krizi, z níž ji dostalo až o pár let později Piaggio. Stejný osud potkal i streetfighter Mondial Nuda s motorem Honda SP-2 v roce 2004 či zajímavého křížence endura a sporťáku nazvaného Scorpa Raidster, vybaveného jednoválcem Yamaha 660. Koncepty VB-2, streetfighter SSR Roadster a superbike SSR s motory Voxan byly jen takovou ukázkou, co Thierry umí, než že by byly počítány pro sériovou výrobu.

Od roku 2007 směřoval Thierry své Boxer Studio do segmentu elektrik, kde se stal významným konzultantem pro motocyklový i automobilový sektor. Se svým 20členným týmem dělal různé prototypy, spolupracoval i na BMW C evolution. Na benzín ale nezanevřel, ve volném čase vyrobil Boxer Ducati V2 Vintage pro sebe, aby měl na čem jezdit kolem Toulouse (základ Ducati GT 1000), a zisk z E-byznysu plánoval použít na vývoj konceptu Boxer Superbob, avantgardní streetfighter s motorem V2 přeplňovaným turbodmychadlem.

 

Jenže místo toho tenhle motor, dvouválec s rozevřením 88˚, vytvořený pro Boxer Design společností Akira Engineering, která dělá superbikové motory pro Kawasaki, nakonec dostal v nepřeplňované formě Brough Superior. Poté, co kdosi (no dobře, byl jsem to já) seznámil koncem roku 2011 Thierryho s Markem Uphamem, jenž je vlastníkem značky Brough Superior, vzaly věci rychlý spád, o dva roky později byl v Miláně představen první prototyp SS100 a dnes se v Toulouse montují Brough Superiory. Thierry Henriette se tak dočkal, ve své továrně vyrábí motocykly, které sám designoval a které mají vlastní motor. Jen to není pod jeho značkou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):



TOPlist