První test Yamahy Tracer 700: Sci-fi univerzál Made in Europe

Dodnes si pamatuji, jak si Yamaha dávala s Tracerem 700 načas. Devítistovka postavená na základě MT-09 (dokonce se zpočátku jmenovala MT-09 Tracer, až později se to změnilo na Tracer 900) dávno vrčela po světě a sedmikilo pořád nikde. Přitom MT-07 patřila v té době mezi nejprodávanější evropské motocykly. Dočkali jsme se v druhé půlce roku 2016 a trh po Traceru 700 skočil jak hladový pes (tenhle model má ve výrazně rostoucím segmentu sportovně cestovních strojů střední třídy průměrně 17% tržní podíl). A určitě nejsem sám, kdo sedmistovku považoval za celkově lepší balíček než devítistovku.

Je určitě dobré si připomenout, že Tracery nejsou navzdory svému vzhledu adventurami v tom smyslu cestovních endur, jak se téhle kategorii u nás dodnes (povětšinou velmi nepřesně) říká. Yamaha má řadu Adventure a v ní najdeme modely Ténéré 700 a Super Ténéré 1200. To jsou motorky, kde se počítá s výlety mimo asfalt a dlouhými expedicemi mimo civilizaci (pro Pražáky: ano, klidně až za Poděbrady). Tracery patří do kategorie Sport Touring. Tu Yamaha oficiálně založila v roce 2015, kdy k tehdy již dávno prodávanému FJR1300 přihodila právě devítku Tracera. Potom přišla sedmistovka, v roce 2018 se objevil tříkolový Niken a inovovaný Tracer 900 ve dvou verzích (standard a GT), loni přibyla gétéčka ještě z Nikena a sedmistovky Tracer. Letos FJR končí a Tracer 700 přichází v nové generaci.

Všechno tohle jsou zkrátka pohodlné silniční motorky na svižné cestování, žádná cestovní endura a není tady potřeba dělat kompromisy směrem k offroadu. Lidí, kteří tohle přesně od své motorky vyžadují, je pořád dost – nejprodávanější u Yamahy jsou naháče MT, ty tvoří 42 % prodejů značky, a řada Sport Touring je druhá s 21 %. Jenom Tracerů se ve všech verzích od roku 2015 prodalo přes 73 000 kusů! Další kategorie (supersporty, offroady, skútry, klasiky) mají podíly do 10 %. Takže sportovně cestovní stroje jsou pořád v kurzu, akorát se změnil pohled jejich uživatelů na svět a už se nechtějí hrbit za skloněnými řídítky. Před čtvrtstoletím ke stejnému účely sloužily ThunderCaty, ZZ-R či VFR (byť jedním dechem musím připomenout, že to byla právě Yamaha, kdo počátkem 90. let přišel s vizionářským modelem TDM), dnes jsou to hlavně stroje ve stejném stylu jako Tracer. Základ v naháči, silniční obutí na 17“ ráfcích, trochu vyšší podvozek, komfortnější sezení i pro dva a polokapota. Opravdu žádný terén, maximálně tak děravý asfalt horských silnici nebo zácpami sužovaných městských ulic.

Recept na výrobu takovéhle sportovně cestovní motorky je velmi jednoduchý, ale už není jednoduché jej správně namíchat, abyste získali evropský bestseller. Yamaze se to však povedlo a jsem přesvědčený, že velkou zásluhu na tom má fakt, že Tracer 700 je prakticky celý Made in Europe. Evropská motorka od japonského výrobce. Země vycházejícího slunce má na svém kontě vlastně akorát vývoj motoru, jinak tenhle model si vymysleli v plánovacím oddělení v evropské centrále Yamahy v Holandsku, podvozek mělo na starosti R&D oddělení v Itálii, vzhled je dílem společnosti GK Design Europe v Holandsku (jasně že dcera Yamahy, nikdo externí) a sériová výroba probíhá ve Francii v továrně MBK Industrie. Víc evropská už asi japonská motorka být nemůže a bere to vítr z plachet těm, kteří kritizují nového Tracera za jeho velmi odvážný vzhled, protože co v tom Japonsku zase hulili…

Ach ano, vzhled. Tak ten je na Traceru 2020 opravdu výjimečný. Yamaha říká, že je udělaný tak, aby přitáhl mladší jezdce a je fakt, že pro padesátileté konzervativce tohle většinou asi nebude. Já do téhle kategorie zatím ještě nepatřím, a i když v poslední době dávám přednost chromovanému kulatému světlu a velkému žebrovanému motoru, musím říct, že se mi nový Tracer fakt líbí. Naživo totiž vypadá ještě lépe než na fotkách. Jasně, musíte mít v sobě takovou tu úchylku na ulítlé věci (mně se líbil třeba i Vultus od Hondy právě proto, jak byl šílenej), a pak budete z Traceru nadšení. První generace byla hezká a neměl jsem pocit, že by s jejím vzhledem Yamaha musela něco dělat, ale je fakt, že úplně hin jste z ní prostě nebyli. Tuctovka, kterou si vyberete poté, co jste důkladně prozkoumali její techniku, svezli se na ní a jako třešnička na dortu bylo, že je vlastně docela líbivá. Teď je ten proces výběru naopak – Tracer těžkými zbraněmi útočí na váš smysl pro estetično a až potom začnete řešit, co že to je za motorku. Kolem minulé generace jste prošli a za tři vteřiny jste nevěděli, že jste ji potkali. Teď se buď rozohňujete, co to je za hnus, nebo nadšeně skáčete kolem, protože to vypadá fakt skvěle. Japonská motorka a tolik emocí kolem vzhledu? Vždyť už jsem říkal, že není japonská…

Základní přehled technických změn jsme udělali už v článku před testováním, v němž jste mohli klást i svoje zvídavé otázky. Pod novým zevnějškem těch rozdílů není proti předchozí generaci zdaleka tolik, jak by se mohlo zdát, proto já raději o tomhle Traceru mluvím spíše jako o jedenapůlté než jako o druhé generaci. Nicméně na večerní prezentaci po příletu na Tenerife (přesně v ten den, kdy svět oběhla zpráva, že tam kvůli koronaviru uzavřeli celý hotel) nás zástupci Yamahy provedli technikou ještě daleko podrobněji, tyhle informace jste z běžného presskitu vyčíst nemohli. Když začneme podvozkem, tak tam rám zůstal stejný, takový zvláštní útvar z ocelový trubek s různou tloušťkou a motorem jako namáhanou součástí, i sedlo zůstalo ve stejné výšce 835 mm. A co ještě zůstalo, je hmotnost. Ta byla na Traceru vždycky skvělá, i s plnou 17litrovou bandaskou tahle motorka váží pořád 196 kg! Honda NC750X ukáže na váze 220 kilo, Kawasaki Versys 650 jen o tři méně, Tracer prostě v tomhle hraje jinou ligu. Přitom motor kvůli Euro 5 (k tomu se dostaneme za chvíli) má navíc nějaké ty blbiny, takže motorka musela vlastně zhubnout, aby se tvůrcům podařilo udržet hmotnost na stejné úrovni. Šlo o 1,5 kila, která se podařilo ušetřit na baterce, jiných plastech a tom charakteristickém předním osvětlení ‑ vše je z LED diod včetně blinkrů, vpředu je dvojice šikmých pásů s pozičkami a dvojice projektorových světlometů. Prý to má za horší viditelnosti svítit lépe, ale jezdili jsme za slunného dne, takže tohle vám bohužel nemůžu potvrdit. Co se hmotností týče, jedna se zvýšila, a to ta užitečná, čili kolik toho na Tracera můžete naložit. To je taková oblast, kterou Yamaha příliš nezdůrazňuje, protože v ní je Tracer přinejmenším podprůměrný – dříve uvezl akorát 171 kg, teď je to 181 kg, čili o deset víc. Pořád nic moc, ale lepší než dřív. 

 

 

A víte co? Mě už ty teoretické pindy moc neberou, šel bych se svézt, probereme to za jízdy. Před hotelem nám stojí vyrovnané řady Tracerů, všechny ve standardním provedení a stejné barvě. Tracer se bude prodávat ve třech, jako celý modrý (Phantom Blue), šedý s červenými bočními panely a podsedlovými plasty (Sonic Grey) a v námi testovaném Icon Grey, což je světle šedá nádrž, matné tmavě šedé boční plasty s modrou samolepkou a modrá kola.

Teď mi dochází, že vám trochu kecám. Pár motorek na plácku je vybavených paketem Travel Pack, na těch jedou naši průvodci od Yamahy. Počítám s tím, že si jednu během našeho 260km výletu taky vyzkouším, jenže testovací režim je tady poněkud zvláštní, špatně ho pochopím a ve finále mám smůlu. Což mě neskutečně štve, protože bych fakt rád zkusil, jak funguje to turistické plégo, ale nenadělám nic. Tak vám aspoň takhle staticky můžu povědět, že Yamaha k Traceru nabízí spoustu doplňků (najdete je buď v konfigurátoru na webu značky, nebo v appce MyGarage) a kromě nich čtyři komplexní balíčky.

Sport Pack má kompaktnější držák RZ, hliníkový kryt řetězu, kryt chladiče a gumové prvky na nádrži v oblasti kolen. Častou volbou k tomuto balíčku bude určitě laďák od Akrapoviče, i když já bych pro těch více než 37 000 Kč, co tenhle lauf stojí, měl určitě jiné využití.

Další pakety už jsou zaměřeny více prakticky, Urban Pack nabídne USB zdířku (v kokpitu je připravená kabeláž jak pro 5V USB, tak pro klasickou 12voltovou zásuvku), zadní nosič a na něj 39litrový topcase s opěrkou.

Poslední dva pakety jsou si docela podobné, Weekend Pack má turistické plexi, USB zdířku, tankpad a tvrdé brašny na zip včetně celého toho trubkového lešení.

Poslední Travel Pack nabídne také velké plégo a USB plus komfortní sedlo a 20litrové boční kufry, které mají upínací systém řešený podstatně nenápadněji než brašny. Trochu překvapí, že ani tenhle Travel Pack neobsahuje centrální stojan nebo vyhřívané hefty, ale tohle všechno si samozřejmě můžete také dokoupit.

Teď už ovšem víte opravdu úplně všechno a můžete s klidem překliknout na další kapitolu, kde se konečně svezeme. Tenerife, už jedemééé! :-)

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE