KTM EXC 2012 zasekly drápky ve Sverepci

Kapitoly článku

250 EXC-F

Do deštěm skrápěné první jízdy a navíc na neznámém okruhu raději sedám do sedla čtyřtaktní dvěstěpadesátky, která by mě neměla okamžitě odrovnat brutálním výkonem. Jak se ukazuje, volba je to dobrá, protože motorka se tváří poměrně mírumilovně. Nicméně jsem očekával o něco více použitelnější spodek. Pro ostřejší výjezd ze zatáčky je občas potřeba lehce zaspojkovat a dostat tak dvěpade do použitelných otáček. Ve vysokých otáčkách pak jede jak vzteklá a umravňovat ji musí brembácké brzdy, které fungují naprosto báječně.

Příjemně se jeví i elektronické vstřikování, které má zásadní podíl na plynulé jízdě a neucukaném projevu i při studeném motoru. Podvozek je v továrním setupu naladěn velice dobře. Se svými šestašedesáti kily živé váhy nemám sebemenší problém. Pokud by však došlo na motokrosové lítání, určitě by čtyřtaktní dvěpade zasloužila o chlup přitvrdit. Konec konců 250 EXC-F na mě neudělala vůbec špatný dojem a myslím, že sedne především jezdcům, kteří se dokáží pohybovat ve vysokých otáčkách a nebudou jízdu stavět na mohutným zátahu od spodu. Velice příjemným prvkem je elektrický startér.

250 EXC

Po čtyřtaktní dvěpade si beru do prádla dvoutaktní dvěstěpadesátku. Naprosto parádní je její pocitová lehkost a ochota zatáčet. Úzké stezky se dají letět ve stupačkách slušným kvapíkem a směr jízdy si stačí lehce korigovat stehny o nádrž. Pérování WP funguje na jedničku, pěkně filtruje nerovnosti a nikdy se nenechá rozhodit ani divočejším dopadem po poletu vzduchem.

Asi nejpříjemnějším překvapením je projev dvěstěpadesátkového dvoutaktního jednoválu.

Výkon nastupuje až nečekaně dobře od nízkých otáček a plynule probíhá do těch nejvyšších, kde je to pak pěknej cvrkot. Je fajn, že spodní a střední pásmo neservíruje nepříjemné kopance a tím pádem se záludnosti trialového charakteru nestávají nepříjemnou záležitostí, ba naopak. Na dvoutakta je 250 EXC až nečekaně plynulá a velice dobře čitelná. Možná proto se k ní vracím během dne ještě několikrát. Vždycky mě přesvědčuje svojí úžasnou ovladatelností a naprosto vyrovnaným výkonem bez kopanců. Musím přiznat už teď, že tahle motorka u mě mezi dvoutakty vítězí na plné čáře! Plusové body ještě navyšuje díky elektrickému startéru v kombinaci s kickem.

350 EXC-F

Obě dvěstěpadesátky střídá největší hvězda dne KTM 350 EXC-F, na kterou jsem se už dlouho těšil. První jízdu jsem trošku v rozpacích, a tak si třipade zapisuji ještě na dvě odpolední jízdy. Teprve potom si začínám oranžovou novinku pořádně užívat a marně vzpomínám, co mi na ní ráno nevonělo. Ergonomie je naprosto v lati, vše je na svém místě a mašina padá do ruky. Příjemné je sedlo, které dostalo neklouzavý potah. Také se mi líbí, že třipade disponuje v sérii jak elektrickým startérem, tak klasickým kick startem.

Na trati motorka působí jakýmsi gumovým dojmem. Velice jemně funguje v nízkých otáčkách, ze kterých se plynule dostává skrz velice použitelné střední pásmo do vysokých otáček, kde hodně dlouho neztrácí dech. O tom něco vypovídá šestačtyřiceti koní, které se hlásí o slovo někde kolem deseti a půl tisíce otáček a ochota se vytáčet až ke 13000 ot./min. Po výkonové stránce mi třistapadesátka připomíná o něco více točivější dvěstěpadesátku než větší čtyřistapade, které naopak staví na výrazně mohutnějším spodku. Třistapadesátka mi menší dvěpade připomíná také po stránce ovladatelnosti.

Nakonec necelé dvě kila (1,8 kg) hmotnostního rozdílu mezi 105,7 kg vážící 250 EXC-F a 107,5 kg vážící 350 EXC-F jsou téměř zanedbatelné. Výborně se vede po úzkých enduro

stezkách, dobře projíždí vyjeté hluboké koleje, na nerovnostech drží přímý směr a hbitě se protahuje utaženými vracáky kolem nohy. Opět musím konstatovat, že podvozek WP v továrním setupu odvádí velice dobrou práci, brzdy Brembo neponechávají nic náhodě a hydraulická spojka se ovládá velice lehce. Po několika jízdách ve stupačkách nejnovějšího oranžového nářadíčka tvrdím, že na něm spolehlivě zajede jak hobbík, kterého okamžitě nepřipraví o všechny síly, ale i zkušený střelec, který ocení točivý motor a velice příjemnou ovladatelnost. Oba by zřejmě ocenili o něco větší zátah od spodu, a to především v krkolomném terénu, kdy je potřeba lehce vrknout a trialově se vyhoupnout přes překážku jako je kláda, šutr nebo pneumatika od traktoru. Všichni rozhodně ocení startér, transparentní devíti a půllitrovou nádrž a zrovna tak rychlý přístup ke vzduchovém filtru.

450 EXC

Čtyřipade měním za předchozí třistapadesátku. Hned v prvních metrech trati, kdy se letí do příkrého výjezdu, vnímám mohutný spodek a okamžitou reakci na plynovou rukojeť. Mašina funguje od relativně nízkých otáček a plynule pokračuje až po nejvyšší. Nicméně na dnešní technické trati plné slizkých kořenů se pohybuji především v nízkém spektru otáček a využívám hlavně první tři kvalty šestistupňové převodovky.

Jen malým vrknutím dostávám přední kolo do vzduchu a pohodlně překonávám rozbitý úseky trati nebo kládu válející se přes celou šířku trati. Podle informací je výkon čtyřipade

zhruba 53 koní a jejich čas přichází někde mezi osmi a devíti tisíci otáčkami za minutu. Ovladatelnost 450 EXC je opět na vysoké úrovni a v utažených vinglech na daný objem až překvapivě jednoduchá. Brzdy jsou fajn, stejně jako u ostatních dvanáctkových EXC. To samé se dá říct i o ergonomii, díky které se člověk cítí v sedle KTM 450 EXC jako doma. Pokud by něco mohlo fungovat o něco lépe, bylo by to řazení neutrálu, které si někdy žádá pevnější nervy. Osobně si myslím, že tahle motorka bude stále slavit velké prodejní úspěchy i navzdory tomu, že stojí po boku dvou žhavých novinek 350 EXC-F a 500 EXC.

500 EXC

Pětikilo je vedle třistapadesátky další novinkou pro rok 2012. Obsah motoru však není rovných 500 ccm jak by se podle názvu mohlo zdát, nýbrž 510,4 ccm. Oproti čtyřipade váží jen o půl kila víc (111,5 kg) , na kruťáku má v maximu o 4 Nm více (52 Nm) a výkonově je o pět koní výš.

Tak jako mi pocitově přišla podobná čtyřtaktní dvěstěpadesátka s třistapadesátkou, tak mi připadly podobné 450 EXC a 500 EXC. Půllitr oproti čtyřistapadesátce tahá od spodu ještě o stupeň mohutněji a jízda připomíná tank. Mohlo by se zdát, že jde o zabijácké kladivo, ale také pětistovka je poměrně čitelným strojem, který funguje citlivě v nízkých otáčkách a její výkon se dá dobře dávkovat. Díky tomu se pohodlně zdolává náročný terén trialového charakteru. Když se však vezme za plyn a mašina čichne k vysokým otáčkám, je to neskutečný fofr. Než jsem dostal 500 EXC pod zadek, měl jsme jisté obavy skrz ovladatelnost. Ty se naštěstí nepotvrdily a stejně jako u čtyřistapadesátky jsem byl hodně mile překvapen, jak si pětikilo počíná v utažených vinglech a zrovna tak při trefování hlubokých kolejí.

Tohle „největší“ EXC na mě udělalo velice dobrý dojem a bylo jedním z nejmilejších překvapení dne. Bylo to tím, že se na ní dalo jet naprosto v klidu a člověk přitom nemusel mít neustále sevřeno, že každé nešetrné vrknutí plynem bude odměněno nekontrolovatelným výletem mimo trať. Mohutný spodek jezdci pomůže pokaždé když se dostane do úzkých a nestačí podřadit. Jednobuch se zvládne sebrat z nízkých otáček i na vyšší kvalty a mírně podtočený zachrání lecjakou šlamastiku. Vždyť u endura platí víc než kde jinde, že nejčastější příčinou držkopádů je „málo plynu“. Čekal jsem, že mě tohle kladivo brzy utahá a během mžiku nebudu pánem situace. Naštěstí tomu bylo naopak a obě jízdy ve stupačkách půllitru jsem si maximálně užil. Mašina pravděpodobně více sedne expedičním offroaďákům, kteří rádi „průzkumničí“ v neznámém krkolomném terénu, než točivým střelcům, kteří kromě enduro ježdění čas od času rádi vyrazí nalítat nějakou tu motohodinu na motokrosovou trať.

125 a 200 EXC

Nejsilnější EXC měním za to úplně nejmenší, tedy za stopětadvácu. Kontrast je obrovský a chvilku se musím na uječený dvoutakt adaptovat. Každopádně to pak rozhodně stojí za to, protože 94 kilogramů vážící dváca je neskutečně lehká a obratná. Dnešní trať jí maximálně sedí a když se dobře pracuje se spojkou a daří se ji neustále držet pod krkem, více temperamentní jízdu na jiné mašině jen těžko zažijete. Na úzkých cestičkách s vyjetými kolejemi a mořem kluzkých kořenů si s dvácou jen hraji a přehazuji ji z jednoho vinglu do druhého.

Motorka ochotně reaguje na každý podnět a parádně drží zvolenou stopu. Podvozek a brzdy

opět zaslouží slova chvály, protože fungují opravdu vítečně. Předchozí řádky

platí naprosto stejně i pro větší dvoukilo. Opět parádní ovladatelnost a jízda plná temperamentu. Nicméně necelých sedmdesát kubických centimetrů k dobru je znát a motorka tahá o něco lépe od spodu. Spojkování je však stále jednou z nejdůležitějších aktivit, stejně jako v sedle menší dváci. Obě malorážky nemají jako jediné elektrický startér, a tak si musí vystačit pouze s kick startem. To bych neviděl jako sebemenší handicap, protože motor ochotně chytá jak studený, tak zahřátý. Říká se, že někdy méně znamená více a v případě těchto dvou hadimršek to sedí naprosto přesně!

300 EXC

Dvoutaktní tříkila byly jeden čas tak trošku ve stínu větších čtyřtaktů. Nyní jsou opět na výslunní. Prsty v tom má jednak jejich kamarádský projev v nízkých a středních otáčkách připomínající čtyřtakty, a pak také mnohem menší finanční náročnost. Na tříkilech předchozích modelových ročníků jsem dříve něco málo najezdil, a tak musím konstatovat, že dvanáctkový model není nijak zásadně jiný. Stále platí ta stará dobrá písnička o lehké ovladatelnosti a použitelném a hodném spodku motoru. Jakmile se třístovkový cvajtakt roztočí do vysokých otáček, zažijete za řidítky hotové peklo a budete mít co udržet přední kolo na zemi.

Nicméně musím říct, že se mi zdá, že testovací kousek byl v nízkých otáčkách trošku

nervózní a přechod ze středních do vysokých otáček se neobešel bez menšího kopance, což jsem u dřívějších ročníků neregistroval. Podobné je to i s vibracemi, které se trošku projevovali s nárůstem otáček. Je možně, že fungl nová motorka si ještě úplně nesedla a po nalítání více motohodin bude fungovat jako její starší sestřičky. Naopak perfektní práci odváděl podvozek, jež se mi zdál o něco tvrdší než u ostatních dvanáctkových EXC. Výborně pobral dopady po doskoku dlouhé lavice a stejně tak dobře filtroval nerovnosti rozbité trati. Brzdy Brembo opět super, což je u dvoutaktu, který si prostě motorem nepřibrzdí, velice důležité. O pevné pozici tříkila na trhu vůbec nepochybuji a vůbec se oranžovým nedivím, že si ji stále hýčkají a při vývoji ani trošku nepolevují. Čtyři vítězství na Erzbergu za poslední čtyři ročníky jsou asi tím největším argumentem.