yamaha_mt09




Z druhé ruky: Yamaha FZ1 Fazer

Rodokmen téhle motorky je dost podobný jako u spousty dalších. Odstrojený superbike se sraženou špičkou výkonu a posíleným spodním pásmem, a k tomu pár praktických prvků pro větší pohodlí v každodenním životě. Jestli ale velký Fazer v něčem vyniká nad ostatními, pak je to ideální poměr sportovního naturelu a jízdního komfortu.

Kapitoly článku

Yamaha měla velký náskok hned na začátku, a to v podobě famózního motoru z ikonické R1.  Už pro první model z roku 2001 ho Japonci naladili tak dobře, že si ve vysokých otáčkách zachoval svojí pověstnou dravost a přitom se nezakuckal ani kousek nad volnoběhem. Karburátorem živený řadový čtyřválec servíroval 143 koní v rovných 10 000 otáčkách, a 106 Nm točivého momentu už mezi sedmi a osmi tisíci - s takovými hodnotami se nemusí stydět ani před současnými litry.
Kolem něj se Yamaze hned napoprvé povedlo postavit rám odpovídajících kvalit, a FZS1000 Fazer mohl začít slavit úspěchy u sportovně zaměřených fanoušků značky, kteří si chtěli užít trochu pohodlí nebo občas vycestovat kousek dál. Dodnes platí za univerzální motorku bez zbytečných kompromisů, ale ze zkušeností majitelů se samozřejmě dozvíte, že má i svoje mouchy. Vesměs ale převládají pozitivní názory, a chvála se ze všech stran valí hlavně na všehoschopný motor a jízdní komfort. Zajímavé je, že i přes svůj poměrně brutální projev velký Fazer nezřídka posloužil jako vstupenka do světa dospělých motorek - a to je nejlepší důkaz o tom, že motor se netrápí ani při opatrné jízdě na čtvrt plynu. Zároveň ho ale do nebe vyzdvihují i vysloužilí erjedničkáři, které od kapotované motorky odvedly bolavé plotýnky, hypotéka nebo rodinné důvody. Čtyřválec navíc umí potěšit i příznivou spotřebou (uživatelský průměr 6,06 litru na 100 km), což při dnešních cenách Naturalu taky není k zahození.
Vysoce hodnocený je brzdový systém, poskládaný ze dvou čtyřpístkových třmenů na předních 298mm kotoučích, a zadního dvoupístku.
Mezi nejčastěji diskutované slabiny patří podvozek. Přední 43mm vidlice i zadní tlumič jsou pro někoho až příliš komfortní (=měkké), a pro dosažení sportovnějších kvalit je třeba laborovat se štelovacími šroubky nebo zainvestovat do výměny komponentů.
Z pohledu cestovatele je trochu problematická výška předního štítku, ale tenhle nedostatek se dá celkem snadno řešit plexisklem z nabídky originálního nebo replikového příslušenství. Slyšeli jsme také pár stížností na tvrdé sedlo, ale to už je trochu subjektivní záležitost - někomu to může připadat jako výhoda, když se polstr po půl hodině jízdy neprosedí až na kost. O úložném prostoru pod sedlem už se ale dá na rovinu říct, že víc než kreditku a kartáček do něj nedáte.
Osobní zkušenosti tradičně vybíráme od majitelů z naší databáze:

FZS 1000 Fazer 2001
frank79
Na Fazera sem poprvé usedl na výstavě Motocykl 2001,kde byl prezentován jako novinka a okamžitě jsem věděl,že to je motorka přesně pro mě.Hned následující rok jsem se stal jeho šťastným majitelem.
Tohoto modrého krasavce mi dovezl můj kamarád Koštis v létě 2002. Byla to lehce padlá předváděčka od německého dealera Yamahy Dirnbergera. Na tachometru bylo natočeno necelé 3000 km, takže ještě voněla novotou a do teď si pamatuji ty pocity štěstí, že je můj. Vyšla mě na suprových 180 000 Kč ( připomínám, že v té době stál nový, dneska už těžko uvěřitelných 390 000 Kč). Původní barva byla černá, ale já byl rok předtím unesen na výstavě Motocykl 2001 Fazerem v modré barvě natolik, že výběr barvy před lakováním po opravě byl jasný. Pro zlepšení ovladatelnosti jsem namontoval nízká široká řidla v modrém eloxu a jeho hlas vylepšil laďákem od Ixilu. Teď jsem mohl vyrazit trénovat starty na sprint ( v té době mohl Fazer směle konkurovat všem novým litrovým supersportům ), což brzy odnesla spojka a tak následovala další úprava – namontování tvrdších přítlačných pružin. Sice mě pak po celodenní jízdě bolela levá dlaň stejně, jako Roberta Rosenberga v jeho pubertálních letech, ale bylo po problému.

Po dvou letech zatím ještě bezproblémového soužití sem vyměnil řetězovou sadu, která vydržela na styl jízdy úctyhodných 25 000 km a osadil ji o zub větším řetězovým kolečkem. Rázem se hnala modrá bestie o poznání rychleji do otáček a člověk měl pocit, jako by měl pod sebou o třicet koní víc. Pak to přišlo, při jednom odpoledni stráveném zvedačkami na Tchořovickém letišti, se ojnice rozhodla, že už toho má asi dost a že nebude pořád dokola běhat v tak stísněném prostoru jak já heftem zavelím a vyrazila sama na výlet mimo motor. Tuto její drzost sem nemohl nechat bez povšimnutí a tak následovala výměna celého agregátu za v tu dobu lidových 33 000 Kč. Jinak pak už jen samá chvála a spokojenost.
Jízdní vlastnosti byly v porovnání s mým předešlým FZS 600 na úplně jiné úrovni. Sice se mi litřík při občasném přehnaném náletu do zatáčky pěkně roztancoval, ale po nastavení utlumení Ondřejem Lelkem, bylo rázem po problému. Jó, tenhle kluk vážně uměl…
Brzdy byly na tu dobu A1 a ani dneska se mezi konkurencí rozhodně neztratí. Nectnosti jsem shledal dvě - extrémně nízko stupačky, což na okruhu neodnesly jen boty, ale i můj nehet, který byl pak černej jako dehet, a dále těžiště celého stroje. Při ostřejší jízdě s batohem na zádech (ve dvou) má tendenci vám nafackovat řidítkama, při téměř jakémkoli přejetí nerovnosti. Totéž se děje při extrémním přeletu horizontů, opět s batohem. Původní obutí do Mez4 sice vydrželo přes 10 000 km, ale nebyl problém je utrhnout i na výjezdu z trojkové zatáčky a tak jsem pak volil o poznání měkčí bačkory různých značek z nichž mi nejvíc sedly Metzeler Rennsport a Michelin Power Race, které se osvědčily jak na okruhu, tak i při přesunu do Chorvatska, respektive na Slovensko. Kromě těchto zemí jsem se s Fazerem podíval i do Švýcarska, Itálie a jako výborný polykač kilometrů se osvědčil i na cestě do Švédska. Celkem jsme spolu prožili čtyři super sezóny a naše společné cesty se zastavily na jaře 2007 kdy jsem přesedlal opět na Fazera, ale r.v. 04. To už tachometr modré bestie ukazoval 49 700 km.


FZS1000 Fazer 2005 kakabus
Tak jede to fest, když se to rozmotá. Na 230 kg s plnou nádrží se to ale zase překvapivě lehce ovládá. Zvykám si na to, že můžu točit až do 11,5 tis a šestikvalt - to možná zní úsměvně, ale měl sem samý pětikvalty v posledních letech :) A ty brzdy...strašně fajn vědět, že když to někde přeženete, tak vás podrží. Ještě se s ní sžívám, ale co můžu říct na začátku - předchozí majitelé o něj celkem pečovali, takže všechno krásně čistý, nějakou tu servisní historii měl doloženou, podvozek funkční. Kromě úplně první motorky se mi zase stalo, že sem šel do garáže, sednul si k tomu na židli a jen tak se kochal :D

Celkem ještě příjemnej posez, polokapota, výkon. První zkušenosti jsou takový, že už odspodu to jede slušně, ve středních otáčkách to táhne a nad 8 řekněme se to rozmotá a táhne víc a pořád dál až k červenýmu :) Jede to parádně. Nechápal sem, jak na youtubu to některý piloti lechtají v zatáčkách klidně kolem 4tis, ale ono vás to na výjezdu stejně pak pěkně vytáhne. Není to takovej ten konstantní tah od nuly jak lokomotiva, ale řekněme, že s krouťákem není problém ani v těch nižších otáčkách.
Podvozek ještě ladím..přední vidle se mi rozhodně nezdají přehnaně měkký, spíš právě tužší - na větších muldách to pěkně kope do řidítek. Zadní péro ale asi bude trochu slabší - ještě jsem nepřitvrzoval, ale to přijde brzy - teď je to až nějak moc pohodlný a při akceleraci jde cejtit, jak se zadek lehce boří. Je to všechno plně seřiditelný, takže se může vesel klikat a kroutit matkama až do zblbnutí :D
Jinak na tom pro mě nezvykle celkem dost fouká. Byl sem zvyklej na velký polokapoty, který spolehlivě chrání nezalehávajícího jezdce klidně i kolem 180ti, tady už je znát nápor vzduchu celkem silně už kolem 140. Vyšší plexi dávat zatím nebudu, nevypadá hezky. A třeba si zvyknu.
V zatáčkách je jistej a ještě jistější bude, až dám obě nový gumy (a doladím ten podvozek). Teď je ve předu jinej výrobce a typ než vzadu a myslím, že to není ideální kombinace, taky už mají něco odjeto. Ještě sedlo je teda překvapivě pohodlný - docela měkký a široký, ale na druhou stranu se mi zdá, že když na tom chce člověk udělat nějakej pohyb do stran, tak mu to určitě neulehčuje. Možná je to taky o zvyku. No a poslední věc, to startování.. :D Teda to je alchymie..bez plynu to prostě nenastartuje. Studený - sytič, trochu plynu, snad ani ne po půl minutě na plnej sytič začne zdechat, povolit sytič do půlky, zase trochu ožije. Po chvíli už je možný stáhnout sytič úplně. No a ohřátý - start zase jedině s trochou plynu. Koukal jsem po fórech a zdá se, že málokomu to funguje jak by asi správně mělo..tak do toho nebudu vrtat, zas to není nic, na co by si člověk nezvyk..ale teda to sem na ničem ještě nezažil, takový rituály :D

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):



TOPlist