VINy, vidi, vici: co skrývá výrobní číslo?
Text: Petr Poduška | Foto: archiv | Zveřejněno: 24.3.2016 | Zobrazeno: 49 495x
V otázce by správně měl zaznít výraz identifikační číslo vozidla, přeložený z anglického originálu Vehicle Identification Number. Ze sedmnáctimístné kombinace číslic a písmen se totiž dá zjistit mnohem víc informací, než kolikátou čárku si zapsal montér na konci výrobní linky. A některé z nich se mohou hodit při nákupu ojetiny, což je začátkem jara celkem aktuální téma.
V první řadě se podle VIN můžete přesvědčit, zda motorka není evidovaná v policejní databázi odcizených vozidel nebo v našem přehledu kradených motorek. Tyto služby fungují grátis - pokud by vás při nákupu z druhé ruky zajímala podrobnější historie vyhlídnutého stroje, můžete si připlatit za servis specializovaných firem. Nejznámější Cebia například podle VIN ověří původ motorky, zda není zatížena úvěrem a v některých případech i servisní historii či skutečný počet najetých km. Základním vstupním údajem je opět VIN.
Proč právě VIN? Je to něco jako rodné číslo - každá motorka (skútr, čtyřkolka i auto) má svou unikátní kombinaci, která prozradí nejen kdy, ale také kde byl konkrétní stroj vyroben, a řadu dalších informací. Sedmnáctimístný kód se skládá z číslic a písmen, a obvykle je vyražen nebo vygravírován na krku řízení. U skútrů ho najdete na jiném místě rámu - někdy pod plastovou krytkou, která bývá zřetelně označena, jindy je třeba se ohnout a podívat na trubku rámu schovaný pod bočními plasty. Někdy je identifikační číslo vyraženo navíc ještě na plechovém štítku připevněném k rámu. Přesnou polohu VIN nejsnadněji zjistíte z manuálu k motorce.
VIN se vyskytuje také ve všech dokladech; v technickém průkazu, osvědčení o registraci vozidla (malém techničáku), kupní smlouvě nebo faktuře, dokladu o pojištění (zelené kartě) nebo v záruční a servisní knížce. Nesrovnalosti ve VINech mezi jednotlivými doklady jsou prvním náznakem toho, že s motorkou nemusí být všechno v pořádku. Že musí souhlasit s údaji na motorce asi není třeba zdůrazňovat.
I když VIN vypadá spíš jako náhodný shluk písmen a číslic, jeho skladba má svoje pevně daná pravidla. Ta platí od devadesátých let i pro všechny motorky a skútry, u starších modelů se můžete setkat s kratším výrobním číslem. Regulérní VIN však musí mít vždy 17 znaků, přičemž by se mezi nimi neměly nikdy vyskytovat písmena I, O a Q, která se nepoužívají kvůli riziku záměny s číslicemi 0 a 1.
Sedmnáct znaků je celkem dlouhá řádka, a proto se VIN dělí do několika sekcí. Na prvních třech pozicích, označovaných souhrně jako WMI (World Manufacturer Identifier, Světový kód výrobce) je zakódováno místo výroby a výrobce motorky. První písmeno vždy označuje zemi (Amerika a Austrálie mají vyhrazená čísla) původu, výrobce ale může být ukrytý buď na druhé nebo třetí pozici. Zatímco japonská čtyřka si u domácí produkce vystačí se společným počátečním písmenem J, a dál pokračuje iniciálou výrobce (JH, JY, JK, JS), italské značky Aprilia a Ducati shodně používají počáteční dvojicí písmen ZD, a rozlišují se až podle třetí pozice. Jen pro zajímavost; britské fabriky začínají psát VIN písmenem S, Rakousko má kód V, Německo W, Thajsko M, a Čína L. Ve VINu je vždy uvedena země, kde byla motorka vyrobena - ne kde sídlí centrála značky. Například u Yamahy NMax vyrobené v Thajsku proto VIN začíná písmeny MH. Ještě trochu jiná pravidla pak platí u malosériových výrobců (do 500 kusů ročně), kde se jako třetí znak používá standardně číslo 9 a další tři znaky kódu výrobce jsou umístěny na pozicích 13, 14 a 15.
Dalších pět míst VINu je vyhrazeno popisu konkrétního modelu. Tato část se nazývá VDS (Vehicle Descriptor Section, Popisný kód vozidla) a každý výrobce si může její skladbu navrhnout podle vlastní volby. Tady se dá případná levárna odhalit porovnáním s VINem stejného modelu. Znaky na čtvrté až osmé pozici by se měly shodovat. Devátý znak slouží u některých novějších a všech amerických motorek jako tzv. kontrolní číslo, které se počítá podle složitého algoritmu ze všech ostatních znaků, a má zamezit překlepům při vkládání VINu do databáze. Počítač podle tohoto čísla jednoduše zjistí, když je někde ve zbytku VINu chyba. Povinné používání kontrolního čísla však nařizuje jenom americká norma, v ostatních zemích jej výrobci vkládají (či nevkládají) do VINu podle vlastního uvážení, a někdy jej nahrazuje šestý znak popisného kódu vozidla.
Desátý znak (nebo osmý od konce, líp se to počítá) dává informaci o roku výroby, respektive modelovém roku. Celkem je v oběhu třicet znaků; číslice 1-9 a všechny písmena abecedy kromě Z, které se na této pozici nepoužívá kvůli možné záměně s dvojkou, stejně jako U, které by se mohlo plést s písmenem V. Čísla byla naposledy přiřazena k rokům 2001-09, přičemž minulé tisíciletí uzavřelo písmeno Y. Od roku 2010 (stejně jako od 1980) jdou písmena od začátku abecedy, takže letošní motorky dostávají písmeno G. Označování roku však není povinné, a například Yamaha v posledních letech uvádí na desáté pozici nulu.
Posledních šest znaků tvoří unikátní výrobní (nebo chcete-li sériové) číslo motorky, přičemž na sedmé pozici zprava je kód továrny. Tady lze vystopovat v jakém pořadí byly jednotlivé kusy zhruba vyrobeny, ale každá série nutně nemusí začínat kombinací 000001.
Dalším identifikátorem motocyklu je číslo motoru, které však nemá takovou váhu jako VIN, protože se už patnáct let v technických průkazech neeviduje. Lépe řečeno, neeviduje se celé, ale pouze jeho první část, označující typ motoru. Vyměnit celý motor jako náhradní díl tedy není z úředního hlediska žádný problém - za předpokladu, že jde o stejný motor. K výměně za jiný typ je třeba souhlas výrobce, udělený českým zastoupením, a následný přepis v techničáku. Jinak hrozí problémy na technické kontrole, případně při evidenční prohlídce. Při koupi ojetiny tedy není na škodu zkontrolovat, zda i tento údaj je v techničáku a na motoru stejný.