Svítí slunce nad hlavou

Bez slunečního světla by na Zemi pravděpodobně nebylo ani živáčka. Sluneční paprsky ale umí život také pěkně znepříjemnit, zvlášť když na nás při podvečerním návratu z vyjížďky vybafnou z protisměru za horizontem nebo na výjezdu z lesa. Ale i celodenní pobyt na ostrém slunci dá očím pořádně zabrat. Naštěstí i při jízdě na motorce existují způsoby, jak svůj zrak před zářením ochránit, a zajistit si ničím nerušený výhled.
Nejstarší a nejjednodušší možnost je kombinace přilby a slunečních brýlí. Na první pohled má samé výhody: nepřináší žádné extra pořizovací náklady (tmavé brýle se dají v tržnici pořídit za pár kaček), je flexibílní (po setmění stačí brýle sundat a schovat do kapsy). Pak jsou tu však i nějaká "ale": Například když k řízení potřebujete brýle dioptrické. Nasadit přes ně ještě jedny s tmavými skly? Nebo kvůli ochraně očí před sluncem obětovat ostrý obraz, a jezdit jenom po silnicích, které znáte zpaměti? Nemluvě o tom, že ne každá přilba je k nošení brýlí přizpůsobená, a nožičky zatlačené do spánků dokážou už za pár minut vyrobit slušnou  migrénu.

Tím se dostáváme k otázce univerzálního řešení. Pro odpověď nemusíme chodit daleko - v autech se sluneční clony používají už od nepaměti. Do helmy se sice neprůhledný sklápěcí dekl se zrcátkem na zadní straně úplně nehodí, ale základní myšlenka je podobná. Stačilo vzít místo menší kouřové plexi, vymyslet mechanismus na jeho sklápění, a téměř geniální řešení je na světě. Téměř proto, že clona umístěná mezi skořepinou a výstelkou zeslabuje absorbční vrstvu přilby, což může negativně ovlivnit schopnost pohlcení energie během nárazu, nebo kvůli ní neúměrně naroste vnější rozměr přilby.

To se dá obejít tím, že sluneční clonu přimontujete na přilbu zvenku. Pár pokusů ztroskotalo na příliš velké hlučnosti, a nejdál je v tomto směru značka Arai, která pod označením PRO Shade nabízí plexi s přidělanou vnější clonou na všechny svoje modely přileb, osazené štítkem typu SAI.
Bezpečnostní zóny v přilbě jsou tedy zachovány, a clona navíc funguje podobně jako stínítko v autě - když jí necháte ve zvednuté poloze (ve které sama drží polohu), můžete schovat oči před zapadajícím slunce pouhým sklopením hlavy bez nutnosti pouštět řídítka. To se hodí v situacích, kdy se často střídá světlo a stín, například když silnice vede lesem. Proti nechtěnému sklopení má clona speciální pojistku, a když jí chcete zavřít, je třeba jí trochu zatáhnout směrem dopředu. Lépe to jde oběma rukama, což tuto verzi trochu znevýhodňuje. Přilba s nasazenou clonou není nijak výrazně hlučnější, ale v otevřené poloze a vyšších rychlostech je přeci jen cítit, jak vyčnívající kšilt tahá hlavu dozadu.

Jako naprostý ideál proti všem předchozím se jeví samozatmavovací plexi, které letos začala dodávat značka Bell. Ve stínu se tváří jako klasické čiré plexi. Je ale potažené neviditelnou fotochromatickou fólií, která se automaticky zatmavuje a rozjasňuje podle intenzity slunečního světla. Celé to trvá jenom pár sekund, takže když vyjedete z lesa na prosluněnou mýtinu, jakoby vám někdo vmžiku nasadil před oči kouřové plégo. Na přechod do stínu fólie reaguje o něco pomaleji, ale pořád dost rychle na to, abyste se po vjezdu do tunelu stačili včas rozkoukat.
Fotochromatické plexi sice není zrovna nejlevnější (stojí kolem 3tis Kč), ale za jednu cenu dostanete vlastně několik různých odstínů: od čirého přes lehce kouřové až po "dark smoke". Odpadnou starosti s převozem a přendaváním druhého pléga, nemusíte řešit zvedání a spouštění clony, nic v helmě netlačí, a zvenku není žádný nadbytečný prvek, který by narušoval aerodynamiku.