Skupinová vyjížďka - jak jezdit ve skupině

O skupinové jízdě se dá mluvit vždy, když spolu jedou víc než dvě motorky. Pokud se jde společně projet pět kamarádů, není třeba nějak vymezovat kompetence a stačí se jen domluvit, kudy a kam se jede. Když se ale počet strojů ve skupině přiblíží číslu deset, nebo jej dokonce překročí, je lepší určit před odjezdem vedoucího skupiny. Pro tohoto obětavého kamaráda  můžete pochopitelně vymyslet i  příjemnější  oslovení, ale v následujícím textu zůstane vedoucím.  Měl by se jím stát někdo, kdo dobře zná cestu a pojede první. Kromě toho by měl  mít přehled o zkušenostech jednotlivých účastníků vyjížďky a podle toho udávat tempo. Vedoucí obvykle také vybírá místa pro zastávky a organizuje parkování. Předpokladem úspěchu je, že pokyny vedoucího sledují a respektují před jízdou i během jízdy všichni členové skupiny. Pokud se v partě najdou ochotní a schopní pomocníci, mohou si vzít za svůj úkol zajišťovat skupině volný průjezd křižovatkami. Jeden z pomocníků pak jede jako poslední a uzavírá skupinu.

Ještě dříve než se vydáte na vyjížďku se skupinou, zkontrolujte svůj motocykl a doplňte palivo v nádrži. Když se skupina během jízdy zastaví na benzínce, natankujte i v případě, že vám ještě nesvítí rezerva. Další společná zastávka může být daleko za vaším aktuálním dojezdem.
Před odjezdem vedoucí seznámí skupinu s trasou, upozorní na nebezpečné úseky a dohodne s ostatními  přibližný  rozvrh zastávek. Není od věci si smluvené zastávky označit v mapě, nebo alespoň zapamatovat pro případ, že se cestou od skupiny z nějakého důvodu oddělíte anebo dokonce sjedete z trasy.
Chvíli před startem nejprve vedoucí vyzve skupinu, aby se připravila a určí čas odjezdu – například za pět minut. To už je nejvyšší čas dojíst nanuka a dopít kávu, a skutečně se připravit, abyste za oněch pět minut už mohli stát u svojí motorky , kompletně oblečeni  včetně přilby a rukavic.
Těsně před odjezdem dá vedoucí signál k nastartování, neboli pokyn, aby všichni  sehnali spolujezdce nasedli, a oživili stroje. Za vedoucího se řadí nejprve méně zkušení a pomalejší jezdci, aby po roztržení skupiny během předjíždění nezůstávali na chvostu, odkud je na dohnání potřeba vyvinout mnohem vyšší rychlost.

Uspořádání motorek ve skupině je sice všem chronicky známé, ale stejně by na tomto místě neměla chybět informace, že ideální je střídavá formace, označovaná někdy jako systém zip, nebo cik-cak. Tento způsob jízdy umožňuje členům skupiny držet se blízko u sebe, a zároveň poskytuje všem jezdcům dostatek času a místa na brzdění nebo manévrování. Každý by před sebou měl mít alespoň sekundový odstup, takže vzdálenost mezi motocykly se mění v závislosti na rychlosti jízdy – v obci se skupina drží více pohromadě, při rychlejší jízdě se rozestupy protahují. Na zatáčkovitých úsecích, při předjíždění, nebo tam kde je málo místa, se střídavá formace může dočasně změnit na jízdu v jedné řadě za sebou. Pořadí motocyklů ve skupině se během jízdy nemění, a každý si hlídá jezdce za sebou. Když se motocykl ve vašem zrcátku vzdaluje, ideální je zvolnit tempo a nechat jej dojet. Takovým způsobem se skupina drží stále pohromadě, a jezdci ze zadní části nemusí dohánět skupinu za cenu zbytečně riskantní jízdy.  Zkušenější členové skupiny by se měli zdržet předvádění a kaskadérských kousků, které ve skupině představují mnohem vyšší riziko.

Místo pro zastavení určuje vedoucí, který zároveň také organizuje parkování. Zvlášť u početnějších skupin je dobré odstavit stroje pokud možno co nejblíže u sebe a v uspořádaném tvaru. Při parkování v řadě pozor na domino efekt – hlavně motorky na bočním stojanu by měly mít během zastávky zařazenou jedničku a pod stojánkem pevný povrch, nebo vhodnou podložku. Zastávka je kromě odpočinku a uspokojení základních potřeb dobrou příležitostí k diskusi o změně pořadí jezdců, nebo vystřídání vedoucího skupiny.  Při odjezdu po skončení přestávky platí stejná pravidla jako na začátku vyjížďky.

Asi největším rizikem skupinové jízdy je náraz do jezdce, který prudce zabrzdí před nečekanou překážkou. Hlavně pomalá jízda v obci svádí ke ztrátě koncentrace, a přitom právě tam čeká nejvíc překvapení a záludností v podobě (dů)chodců, psů, dětí, maminek a podobně. Velké nebezpečí je spojeno také s hromadným předjížděním. Nikdo nechce zůstat vzadu a často se až zbytečně moc hazarduje. V nepřehledných úsecích přitom stačí, aby jezdec vpředu ukázal dalšímu pohybem ruky, zda je cesta v protisměru volná. Jezdec za vámi také určitě ocení, když se po předjetí pomalejšího vozidla zařadíte tak, aby  zbyl kousek volného místa také pro jeho motorku.

Signalizace:

Záleží jen na jezdcích, jakým způsobem spolu budou během jízdy ve skupině komunikovat. V dnešní době se už celkem běžně používají interkomy nebo vysílačky s  dlouhým dosahem, přesto pro inspiraci uvádíme příklady ručních signálů pro základní jízdní situace.