Jak na „učitelák“ na motorku
Text: Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 6.2.2025 | Zobrazeno: 6 887x
Každého milovníka motorek určitě někdy napadlo, jaké by to bylo mít práci, kde se jezdí na motorce? Celé dny tahat za plyn a ještě za to být placený, nejlépe ještě kdyby mi někdo připravil motorku… Možností není mnoho, ale existují. Jednou z nich je dát se na dráhu učitele v autoškole a specializovat se na motorky. Co to obnáší a co je k tomu vlastně potřeba?
Když odmyslíme různé kurýrní služby, kde ovšem motorkám hlavně z hlediska nákladů ve městě hodně konkurují kola a mimo město zase auta, je učitel v autoškole zajímavá možnost spojení koníčka se zaměstnáním. Osobně jsem vždy obrovsky obdivoval ty sebevrahy nadšence, kteří ještě za staré vyhlášky (viz například reportáž z pradávné historie roku 2005) usedali na motorku vybavenou zdvojeným řízením za naprostého nováčka a vyráželi do silničního provozu učit základy jízdy na motorce v reálném prostředí. A na stejné mašině pak navíc probíhala i závěrečná zkouška, kdy vynervovaný žák musel jezdit se zkušebním komisařem.
Naštěstí doba pokročila a výuka probíhá úplně jinak, o celém kolotoči kolem papírování, absolvování výcviku a složení zkoušky jsme naposledy psali v této sérii článků z naší sekce Jak na to a brzy připravíme její aktualizaci. Z hlediska učitele autoškoly je hlavní fakt, že už nemusí vyrážet do provozu s žákem na jedné motorce, ale praktickou část výuky v provozu absolvuje v relativním bezpečí na svém motocyklu případně v doprovodném automobilu. S žákem komunikuje prostřednictvím intercomu a žák nemusí vyvažovat přidanou váhu spolujezdce. To hlavní, a sice výuka žáka na cvičné ploše a později při jízdě v provozu, ale zůstává stejné. Každý žák je jiný a každý potřebuje jiný přístup, úkolem učitele je sledovat jeho vývoj a vypilovat všechny slabé stránky, které by mu pak mohly dělat problémy nebo dokonce být nebezpečné v reálném provozu.
Rovnou se podíváme na zákonné požadavky, které musí uchazeč o profesi učitele v „motocyklové“ autoškole splňovat. Samozřejmostí je řidičské oprávnění skupiny A. Adept také nemůže být úplný nováček, je vyžadována minimálně tříletá praxe za řídítky motocyklu. Požadovaný věk je minimálně 24 let, ale požadavek tříleté praxe znamená, že většina uchazečů o oprávnění pro výuku a výcvik neomezeného oprávnění skupiny A bude muset počkat až do 27 let (neomezený A je od 24 let + 3 roky praxe, kromě jezdců, kteří začali už od 18 let na A2 a postupně se propracovali až na neomezený A už v 20 letech). Dál uchazeč musí mít ukončené střední vzdělání, nesmí mít žádné záznamy, které by bránily výkonu této profese. To znamená, že žadatel nemá a neměl zákaz řízení motorových vozidel v posledních třech letech. A nakonec zdravotní způsobilost a dopravně psychologické vyšetření. Tahle sada požadavků funguje jako síto, které by mělo pomoci odfiltrovat nezralé a nezkušené jezdce s přerostlým sebevědomím.
Dalším požadavkem je odborné vzdělání, uchazeč musí absolvovat kurz pro učitele autoškoly v některé z akreditovaných škol a složit závěrečnou zkoušku. Kurz obvykle trvá několik měsíců, protože v souhrnu uchazeč absolvuje 230 výukových hodin včetně praktických lekcí a náslechů na reálných jízdách zkušených učitelů se žáky. Je také možné absolvovat omezenou přípravu v rozsahu 140 hodiny, pokud byste se chtěli stát pouze učitelem výuky, nebo pouze učitelem výcviku. Většina uchazečů ale logicky volí kompletní výcvik a kompletní oprávnění pro teoretický i praktický výcvik žáků autoškol.
Jak taková škola probíhá? Podobně jako autoškola, ale navíc zaměřená na didaktiku. Zájemce se přihlásí do přípravného kurzu učitelů autoškol výuky a výcviku pole požadovaného rozsahu oprávnění osvědčení, i nadšení motorkáři si většinou dělají učitelák nejen na motocyklové skupiny, ale také na auto. Důvod je zřejmý, v zimě se na motorkách až na naprosté výjimky nejezdí a učitel tak přesedlá na auta. A jaká témata na uchazeče ve škole pro učitele čekají? Úplným úvodem je legislativa tohoto povolání, tedy činnost autoškoly, výuka a výcvik a zásady provozu výukových vozidel. Důležité jsou i základy dopravní psychologie, učitel ovšem bude potřebovat také základy pedagogiky a rétoriky, se kterými pak souvisí didaktika výuky teoretických předmětů.
Když tuto teoretickou část nastuduje, uchazeč absolvuje také pár dní náslechů, kdy sleduje zkušené učitele vykládat teorii. Souběžně probíhá praktický výcvik, kdy se uchazeč „učí učit“ a přihlíží výuce na cvičišti, případně následuje učitele se žákem i v provozu. To celé je běh na dlouhou trať a škola trvá několik měsíců. A při tom všem musí uchazeč ještě pečlivě studovat všechny dopravní předpisy, protože jako budoucí učitel je musí znát stoprocentně. To ostatně důkladně prověří i závěrečná zkouška na krajském úřadě nebo pražském magistrátu, který začíná testem z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Vlastně jde o téměř stejnou zkoušku, jakou absolvuje uchazeč o získání řidičáku, ovšem uchazeč o učitelák zde má nulovou toleranci, nemůže si dovolit ani jedinou chybu, jediný ztracený bod.
Teoretická část zkoušky je ale ještě o dost přísnější než u běžného řidičáku, na test navazuje ústní zkouška, která ověřuje znalosti předpisů o provozu na pozemních komunikacích, teorie řízení a zásad bezpečné jízdy a provádění jejich výuky, dále část zkoušející z ovládání a údržby vozidla a provádění jejich výuky, zkouška z praktické údržby vozidla. Praktická část zkoušky zahrnuje praktickou jízd, kdy uchazeč jede jako žák a zkušební komisař sleduje ovládání vozidla. Následuje druhá jízda, kdy se uchazeč přesune do role učitele a zkušební komisař kontroluje provádění výcviku v řízení. Pokud uchazeč ve zkouškách uspěje, dostane osvědčení pro výkon učitele autoškoly a může začít pracovat jako učitel.
Jak probíhá výcvik učitele v realitě a jaká je úspěšnost uchazečů a jak kurz zaplatit? Na to i na další věci jsme se zeptali vedoucího přípravných kurzů pro výkon učitele autoškoly pana Václava Volfa z pražského školicího střediska VT centrum 11:
S teoretickou přípravou je to jednoduché, po dobu přibližně tří měsíců pravidelně probíhá v naší pražské učebně na Opatově. Kurz probíhá čistě jako „večerní autoškola“ nebo „víkendová autoškola“. Přednášky na učebně jsou obvykle v pondělí nebo v úterý a od půl páté jedeme až do deseti večer. O víkendech je to vždy na domluvě.
Když se ptáte na úspěšnost, tady se musím pochlubit téměř stoprocentní úspěšností našich absolventů u závěrečných zkoušek. V letech 2015 až 2019 to dokonce byla úplně stoprocentní úspěšnost. My se ale kromě přípravy na zkoušky zaměřujeme hlavně na kvalitní přípravu, díky které bude absolvent dobrým učitelem i pracovníkem v budoucí firmě nebo u budoucího zaměstnavatele. Máme dobrou pověst a o naše absolventy mají zájem renomované autoškoly, ze zkušenosti z kurzů z posledních několika let můžu říci, že nabídka na zaměstnání přijde od autoškoly často už v polovině našeho přípravného kurzu.
S tím souvisí i to, že přípravný kurz není malá investice, proto je cena kurzovného rozložená do dvou až tří splátek. Po první menší splátce následuje po prvním měsíci doplatek do ceny „malého učiteláku“ – oprávnění pro výuku praktického výcviku. Pro zájemce o „velký učitelák“, tedy oprávnění i pro výuku teorie, následuje po dalším měsíci doplatek do celkové ceny. Není výjimkou, že doplatek už za klienta platí budoucí zaměstnavatel – autoškola. Ovšem absolvent s osvědčením pro pro skupinu A se nemusí bát, že by nesehnal práci. O učitele s oprávněním k výuce a výcviku motorkářů, ale kamioňáků a autobusáků je na trhu velká poptávka.
V navazujícím článku se za pár týdnů podíváme, co všechno vlastně obnáší profese učitele v autoškole, jak vypadá typický den, jak si najít dobrého zaměstnavatele, jak se dál vzdělávat...
Informace o redaktorovi
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)