Brammo - jeden z průkopníků elektrických vozidel

Společnost Brammo Motorsports má svůj počátek v garáži zakladatele firmy Craiga Bramschera. Ten neúspěšně navštívil zastoupení Ferrari a Lamborghini v Hollywoodu a Los Angeles, kde hledal superauto, ve kterém by mohl pohodlně sedět. Na vysoké škole byl totiž hráčem amerického fotbalu a to bývají většinou chlapi jako hory. Bramscher nebyl výjimkou. Měřil 191 cm (sám udával dokonce 198 cm) a vážil 140 kg. A protože u tradičních výrobců nepochodil, rozhodl se postavit takový automobil sám. 4. září 2002 zaregistroval jméno Brammo Motorsports se sídlem v Ashlandu ve státě Oregon, aby nejprve Brammo začalo dovážet supersportovní auto Ultima Can-Am. Během toho se pokusili pochopit základní části, nástroje a procesy potřebné pro výrobu kompletního vozidla. Společnost vozy Ultima dovážela v rozebrané formě, smontovala je a následně prodávala zákazníkům. Nabízela jim také jakýsi stavební deník, který umožňoval sledovat, jak se jejich vozidlo rodí.

Prvním modelem měl být automobil Enertia GT poháněný vidlicovým dvanáctiválcem Falconer o objemu šest litrů s výkonem 800 koní. Už v té době se u firmy začalo uvažovat také o tom, že by ho mohla pohánět elektřina z akumulátorů a mohl by tak konkurovat Tesle Roadster. Ještě před dokončením ale změnil značku Pro GT na Rogue GT a v roce 2006 prodal tuto značku japonské společnosti Nissan Motors.
Na počátku roku 2005 koupilo Brammo licenci na výrobu vozidla Ariel Atom, licence ale umožňovala výrobu pouze pro trh v USA. Brammo provedlo několik vylepšení, zahájilo výrobu a protože společnost nemohla zajistit motory Honda, používané v Británii, obrátila se na GM, které ji dodávalo přeplňovaný motor GM Ecotec. Během 20 měsíců prodala společnost více než 130 vozů.

Zkušenosti Brammo se stavbou supersportů, spolu s výzkumem elektrických pohonů a technologií proudových baterií vedly k přesvědčení, že s poměrem výkonu k hmotnosti a hustotou energie lithiových baterií je elektrický pohon možný, zásadním problém ale byla a je hmotnost vozidla. Nakonec bylo rozhodnuto, že se budou vyrábět lehčí motocykly. Brammo se zaměřilo na konstrukci a stavbu prototypu Enertia Powercycle. Po dokončení prototypu se společnost setkala s investory, kde se dohodlo, že se Brammo Motorsports změní na Brammo Inc. a že se poté bude plně věnovat výrobě elektrických vozidel. Název Brammo, Inc. byl registrován v srpnu 2008 a v září téhož roku získala značka 10 milionů dolarů od Best Buy, Venture Capital, Chrysalix Energy a dalších investorů. V únoru 2009 Brammo oznámilo, že se jejich výrobky budou prodávat v prodejnách Best Buy na západním pobřeží, s postupným zaváděním do prodejen elektroniky po celé zemi. Zakladatel Bramscher řekl: "To, co prodáváme, je mnohem blíže spotřební elektronice než dopravě." Současně oznámil, že základní opravy a údržbu budou provádět posádky Geek Squad od Best Buy, zatímco větší opravy budou prováděny v různých servisních střediscích po celé zemi. Enertia se začala prodávat ve vybraných prodejnách Best Bay v srpnu 2009.

Motorky v supermarketu vedle televizí? Běžte se podívat do Alzy...

Motocykl Enertia Powercycle byl poháněn synchronním elektromotorem AC s permanentními magnety, který dával výkon 13 koní při 4500 ot/min a maximální krouticí moment 41 Nm. Stroj neměl spojku ani převodovku, výkon se přenášel řetězem přímo na zadní kolo. Ostatní části už byly u motocyklů obvyklé. Přední teleskopická vidlice Marzocchi 45 mm se zdvihem 127 mm, zadní kyvná vidlice Elka Coil Over Monoshock se stejným zdvihem. Obě brzdy kotoučové Brembo, přední kolo 18palcové, zadní 17palcové. Hmotnost stroje byla 147 kg, maximální rychlost 97 km/h. Mohlo sice být dosaženo i vyšší rychlosti, ale za cenu zvýšené spotřeby proudu a nutnosti dřívějšího dobíjení. Výrobce udával zrychlení z 0 na 48 km / h za 3,8 sekundy. Zdrojem elektrického proudu byla soustava šesti lithium-iontových článků Valence, které mohly být dobíjeny palubní nabíječkou. Nabíjení trvalo asi 3 hodiny připojením do standardní elektrické zásuvky a celková kapacita baterií byla 3,1 kWh.

Už v červnu 2009 nastoupilo Brammo se dvěma upravenými stroji Enertia do závodu Time Trial Xtreme Grand Prix (TTXGP), prvnímu závodu motocyklů bez emisí výfukových plynů. Závod se konal 12. června 2009 na ostrově Man. Brammo s motocyklem nazvaným TTR skončilo na třetím místě finálového závodu, když skotský jezdec Mark Buckley dosáhl času 30 minut 2,64 sekundy, průměrné rychlosti 121,26 km/h a maximální rychlosti 164 km/h. Mark Buckley byl zkušeným jezdcem, úspěšně závodil patnáct sezón a získal na TT několik předních umístění a stříbrných replik. Vzhledem k malému dojezdu elektromotocyklů se závod jel jen na jedno kolo.

V září 2010 Brammo oznámilo dohodu se společností Flextronics, které dalo souhlas k výrobě svých motocyklů. Smlouva byla podepsána především kvůli schopnosti Flextronics zásobovat Brammo vší potřebnou elektronikou a také pro její blízkost k zámořským zákazníkům. V říjnu 2010 Brammo oznámilo novou verzi motocyklu Enertia, nazvanou Enertia Plus. Enertia Plus měla 6,0 kWh lithiový akumulátor a podle Bramschera to byl motocykl s nulovými emisemi, který na jedno dobití ujede konstantní rychlsotí 60 mil/h (97 km/h) vzdálenost 80 mil (129 km). Dobíjení mělo trvat asi 6 hodin v libovolné elektrické nabíjecí stanici.

V roce 2010 Brammo oznámilo projekt Empulse Trio, řadu vodou chlazených elektrických motocyklů ve verzích 6.0, 8.0 a 10.0 kWh. Nabídka lákala na dojezd 110; 129 a 161 kilometrů. Maximální rychlost měla být více než 160 km/h. Dodací lhůta na léto 2011 byla později prodloužena do roku 2012, a to kvůli rozhodnutí přidat do produkční verze převodovku. Motocykl nazvaný Empulse R byl poháněn vodou chlazeným elektromotorem Parker GVM IPM o výkonu 54 koní a krouticím momentu 89 Nm. Tento motocykl má oproti původní Enertii jak spojku, tak i šestistupňovou převodovku. Rám je hliníkový typu Brammo E-Beam s pomocným ocelovým rámem. Vpředu je plně nastavitelná teleskopická vidlice Marzocchi 43 mm, vzadu kyvná vidlice s tlumičem Sachs, také plně nastavitelným. Přední kolo brzdí dvoukotoučová brzda Brembo 320 mm se čtyřmi pístky, zadní kolo jednokotoučová brzda se dvěma pístky. Obě kola jsou sedmnáctipalcová, hmotnost stroje 213 kg a výrobce uvádí maximální rychlost 177 km/h.

Pochopitelně přijde dotaz, proč najednou u elektromotocyklu spojka a dokonce šestistupňová převodovka? Není to jenom proto, že se potom jízda na takovém motocyklu podobá jízdě na stroji se spalovacím motorem. Integrovaná elektrická převodovka (IET) je mechatronická pohonná jednotka, která napodobuje pocit a výkon tradičního spalovacího motoru. Se speciálně vyvinutým elektromotorem, spojkou a řadicí pákou umožňuje motocyklům Brammo dosáhnout kromě dobré akcelerace také vyšší rychlosti, což není s jednostupňovým elektrickým motocyklem možné. „Konstrukce elektrických motocyklů byla vždy trochu vyvažovacím činitelem v systémech přímého pohonu, kde velký akcelerační výkon přichází na úkor nižší nejvyšší rychlosti,“ uvedl Brian Wismann, ředitel vývoje produktů společnosti Brammo. „Systém IET poskytuje to nejlepší z obou světů a je dokonalým doplňkem technologie Brammo Power, která je špičkovým výrobcem akumulátorů a vozidel.“

  

V květnu 2011 Brammo oznámilo dvě nové verze elektrických motocyklů Engage a Encite. Engage měl být plně použitelný v motokrosu a supermotu, Encite MMX Pro byl popisován jako tvrdá závodní verze pro stejné účely. Společně s oznámením těchto dvou nových typů Brammo sdělilo, že má nového partnera v italské konstrukční a designerské společnosti SMRE se sídlem v Umbertide. Právě SMRE navrhlo onu mechatronickou šestistupňovou převodovku, kterou nové motocykly používaly.

Z motocyklu Empulse R brzy vznikl i závodní model Empulse RR a sportovní činnost Brammo se rozšířila. Ve dnech 14. a 15. května 2011 vvhrál závodní motocykl Empulse RR od společnosti Brammo první dva závody série TTXGP North American Series, známé také jako Motorcycles Infineon. Motocykl jezdil Steve Atlas, závodník v mistrovství AMA a přispívající redaktor Motorcycle-USA.com. Během nedělního závodu překonal Empulse RR rekord na kolo elektrických motocyklů, který v minulém roce vytvořil jezdec Shawn Higbee na motocyklu Zero Agni. V červenci 2011 společnost Brammo oznámila, že vstoupila do partnerství se společností TTXGP, která pořádala závody elektromotocyklů. Ačkoliv závodní Brammo Empulse RR skončilo až na třetím místě v závodě Miller Motosports Park v Utahu 2. září 2011, jeho předchozí umístění a získané body v závodním seriálu stačily k zisku titulu šampiona TTXGP North American. Jezdcem byl znovu Steve Atlas, který pomáhal i s vývojem.

Od října 2011 vstoupila do společnosti Brammo společnost Polaris Industries, když získala osmiprocentní podíl za 28 milionů dolarů. Polaris předtím vyráběl elektrickou verzi svého Ranger Side-by-Side a získal také Global Electric Motorcars (GEM) od automobilky Chrysler. Polaris zamýšlel přidat elektrický pohon ke svým čtyřkolkám a motocyklům, ale pravděpodobně čekal na zlepšení techniky, než by je použil také pro sněžné skútry, svojí hlavní výrobu. Rok 2011 byl vůbec rokem velkých změn pro Brambo. V říjnu 2011 vláda Hongkongu, respektive příslušné ministerstvo oznámilo, že by chtělo nahradit u policejního sboru benzínem poháněné motocykly elektrickými motocykly Brammo Enertia Plus „LE“ (Law Enforcement). Hongkongský policejní sbor používal několik motocyklů Enertia již více než rok jako součást zkušebního projektu.

V roce 2012 vyhrál mistrovský závod TTXGP na dráze Daytona International Speedway opět Steve Atlas. Byl to vůbec první závod elektrických vozidel na okruhu v Daytoně. Současně se v tomto roce také dostal k prvnímu zákazníkovi motocykl Brammo Empulse R a jeden z amerických magazínů otestoval jeho jízdní vlastnosti. Po zkouškách na Green Springs Highway severně od Ashlandu napsali, že Empulse R „užívá výhody elektrického pohonu a dosahuje výhodného jízdního chování proti sportovním strojům s benzínovým motorem". Testování zjistilo, že jízdní chování Empulse R na zatáčkovitých silnicích může konkurovat Triumphu Street Triple a jízdní chování na rovinách je jen těsně za naháči střední třídy jako Suzuki SV 650 nebo Kawasaki Ninja 650. To se týká strojů se šestistupňovou převodovkou. Testování prokázalo, že motocykl „maximalizuje účinnost a výkon v každém rozsahu otáček“. Maximální rychlosti v testu byla 169 km/h a skutečný dojezd na jedno nabití měl hodnotu 121 km.

V roce 2013 proběhl během Red Bull US Grand Prix (MotoGP) na Mazda Raceway Laguna Seca také závod seriálu 2013 FIM eRoadRacing North American Series. Tento seriál je nástupnickým seriálem jak pro TTXGP, tak i pro e-Power. Nahrazuje obě série a je zaštítěn FIM. Vítězem tohoto prvního závodu se stala nová posila týmu, šampion AMA Supersport Eric Bostrom. Ten během své dvacetileté kariéry získal mnoho zkušeností, když jezdil pro týmy Ducati, Harley Davidson, Honda, Kawasaki a Suzuki. Těsně za ním skončil druhý jezdec týmu Icon Shane Turpin. Ve druhém závodě v Indianapolis si pořadí vyměnili. "Tým Icon Brammo je příchodem jezdce Ericova formátu do týmu nadšen" řekl Brian Wismann, ředitel vývoje produktů pro Brammo a manažer Team Icon Brammo. "Přehled a zkušenosti Erica budou základním zdrojem v pokračování rozvoje slibného potenciálu techniky elektrických motocyklů." A potvrdilo se to hned v témže ročníku Světového poháru, jak byl seriál oficiálně pojmenován. Původně měly seriál tvořit 4 závody v Evropě a 4 závody v Severní Americe se světovým finále v Asii. Nakonec se ale jelo jenom šest závodů, čtyři v Evropě a dva v Severní Americe, především z pořadatelských důvodů. Protože se nejelo ani světové finále v Asii, byli vyhlášeni dva vítězové pro dvě série. Pro evropskou to byl Číňan Ho Chi Fung na motocyklu Zongshen, pro severoamerickou právě Eric Bostrom ze stáje Icon Brammo.

V následujícím roce se seriál nepodařilo uspořádat vůbec, takže nebyl splněn původní plán, že budou uspořádány celkem tři ročníky a potom bude vypsáno regulérní mistrovství světa. Až v roce 2018 oznámila FIM, že v roce 2019 bude vypsáno mistrovství pod patronátem Dorny. Oficiálně nese název FIM Enel MotoE World Cup a pojede se na pěti okruzích, kde se jezdí mistrovství světa MotoGP. Bohužel, i tady zasáhla nepředvídaná událost. Zúčastněné týmy měly mít oficiální testování v Jerezu v březnu letošního roku, ale v noci 14. března vypukl požár depa, ve které byly uskladněny motocykly zúčastněných týmů a všechny lehly popelem. Požáru vznikl díky zkratu v rychlonabíječce, kterou dodává hlavní sponzor Enel, žádný z motocyklů při tom nebyl zapojen. Nicméně, seriál šesti závodů se pojede. Uvidí ho na Sachsenringu, na Red Bull Ringu v rakouském Spielbergu, dva závody se odjedou v Misanu, a poslední dva na okruhu Ricardo Tormo ve Valencii. 

Ale zpátky ke společnosti Brammo. I tam se děly věci. 15. ledna 2015 oznámila společnost Polaris Industries, že koupila celou část výroby elektromotocyklů od firmy Brammo. Když Polaris převezme obchod s elektrickými motocykly Brammo, vyvstane otázka co s tím nový vlastník udělá? Brammo zatím neoznámilo další modely Empulse ani Enertia. Polaris přesunul výrobu elektrických motocyklů do svých prostor v Lake Spriit, kde vyráběl motocykly Indian a Victory. Současně také v roce 2015 oznámil výrobu vlastního elektromotocyklu Victory, který chtěl uvést na trh dříve než konkurenční Harley-Davidson. Jak to nakonec dopadlo, známe. Polaris výrobu Victory ukončil a RideWire od H-D má být dostupný od tohoto roku.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE