yamaha_mt09




Mopedix Electrix: Český elektro moped pro 21. století

Názory na elektromobilitu se napříč společností různí. Jedni ji opěvují, jiní zatracují, podle vkusu každého soudruha. Jestli mně osobně někde dává naprostý smysl, pak to je kategorie drobných příměstských postrkovadel. A naše redakce měla tu možnost nahlédnou do kuchyně při přípravě jednoho z nich, vznikajícího v České republice.

Moped je něco, co je pro mě opředeno až dětskou romantikou. Dodnes si pamatuji ten moment, kdy mi děda poprvé půjčil svoji červenou Babettu „dvěstěsedmičku“ a já si na ní při rajtování po škvárovém hřišti připadal jak ten největší king. Ta poezie šlapek se mi natolik vryla pod kůži, že jsem se s mopedem nerozloučil ani v dospělosti a v garáži mám hned dva. Možná mi to nebudete věřit, ale pokaždé, když na jeden z nich přesedám z velkého motocyklu, svět se tak nějak zpomalí, uklidní a mysl i tělo se celé uvolní. Pokud si ty pocity neumíte zhmotnit, zkuste si pustit pohádku od Jana Wericha „Král měl tři syny“ nebo třeba dobovou reklamu na moped Stadion.

Nedovedu si vysvětlit proč, ale dnešní doba těmto lehkým a úsporným strojům nepřeje. Když se podíváte na současnou nabídku na trhu, moc se vám toho neobjeví. V benzínové verzi bylo lehkým závanem mopedismu vzkříšené MP Korado, ale to nejspíš pohřbily euro-normy. A pak tu jsou jakési čínsky plastové elektrické variace na Babettu. Ale upřímně, jakožto chlap, který není žádné ořezávátko mám určité pochybnosti, že by se to pode mnou lehce po záruční době nerozsypalo. Navíc ani výkon, resp. maximální rychlost neodpovídají mé váhové kategorii. Tudíž lidu vesnickému, rybářům, houbařům apod. nezbývalo do dnešního dne nic jiného než si udržovat ty svoje veterány v bojové pohotovosti.

Naštěstí se ale blýská na lepší časy. Banda nadšenců ze Zaječic se rozhodla oživit tuto kategorii, která má v české kotlině velkou tradici. Právě dokončují finální verzi nového elektrického mopedu, který jsem nazvali Mopedix Elektrix. Přijel jsem k zrovna ve chvíli, kdy připravovali historicky první kus k homologaci pro silniční provoz, a tak jsem je mohl bezprostředně vyzpovídat.

Základna Mopedixu - Oksford Pub v Zaječicích u Pyšel

Rozhovor s Mopedix teamem

Pánové, co je to Mopedix?
Mopedix pro nás znamená vlastní nový moped. Z klasického mopedu zůstává motor, pedály, a inspirace tvarem. Dáváme s ním slovu moped nový význam. Mopedix je totiž výkonově i určením nová kategorie. Jednoduše řečeno to je stroj pro 21. století, důstojný i pro pořádnýho chlapa, s minimalistkým designem a minimem plastů.

Ale kromě toho mopedu je to pro nás životní styl. My jsme totiž chtěli nejenom vyrábět mopedy, ale dodávat k nim i merch. Protože se nám osvědčilo, že když si vyrazí banda nadšenců na mopedech, a ještě k tomu jsou stejně oblečení, tak to umocňuje zážitky jak pro tu partu, tak i pro okolí. Principem live stylu Mopedixu je takové zpomalení. Jedete si na mopedu a v té nízké rychlosti máte čas přemýšlet a kochat se krajinou. A druhá strana mince je nebrat se tak vážně, to prostě k mopedu patří.

Moped gang - ZZ Corps Bandidos locales

Kdo za Mopedixem stojí a kde se vyrábí?
My jsme parta zralých chlapů v nejlepších letech, která tady v Zaječicích založila vesnický gang, kdy hybnou silou pro to byly zprávy, že se v Česku koná tradiční velká jízda ruského motogangu Nočních vlků. Tak jsme tu nad pivem sestavili na truc moped gang, že se jim postavíme. Takže jsme v první fázi začali ze stodol a garáži oprašovat Pařezy, Babetty a Pincky. Než se tady náš vrchní technik Jindra Melichar rozhodl o pořízení Manetu Korado s tím, že je to spolehlivější a nebude se v tom tak hrabat. Realita byla ve finále jinde, ale v partě se to chytilo a už je nás ve vesnici asi 20. Těm vlkům jsme se nakonec v Dejvicích u Koněva postavili. No a v rámci toho gangu vznikl nápad, že bychom mohli udělat elektrickou verzi toho našeho Korada. Objednal se tedy „na blind“ nějaký motor s řídící jednotkou, rozřezal a nastavil rám z Korada, poskládalo se to a jelo to. Jako kryt baterie nám tehdy posloužil pekáč na husu. No a v té době uzrál nápad, udělat to tedy pořádně.

Svatomartinská husa tentokráte unikla svému osudu...

Co vás vedlo k tomu, udělat moped elektrický?
Tak na to asi nejlépe odpoví tady Jindra. Prvotní nápad se opíral o moje zkušenosti ze Šanghaje, kde jezdí mraky různých elektrických přibližovadel. No a jednou jsem tam šel večer po ulici a jedno mě tam málem sejmulo, protože nejsou vůbec slyšet a oni ty k*k*ti ještě šetří baterky, tak ani nesvítí. Po návratu jsme si teda řekli, že bychom si něco takového mohli postavit taky, ale musí to být slyšet. Zadání tedy bylo od začátku jasné, musí to být jednoduchý a ekologický moped, který musí umět vrčet, aby tam byla taky nějaká přidaná hodnota. Proto pro náš Mopedix vyvíjíme audio systém, který umí imitovat zvuk motoru, aby ho bylo slyšet. Díky tomu, že je napojený na chytrou elektroniku motoru, půjde zvuk kvůli dokonalé iluzi za plynem. Dokonce si budete moci zvolit různé zvukové podklady. Takže váš moped může znít jako tank nebo dusající stádo koní. A tím jsme jiní.

Chystáte se i na benzínovou verzi?
Samozřejmě nejsme naivní ekoaktivisté a netvrdíme, že jediná správná cesta je elektrika. Máme povědomí, za jakých okolností se vyrábí a že to s tou čistotou není tak čisté. Proto jsme Mopedix vyvíjeli tak, aby šla jeho konstrukce použít z velké části i pro benzinovou verzi, kterou se též zabýváme. Paradoxně se ukázalo, že díky emisním normám bude mnohem složitější dokončit verzi benzínovou než tu elektrickou, která je od začátku naší prioritou.

Jak dlouho trvalo od první myšlenky k finálnímu produktu, jinými slovy, jaká byla vývojová linie Mopedixu?
První verzi postavenou ještě na upraveném originálním rámu z Korada jsme začali bastlit někdy v únoru 2020, takže už to bude dva a půl roku, což je šílený.

Pokud mohu za sebe posoudit, tak když jsem si prohlížel vývojové prototypy od první verze po současnou čtvrtou, přijde mi, že jste za tu dobu urazili ohromný kus cesty.
Tak to děkujeme, nám to občas přijde dlouhé. Ale blížíme se k cíli.

Vývojová linie Mopedix Electrix

Co je na projektu Mopedix sympatické, že to je váš produkt, váš vývoj a není to jen obrandovaný čínský výrobek. Kde se jednotlivé komponenty vyrábí a koho jste museli do projektu zapojit?
Na těch hlavních železných částech, jako je rám, zadní kyvná vidlice, nosič a řídítka spolupracujeme s firmou Tvarmetal z Vysokého Mýta, kteří ohýbají věci pro autobusy, tiráky a všechno možné. Projekt Mopedix jim přišel zajímavý, protože je to trochu vybočení z toho, na co jsou zvyklí. My jsme rádi, že je to taky baví, protože díky tomu mohl probíhat vývoj u nás. Sice to je asi dražší, než kdybychom si nakreslili rám, poslali to Číňanovi a nechali si už jen posílat polotovary, ale takhle máme vývoj plně pod kontrolou a koresponduje to s našimi hodnotami, se kterými jsme do projektu šli. Sestavu motoru, řídící jednotky a displeje a její naladění řešíme s Technickou Univerzitou v Liberci. Tyto díly objednáváme v Číně, protože ať chceme nebo ne, tak jsou v těchto věcech nejdál. Navíc na světě budete těžko hledat někoho jiného, kdo by vám tyto díly dodal v rozumné ceně. Samostatnou kapitolou je baterie. Tu jsme si původně nechali postavit na míru u nás a na nultou výrobní sérii jsme si je podle našeho vzoru nechali vyrobit v Číně. Baterie jsme otestovali na liberecké univerzitě a výrobu máme zajištěnou i pro další kusy, nicméně aktuálně jednáme s několika výrobci baterií v Česku a vypadá to, že i tuhle výrobu dostaneme k nám, což by bylo skvělé. Design jsme ladili s Vlastimilem Bartasem z ateliéru průmyslového designu na UMPRUM, kde jsme si mohli osahat 3D skenování a modelování. Elektroinstalaci nám dělá ve formě kabelových svazku též česká firma, která nám ji pomohla dotáhnout do profi podoby. Pak máme kluka, konstruktéra, který nám kreslí dokumentaci. Další kluci klempířský nám dělají blatníky. Snažili jsme se, aby díly, na kterých je vidět řemeslo, byly z Česka, což bude zhruba u 70 % komponent.

Cesta byla dlouhá, místy trnitá...

Pojďme se podívat, co se vám tu povedlo upéct. Jaké jsou základní technické parametry Mopedixu, hmotnost, výkon motoru, maximální rychlost?
Musíme se přiznat, že jsme moped ještě pořádně nezvážili. Ale bude mít kolem 80-90 kilo. Výkon ještě ladíme. Motor má základní výkon 3 kW, naladěný je ale tak, aby ve špičce, jako je třeba rozjezd, dokázal dát až 6 kW.

Když se na to posadí chasník, jako jsem já, a bude tomu topit pod kotlem, kam má šanci dojet?
To samozřejmě závisí na spoustě faktorů. Ze zkušeností, co zatím máme, tak v pohodě najedete i se svou konstitucí 60 km. Samozřejmě když se dostanete do úzkých a začne vám docházet šťáva, můžete využít šlapek a s lehkou přípomocí motorem se na úsporný režim dopravit k nejbližší zásuvce.

Jaká je doba nabíjení?
Baterie v Mopedixu má 39 Ah. Budeme nabízet klasickou 5A nabíječku, tam je tedy logicky doba nabíjení 8 hodin. Dále pak 15A rychlonabíječku, se kterou nabijete teoreticky z nuly na 100 % zhruba za 2,5 hodiny.

Jaká je předpokládaná životnost baterii a motoru?
To je otázka na Lukáše Krčmáře z liberecké univerzity. Jak jsem řekl, s tím motorem v naší motorce, kterou vyvíjíme na TUL, běžně lítám rychlostí 100 km/h. To samozřejmě u mopedu není žádoucí, takže zdaleka nevyužíváme potenciálu, jaký nabízí. Když to řeknu blbě, tak se tady nestihne ani pořádně zapotit. Což se pochopitelně odrazí na jeho dlouhé životnosti. Jelikož bude homologovaná verze oficiálně v kategorii L1e, bude mít omezenou rychlost na 45 km/h, ale těch 45 pojede kopec-nekopec i se dvěma pasažéry. Hledáme cestu, jak dopřát zákazníkům i vyšší rychlost. Na prototypech máme režim do 65 km/h, to je podle nás ještě rozumná a bezpečná rychlost pro provoz. Nechceme, aby se nám na tom někdo přizabil.

Kdy bude Mopedix v prodeji?
Nyní připravujeme první sérii strojů pro homologaci, testování a prezentaci. Začátkem roku 2023 budeme přijímat první objednávky.

Mopedix Electrix bude k dostání ve dvou barevných provedeních

Jaká je vaše cílová skupina?
Z našeho původního plánu mopedizovat zeměkouli jsme museli postupně slevit. Doba je taková, jaká je a vstupní náklady nám neúměrně stoupají. Naší cílovou skupinou jsou jednoznačně fajnšmekři. Lidi, kteří s námi chtějí sdílet naše hodnoty a představy o poctivém moderním stroji s touhou vymykat se nebo mít pro vlastní dopravu něco nevšedního. Na druhou stranu bychom Mopedix rádi nabízeli i jako užitkový motocykl pro dopravu materiálu po velkých fabrikách nebo staveništích, kde bychom nebyli svázaní pravidly homologace pro silniční provoz.

A teď nejméně populární otázka, Kolik si budu muset odepřít piv, abych si mohl Mopedixe dopřát?
(Smích) Řekněme jedno pivo denně po dobu deseti let.

Pro abstinenty to tedy bude v penězích?
Původně jsme se chtěli dostat pod sto tisíc, ale vzhledem k rostoucím nákladům, aby to dávalo ekonomicky smysl, to reálně vidíme na 120-130 tisíc

V době, kdy stojí houska 7 korun, to umím pochopit. Máte vymyšlenou prodejní a servisní síť?
Určitě se budeme snažit něco takového minimálně v těch větších městech udělat. Už se nám ozvalo pár nadšenců, co mají obchody, že se jim náš Mopedix líbí a chtěli by ho prodávat..

Počítáte i s exportem?
Česko je pro nás takový testovací trh. Časem pokud najdeme partnery kvůli servisu a podobně, budeme určitě chtít vyvážet do Západní Evropy.

První svezení

Měl jsem možnost se na jednom z prototypů krátce projet, a tak se s vámi mohu podělit o první dojmy. Celá stavba nového mopedu je na první pohled fortelně robustní a je na ní vidět, že ji dělaly zlaté české ručičky, a ne dětské v rozvojové zemi třetího světa. Sedlo je polohovatelné, takže si tu svoji pozici najde jak nedorostlý Cipísek, tak i dvoumetrový habán. Na rámu je poznat jasná inspirace Manetem Korado. Tvoří ho pořádná naohýbaná středová roura, na kterou jsou přivařeny ostatní nezbytnosti, jako je krk řízení, náboj se šlapkami, držák kyvné vidlice a sedla atd. Baterie, která je podvěšená pod rámem, mi zase svým tvarem vzdáleně připomíná nádrž Babetty. Jednoduchost celého stroje je až geniální.

S výše zmíněnými, notoricky známými mopedy však sdílí pouze siluetu. Ergonomie je úplně o něčem jiném. Po usednutí je okamžitě cítit ten rozdíl. Moc rád bych viděl vedle Mopedixu postavenou původní předlohu. Protože tohle je velikostně úplně jiný stroj, takové Korado na steroidech. Má to hned několik důvodů. Kola totiž nejsou pouze „šestnácky“, ale v rámci univerzality a průchodnosti terénem byla použita devatenáctipalcová. A to je sakra rozdíl! Aby se na moped vešla, musel celý „prskolet“ podstatně narůst. To má za následek, že se na něm necítí nepatřičně ani pořádně narostlý gazda.

Robustnosti je podřízen i fakt, že se jedná od dvoumístný stroj, který by měl uvést dva dospělé pasažéry. A jelikož má být Mopedix pojat i jako rodinný nebo užitkový stroj, uvažuje se i nad doplňkovým postranním vozíkem. Jestli tohle pánové dotáhnou do konce, tak konkrétně moje děti z toho vystříknou blahem jak kečup ze skleněné flašky. Sedlo spolujezdce bude odnímatelné a po jeho sundání budete mít k dispozici ohromný nosič, na který pohodlně umístíte klidně basu lahváčů. Jestli tohle není důkazem maximální praktičnosti, pak už nevím, co by bylo.

Motor je vypleten do středu zadního kola, tudíž odpadají ztráty převodem. O zastavení rozvášněného transvesnického expresu se starají dvě kotoučové brzdy, které by v pohodě zastavily i mnohem těžší a výkonnější stroj. Při brždění je energie zpětně rekuperována zpět do akumulátoru. Displej je plně digitální a velice přehledný. Nicméně si budou v Zaječicích muset ještě pohrát s jeho kontrastem, což by údajně neměl být problém.

Usedám tedy za řídítka a naplno otáčím plynovou rukojetí v módu 1, který je omezen na 25 km/h. To mě ale nebaví a za jízdy téměř okamžitě přepínám na druhý režim s omezením na 45 km/h. Po par metrech však musím zastavit a upravit si ledabyle nasazenou helmu, aby mi neuletěla z hlavy. Neradno elektromoped podceňovat, ten odpich je skutečně o dost větší, než čekáte. Umím si představit, že s Mopedixem budete králem všech křižovatek i na druhý režim. Někdo by mohl namítnout, že 45 jede i stará Babetta. Jenže Mopedix pojede 45 na rovině i do kopce, naložený i vyložený za každého počasí, prostě furt. A to je oproti běžným mopedům velký rozdíl.

Moped je konstruovaný tak, aby hravě uvezl dva pasažéry

Osměluji se a přepínám na režim 3, tj. omezení na 65 km/h. No a to je jiná káva, osobně by mi taková rychlost v rámci pojetí stroje bohatě stačila, to už mastí velice slušně. Zkusil jsem vymést i nějakou polňačku, se kterou se při dopravě na mopedu musí počítat. A řeknu vám, že tohle bude vlhký sen každého houbaře. Moped se díky 19palcovým kolům v lehčím terénu parádně vede a tlumiče odvádějí adekvátně svojí práci. Trochu jsem měl strach o přední vidlici se subtilním průměrem, ale zbytečně.

Prototyp nebyl osazen zmíněným audio systémem, tudíž ho zatím nemohu hodnotit. Jako celek na mě Mopedix působí velice solidním dojmem a ten cenový rozdíl oproti „no name“ čínské konkurenci je v kvalitě zpracování a dotaženosti propastný. Na režim 1 budete jezdit pravděpodobně pouze v nouzovém dojezdovém režimu. Na druhou stranu, kdo by chtěl na něčem takovém ujet víc jak 60 km na jeden zátah? Režim 2 bude vyloženě městská záležitost. Je otázkou, jestli se po homologaci povede běžnému smrtelníkovi dostat i k třetímu režimu, protože ten by se na delší vzdálenosti opravdu hodil. Dynamika jízdy by tím dostala úplně jiný rozměr. Každopádně budu i nadále projekt Mopedix sledovat a začnu asi pomalu šetřit…

Video

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 90 Kč od 6 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
ZdenalH přispěl 15 Kč
vrts přispěl 15 Kč
e-Kája přispěl 15 Kč
lijo přispěl 15 Kč
MILI17 přispěl 15 Kč
jandaxx přispěl 15 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist