Alpské motocyklové muzeum vstalo z popela jako Fénix

Tuhle výjimečnou budovu původně postavili dvojčata Alban a Attila Scheiberovi z blízkého Hochgurglu. Dva hoteliéři, provozovatelé lyžařských škol, lanovek, vleků a také majitelé vysokohorské silnice Timmelsjoch. A hlavně vášniví motorkáři a sběratelé motocyklových veteránů, kteří pro svoji nádhernou sbírku historických motocyklů v celkovém počtu přes 350 kusů v roce 2016 postavili úžasnou dřevem krytou stavbu Mountain Crosspoint. Ta sloužila i jako lyžařské středisko a mýtnice silnice přes Timmelsjoch. Jenže přišel obrovský šok, když v zimě 2021 muzeum motocyklů vyhořelo a většina exponátů lehla popelem.

Jenže když někdo něco dělá nikoli pro peníze, ale z opravdové vášně, dokáže doslova nemožné. Během tři čtvrtě roku bratři Scheiberovi dokončili novou stavbu ve stejném designu a přesně 18. listopadu 2021 znovu otevřeli Top Mountain Motorcycle Museum. To je docela síla! Pamatujete na požár Průmyslového paláce, kde se ve své době pořádala tradiční výstava Motocykl? Jeho levé křídlo shořelo v roce 2008 a oprava bude hotová (snad) letos po patnácti letech. Rakušanům nová stavba trvala tři čtvrtě roku. Já teď parkuji motorku na italské straně před mýtnicí a jdu se podívat, jak se muzeum po totální přestavbě změnilo. Může to být ještě lepší a silnější zážitek, než při mojí první návštěvě před čtyřma lety? A nestačím zírat!

Restaurace a stanice lanovky s prvními exponáty vypadají stejně dokonale jako předtím, takže neváhám a platím 15 Euro vstupného a procházím si dolní patro s menší expozicí věnovanou tiroskému motocyklovému sportu spolu. Našince potěší, že už zde je vystaveno několik plochodrážních speciálů Jawa z Divišova.

Druhá část dolního patra zahrnuje výstavu motocyklů, automobilů a dobové výbavy cestovatele Maxe Reische. Tento dálkový jezdec a spisovatel v roce 1933 jako první dojel na motocyklu z domova až do Indie a za svůj život vydal celkem deset cestopisů o svých cestách do zemí Asie a Afriky.

To hlavní ale přichází až v hlavní expozici v druhém patře. V obrovském sále je totiž ještě O STOVKU VÍC MOTOCYKLOVÝCH VETERÁNŮ než v původní expozici z roku 2016. Celkem přes 450 exponátů od roku 1885 až po současnost a mezi nimi perla za perlou. I tady potěší, že hned na začátku je na čestné pozici stroj Laurin & Klement, pak už ale nestačím zírat a očima hltat tuhle neuvěřitelnou sbírku motocyklových klenotů!

Nová expozice je hodně jiná než při mé první návštěvě, je rozdělená do nových časových kategorií, některé sbírky jsou ale naopak řazeny podle země výrobce nebo podle značek. Co motocykl, to perla, a je jich tady skoro pět set! A já jsem z toho málem nešťastný a připadám si jako malé dítě v obrovské cukrárně, kterému majitel řekne, že může sníst vše na co má chuť. Jenže tohle spořádat by trvalo několik dní! Když zjišťuji, že jsem se za první hodinu posunul asi do desetiny expozice, jdou na mě deprese!

Mám na návštěvu jen tři hodiny a přitom je tu tolik výjimečných strojů a každý bych si chtěl aspoň pět minut důkladně vychutnat. Jenže to by znamenalo 35 hodin čistého času! Takže další dvě hodiny jen nasávám celkovou atmosféru jednotlivých seskupení a slibuji si, že příště sem vyrazím na celý den. A podrobněji studuji jen opravdové perly. Jenže tady je perla skoro všechno! Neodpočinete si ani na toaletě, kde je proti umyvadlu zaparkované nádherné NSU!

Úplně vzadu je připraveno něco i pro běžné návštěvníky nemotorkáře, mohou si zde v rámci Motor Experience nasednout na KTM a vyzkoušet multimediální zážitek se 4D simulací jízdy promítané na plátno. Vypadá to pěkně, ale já za sebou dnes mám tři průsmyky v sedle nového Transalpa, takže se hned přesouvám k dalším expozicím.

Je fascinující sledovat všechny rané epochy z vývoje motocyklů, kdy na trhu byly desítky typů motorů v kombinaci s desítkami typů konstrukce a nikdo netušil, které řešení nakonec převládne. Budou to motocykly s motorem v předním kole? Kompletně zakrytované stroje? Protilehlé dvouválce napříč, nebo na délku, nebo dokonce na výšku? Hvězdicové tříváloce? Wankely? Šestiválcové Indiany? Skútry KTM? To všechno je zde vystavené a to všechno ve své době usilovalo o své místo v historii a další rozvoj.

Pár tipů na závěr: tohle místo prostě musíte při výletu do Alp aspoň jednou zažít. Doporučuji dorazit sem z italské strany, ze směru ze severu na jih je průsmyk Passo Rombo/Timmelsjoch poměrně nezajímavý, ale z Itálie je to nádherné svezení. Po příjezdu posaďte svoji slečnu na lanovku a pošlete ji na výlet na hřebeny a sami si vyhraďte na muzeum aspoň půl dne a zkombinujte to s obědem v restauraci, která také vypadá jako část muzea. Informace o otevírací době a jak se do muzea dostat, najdete na webu muzea.

 

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE