Z nabourané Kawasaki VN 2000 udělal Martin zajímavý cruiser se spoustou karbonu

Martin se mi ozval skrz výzvu, kterou dávám pod každý nový článek o přestavbách. Svojí dvoulitrovou Kawu si udělal k obrazu svému prakticky kompletně sám, jen za drobného přispění kamarádů. A že si jí spousta lidí plete s Indianem? Nad tím se jen usmívá a mávne rukou.
Kawasaki VN 2000 z roku 2006 se do Martinovi garáže dostala už někdy v roce 2015, a to po těžké bouračce dost na kusy. Motorka měla ohnutou zadní část rámu, zničená řídítka, proražené víko motoru, pokroucený chladič… zkrátka hromádka neštěstí, ze které vytekly všechny provozní kapaliny, a která nešla ani tlačit.
V první fázi oživování bylo potřeba zjistit, jestli byl tenhle nákup vůbec dobrý nápad – jakkoliv motorka pochopitelně stála zlomek ceny nebouraného kusu. Martin tedy nechal srovnat rám, a vůbec poprvé nastartoval motor, čímž se přesvědčil o jeho funkčnosti. Provizorně fungující motorku slavnostně projel v mrazivém počasí mezi Vánoci a Silvestrem, a jak odbyl nový rok, zase jí rozebral. Tentokrát za účelem dát jí do stavu „aby se mu i líbila“.

Cíl byl jasný – cruiser má být nízký, elegantní, téměř úplně bez chromu, a hlavně s jednoduchou zadní částí, která se opticky snižuje už od řídítek. Z motorky tedy letěly blatníky a hlavně zadní část rámu, která drží sedlo a blatník. Martin pak začal oměřovat a modelovat formy pro nové, výrazně hlubší blatníky, vlastnoručně vyrobené z karbonu.

Protože se zabývá stavbou závodních aut, výrobu dílů z karbonu má v krvi. Blatníky tak nejen, že vypadají podle jeho představ, ale jsou také výrazně lehčí než plechové originály. Aby jejich hluboké tvary nezadusily přístup vzduchu k brzdám, které jsou u těžkotonážní motorky dost potřeba, udělal Martin vpředu i vzadu karbonové „nádechy“, umožňující chlazení třmenů.

Zadní blatník je uchycen přímo na kyvce a hýbe se tedy spolu s kolem. Vzadu se na něm našlo místo i pro karbonový držák SPZ s maličkými LED blinkry a větší kapkový „světlomet“, kombinující potkávačku, brzdovku i osvětlení SPZ. Malá čočka je původně blinkr z klasického Mini.

Protože je blatník nově součástí zavěšení, nemůže s ním být spojeno sedlo. Martin tedy vyrobil karbonový podsedlový „kryt“ a k němu i odpružené jednomístné sedlo podle vzoru z klasického Harleye. Filcové nalepovací podložky se na něm objevily původně jako dočasné řešení, zamezující klouzání při akceleraci, ale osvědčily se a tak už na sedle zůstaly. Jízdní pozice se vlivem sedla posunula citelně níže a vzad, což nevadí kvůli stupačkám, ale začal být problém s řídítky. Těch se na Kawasaki vystřídalo postupně několik typů, než Martin našel ideální tvar, pro který se nemusí natahovat, a s nímž působí pozice přirozeně.

Celá řada menších dílů je potom taky z karbonu. Patří mezi ně třeba krycí rámeček kolem chladiče, kryt spínací skřínky, dekl zapalovacích cívek na levé straně motoru, ale i prodloužené hubice sání, přivádějící vzduch ke kulatému otevřenému filtru. Podložka, na které filtr sedí, je také domácí výroby, vytočená na soustruhu.

Aby motor nejen dobře dýchal, ale i pořádně oddechoval, koupil Martin laďák se svody, ale i ten nakonec kompletně překopal. Střední část prodloužil, aby výfuk vycházel až ke konci zadního blatníku, a samotnou koncovku ještě otočil, aby byla opačně „seseknutá“. Protože takhle dlouhý výfuk není v zadní části k čemu uchytit, bylo potřeba vyrobit držák z kusu starých řídítek, vedoucí už od motoru. V samotném tlumiči je potom vnitřek vlastní výroby, takže má motorka krásně hluboký, ale naprosto neobtěžující zvuk, který se parádně hodí k charakteru motoru. I když je dvouválec o objemu 2 053 cm3 s vodou chlazenými hlavami uvnitř sériový, už při prvotním rozebrání se zjistilo, že má nainstalovaný Power Commander od Dynojetu. V kombinaci se sáním a výfukem je odhadovaný točivý moment nějakých 200 Nm, a protože jsem se měl možnost na Kawě i krátce svézt, můžu potvrdit, že motor je vážně bestie a tahá jako lokomotiva ve všech otáčkách.

Jakmile byly odladěny všechny detaily, přišel čas na povrchovku. Díly co zůstaly původní byly tedy zbaveny chromu a nalakovány, všechny nové karbonové díly pak nesou zajímavou kombinaci odkrytého karbonu a ručního airbrushe od Spider Design s citlivě udělanou patinou. Lak místy působí, jako by byl „ošoupaný až na karbon“ a parádně tahle kombinace vynikla třeba na krytu filtru a jeho hubicích.

Přestavbou a hlavně výrobou dílů strávil Martin nějakých pět měsíců. Bezesné noci v garáži raději nepočítá, stejně jako oddělané hodiny ruční práce, ale říká, že třeba jen na zadním blatníku bylo těch hodin přes dvě stě. Výsledkem je ale pěkná čistá stavba přesně podle jeho představ, na které už toho spoustu najel. Za necelých 10 let to dělá něco kolem 50 000 kilometrů, během kterých samozřejmě došlo na pár změn, dodělávek a úprav. Život cruiseru s mamutím motorem nicméně ještě zdaleka nekončí, takže Martina na jeho Kawě dost možná někde potkáte.

Mimochodem máte sami nějakou zajímavou přestavbu, na které jste strávili hromadu ruční práce, a o které byste chtěli vidět článek na Motorkáři.cz? Ať už jste domácí nadšenec nebo celá dílna, která se stavbou motorek zabývá, napište mi o sobě na dominik@motorkari.cz!

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE