ktm_duben




Viktor Puntus: Takhle by mohl vypadat motocykl Bugatti

Čas od času na nás síť vyplivne nějakou designovou studii, ze které si sedneme na zadek. Nezřídka kdy je to práce člověka, jenž se jinak živí něčím úplně jiným než motocykly. A to je přesně případ i téhle Bugatti, jež je již 72. motocyklovým výtvorem svého stvořitele. Vítejte ve virtuálním světě Viktora Puntuse!

Kapitoly článku

Kdo je to Viktor Puntus? Pokud podle jména čekáte Řeka, jste vedle jak ta jedle – Viktor je Rus. Z fotek sympatický týpek středního věku, který se živí jako 3D animátor v petrohradském animačním studiu Mělnica (v překladu Mlýn), kde dělají třeba kreslené pohádky. A jelikož je evidentně hlavou umělec a konstruktér a modelování roztomilých zvířátek v pracovní době mu k uspokojení nestačí, ve chvílích volna pouští svou fantazii směrem k automobilům, letadlům a motocyklům. Jeho jednostopé výtvory jsou hodně zajímavé a propracované, přičemž u mnohých byste řekli, že jejich výroba ve formě nějakého výstavního customu by nebyla úplně nereálná. A přitom pozor, Viktor nám prozradil, že vůbec není motorkář! Tedy takhle, že na motocyklu pravidelně nejezdí. Pouze metrem a občas letadlem. Přitom z jeho 3D modelů vášeň pro jednu stopu vyloženě čiší. Pojďme se na některé z nich podívat.

Bugatti Coureur de Meteore #72

Tohle je nejnovější Viktorův počin, resp. nejnovější model, který může zveřejnit. Od té doby prý pracoval ještě na dvou elektrických motocyklech, ale ty ještě není možné ukázat veřejně. I Bugatti totiž vznikla na objednávku, a to pro jeho kamaráda inženýra, sochaře, restaurátora automobilů a podnikatele v kovovýrobě Andreje Nagorného, který by si rád vytvořil motocykl, který bude připomínat slavné automobily značky Bugatti. A nejen je, Ettore Bugatti byl totiž činný i v bicyklech a letadlech!

Jako vzor posloužil Viktoru Puntusovi automobil Bugatti Type 35. To je přesně ten automobil, který se vám vybaví, když se řekne „stará Bugatti“. Legendární závodní stroj s osmiválcovým řadovým motorem, který vznikl v roce 1924, vyrobilo se ho přibližně 400 kusů a traduje se o něm, že do začátku 30. let stihl vyhrát přes 1000 různých závodů. A ano, v Bugatti Type 35 jezdila i naše Eliška Junková.
Chtít přenést křivky téhle ikony do jedné stopy bude vždycky hodně náročný úkol, ovšem troufáme si říci, že Viktor Puntus se tohoto úkolu zhostil na jedničku s hvězdičkou. Design ráfků, doutníkový profil, plochý vysoký chladič, žebrování v kapotě, to všechno tady je a jasně „pětatřicítku“ připomíná. Také jízdní pozice je jak ve starém autě, tedy hodně vzadu. Sedátko je součástí vršku kapotáže, z jejíchž boků vykukují dolů skloněná řídítka, jež blíže neurčeným způsobem ovládají přední kolo vedené v kyvné vidlici přikryté mohutnými plechy ne nepodobnými leteckým křídlům. Viděli bychom to na řízení rejdovým čepem, známé třeba z Bimoty Tesi, které Viktor ve svých virtuálních konstrukcích používá často.

Co se nám líbí, jak Coureur de Meteore působí propracovaně. Sekundární převod řeší kardan na pravé straně, akorát tedy zadní odpružení zřejmě chybí. Nad plošinami najdeme napravo páku zadní brzdy, nalevo jsou dvě páky, evidentně kolébkové řazení. Zadní osvětlení se ukrývá v blatníku, to přední řeší jeden asymetricky umístěný LED světlomet. Přístrojovou desku tvoří jediný ručičkový budík před řídítky. A motor? Jak jinak než řadový osmiválec…

U Viktora je zvykem, že své virtuální motocykly prezentuje ve více barevných provedeních, a Coureur de Meteore není výjimkou. Jistě, to tmavě modré s hnědým sedlem je nejvíce retro, ale existují i další barvy – co třeba bledě modrá s džínovinou nebo čistý karbon?

Bugatti #55

Coureur de Meteore není jediným Viktorovým počinem na téma Bugatti. Již před lety (a 17 motocykly) totiž pracoval na motocyklu ladícím s křivkami podstatně modernějšího automobilu, modelu Veyron. Jeho motocykl však nebyl postaven s ohledem na rychlost, tedy dominantní vlastnost Veyronu, nýbrž jako svalnatý custom s designovou inspirací.

Že nejde o rychlost v přímce, napoví použitý agregát, klasický vzduchem chlazený OHV dvouválec, zřejmě z dílny S&S. Docela by nás zajímalo, z jakého materiálu je ten mohutný, všeobjímající rám, přecházející v zadní pevnou vidlici držící širokánské customové diskové kolo. Na některých renderech je ale rám trochu jiný a zadek odpružený. Vpředu najdeme opět kyvnou vidli a řízení rejdovým čepem. Nádrž je na rámu jako by přilepená shora kolem řízení.

Retro Futurism #53

Sci-fi, nebo kruté neo-retro? Těžko říct, každopádně tenhle modro-stříbrný výtvor je hodně agresivní záležitost, která by si zasloužila aspoň malou roli v nějakém akčním bijáku! Taková kombinace jak z Trona a Mad Maxe zároveň...

Marně přemýšlíme, kde jsme ten motor viděli, obrovský čtyřválcový boxer... Podle ventilových vík to vypadá jako dva agregáty z nějakého Dněpru, Uralu nebo Imže za sebou. Žádný div, že se Viktor nechal inspirovat tady, vždyť je to Rus. Přední zavěšení je tady opět trochu jiné, rám připomíná rameno velkého jeřábu a celá motorka se tváří, jako kdyby Solné pláně Bonneville byly místem, kde rozhodně nesmí chybět.

#67

Tahle motorka nemá ani jméno, je to prostě stroj číslo 67. Přitom právě tahle by si pojmenování zasloužila a nějaké pěkné, neboť si klidně dokážeme představit, že by tohle někdo opravdu postavil. Základem je obrovský dvouválec s odkrytým řemenovým primárem, nad ním rámová trubka a vpředu i vzadu trubkové kyvné vidlice s dvojicí tlumičů.

Zatímco customizéři se většinou motory snaží vystavit, Viktor to dělá naopak - vidět je všechno ostatní a motor je ukrytý. Schovává se pod karbonovým kabátem, jenž vpředu přechází až do světla a nahoře má díru na vzduchový filtr. Také kola jsou karbonová, jak jinak... I pro sedmašedesátku má Viktor připraveno několik barevných variant a sami bychom nevěděli, jestli si vybrat pohledový karbon, nebo lakování.

HellFusion #64

S odstupem času se dá říct, že základ modelu č. 67 můžeme hledat v HellFusionu. Ale opravdu jen vzdáleně, protože zatímco sedmašedesátka je cruiser, HellFusion chce sportovat. Taková mnohem agresivnější Bimota Tesi 3D, akorát s americkým V2 hovádkem.

Rám je tady zajímavou kombinací páteře a takové klece, v níž je uvězněný motor, obě vidlice italsky střízlivé, nezvykle vypadá zakrytí agregátu plastovým (či karbonovým) obalem. Vršek je zase velice kafáčovský, s kratičkou ostrou prdelkou a obdobně tvarovanou nádrží, z níž trčí dvojice vzduchových filtrů. Takový Vyrus modelového ročníku 2030.

 

Que Viva Corrida #47

Tohle je taková chytrá horákyně, oblečená-neoblečená. Motor je totiž zahalený, ovšem v průhledné kapotáži! Motocykl s pořadovým číslem 47 nezapře, že jej Viktor dělal dříve, jeho novější designy jsou totiž mnohem více realistické, tohle je hodně virtuální záležitost. Ale má své kouzlo. Nízký trubkový rám, motor chycený v jakémsi U, jako to mívaly motocykly na počátku 20. století, a opět nezvyklé přední zavěšení, tentokráte zase trochu jiného typu. Rozhodně nesmíte přehlédnout řešení řídítek i to, kde se vlastně nachází výfukové potrubí. Jo, vepředu!

 

Phthisis #71

Johohó, a pak že pořádný custom musí mít obrovský motor! Přitom tuhle parádu pohání klasický malý ležatý jednoválec, jaký znáte z kdejakého pitbiku či Hondy Super Cub. A přitom je to fakt lahůdka! Předposlední veřejně přístupné dílo páně Puntusovo jasně ukazuje, kam se ruský snílek posunul.

Základem je příhradový rám, ovšem nikoli z trubek, nýbrž z mnoha plátů dřeva, karbonu, prostě čehokoli. A vypadá to úchvatně! Skoro to působí, jako byste si jej dokázali vytisknout doma na 3D tiskárně. Zadní vidlice je celkem klasická cantileverová, vpředu najdeme paralelogram a jednoduše nastavitelný úhel vidlice. Že je brzdová soustava na takovýto druh pohonu (a to i s tím laděným výfukem před motorem) krutě předimenzovaná, je přeci úplně jedno, tady jde o show!

White Bone #62 hardtail a #69 soft-tail

A na závěr ještě dvojice strojů, které ukazují, že i Viktor Puntus dokáže udělat motorku s klasickou přední vidlicí a relativně konzervativními tvary. Tohle si doma svaříte z trubek.

Obě motorky jsou takovým návratem k jednoduchosti, prostě akorát velikánský motor s kratičkými výfuky, umístěný ve střízlivě pojatém trubkovém rámu. Jak názvy napovídají, na výběr je mezi hadrtailovým zadkem, nebo odpruženým. První jmenovaný má po jednom kotouči vpředu i vzadu, přičemž ten zadní je zároveň rozetou od řetězu, odpružená varianta má po dvou kotoučích na obou karbonových ráfcích. Zadní světla jsou v sedlech, přední v maličké nádrži. Co se na motorkách zrovna často nevidí, je přední vidlice bicyklového typu, tedy bez brýlí. Čistá práce, co říkáte?

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

Který z virtuálních modelů Viktora Puntuse se vám líbí nejvíce?

popis ankety

  1. Hlasováno: 20x
  2. Hlasováno: 7x
  3. Hlasováno: 11x
  4. Hlasováno: 8x
  5. Hlasováno: 1x
  6. Hlasováno: 1x
  7. Hlasováno: 3x
  8. Hlasováno: 0x
  9. Hlasováno: 6x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 5 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist