Mistrovství světa přestaveb AMD zná své vítěze

Jméno vítěze nejprestižnější kategorie znáte už z předchozího článku. Dimitry Golubchikov je prvním Rusem, kterému se povedlo se svým strojem Insomnia zvítězit. Tomuhle speciálu s motorem z Yamahy SR400 se určitě podíváme na zoubek ještě důkladněji.

Druhé místo putuje do malajsijské dílny Eastern Bobber, přesněji řečeno Omaru Jumiranovi za stroj BoneX. Ten za vítězem v počtu netradičních řešení nijak neztrácí, konstrukce okolo staré třistapadesátky AJS je možná dokonce ještě odvážnější.

Bronz bral Orkonyi Károly z Maďarska se svým Speedster Kingem. Na něm oproti prvním dvěma nenajdete chloupek chromu a nenajdete tady ani sériově vyráběný motor. Ten postavil jeho kolega Zoltán Bálint, válce a jejich hlavy daroval náklaďáček Robur LO 3001.

Těsně pod stupni vítězů skončil náš Pavel Malaník s Beast of Brooklands. Podle diskuze na facebooku AMD by ho dokonce raději spousta lidí viděla mezi TOP3, ne-li na prvním místě. Není divu, když je to kompletně ruční práce. Škoda, že to nevyšlo na bednu, i tak ale gratulujeme k úspěchu!

Páté místo má zajímavý rodokmen. Stechmücke pochází z rukou irské trojky Don Cronin, Michael O'Shea, Chris Harte a jako motor posloužila nám dobře známá MZ 250 ETZ. Z italského Varese jsme zvyklí vídat jiné stroje, než je Flying Marla, přesto, nebo právě proto, si stavba s motorem Panhead z roku 1949, nulovým využitím aftermarketových dílů a CNC zasloužila pohár za šesté místo. Sedmé místo je ze stejné země a Radikal Choppers ve spolupráci se 70's Helmets na něm dokazují, že klasické choppery stále žijí. The Skinny pohání litrový Ironhead z roku 1975 a většina dílů je, jak jinak, ruční výroby.

Osmé místo je krásná čistá práce z USA, na které by snad šlo i jezdit. Harley ze sedmačtyřicátého je obestavěný od základu ručně dělanými díly. Deváté místo putuje do Rumunska, kde jako základ opět posloužil motor H-D, konkrétně XL 1000 z roku 1973. O poslední místo v TOP 10 se dělí švédský Indian Super Scout, o kterém jsme už psali a italský Legend s restaurovaným motorem H-D z roku 1917.

Když už je to samý Harley, koukneme na nejlepší trojku v kategorii Modified Harley-Davidson. Třetí místo za svá tři kola dostal HD3 - Spritz z italské díly PMS Bike. Co je tady tou hlavní zajímavostí je jasné na první pohled, aby toho nebylo ale málo, tak je na některých dílech motoru naneseno 24 karátové zlato. Druhé místo si odváží Porsche Speedster alias Harley-Davidson Sportster 883 převrtaný na 1250 cm3 a nejcennější pohár skončil u domácích One Way Machine za jejich krásně čístý Softail pod názvem Silver Storm.

První místo urval Harely i v kategorii Retro Modified a zasloužil se o to VM 003-16 od italských VM Cycles, který má základ v předválečném WLA. Druhé místo a další Harley. I když jen v případě pohonu. Samuele Reali z Itálie vzal motor z Harley Davidson UH 1940 a dal ho do rámu z Indianu Scout. Chtěl totiž vzdát hold dvoum pro něj nejdůležitějším strojům z historie. Tuhle třídu naprosto ovládli stavitelé z apeninského poloostrova, putuje tam také třetí místo díky Iceman Scout Boardtrackeru.

Itálie je zaslíbená také Cafe Racerům. Třetí místo putuje do PDF Motociclette za stroj Quadrophenia a za hromadu odvahy, kterou to při říznutí do Vincenta určitě chtělo. Naštěstí motor je ručně dělaná replika, takže k újmě žádný z historických kousků nepřišel. Z vítězství se radují v FMW Motorcycles ze stejné země. Porota ocenila jejich kafíčko s rámem z Shovelheadu 1968. Druhé místo si záměrně necháváme na závěr, protože není z Itálie a má výraznou českou stopu. Je z dílny ruského vítěze letošního AMD a pohání ho plochodrážní pětistovka z Divišova!

Od Cafe Racerů je to ke Streetům kousek. Třetí místo míří opět do ruské federace. Alpha je nadupaný temný Night-Rod z roku 2015 s kompresorem a výkonem 205 koní a 248 newtonmetrů. Druhé místo putuje do Francie a může za to opět přeplňovaná motorka, tentokrát Ducati 900. Na motorce je spousta hliníku, jejím hlavním „hajlajtem“ je ale turbo vlastní výroby. Vítězství si nakonec odvezl Paul Milbourn z Anglie, který chtěl zjistit, jak lehká může být jedenáctistovka Moto Guzzi. Tyhle stroje štíhlou linií opravdu nešokují, Paul váhu díky rozsáhlému použití hliníku a titanu stlačil na úctyhodných 155 kilogramů!

Úctyhodná práce, ostatně stejně jako u všech soutěžících. Některé motorky se vám nemusí líbit, u některých je otázkou, jestli díky jejich designu vůbec fungují. Musíme ale ocenit velkou porci fantazie (někdy i zvládnutí velkého množství psychotropních látek), ohromnou zručnost, cit pro detail a také to množství hodin strávených v dílně. I proto se na některé z úspěšných staveb podíváme během roku podrobněji.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE