Česká šílenost V Mad Max: Dragster inspirovaný Lamborghini provokuje spoustou karbonu

Bláznivá stavba ve stylu dragsterů, která si bere inspiraci ze speciální edice Lamborghini Aventadoru, vznikla v dílně DS Sport Martina Kopala. Stroj pak patří jeho dlouholetému kamarádovi a společníkovi Marcelovi Korbelovi, který má V Mad Max jako rodinnou značku – to pro svou dlouhotrvající lásku k VMaxům (tehdy ještě psáno V-Maxům) už od původního modelu z osmdesátých let.

I s tímhle konkrétním VMaxem druhé generace Marcel hodně zažil. I když to na první pohled možná nevypadá, nejedná se o žádnou garážovou královnu. Motorka má najeto bezmála 70 000 kilometrů a toto je její třetí podoba. Na počátku byl sériový stav jen s několika úpravami, následně rozsáhlá úprava do cestovního stylu, v níž stroj projezdil křížem krážem Evropu, a teď aktuálně, na „podzim života“, dostala motorka karbonovo-dragsterovou podobu.

I když je na první pohled jasné, že je tady spoustu věcí jinak, celkové vyznění V-Maxe jako robustního muscle-biku zůstalo zachováno. A cílem bylo více méně zachovat i jeho jízdní vlastnosti. Proto se do základů šasi prakticky vůbec nesáhlo – původní je hlavní část rámu a přední zavěšení, nebo třeba brzdy. I když na zdvojených šestipístech vpředu stejně není moc co vylepšovat.

Totéž se nedá říci o motoru a všem ostatním. Už tak dost šílený dvousetkoňový vidlicový čtyřválec o objemu 1 700 cm3 dostal mohutné zvýšení výkonu, který se aktuálně pohybuje kolem hranice 260 koní. S ohledem na to, kolik dílů bylo nahrazeno karbonem, či úplně sundáno, pak spadla hmotnost stroje z původních 300 kilogramů přibližně na 280. Poměr hmotnosti a výkonu tedy naznačuje bestii.
Takovou bestii, která svou bestialitu nijak neskrývá. Na motorce prakticky nezůstal kus plastu, který by nebyl nahrazen karbonem a dost zásadně přepracován. Z VMaxu zmizel standardní „kapkovitý“ světlomet a místo něj se zabydlela maska z aktuálního naháče MT-10. I ta je ovšem významně přepracovaná – rozšířená, trochu jinak posazená, obložená karbonovými díly a náznakem aerodynamických „křidélek“.

Další hromada karbonu přibyla taky kolem chladičů, celkově zde tvoří velký klín pod masivním motorem. Nad ním zůstaly zachovány ikonické nádechy náporového sání, které ale po rozšíření dosahují vskutku obludných rozměrů. Oblast kolem kapličky přídavných budíků už není jednolitá, ale má připomínat pohled, jako když u sportovního auta otevřete kapotu.
Hlavní budík s analogovým otáčkoměrem a diodou řazení zůstal, protože úplně upřímně – pro motorku tohohle střihu stejně neexistuje víc „cool“ řešení. Lehce se změnila jenom jeho pozice, aby tolik netrčel, a opticky lépe pasoval k nízké masce na přídi. S tím souvisí i nízká, širokánská řídítka, ke kterým se musí jezdec natáhnout.

Pozice je tak vyloženě dragsterová, dotvořená i maličkým sedlem v úplně nové, krátké a „nakopnuté“ podsedlové části. V ní se pořád nachází nádrž, ale její hrdlo bylo přesazeno – už se netankuje pod sedlo, ale do víčka přímo za ním. Nový podsedlák pak zakončuje maličké kulaté světlo vlastní výroby, s čočkou pocházející z blinkru Harleye Fat Bob.

Světlo je ovšem jediná věc, která působí při pohledu zezadu drobně. Power cruiser má mít pořádně masivní šířku, což znamená širší zadní ráfek (a kvůli němu upravenou kyvku), držák SPZ na straně a hlavně ohromné čtyři výfuky. Ty se tvarem a uspořádáním volně inspirují v originálech, jsou ale širší, mohutnější a celkově „zlejší“. Což pochopitelně platí i o jejich zvuku.

Inspirace sporťákem a spousta karbonu, ale taky nakopnutá krátká záď a nizounko položená mimozemská maska jsou prvky, které se objevovaly na streetfighterech okolo milénia, a šílený V Mad Max je s hrdostí nese i dnes. Tohle je vážně pozoruhodná stavba. Je jasně dáno, že se nezalíbí každému, ale to nebylo ani cílem. Cílem bylo postavit zuřivě vyhlížející dragster, který přitahuje pozornost a provokuje, ale přitom pořád schopně jezdí. A to se mu rozhodně daří.

Mimochodem máte sami nějakou zajímavou přestavbu, na které jste strávili hromadu ruční práce, a o které byste chtěli vidět článek na Motorkáři.cz? Ať už jste domácí nadšenec nebo celá dílna, která se stavbou motorek zabývá, napište mi o sobě na dominik@motorkari.cz!

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE