ktm_duke_890gp




Sen z Tuzexu: Honda Z50 (Monkey)

Vidět za dob socialismu na vlastní oči japonskou motorku bylo něčím svátečním, a to už jste měli častěji narozeniny, než abyste potkali moderní mašinu. Jenže já byl vždycky klikař a u nás na vesnici jeden kamarád Hondu měl. Sice takovou malou, Jawám byla sotva po válec, ale když ji vytáhl z garáže, byl to pro nás sen. Stejně jako pro všechny smrady v Americe, jenže  těm ji na rozdíl od nás Santa Claus většinou přinesl.

Nám ne, u nás chodil Ježíšek a ten naděloval možná tak kolo, v lepším případě kozí dech a v extrému Simsona. Jakápak Honda Monkey. Na tu jste se mohli jet akorát podívat do Tuzexu na Václavské náměstí, kde se za uslintanou výlohou jeden kus nacházel. Kromě něj se přes zmíněnou síť prodalo i několik dalších kusů a dva exempláře našly v roce 1980 nového majitele coby ceny loterie MON. Svézt na téhle sympatické motorce bylo snem všech dětí a dospívajících, a to nejen u nás, ale snad všude na světě. Rozdíl byl pouze v tom, že někde došlo i na realitu, ať v rodném Japonsku nebo v Americe, kde před pětapadesáti lety způsobil pojízdný vrchol jednoduchosti hotové šílenství. Protože nešlo o motorku vyloženě pro dospěláky, ale mohl se na ní svézt úplně každý, přinesla Hondě tahle padesátka popularitu široce přesahující svět jedné stopy. V případě dětí šlo o úplnou mánii a pokud se v nějaké americké ulici jeden kus objevil, bylo jasné, co se bude následující Vánoce ostatním prckům pořizovat. Malá motorka byla tak sympatická, že jejímu kouzlu podlehla i armáda dospělých, ať už se stali obětmi módní vlny, nebo je zaujala obratnost, spolehlivost či skladnost dopravního prostředku. Ten se dal odvézt v kufru auta a zaparkovat prakticky kdekoliv, třeba v rohu kanceláře. Přitom taková blbost, dalo by se říct slovy české komedie. Jenže myšlenka nemusí být složitá, aby byla geniální a pravděpodobně neexistuje model, který by přivedl k motorkám více nadšenců. Včetně odvozených verzí jako například XR50 nebo CRF50 se populární Hondy vyrobilo přes milion kusů a dalo by se říct, že Monkey byla nejčastějším strojem všech začátečníků západního světa.

Když se řekně Honda a šedesátá léta, jako první se většině vybaví přelomová CB750. Jenže před jejím představením ušla značka dlouhou cestu a na nejdůležitějším motocyklovém tržišti zeměkoule, v USA, se zabydlovala od roku 1958. Tam si klestila cestu zejména pokrokovým mopedem C100, jenž k osedlání přesvědčil i jedince, které motorkaření jinak nelákalo. Jenže kvalitní a sympatický dopravní prostředek je přemluvil, navíc ve spojení s reklamním sloganem “You Meet The Nicest People On A Honda”. Volně přeloženo, nejsympatičtější lidi potkáte na Hondě, naplno se tahle reklama rozjela v třiašedesátém a prodeje se dostaly skoro na sto padesát tisíc. Velkou část tvořily právě modely C100, případně C102 Super Cub a šlo o poctivě udělanou čtyřdobou padesátku spojenou s třístupňovou převodovkou s automatickou spojkou. Ležatý motor měl ze začátku rozvod OHV a moped se stal oblíbeným přibližovadlem všech věkových skupin bez ohledu na pohlaví. Jednou ze zajímavostí z vývoje je důvod, proč měla být spojka automatická – aby se mohl jezdec rozjet, i když držel v ruce tašku nebo hamburger. Super Cub měl dokonce elektrický startér a od roku 1967 začala motorkoskútr pohánět nová verze motoru s rozvodem OHC, který se stal i pohonnou jednotkou hrdinky dnešního vyprávění.

Její první série s modelovým označením Z50M se objevila ve stejném roce, ale její kořeny sahají až do samotného začátku šedesátých let. Na jejich přelomu se Honda rozhodla vybudovat okruh Suzuka, ve kterém se nacházel i zábavní park nazvaný Tama Tech, někdy přezdívaný Motopia. Po něm jste mohli chodit pěšky, případně si od sezony 1961 zapůjčit minimotorku Z100 s pětipalcovými koly a motorem z C100. Poprvé se tehdy objevila přezdívka Monkey, tedy opice, protože přesně tak návštěvníci parku na netradičních strojích vypadali. Z jízdy na malých Hondách se brzy stala atrakce známější než samotný park a v továrně někoho napadlo udělat prodejní verzi zábavního popojíždědla. Tím vznikla téměř identická Honda CZ100, která se v menších počtech začala vyvážet.

Ve Spojených státech se začaly tou dobou ve velkém prodávat podobné zmenšeniny, ale poháněné motorem ze sekačky a s bídnými vlastnostmi. Děti je milovaly a při jedné ze svých návstěv USA to zaznamenal i pan Soichiro Honda. Hned mu bylo jasné, že do téhle třídy by jeho konstruktéři postavili o hodně lepší stroj, tak doma zadal úkol a zanedlouho se z CZ100 vyvinul model Z50M poháněný novým OHC motorem Super Cubu o výkonu ukrutných 4,5 koní. Úvodní Monkey se začala v roce 1967 prodávat nejprve v Evropě a zajímavostí bylo sedlo s nastavitelnou výškou a sklápěcí řidítka, aby šla dát snadno do kufru. Tomu bylo přizpůsobené i víčko nádrže, aby vám palivo neteklo po vozidle. Na základě připomínek amerických prodejců vznikla další verze Z50A s hrubými pneumatikami, brzdami na obou kolech a zvednutými blatníky. Stroj se nazýval také Mini-Trail, na rozdíl od první verze měl přední kolo odpružené a ráfky byly osmipalcové místo pětipalců používaných na popojíždědlech v Motopii. Odbyt byl v USA zahájen v roce 1968 a kromě prodejen motorek se stroj nabízel také v obchodech se sportovními potřebami nebo bicykly. Téměř ihned se strhla lavina a za chvíli byly malé Hondy vidět všude. Byly univerzální, levné, oproti tehdejším americkým minimotorkám neuskutečně dobře fungovaly a do kufru amerického korábu se jich vešla zásoba pro celou partu. V prvním roce se jich prodalo padesát tisíc kusů, a to šlo o model bez světel, se kterým se dalo jezdit jen za barákem. V 1969 přibylo osvětlení, baterka, spínací skřínka, chromované blatníky, bylo vylepšeno sedlo, díky světlům se dala Opice přihlásit do provozu a prodalo se dalších sto tisíc kousků. Ani v dalších letech neopomínala Honda modernizovat různé drobnosti a padesátek se ve Spojených státech udalo tolik, že se staly běžnou součástí tamního života.

Ve dvaasedmdesátém byl představen model označený jako Z50J, ten měl zadní kolo odpružené, převratu v životě Opice se musel přizpůsobit rám a touto evolucí byl nastolena cesta, ze které už se nesešlo. V roce 1979 přibyla verze Z50R, která sdílela stejnou techniku, ale nádrž, sedlo a řidítka byly zmenšinovou motokrosových komponentů. Děti si tak mohli připadat jako jejich hrdinové z televizních obrazovek a některé z nich našly díky Z50R v motokrosu smysl života. Miniatura krosky se vyráběla až do roku 1999, kdy ji vystřidalo o trochu modernější XR50R, které bylo časem lehce upraveno do podoby aktuálního CRF50.

Různých variant vzniklo za dlouhou dobu existence víc, například i zajímavá moderna ZB50. Ta vznikla v roce 1987 pro trh USA Kanady a západní Evropy, měla rám deltabox, centrální tlumič, ale kvůli vyšší ceně se jich moc neprodalo. Dále se mohl člověk setkat s Monkey R, RT nebo o trochu většími Ape 50/100 s rámem z krosky XR 80. Souběžně se také od sedmdesátých let vyráběl podobný, ale větší model DAX s plechovým rámem, který zároveň účinkoval jako benzínová nádrž. DAX měl desítky kola, byl dokonce dvoumístný a stejně jako Opice se stal oblíbencem pro kopírování čínskými značkami.

Nás ale nejvíc zajímá stopa originální verze Z50J, která se v Japonsku dělala až do roku 2007. Tehdy se její život na dva roky odmlčel, aby jí továrna díky vstřikování a výfuku s katalyzátorem vdechla nový život. Ten pokračuje dodnes a navíc Honda přišla ještě s novodobou variantou s názvem MSX125 Grom, představenou ve 2014. Ta je sice větší než originál, ale dědictví je jasné na první pohled. A dědictví to je jedno z největších, jaké v motocyklovém světě existuje, protože vezemem-li v úvahu první verzi ze zábavního parku, dělá se Opice již přes šedesát let.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 90 Kč od 6 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist