BMW RR Days 2018, tentokrát s bonusem

BMW, téměř výhradní výrobce závodního náčiní pro litrové třídy, dlouhodobě nenechává propagaci svých strojů usnout, ale pravidelně zve nejen novináře na okruhové RR Days. Svézt se v Brně, na rok od roku lepším S 1000 RR, je skoro povinností. Nehledě na to, že pro letošek, sice bez záruky, ale přeci jen, byla slíbená i bájná HP4.

BMW RR Days 2018, tentokrát s bonusem

BMW S 1000 R je naháč s horším větrným štítkem (řeší příslušenství), dobrým podvozkem, vymazleným quickshifterem, výborným motorem a rozporuplnými brzdami. To raději hned vysvětlím. Za běžného silničního provozu a nepsychopatického okruhového užívaní, jsou brzdy příjemné a velmi schopné. Pokud ale budeš tahat kocoura za ocas, začnou postupně vadnout a páčka se propadá. Bohužel u motorek nad 200 kilo, výkonem Temelínu, schopným šasi, a tedy okruhovými ambicemi, je tohle napříč trhem spíš pravidlem. Fyziku neoblafneš, maximálně za prachy uplatíš…

Suma sumárum, na rozbruslení příjemná záležitost.

BMW S 1000 RR. No, jak to s veškerou úctou a skoro láskou k vlastní roadracingové K7 říct? BMW je prostě jinde. Každý rok si po svezení na eReRu řeším privátní dilema a zatím vždycky vyhrály prakticky nulové náklady na provoz Gixera. Ale zase jsem dost na hraně. První, co každého fáru osloví, je chuť, s jakou jde báwo za plynem. Výkon tady byl vždycky a vždycky působivý. Navzdory sériovému, a tedy pro okruh dlouhému převodu, letí motorka nekompromisně. V rozletu jí pomáhá jeden z nejlepších systémů rychlořazení, samozřejmě nahoru i dolů. Nahoru pod plným, dolů to našlapeš a elektronický mozeček bezchybně vrká meziplyny. Věc, kterou naprosto netřeba řešit, protože prostě funguje.

A dostáváme se k brzdám. Z vlastní zkušenosti teď a tady můžu říct, že po pár kolech očekávaně citelně vyměkly, ale zdaleka ne tak jako u naháče a jejich brzdný účinek byl stejně silný i stejně progresivní jako na začátku rozjížďky, tak alespoň v něčem je babča K7 lepší (pravda, se závodní pumpou a třmeny z R1…).

Suma sumárum, opět to byla radost. RR je dělník rychlosti a výkonu, a konkurence to s ním má pořád zatraceně težké.

... a to nejlepší nakonec. Mystická HP4. Ne, nebudu tady opakovat PR fakta o karbonovém rámu, exkluzivním podvozku, nosorožci v motoru, 2D atd. Jen vám povím, jak jsme se letmo potkali…

Tedy ještě před tím bylo potřeba pod dohledem dokázat, že nejsme idioti, a že dokážeme obkroužit pár okruhů za nějakým chlápkem, a tím se kvalifikovat do sedla HP4 a mohli jsme vyjet. Tedy v množném čísle, protože i tohle bylo za osobním vodičem.

Prvním dojmem byla lehkost, ale taková všudypřítomná, bez urážky skoro jako na dváce. Do zatáček padala sama, korekce, překlápění na druhou stranu, to všechno bylo snažší než hodit záda na skejtu. Ta muší váha byla pochopitelně znát i na brzdách. Ne že by byl čas na nějaké experimenty s posouváním brzdných bodů, ale ty standardní agenturně-závodní se najednou staly pouhým místem začátku komfortního zpomalování. Když jsme u brzd, tak za 1. někde dole pod tebou je víceméně to nejlepší, co můžeš chtít, za 2. ovládáš to pumpou opět z prémiového šuplete. Takže za 3. funguje to. Víc k tomu nemám co říct. Těch pár kol, na tuhle motorku víkendovým polotempem, neudělalo s výkonem brzd podle očekávání vůbec nic.

Dalším dojmem už nebyly jednotlivosti, ale spíš motorka jako celek. Elektronika (nedělám si iluze, určitě nastavená na režim hlavněabystímnepraštili), totiž bez pardonu závodní elektronika, pracující na "lehce" rychlejší frekvenci než sériová, všechno řeší naprosto přesně a bezchybně. Její zásahy jsou jemné tak, že jsou skoro nepostřehnutelné. Žádné cukání, žádné chytání za prdel od trakce, žádné mlácení předním kolem o zem.


Řazení je nejlepší. Nahoru to tam zapluje rychle a skoro tajně, jako když někomu střelíš třešnovou pecku do kopce šlehačky. Dolů, na brzdách, na hulváta třeba tři kvalty dolů pác, pác, pác. ECU tam štěkne tři meziplyny, něco zřejmě ošéfuje motorová brzda a HP4 ani nezavrtí zadkem. Dokonce i motor, drahokam o ryzosti 215 karátů, najednou působí velmi použitelně i pro jízdu v sobotu ráno pro noviny a pár housek. Jasně, zrychlení je impozantní, ale nástup výkonu je přitom rozprostřený zdánlivě na delší dobu než ve skutečnosti.

Podvozek, poskládaný ze snových komponentů, jen tak lehce naznačil, že jeho limity budou asi tak stejně blízko, jako je teď Elonova Tesla a taková je vlastně celá motorka. Nadpozemská. Je vesmírně drahá při pořízení i během provozu, protože prostě je to superbike a tomu odpovídá i životnost motoru.

A zrovna tak jako raketa, i HP4 potřebuje před každým startem ideálně svého technika, protože možnosti nastavení všeho jsou obrovské. Prostě už nestačí jen dolít benzín. Je tady datarecording, telemetrie…, což je fajn, pokud ti to k něčemu je. Pokud ne, nejspíš ti stejně všude napráská local matador na postarší sériovce v laminátech.

Tahle motorka je na druhou stranu nadpozemská i svými výkony, jedinečností, řemeslem, filozofií, frajerstvím. Takže klobouček, pánové…

Autor článku obdržel prémii 30 Kč od 10 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



hsq_rijen
Objednat reklamu
TOPlist