Test přilby: X-lite X-802RR Ultra Carbon

Pojem nejlepší je samozřejmě vždycky subjektivní, a také v případě motocyklové přilby hodně záleží na úhlu pohledu. Turistické modely bývají nadmíru pohodlné, ale moc se nehodí na sportovní ježdění, závodní helmy zase nabízí mnohem méně komfortu na úkor ušetřených gramů, a takzvané univerzály umí od všeho něco, ale v ničem nevynikají. Protože však na každodenní cesty do práce - a vlastně většinu času stráveného na silnicích - používám zmíněnou odklápěčku, zamířil jsem při výběru integrálky rovnou do oddělení Racing. Když už sportovat, tak hned v nejvyšší lize.

Volba značky byla podvědomě ovlivněna nedávnou návštěvou v italské továrně Nolan Group, kde se kromě termoplastových nolanek vyrábí také lehké kompozitové přilby X-Lite. Vidět na vlastní oči, s jakou pečlivostí a fortelem se na lince pracuje, a jak náročnými testy výsledný produkt prochází, to přidá na důvěře. Vůbec nepochybuju o tom, že ostatní prémiové značky se výrobě svých přileb věnují se stejnou pozorností, ale Italové mě pustili až do kuchyně, a ukázaná holt platí.

Asi si umíte představit jak probíhal výběr modelu, když se šlo "nakupovat" s neomezeným rozpočtem (ve skutečnosti mám přilbu pouze zapůjčenou od českého zastoupení značky X-Lite, firmy GlobalMoto). Řeknu to na rovinu, sáhnul jsem po tom nejlepším, co X-Lite momentálně nabízí. A taky nejdražším. X-802RR Ultra Carbon nejspíš skutečně bude špičkový model, když si ho vybraly i takové hvězdy MotoGP a SBK jako Casey Stoner, Jorge Lorenzo nebo Carlos Checa, kteří se také podíleli na testování přilby. Z toho je zřejmé, že se nejedná o žádnou horkou novinku, ale přesto v současné konkurenci s přehledem obstojí. V přehledu hlavních fičur nechybí úchytky na protimlžící fólii Pinlock, které se dají nastavovat z vnější strany plexi, sofistikovaný systém ventilace Racing Air Flow, zámek na plexi, který jej udrží bezpečně v zavřené nebo naopak mírně pootevřené větrací poloze, ani stabilizační spojler na zadní straně.

Mě ale přilba nadchla hlavně svým komfortem. Jednak je neuvěřitelně lehká - má jen deset deka přes kilogram, a při prvním vyzkoušení jsem si hned připadal jak v obýváku. Interiér má nejen originální zelenou barvu, ale kontakt s ním je skutečně příjemný. Netušil jsem, že i závodníci nosí na hlavách něco tak pohodlného. Nolan navíc šije podšívky z textilie obsahující vlákna z aktivního uhlí, což znamená nejen to, že po delší jízdě hlava v přilbě nezasmrádne. Tahle moderní vychytávka se používá i v jiných sportech, a při zátěži omezuje zvyšování tělesné teploty, potřeby množství kyslíku a tepové frekvence - zkrátka redukuje všechny příznaky stresu.

Problém při nošení nedělají ani brýle - i když na ně vnitřní výstelka není nijak speciálně upravená, nožičky netlačí do spánků, a kolem uší je také místa dost. Lícnice jsou tuhé tak akorát, aby přilbu pevně udržely na svém místě i na naháči v hodně velkém kalupu, a zároveň vás nenutily kousat se zevnitř do tváří při každém pohybu čelisti.

Hned první ostrou zkoušku téhle helmy považuju za poměrně komplexní- vzal jsem ji totiž s sebou na testování KTM 1290 Super Duke R do Kataru. Teploměr na tamním okruhu ukazuje i v prosinci čísla blízká čtyřicítce, a dokonale tak prověří funkčnost ventilací i kvalitu vnitřního polstru. Nebudu , lhát, že jsem po dvaceti minutách přijel do boxů s úplně suchou hlavou, ale za jízdy helmou příjemně profukovalo, a interiér nebyl na povrchu nasáklý potem ani po pěti rundách.

Na víc než kilometrové cílovce se 180koňovou motorkou bez kapot je zase celkem dobře poznat, jak dokonale má přilba vyřešenou stabilitu. Zadní spoiler se navíc dá ze základní polohy asi o centimetr povytáhnout do vodorovnější polohy - to podle toho, jak moc jste zvyklí zalehávat. Před večerním ježděním jsem si zkusil i výměnu plexi. Tmavé (za příplatek) je skutečně "daytime only" a nedá se s ním jezdit ani pod výkonným osvětlením katarského okruhu. Vyndat a nasadit plexi je však otázkou pár desítek vteřin, a díky jednoduchému systému dvou postranních tlačítek k tomu není třeba ani žádná velká zručnost.

V tuzemských podmínkách se později osvědčil také zámek polohy plexi, kterým se dá vizor zafixovat v mírně pootevřené poloze když je ráno kosa nebo prší. V takových podmínkách nestíhají ventilace u žádné přilby co znám, ale ne vždycky plexi drží zrovna tam, kde bych chtěl. X-lite to má vyřešené tak, že stačí zmáčknout kolébku na horní straně, čímž vznikne půlcentimetrový doraz pod spodní hranou pléga. V opačné poloze kolébka plní funkci zámku, který drží plexi v zavřené poloze. Ovládat tuhle titěrnou věc v rukavicích sice není úplně snadné, na druhou stranu si lze těžko představit, že by z helmy po straně vykukovalo nějaké macatější tlačítko a nedělalo za jízdy žádný hluk. Poměrně drobné jsou i ovladače ventilačního systému (zvlášť ten na bradě), ale to opět beru jako kompromis mezi hlučností a komfortem.

Závažnější nedostatky se na přilbě X-Lite 800 RR Ultra Carbon hledají jen těžko. Je lehká, perfektně vyvážená, skvěle drží na hlavě i ve vysokých rychlostech, fouká do ní jenom když chcete, a nic vám nepříjemně nehvízdá kolem uší. Uvnitř zůstane suchá i po celém dni na okruhu, a za necelých 13 tisíc není drahá. Za těch pár měsíců co jí mám, mi vadila vlastně jenom jedna věc - že se u nás neprodává v grafickém provedení BTC-11. Se symbolem tištěných spojů a nápisem BrainTractionControl totiž vypadá ještě víc cool, než tahle kombinace karbonu a červených detailů.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE