reline_unor



Skotsko 2017

I v dešti s úsměvem.

Kapitoly článku

    Skotsko. Dalo by se říct, že tato země nepatří mezi typické motocyklové destinace, nicméně mohu říct, že je to ohromná škoda. Jistě, prší tam, a prší tam často. Proč jsme tedy zvolili právě Skotsko? Spolu s batůžkem jsme, dalo by se říct, milovníci hor a zajímavých přírodních úkazů, takže krajiny jako Irsko, Skotsko, Island či Nový Zéland patří mezi, pro nás, snové krajiny. Island a N. Zéland nepadaly v úvahu z finančních důvodů, Skotsko už nám připadalo dostupnější a tak padla volba na něj.

    Další otázkou bylo, jak se tam dostat, tedy spíš kudy. Po přečtení několika cestopisů, kde v podstatě většina motocestovatelů volila trasu z Holandska do Newcastlu, jsme chtěli i my zvolit tuto variantu. Nicméně cena trajektu se ukázala dost nákladná, takže padlo rozhodnutí dojet po ose do Dunkerque, popřípadě Calais, a trajektem se přemístit do Doveru.  Sice to znamenalo cca 500 km napříč Anglií, ale co by člověk neudělal pro splnění svého snu, že? Takže následovalo měsíce trvající pročítání různých cestopisů a průvodců a následné skládání itineráře. Do toho samozřejmě příprava motorky, nechtěl jsem cestou řešit nějaké technické problémy.

    V úvodu musím přiznat, že jsme tam jeli především za krásami přírody a malebnými výhledy. A dostalo se nám jich měrou vrchovatou. Architektonické památky jsme sice taky navštívili, ale nebyly pro nás prioritou.

    Nadešel vytoužený den a 22.7.2017 v 6:00 vyrážíme. Motorka vypadá jak mula a pod bagáží nejde skoro vidět, cestujeme totiž, na dnešní poměry, dost nemoderně. Hezky stan, karimatky, spacáky, vařič a jiné „zbytečnosti“. Penzióny máme v plánu využívat minimálně.

1. a 2. den

Ve zkratce, první den dálniční přesun, nocleh v I-motelu poblíž Frankfurtu, ve městě Obertshausen. Najeto 960 km, kolem 40 km jsme probloudili. Další den vyrážíme opět v 6:00, směřujeme na Dunkerque. V 16:00 jsme tam a přijíždíme tak akorát k nákupu lístků a nalodění se na trajekt. Z toho jsem měl, pravda, trochu obavy, vzhledem k mé „pokročilé angličtině“. Nakonec to vše proběhlo nad očekávání jednoduše. 

    Po vylodění následovalo první setkání s levostranným provozem, obzvlášť pak s anglickými kruhovými objezdy. Dva, tři kruháče jsem projížděl se sevřenými půlkami a srdcem v kalhotách, než jsem si na to zvykl. Tady bych rád zmínil pro ty, kteří by do Anglie měli v plánu zavítat, styl projíždění anglických kruháčů. Možná to někomu přijde vhod. Takže, pokud vjíždíme na kruháč a máme v plánu prvním výjezdem jej opustit, neblikáme a provádíme odbočení. Pokud však chceme sjíždět až některým z následujících výjezdů, blikáme vpravo už při najíždění na kruháč a po celou dobu kroužení. Před opuštěním kruháče směrovku vypínáme. Netypické, ale jde si na to zvyknout. Navíc jsou Britové gentlemani každým coulem a byli k takovým mamlasům, jako my, velmi ohleduplní. V blízkosti Doveru jsme to zapíchli v překrásném kempu Martin Mills, můžu vřele doporučit. Cena 9 liber os./noc. Najeto cca 600 km.

3. den - pondělí

    Pokračujeme na sever přes Dartfort tunel směr Cambridge a York. Tady taky kempujeme i přes to, že jsme původně chtěli dojet výš. Ale máme čas, tak nehodláme spěchat, máme přece dovolenou. Najeto 517 km.

4. den - úterý

    Po včerejším tranzitním dnu jsme mohli zvolnit tempo, jsme už totiž co by kamenem dohodil od vysněného Skotska, kterého chceme dneska dosáhnout. Nicméně cestou hodláme projet a kouknout se na známý Hadrianův val, památku po Římanech. Dálnicí pokračujeme do Haxhamu, poté se napojujeme na cestu do Carliste, která v podstatě kopíruje onen val. Počasí nám přeje, takže často zastavujeme, zkoumáme rozpadlé části slavné památky. Je to nádhera, a tak stavíme a dáváme pod ruinami sváču, couráme kolem a nasáváme atmosféru.

    Kolem valu by se dalo strávit hodiny, nicméně pokračujeme dál. Glasgow projíždíme pomalu a párkrát stojíme v zácpě, ale cíle dnešního dne, jezera Loch Lomond, jsme dosáhli. Stavíme stan s výhledem na překrásné pohoří, scenérie jako z pohádky, tady se začínají naplňovat naše očekávání. Najeto 483 km.

5. den - středa

    Ráno na uvítanou typické skotské počasí, balíme za deště, oblékáme nepromoky a vyrážíme. Jedeme dnes směr Glen Coe, ale cestu si ještě zpříjemníme projížďkou kolem Loch Katrine. Jedeme na Callander, Lochearnhead a kousek za Benmore se napojujeme na silnici č. 82, vedoucí skrze pohoří do Glen Coe. I přes silný vítr a občasné mrholení se nám naskytly pohledy tak nádherné, až se tajil dech. Klikatící se cesta mezi masivy hor a všudypřítomné potůčky a vodopády byly to nejkrásnější, co jsem doposavad viděl, a divím se, že jsem o této cestě nikde nenašel ani zmínku. Kempujeme na břehu řeky v kempu převážně pro turisty, vaříme večeři a jdeme plni dojmů spát. Najeto skromných, ale přenádherných 205 km. Je to vlastně první den, kdy jsme dost zmokli, ale tušili jsme, že to v žádném případě nebylo naposled.

6. den - čtvrtek

    Ráno vstáváme kolem osmi. Dnes hodláme nechat věci v kempu a zajet jen tak nalehko po věhlasné „The road to the Isles“ do rybářské vesničky Mallaig. Vyrážíme opět v dešti, ale už jsme si na to vlhko tak nějak zvykli a přestává nám to dělat vrásky. Po cestě stavíme kvůli focení, a nutno podotknout, že stavíme dost často, fotit a obdivovat je co. Průvodce nekecá, vážně je to nádherný kus cesty. Podél cesty vede jakobitská železnice. Do Mallaigu dojíždíme se sluncem nad hlavou, takže vesničku procházíme jen v triku a obědváme poprvé ono typické „fish and chips“ na břehu oceánu.

    Cestou nazpět stavíme u Glenfinnan Monument a vylezeme i na vyhlídku, ze které je pohled na Glenfinnan viadukt. Ano, přesně ten, který je, notně upraven počítačem, viděn ve filmu Harry Potter. Vracíme se do Glen Coe, najeto cca 220 km.

7. den - pátek

    Při skládání itineráře jsme zvažovali, zda ostrov Sky ano či ne. Po včerejším tripu jsme zajedno, na Sky určitě musíme. A rozhodně to byla dobrá volba, kterou všem doporučím. Čeká nás přesun 240 km, bohužel opět prší, to nám však náladu nezkazí. Cestou zastavujeme u památníku skotských Commandos, prohodíme pár slov s párem Holanďanů, co maj doma taky V- strom. Trochu se nám diví, že jedeme Skotskem na motorce, vzhledem k počasí, ale přejí nám „nice trip“ a mizí v dálce ve vyhřátém a suchém autě.

    My razíme taky, cestou č. 87 přes Sky bridge, a ocitáme se na ostrově. Pokračujeme až do městečka Dunvegan, kde na druhý pokus nacházíme kemping. Stavíme stan za doprovodu skotských „midges“. Pomalu déšť přestává, tak vaříme večeři a sušíme věci. Zítra máme v plánu objet ostrov dokola, tak doufáme v lepší počasí. Rodinka Poláků, stanující hned vedle nás, má však negativní prognózy, které se, naštěstí pro nás, ukážou jako liché. Jdeme spát (já opět s rukavicemi ve spacáku, tento styl sušení rukavic se velmi osvědčil). Najeto cca 240 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):


TOPlist