Napříč zeleným královstvím

Po duchaplném rozhovoru na imigračním v přístavu Dover konečně vyrážíme po levé straně na cestu. Nejdříve jedeme za mojí sestrou, která pracuje v Mayfieldu asi 60 km jižně od Londýna. Po menším pátrání a jízdě po neskutečně úzkých silnicích jsem byl docela rád, že si můžu sednout. V krásně starobylém obýváku s velkým krbem, vitrážovými okny a sklenkou whisky v jedné a pravým anglickým čajem v ruce druhé. Angláni si na panelákovou kulturu nepotrpí a hodně obyvatel bydlí ve starých bytelných domech. Mnoho jich je sice v zanedbaném stavu, ale přesto mají své kouzlo.

Jižní pobřeží

Na začátek našeho putování jsme si vybrali cestu podle jižního pobřeží počínaje městem Brighton, kde je k vidění zajímavý zámek ve stylu tureckých paláců. Naší pozornosti neunikla pláž, kde se sice někteří koupali, ale nás ta ledárna odradila a to bylo bezva slunečno. V Tangmere jsme navštívili bývalou leteckou základnu, kde sloužily průběžně všechny naše stíhací perutě RAF. Na kraji městečka je už jen muzeum, které tuto základnu připomíná, ale hned u vstupu si nás staříci, kteří to tu mají na starost všímají a vyzvídají odkud jsme. Nemá cenu vysvětlovat že jsme z Čech. To jim moc neříká, ale jakmile řekneš Čechoslovak vědí o co jde. Zvlášť tady, kde nás i za neustálého výkladu zavedli do hangáru k nástěnce, která je věnována nejúspěšnějšímu nočnímu stíhači jímž byl Čech npor. Kuttelwascher a Svěrákovu filmu Tmavomodrý svět. Jeho anglický křest proběhl za účasti českých protagonistů právě v tomto hangáru. Snad každého motorkáře alespoň trochu zajímají letadla. Tady si přijdeš opravdu na své a ten pocit z toho, že si tě tu jako potomka těch, kteří jim pomohli v hodině dvanácté váží, stojí za to. Pokračujeme kousek za Southampton do hospody u Broukáče, v městečku Brockenhurst. Sem chodili rádi naši bombarďáci z 311 perutě RAF, základna Beaulieu. Po ochutnání prvních anglických piv přespáváme v nedalekém kempu, který je jako většina v této zemi na dobré úrovni.
Druhý den si prohlížíme Národní motormuzeum v Beaulieu, o kterém jsme se dozvěděli v hospodě. Zdejší hospody se od našich liší. Pro pivo si musíš chodit k výčepu a pokaždé ho zaplatit, ale pomáhají turistickému ruchu tím, že někde v předsíni narazíš na vitrínu s množstvím propagačních letáků, které hosty informují o zajímavých místech v okolí. Ty si vybereš, co tě zajímá a z letáku se dozvíš, kde to najdeš. Motormuzeum se nachází v soukromé zahradě lorda Montagu, o kterém se dovídáme, že jeho rodinka trpí sbíráním vozidel už od počátku minulého století. Nejsou to asi žádní krkouni, protože místo golfového hřiště si na svém pozemku vybudovali menší Disneyland zaměřený na samohyby. Tady můžeš shlédnout vše od motorových kočárů po Lotuse agenta 007 a samozřejmě také motocykly, které jsou zastoupené nejslavnější českou značkou Jawa. Pokud chceš prohlédnout i další atrakce jako je prohlídka části sídla majitele, rezervuj si na to celý den.

Do Londýna raději vlakem

Naše dráhy ve srovnání s jejich nejsou zas o tolik horší a tak do Londýna jedeme raději vlakem. Chceme vidět poslední velký křižník Královského námořnictva H.M.S. Belfast, který je jako plovoucí muzeum zakotven na Temži proti slavnému Tower Bridge. Při prohlídce lodi se postupně z pěkně připravených expozic čítajících vše od dělových věží po strojovnu dozvídáme, že křižník byl uveden do provozu v roce 1938 právě včas, aby za války poslal na dno německý křižník Scharnhorst. V Londýně je toho k vidění mnohem víc a jeden den je tak akorát na zběžnou prohlídku Big Benu, budov parlamentu a Buckinghemského paláce u kterého jsme se shodli, že Pražský hrad je mnohem hezčí. Protože je v tomto městě velký dopravní ruch, nedoporučuji se do centra vypravit na motorce.

Dál už zase na motorce

Další den se jedeme podívat do Windsorského zámku. Je úchvatný, ale všude mraky turistů, takže prohlídku omezujeme na minimum. Jedeme o několik mil dál kde je památník RAF v Runnymede.Ten se stal symbolickým hřbitovem všem spojeneckým letcům z druhé světové války. Na mramorových sloupech jsou vyryta jména všech pilotů, kteří za obranu ostrova zaplatili svým životem. Je tu dost jmen našich krajanů. Večer se vydáváme směr sever.

Základna RAF Duxford

Ráno necháváme věci v kempu a jedeme na odlehčené motorce na letiště, které patřilo k těm největším za války a dnes je jedním z největších leteckých muzeí vůbec. Právě odtud začínali svojí válečnou cestu letci naší 310 a 312 stíhací perutě. Ještě než si koupíš lístky, narazíš na vitrínu, která to připomíná. V první hale je asi 10 metrů dlouhá nástěnka kompletní historie Československých leteckých sil od jejich vzniku až po současnost. Pokud byla expozice v Tangmere zajímavá, tak s tou v Duxfordu se nedá vůbec srovnat. Za jeden den se projít nedá. V posledním nově vybudovaném hangáru stojí dodnes nejrychlejší Blackbird. Opravdovou parádou jsou předváděcí lety pro návštěvníky protože většina exponátů je letuschopná. Těsně před zavíračkou kupujeme u stánku pohlednici Spitfira a posíláme jí s pozdravem do Prahy panu Františku Fajtlovi, který nám před dovolenou dobře poradil, jaká místa nemáme vynechat. Právě i o něm jsme se tady dočetli, že byl prvním Čechem, který se stal velitelem 122. anglické perutě.

Cestou na sever

Navštěvujeme město Hinckley, rodiště našeho Triumpha. Vrátný nás zahrnuje množstvím propagačních materiálů, ale prohlídky provozu nepořádají. Teď už ale vážně ujíždíme od civilizace za motorkářskými silničkami a přírodou. Do večera jsme za Manchestrem, spíme v kempu, všude okolo bečej ovce a počasí se trochu zhoršuje.
Nacházíme se v chráněné jezerní oblasti Lakeside, kde mají velké akvárium.Tady se nám zalíbil rejnok, který se od návštěvníků nechá drbat pod tlamou. Odpoledne jedeme na ostrov Isle of Walney, abychom viděli také západní pobřeží a Irské moře. Docela nehostinný kus pobřeží a tak se vracíme do jezerní oblasti, kde jsou největší hory Anglie. Stoupáme v zatáčkovitých a úzkých silnicích. Na motorku super, ale lituji autíčkáře, kteří tu musí jezdit hodně opatrně, aby se stačili vyhnout. Večer sháníme ubytování v B+B, což je volný pokoj se snídaní u někoho doma. Tento způsob ubytování je v Anglii hodně rozšířen a cena pro dva lidi je od 40 liber za noc .
Ráno je mizerné počasí a vyrážíme dál na Carlisle v pláštěnkách. Na parkovišti jsem si všiml, že informace o krádežích motorek v Anglii budou asi pravdivé. Vedle mě zaparkoval kluk na ZX6 a motorku zamkl řetězem ke klandru, na předek dal U zámek a ještě aktivoval alarm. Ve městě je hrad, který stojí za prohlídku. Nechal ho postavit jako pohraniční pevnost král Jindřich VIII. Dál je totiž už katolické Skotsko. Odtud odbočujeme na východ k Hadriánovu valu. V roce 122 tady Římský císař Hadrián nařídil postavit val napříč ostrovem, který by pomohl při obraně impéria před nezkrotnými severními kmeny. 110 km dlouhý a až 7m vysoký val z hlíny a kamene je místy dodnes zachován.

Večer přijíždíme do Newcastlu, odkud se chceme vrátit na kontinent. Trajekt jezdí jen jednou denně do Amsterodamu. Když se řadíme u trajektu zjišťujeme, že tento spoj využívá hodně motorkářů, kteří si jezdí zablbnout na silnice do Skotska. Okamžitě jsme se skamarádili s Holanďanem, který měl taky Tygra. O Skotsku se rozplýval, takže je to jasné. Příští rok tudy a jedem jen Skotsko.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)