Přejezd USA po Pacific Coast Highway, od Mexika po Kanadu

16.7.2023

Eugene – Odell Lake - Diamond Lake - NP Crater Lake – Klamath Falls, najeto 425 km

Z města Eugene jedeme silnicí č.58, která je plná zatáček, horských scenérii a lesů okolo. Přijíždíme k jezeru Odell Lake, od kterého je vidět hora Diamond Peak (3718 m n. m.) nahoře se sněhem. Dál jedeme silnicemi č.97 a 138 k jezeru Diamond Lake, kde jsme se vykoupali a v kempu naobědvali. Dál po silnici č.230 na křižovatku Union Creek a z této po č.62 a dál do národního parku Crater Lake vystoupat po asfaltce Mundscon Valley Rd. Přijeli jsme na hranu kráteru bývalé sopky, která je zaplavena Kráterovým jezerem s nádherně modrou barvou vody. Jezero v propadlé kaldeře sopky je hluboké až 600 metrů a je nejhlubším jezerem USA. Dříve jezero měli místní indiáni za posvátné, bylo prý místem jejich bohů, a cizince k jezeru nepouštěli. Dnes je zde národní park a kdo si zaplatí vstup do parku, může jezero vidět. Jezero má uprostřed Čarodějův ostrov. My jsme jezero shlédli z vyhlídky Watchman Peak, která je přibližně ve výšce 1900 m n.m. Tudy prochází také trasa slavné Pacifické hřebenovky (Pacific Crest Trail, dlouhé 4286 km), kterou chodí chodci od Mexika po Kanadu, pár jsme jich tady potkali (ztěžka jdoucí s velkými batohy).

Přejít Pacifickou hřebenovku je náročný pěší pochod na několik měsíců, přešlo ji několik Čechů a Češek (např. Monika Benešová napsala knihu o Pacifické hřebenovce, kterou v roce 2017 přešla za 5 měsíců). Dál jedeme na večer po silnici č.62 do Modoc Point k velkému jezeru Upper Klamath Lake a dál po rovině do města Klamath Falls. Tady si kupujeme na benzíně chlazené pivo plus sušené maso jerky a objednáváme přes net Maverick Hotel, kde jsme sehnali pokoj pro dva za 60 USD (tj. nejlevnější nocleh za celou cestu).

17.7.2023

Klamath Falls – Weed – Redding - Chico – Yuba City - Sacramento, najeto 530 km

Ráno vyjížíme z Klamath Falls, opět krásný, slunečný den, opouštíme Oregon a vjíždíme do Kalifornie. Jedeme silnicí č.97, ze které jsou nádherné pohledy na neaktivní sopku Mt.Shasta (4322 m n. m.), je kuželovitého tvaru se sněhem a je druhou nejvyšší horou Kaskádového pohoří.

Následně přijíždíme do města Weed, tankujeme a dálnicí č.5 jedeme do města Redding, cestou se koupeme v jezeře Shasta Lake u betonového vjezdu do vody pro lodě. Je horký den a žár kalifornského slunce, voda v jezeře má kolem 30*C, ta moc neosvěží. Okolo silnice vidíme lesní porosty po požárech (cca 1 či 2 roky po požáru). Přijíždíme do města Red Bluff, tady vjíždíme na menší silnici č.99, kterou jedeme až do města Chico. Po cestě tankujeme na některé z benzínek a svačíme, naproti nám na lavičce seděl a svačil jakýsi nemluvný, vousatý chlap s batohem, ten pak vstal a odešel. Po nějaké době vidíme, že po něm na lavičce zůstal větší kelímek od majonézy. Pepa opět v klidu prohlásil, že po těch Američanech zůstává bordel (chlap byl pryč, tak jsme kelímek vyhodili). Po silnici č.99 jsme jeli z Chica do Yuba City a dál do Sacramenta, kam jsme přijeli až v noci.

Okolo silnice byly pole, sady, zemědělství. Ten den jsme ujeli opět pořádnou porci, 530 km. Sacramento je hlavní město Kalifornie, tam jsme se šli podívat k sídlu guvernéra Kalifornie, kterého tady vykonával v letech 2003-2010 Arnold Schwarzenegger (který pochází z Rakouska, od města Graz). Sídlo guvernéra vypadá jak malý Bílý dům a okolo je park. Když jsme šli v noci centrem Sacramenta, tak jsme viděli vedle sebe spících 8 bezdomovců na chodníku přímo před luxusním hotelem Hyatt. Jsou to rozdíly, uvnitř hotelu spí hosté v luxusu a na veřejném chodníku venku nocují bezdomovci. My jsme po náročné cestě spali v hotelu Travel Lodge (včetně ranní kávy).

18.7.2023

Sacramento – Plymouth – Sonora – NP Yosemite,  najeto 398 km

Vyjíždíme ze Sacramenta po silnici č.16 do města Plymouth. Dál po silnici č.49 přes San Andreas do městečka Sonora. Do Sonory je to zemědělská krajina a od Sonory dál začíná zalesněná krajina. Po silnici č.120 jedeme do národního parku Yosemite. Yosemitský park se nachází v pohoří Sierra Nevada, byl vyhlášen už roku 1890 (stejně jako NP Sequoia) a tím patří mezi nejstarší parky na světě. Projíždíme vstupní branou, ukazujeme celoroční vstupenku a jedeme do Yosemitského údolí, které je vytesané v žule ledovcem ze sto milionů let a okolo vysoké vodopády a slavné vrcholky El Capitan, Half Dome a Sentinel Rock, které jsou vyhledávané horolezci z celého světa. Zaparkovali jsme pod El Capitanem a obdivovali jeho skalní stěnu vysokou 900 metrů.

V roce 2017 tuto stěnu vylezl zcela bez jištění horolezec Alex Honnold, o výstupu je natočen film Free Solo. U silnice tam bylo seskupených cca 20 lidí a fotili, zastavil jsem a koukal, co je předmětem jejich zájmu. V louce tam byl medvěd baribal (zde hnědé barvy, jinak bývají černí) a pojídal velké bílé květy rostlin. Byl vzdálen tak na 60 metrů od silnice, lidí si nevšímal a pásl se J. Přicházel večer, v parku je povoleno spaní venku pouze v kempech a k tomu dodržovat opatření proti medvědům, hledající ponechané jídlo, proto se po setmění používají kovové skříně na potraviny.  Koukli jsme se ve 2 kempech, ale na ubytování jsme se nedomluvili. Jeli jsme přespat pod širákem za hranici národního parku po silnici č.140 až za místo El Portal. Našli jsme místo poblíž silnice u řeky Merced, v noci bylo horko a dusno. To byla naše 4. noc pod širákem během celé cesty a tady nás v noci poprvé zastihl déšť, hodinová bouřka po půlnoci (což byl nakonec jediný déšť za celý výlet). My měli jen karimatku a spacák, tak jsme to v noci sbalili a došli se schovat před deštěm pod balkon blízké budovy, po dešti se vrátili a dospali to do rána.  

19.7.2023

NP Yosemite – Sonora, najeto 255 km

Ráno balíme věci (širák), snídáme jídlo z konzerv s pečivem, pijeme vodu s šumivými vitamínovými tablety a jedeme opět do NP Yosemite. Stoupáme horskou silnicí na doporučovanou vyhlídku Glacier Point, po cestě je tam několik omezení provozu s kyvadlovým provozem, kvůli opravám silnice. Vyhlídka Glacier Point je úžasná, je ve výšce 2200 m n.m., je z ní krásně vidět Half Dome a Nevadský vodopád. Dál jsme koukli na vyhlídku Tunel View, odkud je krásně vidět El Capitan. Měli jsme oběd ve vesnici v Yosemitském údolí a odtud jdeme k úpatí stěny El Capitan a pak dále pěšky ke spodní části Yosemitského vodopádu.

Zima 2022/23 byla v USA bohatá na sníh, proto jsme viděly vodopády se silným průtokem vody i v létě. Kvůli sněhu a polomům ze zimy byla uzavřena hlavní silnice parkem č.120 směrem ke státu Nevada. Touto silnicí jsme původně chtěli projet Yosemity do Nevady, tak jsme se museli vrátit do města Sonora a vjet do Nevady paralelní cestou č.108 (potřebovali jsme 21.7. odpoledne vrátit mašiny ve Vegas a ráno 22.7. odletět).

V NP Yosemity roste v lesích směs původních dřevin, včetně sekvojovců, kterým oheň pomáhá v rozmnožování, protože žár od ohně otevírá jejich šišky a uvolňuje semena. Oheň je dále prospěšný pro přežití semenáčků těchto obřích stromů, protože snižuje v lese počet konkurenčních rostlin. Pracovníci parku, záměrně zakládají řízené požáry, aby simulovali proces, který sekvoje potřebují. Viděli jsme kolem silnice lesy po požárech. Jak jsme vyjeli z parku, hned jsme mašiny natankovali, protože benzínky stojí až mimo park. Na noc přijíždíme do města Sonora, kde jsme objednali nocleh v motelu The Gold Lodge, včetně snídaně (vafle, džem, džus).

20.7.2023

Sonora – Sonora Pass – Bridgeport – Benton – Tonopah,  najeto 420 km

Ráno vyjíždíme z města Sonora a jedeme silnicí č.108 přes obec Cold Spring do hor na Sonora Pass, což je horský průsmyk mezi Kalifornií a Nevadou a je ve výšce 2933 m n.m. (nejvýše položený kam jsme se dostali). Když jsme projížděli kolem kempu Eureka Valley Campground, rozsvítila se mi na harleji červená kontrolka dobíjení (kontrolka tvaru baterie) a za jízdy stále svítila, tím jsem věděl, že mi nedobíjí motorka a že jak se vybije akumulátor, mašina nepojede a ani nenastartuje. Řekl jsme o závadě Pepovi a jel jsem bez zastavení přes Sonora Pass, co nejrychleji do nejbližší obce (Bridgeport), než se aku vybije, protože ještě k tomu nelze vypnout světla vypínačem. Harlej má ukazatel napětí akumulátoru, tak jsem sledoval, jak klesá napětí z původních 14 na 9 voltů. Sjel jsem z průsmyku dolu do polopouští a 15 km před Bridgeportem mi harlej přestal jet, akumulátor byl vybitý, bylo odpoledne a do Las Vegas nám zbývalo kolem 570 km. Aby nebyl výlet tak pohodový, tak přišly potíže a pakárna. Mašinu jsem nechal u silnice, sedl na harleje k Pepovi a jeli jsme hledat pomoc do Bridgeportu, což je vesnice o 500 obyvatelích s benzínovou stanicí. Mluvili jsme tam s místním (asi jediným) opravářem vozidel, ten hned, že tohle je vážnější oprava a on, že se do takové opravy harleje pouštět nebude. Řešením je podle něho mašinu odtáhnout do Carson City, to je tady nejbližší servis HD. V havarijním pojištění jsme měli asistenci, ale nechtělo se nám to nechávat hned odtáhnout a být bez mašiny, den odletu 22.7. se blížil, přemýšleli jsme nad jiným řešením. Přes Whatsapp jsme komunikovali s majitelem půjčovny a vymysleli řešení přehazovat akumulátory mezi dvěma harleji, v tom zdravém, že se baterie dobije a opět přehodí. A vyndat pojistku světel, nechat svítit jen směrovky, kvůli snížení spotřeby elektřiny. A přehazováním baterií, to zkusíme dojet až do Las Vegas.

K nastartování druhé motorky jsme koupili starší startovací kabely za 20 USD od hospodského. Jak jsme tankovali Pepovo mašinu na benzíně, tak se s námi dali do řeči 3 starší harlejáři. Ještě, že Pepa umí dobře anglicky, vyřizoval záležitosti o opravě a harlejáři nám nabídli pomoc s prvním přehozením baterií a vyndání pojistky (jeden z nich byl prý opravář motorek). Pomohli nám, dojeli s námi k odstavenému harleji, přehodili jsme baterie, vyndali pojistku světel, věnovali nám klíč, který nám zrovna chyběl, motorku jsme nastartovali, s nimi se rozloučili a pokračovali dál bez zastavení kolem jezera Mono Lake do města Lee Vining a dál po silnici č.120 do města Benton. Měli jsme zamluven už od včera hotel ve městě Tonopah, tak byl náš cíl dojet až tam. Nedělali jsme pauzy, spěchali jsme, protože se šeřilo a mě fungovali jen směrovky a zadní koncové světlo, přední světlo nesvítilo. Sledoval jsem ukazatel napětí, jak to kleslo pod 9V, tak jsme měnili baterky, připravili jsme si nářadí při ruce a každý vyndal jednu baterku. Baterie vydržela ujet okolo 100 kilometrů, pak měnit. Přijeli jsme unavení do Tonopah, koupili si pizzu na benzince, chlazené pivo Half Life a ubytovali jsme se v hotelu Mizpah. Byli jsme rádi, že je motorka pojízdná, že jsme našli řešení opravy.

21.7.2023

Tonopah – Warm Springs - Rachel – Alamo - Las Vegas,  najeto 405 km

Poslední den cesty na mašinách, jedeme do finále. Ráno balíme věci, máme snídani, přehazujeme baterie, startujeme mašinu se slabou baterkou z té druhé startovacími kabely a kolem 9 hodiny jedeme do horké Nevadské pouště. Jedeme po silnici č.6 do Warm Springs, což je místo v poušti a odbočujeme na silnici č. 375, které se přezdívá E.T. Highway neboli Mimozemská dálnice. Ta vede přes obec Rachel blízko záhadné Oblasti 51 (Area 51). Okolo Mimozemské dálnice je poušť s pár trsy trávy, keři a na horizontu hory bez vegetace, levá i pravá strana je otevřená pastvina krav, které mohou přecházet přes silnici. Cestou jsme viděli v příkopě jednu sraženou, mrtvou krávu, která byla v tom horku nafouknutá jako balon a nohy jí trčely k obloze. Už jí začalo rozebírat několik krkavců. My byli v Rachel před 5 lety a dali si pár piv v místní vyhlášené hospodě U malého mimozemšťana (Little A'Le'Inn). Tak jsme to chtěli zopakovat, ale motorka mi skončila s vybitou baterií 400 metrů před hospodou. Polední žár pouště, hospoda na dohled a my u silnice přehodili baterie. Pak jsme v hospodě vypili pár piv a jedli hotdogy. Pohovořili jsme s číšnicí i o naší návštěvě tady před 5 lety, ta nám při odjezdu říkala, tak zase na viděnou tady za 5 let J Ohledně pozorování UFO je posun jen v tom, že USA uvedla, že UFO je možné na obloze pozorovat, mají je také nafocené a nahrané, ale není známo, co je to za předměty a jakého jsou původu, při pronásledování stíhačkou objekty rychle odletí a zmizí. Po Mimozemské dálnici přijíždíme do Crystal Springs a po silnici č.93 přes Alamo jedeme do Las Vegas.

Pak přichází další problém, 40 km přes Las Vegas, na mě Pepa za jízdy z motorky mává, ukazuje a volá, že mu nelze řadit, že řadící páka je volná a má zařazenou šestku (nejvyšší rychlost), tak nebude zastavovat a jede přímo do půjčovny ve Vegas. On má navigaci, jedu za ním, baterku mám tak v polovině kapacity, tak doufám že už nebudu potřebovat aku přehazovat. Tady je provoz slabý, ale čím blíž Vegas provoz houstne, projíždíme různé připojovací pruhy a městské okruhy, naštěstí jedeme do severního Vegas, nikoliv skrz centrum. Pepa to zvládá dobře projet do Vegas se zařazenou šestkou a využívá na semaforech při červené, že pokud nic nejede, lze doprava jet a odbočit. Pepovo mobil v tašce na nádrži začíná trpět žárem odpoledního slunce, je přes 40°C, tak se mobil sám vypíná. Pepa to zkouší vést po paměti, nenachází, tak zastavuje u obchodního centra, nakonec cca 2 km od půjčovny motocyklů. Mám baterii na konci kapacity, Pepa zamyká svou motorku, bere nejdůležitější věci, sedá ke mně na mašinu a tou dojíždíme do půjčovny. Já mašinu parkuji do garáže, Pepu vezou autem pro jeho věci a jeho mašinu si prý z půjčovny vyzvednou další den. Vyprávíme příběhy z cesty, pijeme chlazené nápoje a pivo. Přespáváme v obytném přívěsu půjčovny a ráno máme budík už ve 2 hod ráno, protože máme odlet v 6 hod ráno a vyžadují být 3 hodiny před odletem, kvůli odbavení velkého zavazadla.    

Půjčovna byla solidní a odpustila nám z ceny půjčovného 2 dny za oba motocykly, protože jsme závadu řešili 2 dny a motocykly dovezli do cíle. Později nám půjčovna sdělila, že závada byl spálený alternátor (příčina nejasná). A u druhé motorky vypadlo z kloubu táhlo od řadící páky.

22.7.2023

Las Vegas – Detroit - Mnichov - Vimperk

Už jsme bez motorek a s těžkými zavazadly. V půl třetí ráno odjíždíme Uberem na letiště a odlétáme z Las Vegas do Mnichova, se 7 hodinovým přestupem v Detroitu. Cestování zpět bylo únavné a dlouhé, od půjčovny ve Vegas do Vimperka trvala cesta celkem 28 hodin (3 hod předem, 13 hod let, 7 hod přestup, 5 hod z letiště+cesta autem). Auto, zaparkované 3 týdny na ulici Eschenallee u mnichovského letiště, bylo v pořádku a dojeli jsme s ním zpět na Šumavu.  

Výlet se povedl a máme mnoho zážitků a dost toho viděli. Trasu lze ostatním doporučit, je to pestré. Udělali jsme několik promítání fotek pro veřejnost z této cesty. Lidi často zajímalo, na jakou částku výlet vyšel. Spočítal jsem to a jen mě celá cesta vyšla na 130 tis. Kč.

Tady je pro vás cestopis naší cesty po USA. Trasa vede celou škálou zajímavostí západu USA (národní parky, hory, lesy, pláže, jezera, pouště, města), pokud mám ostatním něco k cestě doporučit, tak přidat více dní a tyto dny věnovat místům, která koho baví.

Ing. Karel Malík, Ph.D.

11. 12. 2023

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE