Rumunsko a Turecko 2024

26.6 - pátý den                                                                                                                                                Když jsme v sobotu vyjížděli, tak nás ani náhodou nenapadlo, že nakonec skončíme v Istanbulu. Teď je šest ráno a nám to přijde uplně normální. Projíždíme Rumunskem opět ve stylu silničních závodů a v klidu projedeme bulharské hranice. Bulharsko byla nuda a najednou stojíme na tureckých hranicích. Z těch jsme měli trochu respekt, ale vše proběhlo hladce. Jediné hranice kde chtěli vytáhnout věci z kufru motorek, ale byla to  formalita. Pár metrů za hranicí velká tabule Turkiye. Ty vole, fakt jsme tady.

Dále pokračujeme po D100 až do Istanbulu. Čím více se blížíme, tím více houstne doprava. Posledních cca 20 km je doslova očistec, poslední 2 km se jede krokem. Všichni troubí, přejíždí zleva doprava, mezitím vším jezdí skůtry a motorky, ale k.rva jak. V odstavném pruhu letí co to dá a do toho píšou zprávy na mobilu. Ten blázinec se musí zažít, to nejde popsat.Když konečně okolo 20.00 dorazíme k hotelu, tak nás dorazí týpek na ulici. Když vidí naše SPZ, tak se s námi začne bavit česky Portugalec, který žije ve Zlíně, ale teď pracuje v Turecku. Svět je malý. Nakonec si nás vyzvedl majitel hotelu na skůtru, že budeme bydlet v druhém hotelu. Projíždíme za ním přes Istanbul, skrz tržiště, kavárny, malé uličky, mezi milionem lidí, něco, co se normálně v Evropě nezažije.Ubytujeme se, dáme sprchu, koupíme věci na večer a domlouváme se, že okolo půlnoci přejedem přes Bospor s tím, že snad bude menší provoz. Po jedenácté sedáme na motorky a jedeme směr Bosporský most. Provoz je menší, ale i tak jezdí milion lidí. V noci silnice vypadají jako by byly komplet pogumované, svítí jako by byly namydlené. Před půlnocí sjíždíme z kopce na most, šestiproudá silnice je komplet plná. Most je nádherně osvícený do červena. Když vjíždíme na most ,tak nás ovine studený bosporský vítr a když vyjíždíme z mostu a tam je ta zelená tabule, která nás vítá v Asii. Já se směju v přilbě jak malé děcko a mám husinu po celém těle. Po cca 18 hodinách na motorkách jsme tu. Sjíždíme na vyhlídku , kde se fotíme s mostem a plácáme se s klukama, že jsme to dokázali.

 

 Vracíme se zpátky a děláme fotku u tabule, která nás vítá zpátky v Evropě.

Okolo jedné jsme na pokoji a ještě nějakou chvíli kecáme o tom, co jsme dneska všechno zažili. Najeto 900 km.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                27.6 - šestý den                                                                                                                                           Čtvrtek jsme dali jako odpočinkový den a vůbec nesedáme na motorky. Celý den jsme se procházeli po Istanbulu, navštívili Bazar, nějaké památky,nakoupili suvenýry. Prodírali se tržištěm, které vyrostlo v noci v okolí našeho hotelu.  Sledovali ten neskutečný mumraj . Evropan nepochopí ten blázinec, to divadlo které se odehrává na zdejším bazaru, pokřikující, zpívající prodavači, lidé všech národností, zboží od motorových pil až po prochozené, sešlapané boty.                                                                       Spali jsme v CK Palace hotel. Asi 1 km od největších památek , 20 eček hlava/noc. Čistý, malý pokojík. Hlavně že jsme měli vedle lůžka vířivku .....  Za mně byl Istanbul zajímavý, ale vícekrát tam nemusím. Najeto 0 km.   

 

  28.6 - sedmý den                                                                                                                                         Ráno  sedáme na motorky a loučíme se s Istanbulem. Raději dřív, než začne špička. Naštěstí nám to vyšlo a v pohodě jsme vyjeli z Istanbulu . Po D100 jsme opět mířili k hranicím. Ty jsme projeli v klidu, Bulharsko bylo bez nějakých zádrhelů a jsme v Srbsku. V Srbsku dálnice přes mýtné brány.Spaní jsme měli zabukované v Pirotu, penzion Sanja. Cena 10 euro/ hlava noc. Čisté spaní, příjemní majitelé. Už o hodně klidnější , že jsme jen 1200 km od baráku odpoledne brouzdáme po městě. Za mně konečně Evropa jak ji znám, dáváme pivko a jídlo v místním grill hausu, na pohodu posloucháme muziku a koukáme na fakt hezké baby. Když říkám hezké, tak fakt hezké. Příští rok jedeme do Srbska ...... Najeto 650 km.

 29.6 -osmý den                                                                                                                                         Plán dnešního dne je jasný, dojet na Slovensko a jsme vlastně doma. Najíždíme na Srbskou dálnici a valíme domů. Dálnice mají parádní, ale zázemí jak v Turecku .....  Přijíždíme na hranici s Maďarskem a vidíme, že jsme v háji. Fronta na 5 hodin. Nakonec to zkoušíme a kličkujeme mezi auty. S těmi kufry je to na prd, ale nakonec se dostáváme skoro dopředu. Tam se udělal špunt a auta nás nechtěly pustit. Naštěstí vylezla celnice, ukázala druhému a ten nás pustil bokem. I tak hodina v háji. 

Projíždíme Maďarsko, ale je to utrpení. Vedro a týden na cestě už se na nás podepsalo. Nestojíme ani co 100 km a odpočíváme. Valíme do sebe vodu co to jde. Tyhle dálniční přesuny jsou bohužel nutné zlo dnešního cestování. Když konečně projedeme hranice Slovenska  v Komárně, jsem fakt šťastný.   

Dnešních 800 km bylo jedny z nejtěžších co jsem zažil na mašině. Celí splavení se ubytujeme v penzionu Lara.  30 eček/hlava noc. Po nezbytné sprše  jdeme oslavit tenhle parádní trip. Dáváme večeři, pivko, borovičku. Korzujeme po náměstí, vyšlo nám, že Komárno žilo. Parádní koncert na náměstí, fotbal, maďarská servírka, povídání o Maďarsku, rozbor politické situace s jejími kamarády se svrhnul do pijatiky až do rána. Já to zabalil trochu dřív jak kámoši, je mi jasné, že zítra ráno jedu domů sám. Nejdelších a nejtěžších 800 km v mém životě.     

 30.6 - devátý den     

Ráno se potvrdila má intuice z večera. V době kdy jsem odjížděl, Michal teprve dovrávoral na pokoj. Sedám na motorku s tím, že ty dvě trosky pojedou okolo poledne ...... Když jsem byl kousek od baráku v Žilině, tak se ti dva teprve sbírali k odjezdu.     

Sice odděleně, ale nakonec v klidu a bez průseru jsme po 350 kilácích doma.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE