reline_unor



Nejezděte do Turecka

Osobní zkušenost s dnešním Tureckem. Proč tam nejet a pokud je někdo natolik dobrodruh, že tam fakt chce, na co si dát ale velkej pozor. Plus popis míst, které se mi za tu krátkou dobu podařilo v Turecku navštívit.

Kapitoly článku

Jestli přemýšlíte, zda jet do Turecka, nejezděte tam. Proč tam jet se dovíte ve spoustě cestopisů tady na Motorkářích. Proč tam rozhodně nejet vám řeknu teď tady já. Od mé poslední návštěvy Turecka na moto v roce 2010 se tam strašně moc změnilo. Je fakt, že jsem tam byl ještě předtím, než si Erdogan sám zinscenoval svůj převrat. A to je možná důvod, proč je to tam všechno jinak. Ano, každé ráno v 6:00 vás vzbudí pitomec, co řve do amplionu na raketě - jako by na to Halalí Alláh byl někdo zvědavej... Ano furt je tam draho a hnusný turecký pivo tam přijde v Carrefouru na krásných 40 Kč. Ale s tím jsem tam jel a to je v pořádku. Co se tam změnilo? Zásadní je to, že se to zdá být nastupující totalitou se vším všudy co k tomu patří. A hlavně, z Turecka se stává brutální policejní stát, kde vás bezdůvodně zastaví na policejní kontrole 2x denně. To vám opravdu na náladě nepřidá a nemáte potom pocit, že si jedete svojí bezstarostnou jízdu... Řeknu vám, co se mi tam teď stalo - včera jsem se předčasně vrátil z vejletu - musel jsem.

Trošku se představím. Je mi něco mezi 40 a 50. Na motorce jezdím 16 let, najeto mám přes 100 tis. km zcela bez nehody po celé Evropě. A už 13 let řídím moto R1200C, což je takový starý GS jízdními vlastnostmi, ale s lepším designem. Vždy se dost snažím držet předpisů. Co mám opravdu rád, jsou balkánské státy. Pro pocit, že jsem tam vítaný host, pro pohodové lidi snažící se vždy pomoct a takovou tu lepší atmosféru, než je v západní Evropě. Rád jezdím sám nebo se svojí přítelkyní. Nicméně ona se teď stará o našeho malého dvouletého syna, a proto jsem letos vyrazil úplně sám. Původně jsem měl v plánu jet do Maroka, ale jelikož jsem nechtěl být tak dlouho pryč od rodiny, vybral jsem si Turecko. BYLA TO CHYBA. Turecko svojí pohodou patřívalo k Balkánu, bejvalo tam fajn a vím, že tam byli lidi bez problémů, že si tam turistů vážili. Ta doba je už ale pryč.

1. den

V neděli 22.9.19 ráno jsem vyrazil do Turecka. Původní plán byl vejlet na 11-12 dní, vrátit jsem se musel osmý den. V Turecku jsi za 2 dny jízdy a cesta je až na maličký výjimky stále po dálnici. Přespal jsem nadivoko pod stanem na půlce cesty za Bělehradem a druhý den jsem pokračoval. Večer 23.9. jsem byl na turecko - bulharské hranici. Koupil jsem 4 piva v sáčku (PET) za jedno euro a přespal na parkovišti pro kamiony. Další den v tureckém městě Edirne jsem vyměnil peníze, koupil tureckou SIMku s internetem (k nezaplacení, jak jsem pochopil později) a jel jsem na Gallipoli. Po cestě jsem zmokl, takže cesta nic moc velká hitparáda. A když už po hodině deště vylezlo sluníčko, za městem Kesan se mi stala taková příhoda na dálnici. Turci mají dovoleno 110 km v hodině na takové polodálnici, co tam maji kolem pobřeží. Super. Jedu si pohodových 110 a najednou svedený oba dálniční pruhy do jednoho a policajti tam na mě mávaj jak na Prvního máje. Tak zastavím. Samozřejmě jako žádný Turek neuměli cajti vůbec anglicky a že chce passport a driving licence. Dám jim to a on napsal na mobil do Google translate turecky a nechal přeložit do angličtiny, že jsem jel moc rychle. Já mu tam napíšu, že jsem nejel moc rychle. On, že jsem jel 111 km v hodině. Tak já mu říkám/píšu na mobil, že tak jsme v pohodě, ne? On mě ale vyrazil dech: napsal tam, že motorka může jet 80 plus nějaká 10% tolerance jako u nás, takže 88 km/h max. Nikde u silnice nebyla žádná značka, že by motorka byla něco jiného než auto. Podotýkám, že na hranicích ani nemají takové ty cedule při vjezdu s upozorněním na maximální rychlostí a už vůbec nikde upozornění, že motorka může/nemůže něco jiného než auto. Takže průser. Cajt zadal informace do svého palubního počítače, co měl v autě a vyjela mi krásná pokuta 2050 Kč. Když mi dával zpátky pas a řidičák, ještě se mi omlouval. Z toho jsem pochopil, že mi dává najevo, že on za to nemůže a že je mu to líto, že jsou prostě tak debilně napsaný zákony a taková doba a rozloučil se. Jedu dál. Přijel jsem na nějakou benzínku u města Gelibolu a vytáhl mobil, že si vyberu nějaký ubytko přes booking.com. Booking nefunguje. Já si říkám, co se to děje. Ale neřešil jsem a řekl jsem si jedu sám, tak přespím někde na divoko ve stanu. Našel jsem si pěkný místečko za městem mezi poli a lesem. Udělal ohýnek (dost blbě se zapaluje mokrý dřevo - ještě, že vozím nějakej benzín pro případ nouze), abych se trošku ohřál a usušil, dopiju bulharskej sáček s pivem, na ohni ohřeju konzervu a tradá do stanu.

2. den

25.9., 2. den v Turecku a příjezd na Gallipoli - opravdu velmi zajímavá lokace, kde se to mlelo za první světové války docela dost. Hlubokej zážitek Projel jsem si tam všechno co se dalo. Pak přeplutí Bosporu (tam se ale jmenuje ještě Dardanely) na trajektu a za 25 minut jsem přistával v Asii. Následovala klasická fotka v Canakkale s trojským koněm od filmařů. A vyrazil jsem směr Troja. Jak tady spousta lidí psalo, tak Trója nestojí za nic, takže jsem ji vynechal a kousek před Alexandria Troas jsem zase přespal ve stanu v přírodě. Ještě předtím jsem se zastavil v Carrefouru koupil navečer pivo za 40 Kč a nějaké kuřecí prsa, které jsem si pak u stanu ogriloval. Pěkný večer.

3. den

26.9.2019. Třetí den byl opravdu výživnej. Napřed Alexandria Troas, což je starý město - vykopávky, které jsou zadarmo a fakt jsou pěkný, stojí za návštěvu. Potom jsem jel do městečka Assos a po cestě samozřejmě zastávka policejní buzerhlídkou - preventivní kontrola, vše OK. Assos je přístavní městečko, co postavili před 200 rokama Řekové a pak v roce 1922 je Turci vyhodili zpět do Řecka a nastěhovali se tam sami. Krásné řecké městečko to bejvalo. Je tam nádherně vidět, jak Turci majetek, který dostanou, nechají chátrat a spadnout. Spousta baráků je tam v ruinách, spousta se tam prodává. Je to takovej smutnej pohled, když vidíš řeckou katedrálu, u které je postavená raketa s amplionem a celý je to překonvertováno na mešitu. Prostě Turci... Prošel jsem si to a projel těma křivolakejma uličkama. Pak odjezd a jelikož už se stmívalo, řekl jsem si, že dojedu do Bergama, kde jsou velké vykopávky Pergamon. A přespím tam někde v lese blízko toho, ať to druhej den mám blíž. Jenže tam jsem už dnes nedojel... Bylo cca 9 večer, už tma a asi 15 km před mým cílem Bergamem opět policejní buzerhlídka, tentokrát u policejní stanice postavené na samotě u dálnice. Svedena dálnice do jednoho pruhu. Tentokrát zastavili všechny a kontrola na alkohol. Já jsem si řekl žádný problém, jenže problém byl. A velkej. Příslušník Policie turecké republiky zablekotal něco jako Tourist? Já na něj yes tourist, on že passport and driving licence. Dej jsem mu to a on ať dějchnu do testeru. Chvíli čekal a pak se mu tam prý ukázalo 0,26 promile. Což je asi jedno pivo. Podotýkám, že 0,20 je v Turecku dovoleno. Já jsem psal přes mobil "To ale není možné, já jsem měl poslední pivo včera večer", což bylo před 24 hodinami. Doplnil jsem to jen slovy "No alkohol, no alkohol". Rozkřikl se na mě něco turecky, ale dost agresivně. Napsal jsem mu, ať mě to ukážou na tom jejich testeru a oni že ne. Displej testeru jsem vůbec neviděl! Bezvadná situace. A začal průser...

Motorku, ať odtlačím ke krajnici a ať jim dám klíč. Opakoval jsem "no key, why?", tak že si ho vezmou sami. Naštěstí na R1200C klíč vypadá jako designovej prvek motorky, tak ho nenašli a nechali ho v motorce - miniaturní vítězství. A začalo papírování. Prvně co, tak mi dali papír, kde byla krásná pokuta 1002 turecké liry, 4200 Kč. Tak jsem si říkal, když je to jenom pokuta, tak žádný problém, třeba jednou, možná, v budoucnu nebo nikdy jim to zaplatím. Jenže oni neskončili. Začali rozepisovat 2. papír, kde chtěli i jméno mých rodičů, co jsem doteď nepochopil proč. Přes mobil mi napsali, že moje driving licence je na 6 měsíců suspended. Bezva. Já jim říkám, no jo, ale to nemůžete a oni že jo, že můžou. Tak fajn, takže řidičák si nechaj na půl roku. Ještě mi řekli, ať tam napíšu přesně adresu domů, že prý mi za 6 měsíců turecká ambasáda ten řidičák pošle domů. Hahaha. To jsem teda fakt zvědavej. Nahradit řidičák není nic těžkýho, půjdu doma na úřad a řeknu, že jsem ho ztratil. Doufám, že nemají propojené databáze, ale to bych se moc divil. No jo, ale v té chvíli nejsem doma ale v Turecku a je velkej problém, protože mám motorku zaparkovanou u policejní stanice na krajnici u dálnice. A oni, že s alkoholem (žádný nebyl) nesmím pokračovat. Tak já říkám dobře, tak já tady tu motorku nechám zaparkovanou do rána. A ráno, že na ní pojedu. Oni, že to nejde, tak někam začali telefonovat. Řekli mi ať jdu s nimi na tu stanici, usadili mě ke stolu a nalili mi čaj. Je hrozně fajn, že policajt ti bodne vidle do tvýho vejletu a pak si tě tam usedí a mile si s tebou chce povídat u čaje. Jsou to opravdu milí lidi... Za hodinu dojela odtahovka. Do té doby jsem moc nechápal, co se děje, ale když tu motorku začali nakládat, došlo mi to. Nedokážeš si představit jak moc je to hnusnej pocit, když ti nakládají motorku se všema a jedinýma věcma, co tam máš na přežití 3000 km od domova a ty v té chvíli nevíš, co se bude dít. A jak tu motorku dostaneš zase zpátky. Policajt přes mobil napsal, že teď je nutné motorku odvézt na záchytné parkoviště do Bergama 15 km daleko a že zítra až nebude alkohol (který ale ani v té chvíli žádný nebyl) se mám přijít ukázat na tu policejní stanici a že dostanu povolení si tu motorku vzít, a že mám jet teďka s tou odtahovku, abych věděl, kde to je. Tak jsme dojeli na parkoviště plný vraků motorek a aut a se psama a ostnatým drátem. Chlapci sundali motorku velmi opatrně z odtahovky a zaparkovali hned vedle strážní budky. A kamarádsky nabídli čaj. Milý lidi. Já teda, že chci tady vedle té motorky přespat a oni ne, že to nejde. Dobře, ale já si ji chci hlídat píšu, "nemůžeš tady přespat" týpek na to, ale můžeš stanovat tady před vjezdem na chodníku. Tak já jak debil jsem stanoval na chodníku uprostřed města před vjezdem do odstavného parkoviště. Super noc.

4. den

27.9. ráno jsem si sbalil stan a že jako kluci, že bych jel a oni ne ne ne. Potřebuješ povolení od policejní stanice, že můžeš jet pryč. Já ale na ně, že já se tam nemám jak dostat. A oni mi přes mobil píšou: "To je tvůj problém a nemáš na výběr." Tak já jsem mu tam napsal, jestli mě tam nemůžete prosím hodit. Oni ne ne ne, to nemůžeme. Zavolej si taxíka. Tak jsem ho aspoň ukecal, aby mi zavolal taxíka a aby taxikáři řekl, kam máme vůbec jet, páč tam nikdo anglicky fakt nemluví.

Taxikář mě dovezl na tu policejní stanici na dálnici. Ukážu jim papíry ze včera a že potřebuji povolení. Ale tam už věci zase byly jinak, než včera. Už nestačilo si jenom dýchnout a jet, to už je vůbec nezajímalo. Teď bylo potřeba k vystavení toho posranýho povolení vyzvednout si svoji motorku ze záchytnýho parkoviště, aby přijel někdo s platnou driving licence na motorku. Protože moje driving licence byla suspended. Já jsem jim ale říkal, že tam žádného kamaráda nemám, že tam nikoho neznám, že jsem tam úplně sám. A on ten policajt, že ho to vůbec nezajímá. Bezvadný, v té chvíli jsem opravdu začal propadat zoufalství - motorka zamčená na parkovišti se všemi věcmi k přežití v nějakém prdelměstě nějakýho Blbostanu. A nechtějí mi to vydat, protože neznám nikoho s nějakou platnou driving licence. Když jim píšu přes mobil, že nikoho tady neznám, že opravdu nebudu startovat tu motorku, že potřebuju jenom povolení vytlačit ven motorku z parkoviště a že tam mám všechny věci. A že to opravdu potřebuji. Tak ten přísnej policajt pořád ne, ne to nejde. Sledoval nás druhej policajt v místnosti a napsal na svůj mobil větu, které jsem moc nerozuměl a zněla doslova "You will call a friend. It will help you. And you will pay for him, okay?" Tak jsem řekl OK, co jiného že. On někam zatelefonoval a řekne mi, ať si tady sednu. Pak si mě přestali všímat a já furt přemýšlel, co mi s tou větou "You will call" chtěl vlastně říci. Ale jelikož si mě nevšímali, vypadalo to, že něco zařídili a že se dějí správný věci, snad. Mezitím taxikář čekal a taxametr se točil jak děti na kolotoči. Za hodinu přijel nějakej chlapík na motorce a s lámanou angličtinou mi vysvětlil, že je něco jako pomoc v nouzi a že mi pomůže. Jsem si říkal, to zas bude ranec peněz, ty vole. Ale v té chvíli nebyla žádná jiná volba. S policajtama to začal řešit, chodil si tam po stanici jako by tam byl doma a vesele se tam s ním bavili. Takže bylo vidět, že se fakt znají. Za 15 minut bylo vyřešeno a týpek převzal povolení, že si moji motorku může vyzvednout na tom odstavným parkovišti. Ukázal mi, že mám jít do taxíka a jeli jsme na to parkoviště. Taxikář si vzal za tu cestu 15 km tam a 15 km zpátky 750 Kč...

Na parkovišti dal týpkům povolení, mně dal vizitku s tím, že je z nějaké firmy, která se snaží pomoct v nouzi a že mám té firmě poslat nějaké peníze a prý tolik, kolik chci. Jestli jsem tě až do teď neodradil od návštěvy Turecka rozhodně si někam napiš www adresu z té vizitky, nejlépe pod telefonní čísla na CZ ambasádu: kuzeyege.org, protože pokud se dostanete do průserů v Turecku on byl jedinej pozitivní a proturistický prvek z celýho vejletu.

Udělali jsme si fotku, chtěl moje telefonní číslo, tak jsem mu ho dal. A borečkům na parkovišti říkám, že bych už teda fakt rád jel.
Týpci, že ne ne ne, že ještě musím zaplatit odtah. Já už jsem si říkal, ty vole, ať už to je všechno za mnou, tak kolik. A oni viděli, že si můžou dovolit, co chtějí. Takže patnáct set Kč za odtah 15 km. Já jsem se na ně vykulil oči, že jestli se jako neposrali v kině a říkám mu, jestli můžou udělat nějakou levnější cenu. No a oni, že ne, že to tak prostě je - využili situace. 300 tureckých lir plus 20% DPH. Tak super. Zaplatil jsem jim tu jejich zlodějskou sazbu za odtah a konečně jsem kolem poledne měl svoji motorku zpět s věcma. Dojel jsem teda k tomu starýmu městu Pergamon, došel k pokladně a v té chvíli jsem si řekl, já už vlastně tady nechci nic poznávat, já už tady nechci nic zažívat, já už vlastně nechci ani tady v tom Turecku být. Já už chci mazat pryč. Otočil jsem se u té pokladny a u moto začal vymejšlet cestu na hranici. No jo, ale je to o hubu jet bez řidičáku v zemi, kde všechno dávají hned do počítače a všichni všechno hned vidí. Nevím, jak to tam je, ale rozhodně turecké vězení za jízdu bez platného řidičského oprávnění jsem nechtěl riskovat. Proto jsem tedy vymyslel trošičku delší cestu vnitrozemím. A ne po té pitomé dálnici po pobřeží, kde byla jedna policejní kontrola za druhou. Přes hory cesta byla fajn. Jelo tam tak jedno auto za půl hodiny.

Začínal jsem si myslet, že těch 400 km na hranici zvládnu bez potíží, zvládl jsem 300... Nevěřil bys tomu, ale policejní hlídka na silnici s nulovým provozem. 3 cajti s tabletama v ruce. Zastavovali to jedno auto za půl hodiny co tam projelo a jelikož se právě nudili, tak zastavili motorku.

Ten přísnější přišel ke mně a Tourist? Tourist. Passport and driving licence. Ty vole, je to v prdeli. Tak co jsem mohl jiného dělat než improvizovat. Dal jsem mu pas a techničák. Techničák si chvíli prohlížel a vrátit mi ho zpátky - trošku jsem si oddechl.
Ale jenom pikovteřinu a to přesně do okamžiku, kdy jsem ve zpětném zrcátku viděl, že jeden z těch tří cajtů píše SPZ motorky do tabletu. Něco se tam ukázalo a zavolal ty další dva. Ty vole, já jsem v prdeli, ty kráso zas bude odtah, zase bude průser jak svině. Já už budu volat na ambasádu. Já fakt byl, v té chvíli úplně v řiti. Čumí chvíli, co je dlouhá jak století, do tabletu něco probírají a pak ten přísnej přišel ke mně, dá mi pas a ostře řekl "Go". Příteli v té chvíli netušíš, jak jsem měl velkou radost. Poděkoval jsem, nastartoval a mazal pryč. Když byla za 10 minut další policejní hlídka tentokrát s kulometným hnízdem, to už bylo skoro na infarkt. Ale ti jenom chtěli pas, podívali se a pustili mě. Je to hnusný policejní stát. Vůbec nedoporučuji jezdit Turecko.

Večer jsem se konečně dostal na hranici. Vzal jsem první hranici, která byla po cestě, což je hranice mezi Tureckem a Řeckem u města Ipsala. Když jsem na hranici dával Turkům pas, oni ho samozřejmě kontrolovali přes počítač. Tak jsem zase přemýšlel, co jim řeknu, jak jsem se na tu hranice dostal, když v tom počítači uvidí, že mám sebraný papíry. Třeba, že mě motorku sem dovezl nějakej tureckej kámoš a já to jenom přetlačím do Řecka přes hranici nebo já nevím. Když mi dával pas a řekl, že můžu jet, spadlo to ze mě jak skála. Hnedka za hranicí jsem zastavil a musel jsem si dát panáka. Něco jako švec, co běhal za hranici zpívat v Pyšné princezně. Tak brutálně silný zážitek, že si to nedokážeš představit. Řecký celník mě pozdravil, dal jsem mu pas a říkám mu "I have to tell you that I am very glad, to be back in European Union". Ukázat jsem za sebe a říkám "This country is not good". On na mě mrknul, usmál se a říká "Welcome in Europe". Thank you so much a jel jsem do Řecka. Spaní zase pod stanem na BG/TR hranici se sáčkem piv za 1€ mezi kamionama, druhou noc pod stanem za fabrikou u Bělehradu a 29.9. večer doma.

Na závěr ještě drobná příhoda z Řecka: v Turecku se mě snažili spíš poškodit a rozhodně tam kromě toho jednoho maníka s driving licencí na motorku nebyl nikdo, kdo by se mně snažil nějak výrazně pomoct. Přejel jsem hranice do Řecka, byla už tma a zima a zastavil jsem na kraji města pod lampou oblíct se. První auto, které jelo kolem zastavilo vedle a ptá se jestli všechno v pořádku, jestli nepotřebuji pomoct. To je ten správný přístup, takhle by to mělo být a jinde je, ale v Turecku ne - Turecko je nastupující diktatura. Lidi se snaží bejt fajn (policajti co se mi po pokutě omlouvali, policajt co mi zavolal tu pomoc), ale situace mi připadla, jako v padesátých letech u nás. Po zinscenovaném převratu na Erdogana to vede k situaci, kdy se z Turecka stává policejní stát a bohužel stav dopadá i na nezúčastněné cestovatele, co tam přijeli utrácet svoje peníze. Ta policejní aktivita je tam šílená. A lidi už nejsou ani tak příjemní, jako bejvávali dřív. V roce 2010 Turecko byla jiná země. Dnes do Turecka nepojedu už ani k moři.

Mimochodem, kromě Booking.com mají zablokovanou i Wikipedii a například PornHub (chlapovi je samotnýmu na cestě smutno :-) ). Toto se mi nestalo ani v Rusku. Jedině v Číně se mi stalo, že bych se setkal se státní internetovou cenzurou. Aspoň jsem si poprvý zkusil vejlet všechny noci jen pod stanem, taky to mělo něco do sebe. Takže Turecko nebrat a radši svoje peníze utrať na Ukrajině nebo kdekoli na Balkáně, ale vyhni se Turecku. Celkově ale vejlet hodnotím jako výhru, páč jak říkají cestovatelé: zážitek nemusí bejt pozitivní, ale musí bejt intenzivní. A věř, že intenzity jsem si užil víc než jsem chtěl :-) Jinak přemýšlím, že bych nějakou příští cestu zkusil jet ve dvou, takže jestli někdo je tady, kdo by chtěl na expedici a nemá s kým jet, můžeme zkusit jet spolu, třeba to bude fajn. Mail na mě je 21marshall@seznam.cz. Tak čau a držte se.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (133x):


TOPlist