Cesta ze středu Česka za hranice evropy

Aneb jak jsem přišel v Rumunsku o panictví a jak jsem v Řecku hlídal běžence. Autentické zápisky z cesty doplněné obrázky pořízenými mobilem.

Cesta ze středu Česka za hranice evropy

Kapitoly článku

Konečně je konec zimy a je tu léto alespoň podle počasí. Tak to balím a vyrazím. Letošní cesta bude začínat od geografického středu Česka a povede na jih a východ. Žádný spěch, žádné termíny, až se vrátím, tak se vrátím. Cesta je cíl a doufám, že bude pěkná a dlouhá.

2018 06 07

Tak jsem opět vyrazil na cestu. Pěkně na pohodu, žádný spěch. Po 40 km pauzy na chlazení a rovnání kostí. Jsem zvědavý, jak dlouho nám to vydrží. První v Neveklově u rybníka, druhá ve Vlašimi na oběd a třetí konečně na restartu cesty na středu Česka. Další v Polné koupím jídlo a jedno PET pivo k večeři a jedu spát do lesa k Třebíči. Vybalím hamaku a v mžiku je ležení, na přespání po cestě je víc než super. Již se začíná stmívat, tak si nasazuji čelovku a přetahuji ji přes hlavu na krk. V noci bude po ruce. Čelovka Fenix LH 26 R kterou používám je malá a velice výkonná, na cestování a bivakování víc než ideální.

203,1 km ( 122,2 km na restart)

6.31.02

31,16 km/ h

6 l ( v nádrži)

 

2018 06 08

Ráno balím a jedu tankovat do Třebíče. Potom směr Dukovany okouknout elektrárnu a cestou k Mírovi do vinného sklepa se zastavuji ve Věstonicích.

149,44 km

4.45.56

31,35 km/h

6 l

 

2018 06 09

Spal jsem u Míry ve sklepě a v noci byla pěkná bouřka, tak Lucifer venku zmokl. Do vinného sklepa jsem ho nechtěl dát, aby nenačichl benzínem a déšť jsme nečekali. Ráno ždímu rukavice, tašky jsou vodotěsné a fungují, rukavice byly pod gumicukem na nich. Konečně vyrážím za hranice nejen všedních dní. Na Slovensku chvíli prší, tak se schovávám k pumpě. Po asi 190 km opouštím Slovensko a v Komárnu krásným mostem projíždím do Maďarska. Dnes končím u jezera nedaleko města Bodajk zase na stromě v hamace. Po pár prvních nocích v hamace musím uznat, že je to super na nocování. Jsem v ní součástí přírody, kterou můžu sledovat z postele do setmění a pak usnout s výhledem na oblohu plnou hvězd. Pro motorkáře je výhoda postavení během jedné minuty. Já koupil hamaku DD Hammocks, kterou v České republice zastupuje NATURA - NUOVA a myslím, že to byl nejlepší nákup v letošním roce.

268.3 km

8.26.45

31,76 km/h

5 l

 

2018 06 10

V noci nepršelo, tak žádný problém. Ráno odjíždím rozbahněnou cestou po louce. Několik dní tu pršelo a je to vidět. Na polích jsou bažiny nebo je úroda poválená po zemi. Před polednem dojíždím opět k Dunaji. V restauraci si dávám oběd s výhledem na další most přes Dunaj po kterém pojedu. Dnes prvně využívám službu Couchsurfing a jedu k Miklóšovi. Mám domluvené setkání s ubytováním a dnes psal, ať přijedu, kdy budu chtít, ale od páté budeme na zahradě grilovat, tak ať to stihnu.

177,67 km

5.39.56

31,35 km/h

2,5 l

2018 06 11

Setkání s Miklósem bylo příjemné. Má dva dospělé syny, tak přišli i s přítelkyněmi. Posezení dobré, jen jsem se malinko ztrácel v rozhovoru, no vlastně asi dost. Večer jsme vzali kola a jel mi ukázat dům, kde se narodil a dnes po rekonstrukci tam bydlí jeden ze synů s těhotnou přítelkyní. Pak mi ukázal dům druhého syna, který je ve velké rekonstrukci. Říkal, že tady v jejich městě nyní žije asi devět tisíc obyvatel, ale před několika lety jich bylo patnáct tisíc. Mladí odcházejí za lepším do velkých měst. On je rád, že kluci zůstali doma a jsou kousek od jeho domu, který mu kdysi postavil táta, kde jsem spal. Přejíždím hranice do Srbska a hned první město Subotica mě překvapí, jak je pěkné plné stromů restauraci obchodů a jak žije. Neměl jsem takovou představu o Srbsku. Proti Maďarsku velký rozdíl. Jedu do Kikindy, kde mám domluvené další ubytování. Konec cesty valím, za mnou je velký bouřkový mrak a asi tam prší. Celých 48 km mu ujíždím a je stejně daleko za mnou. V Kikindě dáváme Lucifera do garáže, dávám sprchu a se slovy, co chci na pití, říkám, jdeme do konoby na pivo a platím já. Ty mi ukážeš město. Djura je pohodář. Povídáme o mých cestách a o tom jak byl na treku v Nepálu. Uvaří večeři a pouští hodinové video z Nepálu super sestříhané a ozvučené. Takřka v půlnoci jdeme spát.

150,59 km

4.48.36

31,3 km/h

2018 06 12

Když jsem se ráno vzbudil, tak Djura v bytě nebyl. Po chvíli přichází, byl koupit snídani. Po snídani vše balím a nakládám na Lucifera. Loučíme se a odjíždím. Když tankuji u pumpy EKO Racing, tak přichází šéf a říká ať jdu na kafe a pití, že Lucifer tam vychladne sám. Dáváme foto, bere si můj email a www stránky. Přijíždím k železničnímu přejezdu, blíží se pomalý regionální vlak, mohutně houká a zastavuje uprostřed přejezdu. Strojvedoucí si mne chvíli prohlíží, pak zamává a odjíždí. Dnes je velké horko, tak zvolnuji a zastavuji po 35 km. K večeru dojíždím k jezeru u města Bela Crkva. Mám tu opět domluvené spaní. Branko mě vítá, ukazuje chatku a říká, ať jsem tak dlouho, jak chci. Večer mu pomáhám s opravou starého karavanu. Loučím se s tím, že brzo ráno odjedu.

187,92 km

5.36.18

33,53 km/h

6 l

2018 06 15

Tak odjíždím až dnes. Dva dny pršelo, tak jsem pobyt prodloužil. No co mi chybělo, bydlel jsem zdarma, měl elektriku v chatce a k tomu WiFi. Abych se nenudil, tak jsem s Brankem opravoval starý karavan. Dnes ráno jedu na hranice Rumunska, odbavení opět v mžiku. Po asi třiceti km přicházím o panictví, začíná pršet a v dešti jsem s Luciferem ještě nejel. Oblékám nepromok a jedu dál. Prší víc a víc, ale čekal jsem tu jízdu horší. Po hodině zjišťuji, že to taková úplná nepříjemnost to není. Nejslabším článkem jsou rukavice, fungují jak neoprén, vodu si ruce ohřejí. Dojíždím do Eibenthalu, české vesnice v Banátu. Zjišťuji, že bunda kterou jsem dostal jako nepromok ke vzdušné bundě v jihočeské firmě M B W, vyrábějící moto oblečení, moc nefunguje, rukávy mám mokré i pod spodní bundou. Tak pozor při koupi. Tuto firmu do deště určitě nedoporučuji. Kalhoty fungovaly jak mají, překrývaly i boty, aby do nich neteklo, no boty od českého výrobce Prabos ten Goretex asi viděly jen z dálky nebo mají životnost jeden rok. Mne to takový problém nedělalo, ale jet dlouhou trasu a v chladu by byl problém. V hospodě U Medvěda si dávám pivo, jídlo mi domlouvá u sousedů a pak mi posílá vesnicí dolu na ubytování. Bydlím u Jana Mleziva Eibenthal č 121. Je to staré stylové stavení. Vše je čisté, když jsem přijel, tak dřevem zatopili pod kotlem na teplou vodu. Večer sedíme na dvorku pijeme ici a jejich domácí víno. Povídáme skoro do půlnoci. Jen taková zajimavost - ukazuji mi fotky z oslavy narozenin jejich babičky, bylo jí 100 let. Jsou velice příjemní. Kdo má zájem, tak předem volat na 0744825033, samozřejmě česky a přidat rumunskou předvolbu.

150,94 km

4.64.44

30,72 km/ h

0 l

2018 06 16

K ránu pršelo, tak si oblékám "nepronok", v lese bude mokro a nechci být jak čuně, pojedu v tom ještě dlouho. Pokračuji kolem Dunaje, míjím obrovskou hlavu vytesanou ve skále a prohlížím přehradu Železná vrata. Taková zajimavost z Rumunska - pod stromem u silnice je mnoho 500-ti eurovek. U nás

padá ze stromu listí a tady jsou bankovky, ale falešné. Po asi 40 km opouštím Dunaj, jedu vnitrozemí a večer se k němu opět vracím. Vesnice jsou takové místní, odpoledne na lavičkách spí stařenky a k večer jsou plné diskutujících, jeden hlouček ženy a na další muži. Mají přinesené stoličky a plní název soused - sesedli si. Děti si hrají na silnici a o toho všeho toulaví psi. Končím ve městečku Bechet a dozvídám se, že ráno mohu trajektem přes Dunaj rovnou do Bulharska.

280,05 km

8.19.27

33,64 km/h

8,7 l

 

2018 06 17

Po snídani tankuji plnou nádrž, dělám to vždy před přejezdem hranic. Dojíždím k trajektu na Dunaji. Řeka je tu široká jako u nás Lipno. Odbavují mě celníci a čekám na loď. Pobere asi dvacet kamionů a nějaké osobáky. Na druhém břehu projíždím bulharskou celnici a měním peníze. V prvním městě opravují silnici, tak chvíli bojuji kudy. Silnice je podstatně horší než v Rumunsku a je pořád rovná, pak zatáčka a zase rovně a žádný provoz, jedu sám. Ve městě Pleven dávám oběd a Starobrno. Pak přichází objížďka a zajíždím si asi třicet kilometrů a ještě se dostávám na hlavní ze Sofie do Varny v plném provozu. Jedu po ní místo 40 km asi 70. Počasí se umoudřilo, neprší. Jedu v triku od SENSORU mám spodní COOLMAX AIR a na něm střídám DOUBLE FACE teplou nebo studenou stranou dle potřeby. To je super výhoda a fakt funguje a to nemluvím o tom, že je vše vyrobenu z tkaniny obsahující stříbro, které pohlcuje pach, asi víte o čem mluvím. Odbočuji do hor a končím pod průsmykem v hotelovém komplexu na samotě v lesích. Jsem tu sám a personál. Ubytování je za 13 EUR a pěkný luxus. Lucifer spí ve zastřešené venkovní restauraci

234,93 km

7.16.23

32,29 km/h

5 l

2018 06 20

Vracím se zpět do Gabrova, tankuji a v nějakém servisu si půjčuji  nářadí a napínám řetěz. Vše připraveno, tak můžu jet a hned na začátek stoupání na průsmyk. Po cestě dvakrát zastavuji na chlazení. Vlastně jen jednou, druhá zastávka je na průsmyku. Kontroluji mapu, zda jsem na správné odbočce k obrovskému betonovému ufu. Je stavba z komunismu, kterých je v Bulharsku mnoho. Prohlížím a fotím. Sjíždím do údolí a pěkně se otepluje, ale fouká vítr, tak je to snesitelné a Lucifer se dobře chladí. Dojíždím skoro až k hranici s Tureckem.

217,72 km

7.43.32

32,37 km/h

5 l

2018 06 21

Pomalu vše nakládám, moc nespěchám. Opět tankuji jsem asi 30 km před hranicemi Turecka. Odbavení je opravdu dost náročné. Celník chce vidět, co vezu v taškách. Když vidí systém kurta a několik gumicuků, tak mě posílá pryč, ať všechny předjedu. U další celnice se to komplikuje. Zapisuje Lucifera do pasu a jejich systému. Trvá to minimálně čtvrt hodiny a všichni, které jsem předjel, čekají. Doklady si uklízím, ale ukazuje se, že předčasně. Dojíždím k další závoře a celník chce doklady od Lucifera. Tak je vydávám a dávám mu je. Něco loví v počítači, volá dalšího, posílá mě stranou se slovy "oken". Doufám, že to myslí anglicky po jejich to znamená, že je teplej. Po asi dalších deseti minutách konečně zvedá závoru a pouští mě dál. Turecko mě příjemně překvapilo. Jedu po silnici první třídy. To jsou dva jízdní pruhy a odstavný pruh, svodidla a to samé v protisměru. Žádná díra, žádná záplata, žádný poplatek a můžu sem i s Luciferem. Ne jako u nás D1, která se platí a myslíš si, že jedeš pražské schody. Zastavuji na pumpě, sundavám bundu, sednu si na lavičku a dostávám kafe, když ho jdu platit, tak říkají, že nic neplatí a že na všech pumpách, když zastavíš, tak dostaneš čaj nebo kafe zdarma. Vjiždím do prvního velkého města Edirne. V bance měním peníze a na ulici si dávám gyros s rýží oblohou a Colu za 2,1 EUR. Dojíždím až k moři a jedu spát do kempu.

227,49 km

6.42.28

33,91 km/h

9,5 l

 

2018 06 22. - 24.

Bydlím v kempu u moře a řeším problém. Když jsem dojel do posledního města v Bulharsku před hranicemi do Turecka, tak mě začaly bolet záda, ale tam, kde je to pro mne kritické. V noci jsem se nemohl otočit a ráno jsem pomalu balil a řešil co dál. Usoudil jsem, že zpět to asi v tom stavu nedám. Turecko je kousek a dá se jet několika trajekty až do Benátek. To mi připadalo jako možné řešení situace. Tak sem k moři jsem dojel a docela to šlo, sinice byla dobrá. Tak když jsem dorazil a postavil stan a přikryl Lucifera, začala samoléčba. Není kam spěchat, tady jsem dobře uklizenej, jim to moc nevadí. Pokoušet něco takhle daleko od domova by byla blbost. První noc to bylo dost špatný, ale pak se to zlepšovalo. Ovšem jsem v Turecku a tam tě hlady nenechají. Nosili mi jídlo na tácu ke stolu na pláž, zvali ke stolu, když jedli, zvali mě na čaj a po dvou dnech se objevil Tovul, který uměl anglicky, tak jsem mu řekl, co mám za problém, proč se nekoupu v moři, ale že to vidím dobře a v pondělí ráno odjedu. Říkal, že bude fotbal, ať přijdu, někam zmizel a před fotbalem se objevil s taškou piv u televize. Ráno jsme spolu posnídali vyměnili si kontakty a odjel do práce. Naučil majitele mi říkat "je ár hangry" a intenzita jídla se zvýšila. Již od předků se naučili se o pocestné postarat a to dělají do dnes. Za celé čtyři dny, co jsem tam bydlel, jsem si uvařil jednu polévku a koupil jeden hamburgr. V neděli odpoledne přijíždí mladý pár z Istanbulu. Jak to asi dopadlo - jsem zván na čaj. Povídáme, ona je letuška s on se plaví na obrovské lodi. Když se dostáváme na téma věk, on vyskakuje, to není možné, ty bys mohl být můj  táta, a vzniká krásná fotka se západem slunce. A to bylo celý den zataženo

2018 06 25

Ráno balím docela svižně a odjíždím. Tovul mi poradil, ať se stavím po cestě ve městě u Dardanelského průplavu. Centrum je malé, ale pěkné. Prvně také vidím trajekty do Asie. Když tam fotím Lucifera, dá se do řeči nějaký čerstvý důchodce. Popojíždím kousek dál a vidím Vodafone. Zastavím a hle je tu opět, tak ho prosím o pomoc s koupí simky. Je to trochu divné, ale dost velký obchod dost prodavačů, ale

 

všichni umí jen turecky. Takže kouzelný dědeček vše vyřídil a rozloučil se, že se jde procházet dál. Platím necelých 10 EUR a mám 7 GB. Dojíždím do dalšího přístavu. Tady je průplav tak stejně široký jako Dunaj na hranicích Rumunska s Bulharskem. Opouštím Evropu a přeplouvám do Asie. Dělám foto

s koněm ale je jen dekorační. To pravé místo, kde byl, je asi 30 km od tohoto. Ale myslím, že tento tvarově odpovídá tomu původnímu. Když projíždím do Troje, tak kůň je jiný a myslím, že ne podle skutečnosti. Pokračuji dál opět do kempu k moři. Rozdíl mezi velkým stanem s velkou matrací a

 

povlečením a postavením mého stanu je jedno pivo. Tak nic nestavím. Majitel umí anglicky, byl několik let v Japonsku. Chce, aby syn se také naučil angličtinu, tak mi ho hned přivolává a zároveň paní z kuchyně. Ta je z Kurgystanu, umí turecky a anglicky. Je tu na dva měsíce na práci, meje nádobí a vše uklízí a anglicky se synem a to vše za jídlo bydlení ve stanu a 100 USD za měsíc. Jen pro pořádek, majitel s paní a malou holčičkou bydlí také ve stanu a syn v dalším. Večeřím to, co mi poradila, je to opět velmi dobré. Když dojídám, tak si přisedají a povídáme skoro do půlnoci.

179,63 km

5.57.07

30,17 km/ h

0 l

2018 06 26

Po snídani odjíždím podle moře k hlavní silnici. Pokračuji dalších asi 180 km po silnici první třídy a musím přiznat, že se zhoršila byla na ní 1, slovy jedna záplata. Za městem Aliaga odbočuji a jedu neskutečně hnusnou průmyslovou zónou. Samý kamion, překladiště kontejnerů, špinavé fabriky a to několik kilometrů. Dojíždím k moři do kempu, ale nechtějí mě pustit. Nemám ženu a sám do kempu nesmím. To mě nenapadlo, že se to může stát. Jiná země, jiný mrav. Prvně vidím nápis pensiyon, tak tam zabočuji. Mluví pouze turecky, pokoj stojí 180,- a pro mne prý 150,- jdou mi ho ukázat a dobrý, sem půjdu. Vracíme se zpět na terasu, beru tužku škrtám 150,- a píšu 100,- Někam telefonují čtvrt hodiny, nic, tak kývou, že ano.

230,47 km

7.05.41

32,48 km/h

5 l

2018 06 27 - 28

Nikam nejedu, jen se plácám okolo, po obědě si pospím a první den jsem byl kolem moře. Napřed jsem v nějakém plážovém baru kouknul na fotbal, jak budou Němci balit kufry, dobře jim tak, už minulý zápas se Švédy pískal rozhodčí pro ně, tak se jim to konečně vrátilo. Pak jsem došel k pěknému malému karavanu, tak se ptám, zda můžu fotit, odpověď ano a už mi dělá kafe. Je úplně nový, první vyjížďka před sezónou. Po cestě se setkávám s nějakým majitelem plážové restaurace, tak také diskutujeme, ale pohoštění už odmítám. Tak mě trochu zase proklepli z angličtiny. Příprava na víkend. Již jsme se po telefonu spojili s Kerem. Znám ho opět z cuchsurfingu, psali jsme si už z Čech a teď jsme si potvrdili setkání na pátek s tím, že budu u něho v Izmiru bydlet a že mi ukáže město a víkend se mi bude věnovat.

Druhý den jsem došel do blízkého městečka Foca. Myslím, že jsem byl asi jediný cizinec. Připomínalo mi to městečka v Bretaňi, mnoho místních turistů, hospůdky, super jídlo, jen ceny oproti Bretaňi poloviční a krásná turecká atmosféra.

2018 06 29

Odjíždím do nedalekého města Foca, tankuji, ještě projíždím centrem s kamerou a vyrážím do Izmiru. Cesta z města vede okolo starých větrných mlýnů, tak ještě zastavuji a jdu fotit. Cesta ubíhá dobře, obědvám v klidu, nespěchám. Izmir je přede mnou, ale nějak podceňuji jeho velikost. Je to určitě největší město které jsme s Luciferem projeli, má 2,9 milionu obyvatel. Projíždím okolo obrovského přístavu plného kontejnerů, centrem a také přímo podél moře a parku a na druhé straně restaurace s hotely. Je vše zacpané, tak různě kličkuji. Celkem mám dobrý směr, ale jak už to chodí, tak mi dojde baterie v telefonu a já jedu celou cestu bez mapy, jen dle mapy v mobilu. Zastavuji u nějaké restaurace a dobíjím telefon. Jsem kousek od Kerema,  ale musím najít přesnou adresu a to už mám zpoždění více než hodinu. Je trochu v baterce, tak dojíždím na místo. Přichází velmi příjemné setkání a to ještě netuším, že je to jen začátek. Lucifer bude odpočívat za dveřmi na chodbě domu. Dáváme si čaj Kerem uvaří večeři a otvírá pivo. Je vše velmi dobré. V bytě s námi je jeho pes Artur, tak jdeme venčit. Bydlí asi 300 metrů od moře, tak jdeme po nábřeží a je krásný pohled, už se setmělo a jsou vidět světla Izmiru okolo celé zátoky, je to několik desítek kilometrů. Po venčení si dáváme jedno pivo napůl, dozvídám se program víkendu a po půlnoci jdeme spát. Mám z toho všeho dobrý pocit.

88,92 km

3.13.48

27,53 km/h

5 l

 

2018 06 30

Ráno super snídaně a jdeme s Arturem podél moře. Po vycházce necháváme Artura doma, Kerem bere svoje auto a jedeme do centra Izmiru. Je to pár desítek kilometrů. Parkujeme a jdeme k malé, velmi staré mešitě a věži s hodinami, jež je symbolem Izmiru. Dále procházíme obrovský  bazar. Je tu na prodej kromě aut a nemovitostí úplně vše v obrovském množství. Také je zde velmi mnoho lidí a velmi rušno. Kerem mi naviguje " this wej" až přicházíme k bazarové kavárně a dáváme si dobrou tureckou kávu. Opustíme bazar a jdeme k moři. Je zde mnoho luxusních hotelů, před nimi restaurace, chodník, jednosměrná silnice, dlážděné kameny, druhý chodník, široký pruh zeleně s několika stromy a chodníky, cyklostezkou a moře. Stínu za stromy je jen velmi málo, ale na každém zastíněném mistečku někdo sedí. Restaurace jsou velmi drahé, tak v marketu kupujeme dvě piva a brambůrky, po domlouvání, že platit nemohu, platíme napůl. Nacházíme si stínek v parku a popíjíme s výhledem na moře. Vracíme se bazarem zpět k  autu a jedeme na jídlo k Nevzatovi, je to dlouholetý Keremúv kamarád. Opět dobré jídlo a povídání. Zde vzniká nápad, že večer pojedeme do baru na pivo. Po venčení Artura bereme auto a setkáváme se v baru s Nevzatem a dalším kamarádem. Po půlnoci se vracíme domů, končí další velmi krásný den plný zážitků.

2018 07 01

Ráno po snídani bereme Artura do auta a jedeme na kraj Izmiru. Čeká nás pěší výlet na kopce nad Izmirem. Je dost velké horko a stoupání je dost prudké. Kerem mi ukazuje tábořiště v lesích a docházíme až nad velkou přehradu. Vracíme se k autu. Jedeme domu ke Keremovi po cestě kupujeme pivo na večer a stavujeme se na jídlo. Doma dostávám tipy na další místa, která navštívit a já ukazuji zajímavá místa v Evropě Keremovi. Začínám balit, ráno půjde Kerem s Arturem a já vše naložím. Večer berme Artura a pivo a jdeme k moři.

 

 

2018 07 02

Ráno vše dle plánu, naložím, než se vrátí Kerem z vycházky, loučíme se, já jedu dál a Kerem do práce. Když jsem jel do Izmiru, tak to docela šlo, ale vymotat se ven jsem měl velké potíže. Je to obrovské a rozlehle město plné aut. Dojíždím do Sulceku, ale kemp tu není. Odjíždím směrem na Sirince, ani zde kemp není, jen dost velké horko. Lucifer nějak divně řadí, odešlo lanko spojky. Zastavuji v nějaké zahradě pod stromy a domlouvám si, že si to tam mohu opravit. Takže takřka všechno ven, vyndat náhradní lanko vyměnit a vše opět naložit. V tom vedru je problém udělat cokoli i když jsem dostal petku studené vody. Pokračuji do velkého kopce, tak musím dát pauzu na chlazení. Přijíždím do městečka Sirince je velice pěkné a první zmínky jsou 500 let před naším letopočtem. Zastavuji a ihned

 

Lucifera obdivují místní prodavači. Říkají, ať ho tu nechám, tak si beru jen bundu do ruky a helmu i s kamerou nechám na řídítkách. Procházím městečko jsem v džínách, ale už to vedro neřeším. Prodavači mi radí, že na trávníku u školy můžu stanovat, ať si to domluvím s policií. Ta mi vysvetluje, že tu stanovat nesmím a ani jine a ať jedu až k moři, že tam je kempů dost. Chovají se dost nadřazeně, no policie je všude stejná, asi nějaká lepší rasa. Když se vracím zpět, tak nikdo nechápe policejní jednání a je jim dost trapně. Přijíždí nějaký jejich kamarád na skútru, tak si ho jeden ihned půjčuje, nasedám k němu a veze mě na místo, kde říká, ať si se setměním pověsím hamaku a ráno ať přijedu na čaj. Tak večer odjíždím do olivového sadu. Něco drobného připravuji k večeři. Opět přichází na řadu kapesní nůž RUIKE, který jsem dostal na cestu od firmy ARIGA. Je extrémně ostrý tak není problém krájet pršut, který jsem na loňské cestě švýcarským nožem spíše trhal, takže určitě doporučuji, ale opatrně. Na noc se věším na olivovníky. Kerem je naprosto super, moc mu za vše děkuji a těším se na další setkání, tentokrát u mne.

104,79 km

3.46.25

27,77 km/h

3 l

2018 07 03

Ráno vše balím a jedu do blízkého Sulceku s tím, že půjdu do Efesu, Lucifera nechám na parkovišti a pak pojedu k moři. Ale nějak mi to nedá, že budu opět v džínách na plném slunci, tak hledám nějaký levný hotel. A nacházím nocleh za 17 EUR. Jedu na adresu vypadá velmi luxusně. Zastavuji před hotelem a už jde ke mně nějaký pán, diví se, na čem jsem a odkud přijel, já mu ukazuji cenu v telefonu a ptám se zdá je korektní. Chvíli na ni kouká a pak souhlasí, ale v zápětí nabízí větší a lepší pokoj, ale za víc. Říkám, že mi stačí původní pokoj, ale nevím, zda existuje nebo že mám limit 18 EUR, a on že tedy větší za 18. Lucifer je zamčen ke schodišti za vrátky vedle hotelu pod kamerou a já mám super pokoj a klimatizací, televizí, ledničkou a hlavně sprchou a to více se snídaní. Dávám ihned sprchu a jdu do města. Dávám si rýži s kuřecím masem a feferonky za 23,- Kč. Ale vedro je dost nesnesitelné, tak návštěvu Efesu zavrhuji, jdu zpět opět do sprchy a platím na dvě noci. Do Efesu půjdu zítra po ránu, než se vedro rozjede.

7,76 km

0.24.08

19,32 km/h

2018 07 04

Po snídani jdu na maršutku, která jezdí do Efesu. Na stanovišti je rušno vyvolávají různé cílové místa. Jdu k chlapíkovi, co vykřikuje Efes, platím asi půl eura, má na stolku bloček, na stránce 14 políček, tak škrtá další a čekáme na ostatní. Když se sejde všech 14 zavolá na nějakou maršutku. Řidič na kapotu nalepí nápis Efes, nasedáme a jedeme. Po cestě vysazuje, kde kdo pořebuje a když někdo u silnice mávne, tak staví a bere další. Není to blbej systém, nemusíš hledat zastávku. Prohlídka mi trvá asi tři hodiny a teplo se už dost rozjelo, je 42°C ve stínu. Tak jsem rád, že se vracím do hotelu a jdu spát. Turci fungují dál, obchody restaurace a vše, jako by ten hic nebyl. To Italové vše zavřou a otevřou až večer. Před čtvrtou vyrážím na místní památky, hrad se v pět hodin zavírá. Jdu kolem obchodu s dárkovým textilem a keramikou. Selman, majitel obchodu, viděli jsme se včera v obchodě a pak jsme se potkali večer na ulici, mě ihned láká do obchodu, je tam jeho kámoš. Nemá nic k pití, tak odbíhá do marketu. Chvíli povídáme, pijeme a já odcházím na hrad. Po prohlídce procházím část města, kupuji dvě studená piva a jdu za Selmanem do krámu. Popíjíme pivo, povídáme a říká, ať se zítra před odjezdem stavím na čaj a uděláme fotku.

2018 07 05

Snídám, balím, oblékám si vše čisté, v hotelu mi vyprali, jedu do obchodu na čaj a foto. Loučíme se a já odjíždím k moři a podél moře do města, kde se ubytovávám v kempu. Zbytek dne trávím u moře a bazénu v kempu.

20,3 km

0.43.15

28,17 km/h

2018 07 10

Pokračuji, ráno se loučím se sousedem a jedu tankovat. Opouštím Kusadasi a jelikož čekám opět vedro, tak dělám první zastávku, až po asi padesáti pěti kilometrech. Jedu vnitrozemím, takže nahoru dolů a teplo se stupňuje. Další zastávka po čtyřiceti a pak zvolňuji a stavím tak po dvaceti. Myslím, že změna trasy nejet do vnitrozemí, kde jsou kopce a horko, byla správná. Asi vypadám už dost spustle, protože se mě dnes už zase ptali, zda jedu kolem zeměkoule. Dojel jsem do Bodrumu. Zde začíná riviéra a končí vše, co mě na Turecku přitahovalo. Asi příprava na návrat do Evropy. Spousty turistů, vše je již na obchodní rovině, ceny se také změnily a myslím, že tu budou také ty šmejdi zlodějský. Alkohol se pije proudem i za ty vysoký ceny, zahalené ženy někam zmizely nebo sem nesmí, jsou schované doma. Na všech profesích jsou již jen muži. No prostě továrna na turisty. Takže nic pro mne, jen jsou tu krásné velké dřevěné plachetnice a ne jako ty laminátové skořápky v Chorvatsku. Podle velikosti a provedení odhaduji, že ceny budou velmi vysoké a všechny mají turecké vlajky. Takže tady vše končí a už se jen přemístit domů. Plánuji trajekt na Kos a následně do Atén.

164,56 km

5.06.08

32,24 km/h

5,5 l

2018 07 14

Vstávám brzy ráno, kemp jsem zaplatil včera a musím vše zabalit a naložit. V 8 hodin mám být v přístavu, no oni tomu říkají přístav, pro lodní lístek a následně odbavení. Zavazadla na rentgen, jsem vedle celníka, tak toho moc nevymyslím, vezmu zadní tašky, všechny předběhnu, dávám na pás po kontrole jdu zpět proti frontě, dávám pomalu na Lucifera. Přední neřeším a otáčí se na celníka co dál. Prý na pasovou. Tak znovu dovnitř, další celník si všímá, že si tam chodím, jak chci, celní pásmo ne pásmo. Odchytí mne, tak mu to říkám a on mně bere pas, zadem ho dává do kanceláře, vyřízeno a jdeme zázemím celnice odbavit Lucifera. Odepisují ho z pasu. Na celníka stačilo to stejné zaklínadlo, že jsem v Turecku prvně a že tu jsou moc přátelští a už byl můj, vše mi zařídil a všude provedl. Teď mi řekl, že jsem odbaven, ať jdu k lodi, že až všichni nastoupí, tak odemknou vrata za kterýma stojí Lucifer a další tři osobáky a všichni najedeme. Je to parník jak na Vltavě vzadu, s prostorem pro údajně 8 aut, ale menšího vzrůstu. Po asi necelé hodině přistáváme na Kosu. Mikro prostor pro odbavení jak v Turecku. Vysvětlí nám, že napřed odbaví cestující z obou lodí. Kontrola pasu, motocykl Stadion mu zase nic

 

neříká, tak se s tím chvíli pere, ale papír snese všechno, tak s kroucením hlavy to zapisuje do knihy. Jedno ze tří aut bylo turecké a řidič měl nějaký kecy, proč máme čekat na konec my nebo udělal problém, tak prověřují jeho vízum a pak pas, že je padělaný. To by nám ani nemuselo vadit, ale vrata od plotu otevřou až všem. Pak mu vrací pas a jdou hledat klíče od plotu. Takže v Řecku podstatně delší zdržení než v Turecku a to mám pas EU a to se tady velmi oceňuje. Projíždím město Kos, jdu se zeptat na další lístky do Atén. Jedna loď odplouvá za chvíli a další večer. Tak odjíždím k jižnímu cípu ostrova k moři s tím, že se večer vrátím. Měním plán, zůstanu na pláži nocovat. Vyhlížím si dva stromy, na které se večer pověsím. Pojedu dalším trajektem zítra večer.

23,67 km

1.1.5.12

21,78 km/h

0 l

2018 07 15

Včera, když se pláž pomalu vylidňovala, no hlavně u stromu, který jsem si vyhlédl, tak přeparkovávám, věsím hamaku a pohodlně si sedám s lahví červeného výhledem na moře a Turecko. A jak si tak popíjím, přicházím na myšlenku, že tu asi nejsem vůbec dobře. Jsem asi 200 nebo 300 metrů od vojenské základny. Na mne nevidí, a večer světlo reflektoru běhá po pláži. Zjišťuji, že reflexní pruhy na taškách jsou asi v provozu dobré, ale tady je to průser. Nacházím starý kartón a tašky zakrývám. Blikavé světlo by je upozornilo a přiletěli by na kontrolu. Hamaku nevidí, je zavěšená a světlo běhá pod ní. Dnes mám tedy službu a budu hlídat hranice Evropy. Místní říkají, že mne uvidí policie z lodi a těm se neschovám. Za svitu hvězd a reflektoru po zemi  usínám. Nevím proč, ale v noci se budím a na vodě je velké světlo, jsem rozespalý, tak přemýšlím, zda na druhém břehu bylo nějaké město, které by svítilo. Pak si říkám, že převaděči přece nejsou debilové, aby jeli přímo k vojenské základně. Tak o tom chvíli přemýšlím a koukám na to světlo. Pohybuje se rovnoběžně. Bude to asi obrovský výletní parník s turisty a mizí za základnou. Tak znovu usínám a opět se budím a zase nevím proč přesně na svítání. Je to nádherný pohled. Rozepínám a zvedám moskytiéru, začínají se objevovat pobřežní hory Turecka, pak nad nimi oranžový pruh, který zmizí a je vidět obloha a pak docela rychle slunce, které se zvedá na oblohu. Je to velice krásné divadlo, a nemít hamaku, tak to ze stanu nikdy neuvidím a zaspím. Opět v klidu usínám a probudí mne až pálící sluníčko. Kolem poledne balím jedu do města Kos dávám

si jídlo a dvě piva a jedu do přístavu. Místní barman mi říká, že jsem tu brzy, tak kecáme, pak přichází prodejci lodních lístků, tak kupuji persona a kolo. Zrovna začíná finále fotbalu, tak se jdu dívat. Po osmé přijíždí loď, a je tu problém, nechce mě tam pustit, ať si jdu dokoupit motorku. Dokupuji a když se vracím, tak mu říkám, že je největší debil ze všech Řeků a vjíždím do břicha velké lodi.

8,65 km

0.21.36

24,4 km/h

 

2018 07 16

Noc na lodi docela šla. Dá se říct, že jsem se vyspal. Ráno je z přístavu dost náročný výjezd. Dost se motám, neustále vyndavám telefon s mapou, jsou tu různé překladiště, rafinerie, no nic moc. V jednu chvíli už to neřeším a jedu v protisměru, pak přes středový pruh a pryč. Čekal jsem, že to dnes bude problém. Po pár desítkách kilometrů ale většina dopravy mizí na dálnici a já jedu takřka sám po pobřeží kolem moře a celkem po rovině až poloostrovu Peloponés. Je tu vyhloubený hluboký průplav ve skále. Po Peloponésu je silnice stejná, takže dobrá, jen to horko zase nabírá. Stavím častěji a daří se mi dojet až do plánovaného kempu asi 30 km od Patry, ze které popluji trajektem do Benátek. Tak se jdu vykoupat, kupuji studené pivo a jdu postavit stan. Zůstávám tu tři dny, ve čtvrtek mi jede trajekt, tak máme volno. Jsem na relativní samotě, tak přichází na řadu poslední dvě hotová jídla EXPRES MENU, které ditribujuje firma GOOD FOODS. Vozím vždy jen tři, bojuji s místem a váhou, ale vzpomínka na domov vždy potěší, jsou to jídla jak od maminky a teplo jim nevadí, takže super.

194,76 km

5.43.59

33,33,7 km/h

4 l

2018 07 19

Velmi pomalu balím, není žádný spěch, trajekt odplouvá až večer. Do přístavu to mám asi 30 km, musím koupit nějaké jídlo, víno a lodní lístky, ale když odjedu po obědě, tak je vše v pohodě. Vše mám naloženo, jdu ještě do sprchy, je opět již velké horko a po poledni platím a odjíždím. Cesta je podle předpokladů v horku, ale po sprše jsem se rozloučil s německým sousedem s tím, že se večer uvidíme v přístavu a ihned jsem se rozjel, tak profukuje a jde to. Před Patrou potkávám krásný most z Peloponésu na pevninu. Zastavuji a dělám několik fotek. Dojíždím do Patry (azbukou píší Pátra, latinkou Patra a na mapě Patras, tak si vyber), jdu rovnou koupit lístky na loď a vracím se do města na jídlo, dávám poslední dobrou kupovanou kávu a kupuji jídlo na loď. Chleba, banány, redbull, vodu a víno. Po šesté se vracím do přístavu, v další kanceláři měním jízdenky za palubní lístky a máme čekat dále, po desáté nás pustí do prostoru přístavu. U lodi se setkáváme s párem ze Slovinska na velkém BMW, přijíždí nějaký hoch z Francie na skútru, vzadu malý box, na zádech batoh a mezi nohama obal s kytarou. Vyndavá kytaru a začne hrát, z lodi zatím vyjíždí nekonečně kamiónů. Naloďujeme se jako první, velké BMW, další rakušáci na podobných strojích, já s Luciferem a další. Uvážu Lucifera k zábradlí, beru přípravný batoh a tašku s jídlem a jedu výtahem nahoru. U recepce nás posílají po schodišti dál nahoru. V horním patře, v prostoru schodiště je již rozloženo několik ležení, tak si zabírám místo vedle německého kamaráda z kempu, pěkně v koutě u zamčených dveří. Rozbaluji ležení, kuchyň i jídelnu a už se hlásí Slovinci, jsou za těsně za rohem z druhé strany. 

45,16  km

1.40.03

27,56 km/h

2 l

2018 07 21

Loď odplouvá asi s hodinovým zpožděním. Dáváme si trochu vína a jdeme spát. Ráno, když jdu na toaletu, potkávám tam muže s dlouhými šedivými vlasy v copánku, který se tu umývá, dáváme se do řeči a říká, že je z Řecka. Je to klavírista a jede na koncert do Hamburku. Když je klavírista, nevozí si nástroj, tak proč by nemohl jet na motorce a další koncert ho čeká Belgii. Pobyt na této lodi je mnohem příjemnější než všechny kratší plavby, protože máme rozložené ležení a není s ním žádný problém. Druhý den se už všichni známe, tak se zdravíme a vzájemně potkáváme na palubě, plavba docela příjemně utíká přes to, že vpravo je voda, vlevo je voda, za námi je voda a i před lodí je vidět všude jen voda a voda, nikde není vidět pevnina. Ráno, když připlouváme k pevnině, tak je obloha kovově šedivá. Takže to vypadá, že každou chvíli začne pršet. Po připlutí se vzájemně loučíme a motorkáři na velkých

 

motorkách odjíždí s pokřikem Jawa Biker. Odjíždím do města poblíž Benátek, kde zastavuji a dávám si kafe a snídani. Dále pokračuji do Benátek, kde dělám fotky Lucifera a gondol. Místní policie pro moje focení v centru Benátek nemá ale vůbec žádné pochopení, napřed mě nevykazuje pryč, což respektuji, ale vzápětí mne odchytává další skupinka dvou policistů, které vede policistka, a to je problém. Zastavuje mne, vysílačkou volá posilu a několik desítek minut čekáme na další policisty. Přichází další

 

tři policisté, požadují moje a Luciferovi doklady a sepisují dlouhosáhlý protokol, pokuta je ve výši 25 až 500 Eur píší mi 50 euro a vrací doklady, protokol a složenku na poštu. Když mi vrátí všechny doklady, tak se mi policistka ptá, zda mám ty fotky. Dělám, že nerozumím a říkám: „S tebou? Já se nefotím s každým, já se fotím jen s hezkými ženami.“ Pět policistů se po sobě podívá a ona čílí, že jestli jsem přijel přes hlavní most pro pěší, tak zaplatím maximální pokutu a posílá dva policisty aby šli se mnou. Přicházíme k nádraží a já jdu po cestě kolem kolejí, oni že to nikam nevede a že tam počkají, možná jsou tam ještě teď. No, ale ona byla fakt škaredá, a oni si to asi taky mysleli a já jí to řekl do očí za 50 EUR. Odjíždím z Benátek do Lido Jesolo s tím, že když zaplatím policii, tak nebudu platit žádný kemp. Od oběda volám kamaráda Petra, že jsem na místě a že pojedu na motokárovou trať, kde tady končím. On říká, že je nedaleko, tak jedu k nim a zůstávám dva dny.

85,79 km

3.44.52

22,89 km/ h

0 l

 

2018 07 23

Přemisťuji se na motokárovou trať setkávám se kamarádem Bóďou, který Lucifera převeze přes Alpy až do Prahy. Tašky přendavám z Lucifera do dodávky, beru si malý batoh a jedu busem do Benátek a večer do Prahy.

2018 07 24

Ráno mi přichází foto, jak kamarádi u kterých jsem bydlel v Izmiru přejíždí z Budapešti do Prahy, tak jim píši kde jsou. Rychlá odpověď, právě dojeli do Prahy, odepisuji, že tam budu za dvě hodiny a domlouváme se na rychlé setkání na jedno ranní pivo na  hlavním nádraží. Když jsem byl v Turecku měli zájem o návštěvu Hřenska a okolí, tak domlouváme detaily zítřejšího výletu a já jedu domů.

2018 07 25 + 27

Středeční výlet do skal u Hřenska příroda krásná, ale ten gastronomický zážitek na Mezní Louce, kde je několik restaurací, je strašný, o cenách raději nemluvím a vrchol všeho byl, když chtěli cigarety, tak nás poslali do 8 km vzdáleného Hřenska. To jsem opravdu litoval, že jsem občanem této země. Páteční návštěva Kutné Hory vše napravila, krásné památky a super jídlo, klasické knedlo vepřo zelo za míň než polovinu cen jídla u Hřenska ve staré historické zájezdní restauraci, těsně vedle kostela Nebevzetí P. Marie. Představuji si, jak zde kdysi přepřahali koně.

2018 07 30

Všechno má svůj konec, tak přichází poslední kilometry domů. U Bóďi nakládám vše na Lucifera, moc mu děkuji a odjíždím. Dnešní poslední etapa začíná Na Balkáně. po cestě se stavuji v ADVENTURE MOTO. dávám kofolu povídám s Petrem a pak už jen kousek domů.

36,64 km

1.18.29

28.06 Km/h

0 l

2018 05 24

Vše je naloženo a brzy ráno vyrážím směr Turecko. Dnes plánuji dojet do Mutěnic k Mírovi na víno. Projíždím Neveklov jedu kolem Benešova, ve Vlašimi potkávám spousta dětí co jdou do školy a kolem desáté dojíždím na střed Česka. Dělám foto a pokračuji dál do Polné. Vyhlížím hospodu na oběd, ale nic mi nepadne do oka, tak plánuji zastavit ve Velkém Meziříčí. Jednou po cestě mi připadá, že Lucifer nějak nejede, problém je, že mi těžkne noha a já mu přibržďuji. Protočím pedály a zase frčí. Za Měřínem se mu opět moc nechce a je to z kopce, ale nebrzdím, tak mačkám spojku a okamžitě zhasne. Zastavuji u krajnice, na neutrál dojíždím na zastávku autobusu a nechám vychladnout. Je po výbrusu, ale má najeto asi 400 km tak je mi divné, proč by se přidřel. Po vychladnutí nejde motor protočit pedálem, tak vyndám svíčku, stříknu tam olej, řadím jedničku a hrkám mopedem dopředu a dozadu a píst se začíná pohybovat spíše na pohyb dozadu. Na druhé straně silnice nedaleko mne mě pozorují z dodávky, která patří k chlapíkům co malují pruhy na silnici. Náhle je dodávka vedle mne a řidič se ptá „Kam tě máme odvézt, ať tu nejsi na zastávce?“ To se běžně nestává, že někdo nabízí sám pomoc. Odpovídám, že kamarád má v Meziříčí prodejnu a servis motorek a je to asi 4 kilometry. Nakládají mě a odváží k Ivo Kaštanovi. Když mne vidí s helmou a venku dodávku, tak nevěřícně kouká. Vyndaváme Lucifera, děkuji za odvoz a na dílně sundavám válec, kroužky prasklé nejsou, válec také dobrý, tak měním kroužky, sestavuji motor, ale po nastartování to vše mlátí, tak říkáme dolní ložisko na ojnici. Když to bylo rozebrané, tak jsem za ní nevzal, holt každý dělá chyby a já jí přiznávám. Telefonem se spojuji s Milanem ze Stadion tuning a zamlouvám celou klikovku. Jen pro pořádek tahle klikovka byla z Ústí n. Labem, ještě než jsem začal spolupracovat s Milanem. Ivo mi nabízí, ať se vyspím v jeho firmě, což rád přijímám a telefonuji Martině, mojí dceři, ať zítra nejede na Moravu autobusem, ale mým autem a ať mě tu vyzvedne. Takže vlastně konec, ale vše vyřešeno a zařízeno. Večeřím pizzu a kofolu a Ivo mě zrazuje z cesty do Turecka, kde jsou celní potíže s motocykly a auty, tak mě trochu rozhodí, mám o čem přemýšlet. Říká, ať dám dvě skoby na zeď, tam pověsím Lucifera a chodím se tam kochat, že ujel již neskutečné cesty, jako asi žádný jiný a že v nejlepším se má přestat. No asi ví, o čem mluví, má zde vystavenou motorku, se kterou byl úspěšný na maratónu Paris – Dakar, kousek vedle má Hondu, se kterou drží světový rychlostní rekord na solné pláni v Americe. Večer mu říkám, že abych se tu nenudil, tak si rozeberu Lucifera, tak odpovídá dílnu tu máš, tak si dělej, co chceš, já zamykám a přijedu ráno. Druhý den se loučíme, já moc děkuji a on říká, to až budeme někdy v důchoďáku vyprávět, tak nám to stejně věřit nebudou.

Tak a to je v ten moment možná konec celé letošní cesty. Odvážíme Lucifera, přemýšlím co bude, no hlavu jak pátrací balón, nechce se mi to vše takhle vzdát. Lucifera opravím, to je jasné, ale cesta je otazník.

No a přesně po čtrnácti dnech vyrážím znovu a proto jsem psal restart protože opravdu byl. Že dojedu do Turecka, kde budu déle než tři týdny a najedu více než 1.000 km v teplotách 46°C a vrátím se domů bez poruchy, výměnu lanka spojky nepovažuji za poruchu, to jsem nepočítal ani ve snu. Nakupovat u Milana ve Stadion – tuning se určitě vyplatilo a jsem rád, že do toho se mnou šel, bylo to pro něj dost velké riziko, ale ví, co prodává, kdyby to nefungovalo, tak by asi přišel o nějaké zákazníky.

cca 227 km

x.xx.xx

xx,xx km/h

3 l

Hodnocení vybavení:

Čelovku FENIX od firmy ARIGA sro jsem používal nejen v kempech, ale při spaní v hamace jsem jí měl na krku, takže jsem mohl v případě potřeby z hamaky sledovat okolí, koupi doporučuji.

Nůž RUIKE od firmy ARIGA sro je nejen velmi příjemný do ruky, ale je nutno být opatrný, protože jeho čepel je velmi ostrá. Není problém krájet cokoli, včetně sušené šunky na tenké plátky, což se mi s žádným jiným nožem nedařilo, koupi doporučuji.

Bunda AIR´N´DRY od firmy M B W je do horka a pěkně profukuje. K bundě jsem dostal jako doplněk vrchní bundu do deště a to je katastrofa. V dešti je na nic, jet rychleji a ve větší zimě, tak nevím. Na mopedu a v teplém počasí a jen pár hodin jsem to vydržel. V žádném případě nekupovat!!!

Trika COOLMAX AIR od firmy SENSOR jsou do velkého horka ideální, nenosil jsem celou cestu nic jiného a když se ochladí tak jako další vrstvu oblékám DOUBLE FACE, které lze používat oboustranně s rozdílnou hřejivostí a fakt to funguje. Letos jsem používal i dva páry ponožek, které jsem střídal a také moc doporučuji.

Nepromokavé brašny ORTLIEB od firmy AZUB BIKE s.r.o se velmi jednoduše nasazují, přetahoval jsem je ještě kurtou, jednak se stáhnou k nosiči a nejdou rychle sundat (ukrást z nosiče). V dešti není žádný problém, vše je v suchu a ani prach se do brašen nedostal. Neměl jsem s nimi žádný problém doporučuji.

Jídla EXPRES MENU od firmy GOOD FOODS jsem vezl tři různé druhy po jednom kuse (bojuji s váhou a prostorem). Příprava je velmi jednoduchá a po delší době naše česká kuchyně přišla k chuti. Vzal bych si více, ale nepoberu, všem určitě doporučuji.

Díly na motor a podvozek Lucifera je od firmy STADION TUNING. Nebudu komentovat, celá cesta bez závady mluví za jejich kvalitu. V horku, v kopcích, v dešti nebyl žádný problém. Od doby, co tu vše kupuji, tak jezdím a neopravuji, což v minulosti při nákupu u ostatních prodejců bylo opakem.

Hamaka od firmy NATURA-NUOVA je naprosto úžasná věc na cestování postavená za minutu, složená za minutu. Nevadí terén, mokro, kameny, křoví, nevlezou tam hadi, myši, apod. a je zní vidět ven, to je super. V místech, kde nechcete stavět stan, tak tisíckrát lepší než spaní pod širákem. Kdo se v ní jednou vyspí, už ji nedá, koupi doporučuji.

Stan VEGA EXTREME v popisu stanu Populární expediční stan s velmi tuhou konstrukcí od firmy PINGUIN jsem používal již při loňské cestě. Na postaveném stanu praskla jedna tyč, asi pnutím materiálu, když je postaven na sluníčku, tak jde velmi špatně zapínat, povrchový materiál se smršťuje a vypadá, že prasknou švy. Firma Pinguin uznala reklamaci, ale jaké bylo mé překvapení, když vyměněná tyčka měla jinou barvu a protržená stanovina byla opravena záplatou a opět v jiném odstínu. Je to kosmetická záležitost, ale když dáte auto na záruční opravu a namontují na červené auto bílé dveře, tak je to funkční, ale nemá to logiku. Jen podotýkám, že se jedná o jeden z nejlepších a nejdražších typů stanu v této velikosti od Pinguinu, tak jak asi jsou kvalitní ty levné modely. Letos jsem vezl železnou kulatinu pro případ dalšího lomu jako výstuhu, což pro mne byla zátěž navíc. Při první cestě jsem chválil starý stan PINGUIN, byl vyroben v Česku, ale dnes je to velká firma a kvalita a serióznost šla pryč. V žádném případě nekupovat!!!

 

ZÁVĚR

Cestu jsem uskutečnil dle velmi volného plánu průběžně aktualizovaného. Plánoval jsem navštívit Turecko, kde jsem byl déle než tři týdny, navštívil mnoho zajímavých míst a najel více než 1.000 km. Při plánování jsem cestu zpět neřešil, ta vznikla až v Turecku, kde jsem zavrhl vrátit se podobnou trasou. Volba trajektů byla o přemístění domů. Když jsem jel v roce 2016 z Albánie domů přes Alpy, tak jsem Luciferovi slíbil, že přes Alpy už nepojede a sliby se mají plnit nejen o vánocích (Alpy musíme zdolávat přes průsmyky, na dálnici a do tunelů nemůžeme). Při pobytu v Turecku jsem hledal možnosti přepravy přes Alpy a souběžně jsem dostal zprávu, že kamarád Bóďa nabízí dopravu z Itálie domů. Nabídku jsem velmi uvítal s tím, že já pojedu napřed autobusem a potkám v Praze kamarády z Izmiru, kteří tam jedou na dovolenou a můžu je vzít u nás na výlety, které si již doma vyhlédli. Letošní cesta byla plánovaná na setkávání se s místními lidmi, což se splnilo a musím říct, že po celém Turecku, kde jsem byl jsou velice přátelští a snaží se pomoct. Určitě jsem neměl sebemenší pocit, že by se mi mělo něco stát nebo mi měl někdo něco udělat, spíše naopak. Nejhorší a nejnebezpečnější provoz byl v Bulharsku a pak v Itálii.

Informace o  této a dalších cestách na: www.starysedivypes.estranky.cz

Ujeté km celkem 3.440,16

Tankováno 80,2 l

Spotřeba 2,33 l/100 km

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.27
Známkováno: 37x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist