Tour de Alpské průsmyky

Po loňském velmi vydařeném úvodním výletu skrz střední a jižní Evropu jsem se rozhodl, že to bude každoroční tradice. Takže letos opět podobná trasa, kvalitní cesty, skvělé počasí a parádní zážitky.
Po dlouhém uvažování a koukání na videa jsem se rozhodl, že letošní výlet bude zaměřený na švýcarské průsmyky s hlavním cílem Grimsel pass. Samozřejmě po cestě nevynechám Itálii a Německo. V plánu bylo i Rakousko, no to nakonec nedopadlo.

Čtvrtek 18.8.2016

První den byl v plánu pouze přesun z Opavy do Brna a jelikož jsem opět vymýšlel blbosti, řekl jsem si, že nepojedu po dálnici, vždyť je to přeci nuda, říkali. Málokdy se stane, že uděláte blbé rozhodnutí už před tím, než někam vyjedete :). Po několika uzavírkách, které naznačily trend následujících dní, jsem to vzdal a hybaj na dálnici. Možná to bylo tím, že jsem od Brna byl kousek, ale byl jsem tam během mrknutí oka a bez nervů. Nervy mě chytly až v Brně. Teplota přes 30° a všude kolony jak sviňa. S nechápavým výrazem jsem se snažil prodrat mezi auty k cílovému místu. Naštěstí jsem nebyl sám a borci s mašinama, které měly zvuk jak vybuchující petardy v kanále, si uměly udělat místo, takže jsme pomalu projížděli. Dorazil jsem do cíle a čekalo mě uvítání v podobě obrovské pizzy, která mi zbyla tuším i na snídani..

Pátek 19.8.

Druhý den, přecpaný pizzou a nevyspalý, jelikož v bytě, kde jsem spal, běhal celou noc ježek a ten prevít dělal randál, že by zahnal i zloděje :). V plánu byla cesta z Brna do Kašperských hor skrz Bechyni a nějaké hrady, zámky a podobné fotograficky zajímavé místa. Noo jasné, že jsem stihl jen Veveří a i to jen přijet k bráně a pryč :). Aspoň jsem po cestě slyšel trénink na velkou cenu Brna a byla to rajská hudba. V půli cesty mi začaly vypínat budíky, až chcíply úplně a motorka s divným cukavým chováním taky. Pecka, říkám si, druhý den a jsem v zadeli. Odstavuju, sundávám sedadlo a odborně, s kladivem v ruce koukám, co bych mohl opravit :). Naštěstí to byl jen uvolnění drátek od baterky. S oprávněně hrdým pocitem odjíždím a až moc si užívám jízdu. V Bechyni, kam jsem jel za kamarádem, který tam je u ženistů, jsem byl s hodinovým zpožděním. Taky proto, že se mi vybila navigace a musel jsem do boje nasadit svou v telefonu, takzvanou zážitkovou. Málokdy dovede do cíle, ale vždy s ní zažiju to, o čem bych si s normální mohl jen zdát :). Jinak útvar v Bechyni je opravdu mimo civilizaci, pokud byste tam někdo náhodou chtěli jít a nejste samotáři, nejezděte tam. Je to les, les, potok, pole, les a pak díra v lese a ubytovna. Do nejbližší civilizace tak samo :). Chvíli posedím, provětrám zapařené nohy, o kterých až později, a skrz další milion uzavírek a nelogických objížděk jedu dál. Skrze jednu se naštěstí, díky pořekadlu "Líná huba, holé neštěstí", dostáváme rychle. Sesunul se svah na cestu a právě úsek uzavírali, tak několik aut a mě pustili přes kupu hlíny. S dvouhodinovým zpožděním jsem se dostal do Kašperských hor, cesta podobná jak do Bechyně, člověk si myslí, že je na konci světa a ono tam je takové malebné městečko. Dojel jsem na pokoj, vyvlekl kalhoty a mouchy co bzučely najednou ztichly.. Koukám a jsou po zemi ve smrtelné křeči.. Mohly za to kalhoty a neskutečný puch, jak jsem byl zapařený. Naprosto neprodyšné motokalhoty a hic jak sviňa je smrtelná kombinace, minimálně pro ty mouchy :)). Horší zpráva byla, že jsem si nevzal nic jiného, takže celá cesta bude asi bojová hra.. Dal jsem sprchu, super večeři a s kámošem jsem se vydal na zříceninu Kašperku. Dorazili jsme naprosto za tmy, takže jen otočka a zas dolů, krásných 10Km jen tak do kopce :). Ale jo, byl to fajn den.

Sobota 20.8.

Třetí den jsem neměl naplánován odjezd brzo ráno, takže zlehka probuzení do nádherného dne. Ty předešlé byly zamračené, no dnes bylo vymeteno a nádherně teplo. Vyjížděl jsem kolem 11 s cílem v Tagernsee. Každopádně horko mě překvapilo a v kalhotech bylo opět k nevydržení, nejen proto, že opět smrděly. Takže jsem se naštval a na hulváta, nebo spíš hlupáka se převlékl do kraťasů. Připadal jsem si jak strašný trouba a hlavně se bál do zatáček, co kdyby.. Po chvíli jsem se otrkal a už to neřešil. Na Německých hranicích ale toršku "zezimilo", takže šup zimní vložku z kalhot a jelo se víc než parádně :). Den to byl čistě přesouvací, takže 300Km v zimní vložce.

Dojel jsem do vesničky s názvem Seeglas u Tagernsee, no začlo pršet a nikde příznivé místo k přespání. Navlékl jsem teda rybářský nepromok a jel dál po cestě s tím, že to zapíchnu někde na příhodném místě. Asi po třiceti kilometrech míjím autobusovou budku a říkám si dost, lepší místo nenajdu, za stálého deště jsem rozbalil věci, oblečení dal sušit na motor a lehnul jsem na zem s nohama vyloženýma na motorce. (Projíždí polák a chvíli po něm i němec, vysvětlení dále..) Tak si ležím, naprostý relax a najednou u mě zastavuje motorkář. Napřed jsem myslel, že se chce taky schovat, no byl to Ital, kterého jen zajímalo, jestli nemám problém a je mi dobře, když mě tam tak viděl :)). Super chlapík, mířil do Ravensburgu a pak za známými do Francie. Tohle byl super zážitek a docela jsem se přestal bát. Kdyby se něco pokazilo, tak snad by se někdo podobný opět objevil :).

Neděle 21.8.

Čtvrtý den bylo probuzení dost mrzuté. Celou noc jsem snad nezavřel oči, jelikož byla budka tak blbě u cesty, že každé projíždějící auto svítilo světlama přímo na mě. Na to bych si i zvykl, ale začlo neskutečně pršet. Chvíli jsem si říkal, že na mě prší, ale pak jsem to zamítl. No jednoduše se mi nechtělo vstát a podívat se. Asi za hodinku ucítím mokro na nohách.. Samozřejmě, že na mě pršelo, navíc proud vody tekl přímo na spacák. Musel jsem se trošku evakuovat, přesunout pár věcí i sebe nějak jinak a pak už to šlo. Ráno jsem vyjížděl za deště a byl připraven se otočit, jelikož Alpy za deště budou na nic..

Potýkal jsem se s ním celý den, naštěstí jsem zatím neměl v plánu nic navštěvovat, cílem bylo pouhé přiblížení se co nejblíže Grimsel passu, což se povedlo na jedničku. Už bylo k večeru a já jel čím dál víc nahoru, takže jsem se opět spontánně rozhodl zastavit a někde přespat, jednalo se o vesničku Segnas, kterou jsem celou projížděl a hledal nejvhodnější místo. Nic, tak že oslovím místní, jenže nikdo doma. Zapíchl jsem to u jednoho baráku a počkal na příjezd domácích. S mou neschopnou němčinou jsem se s nimi dohodl, že přespím na jejich zahradě. Nakonec mi pán ukázal místo ve stodole, kam jsem se schoval a ještě, že tak. K večeru se přihnal neskutečný déšť a já byl rád, byť i za velmi studené místo pod střechou. Na ně budu dlouho vzpomínat a asi jim v příštích letech dovezu něco dobrého. :) Spaní pod Alpským ledovcem se nepoštěstí jen tak každý den.

Pondělí 22.8.

Pátý den Ráno bylo rychlé, protože jsem měl hlad, předešlý den bylo všude zavřeno, jak mají ve Švýcarsku/Německu ve zvyku :). Takže pobalit, rozloučit a hurá do obchodu. Na ceny jsem čuměl jak puk, nejlevnější malý jogurt za 24 korun? No co, hlad je sviňa, kupuju i celý chleba, nacpu to do sebe a hurá na okolní průsmyky. V plánu jich dnes bylo několik, Grimsel a Sanbernardino byly ty nejhlavnější. Pomalu, vyhlídkovou jízdou jsem se vydal nádhernou krajinou skrz Furkapass ke Grimselu. Jako na objednávku se zlepšilo i počasí, jakmile jsem dorazil k první horské cestě, ukázalo se sluníčko a super počasí včetně teplot mě neopustilo až do konce.. Systém přehrad v alpském průsmyku? To je něco extra, ohromen jsem pokračoval k Sanbernardinu, kde je opět dominantou jezero. Projel jsem si ho tam a zpět a zůstal čas pouze na cestu do italského Como, respektive až do Cantú. Našel jsem jeden z mála Lidlů, které měly otevřeno do devíti. Klasicky jsem si dal jogurt a nějaké housky a strachoval se o svou motorku, jelikož všude kolem byla banda přistěhovalých afričanů a nezdáli se být příliš milí. Takže jsem začal mít i pochybnosti o přespání jen tak někde v parku pod stromem. Objížděl jsem lidi, jenže nikdo nevěděl o někom se zahradou, nebo mě nechtěli nechat přespat na uzamykatelném plácku před barákem. Po cestě jsem si ale všiml zahrádky za panelákem.

Zastavil jsem a že se půjdu poptat, jenže paní, která koukala z balkónu, uměla snad všechny jazyky, krom angličtiny a já italsky uměl jen slovo pizza :). Nakonec jsme se rukama nohama domluvili, dokonce jsem po naznačení sprchy, jelikož po dvou dnech tzv. cigánská sprcha (deodorant) přestala fungovat, byl vpuštěn k nim domů, a během toho, co jsem se koupal mi paní připravila plný talíř špaget, najedlo by se z něj tak dvanáct vietnamců, a sklenici piva k tomu. Pivo jsem odmítl, ale špagety s chutí snědl. Jenže jsem si otevřel půllitrovou lahev pití a hned ztratil víčko. Byl jsem najezený až k prasknutí, tak co s tím, no nakonec jsem ji vypil a jediná starost byla, jak se nepoblít.

Samozřejmě, že jakmile jsem polkl poslední lok, víčko se našlo, na provaz toto :).. Měla dva kluky, chtěl jsem jim na kameře ukázat videa, ale byla vybitá, tak zkoukli aspoň fotky a já se šel uvelebit k motorce pod strom. Spalo se výborně, v noci mě vyrušila banda nějakých bezdomovců, tak jsem si chystal nůž, se kterým by ale zatočil i pomeranč, no šli dál.

Úterý 23.8.

Ráno bylo probuzení, jaké jsem nezažil. Paní donesla na tácu kakao a oplatky na snídani. Oplatky jsem opět odmítl, nechtěl jsem jí dělat škodu a abych ji nezdržoval v té zimě venku (byla docela nalehko) hrknul jsem to polovařící kakao do sebe. Jo, připomínku na to jsem měl ještě i doma, jelikož jsem si popálil jazyk, jak by to nedokázal ani hellrider.

Za odměnu jsem před odjezdem nechal kluky sednout na moto, jelikož o ní furt básnili, nebo jsem aspoň slyšel furt "moto, moto". Při balení věcí jsem si všiml, že jsem celou noc spal na mravenčí dálnici, takže vše, ale naprosto vše bylo plné mravenců.. Ti mě doprovázeli po celou cestu až domů. Dnešním dnem započal v mých věcech naprostý chaos. Do teď bylo vše pečlivě nabaleno a stačilo sáhnout, jenže asi mě ovládl cestovatelský duch a větší bordel jsem v životě neviděl. Blbé ponožky jsem hledal 20 minut :). Šestý den byl neskutečný, popisovat pocity nemá cenu, protože kdo si to nezkusí, neví. takže z Cantú zpět do Švýcarska a skrz Majola, St. moritz, Albula a Bernina pass až k Livignu.

Po cestě k Livignu mě trefila do čela vosa skrz otevřené plexi, zažil jsem šok a rychlosundávačku helmy, no naštěstí se mi chtěla jen podívat na výbavu a hned letěla dál. Tam jsem měl v plánu projet zpět do Švýcarska a za zbylé franky něco pokoupit. Plány mi pokazilo placení průjezdu tunelem, za který chtěli přes 12 franků, což se mi zdálo docela uhozené, tak naštvaný jsem se vracel zpět k budce s policajtem a chtěl se ho zeptat na nejlepší cestu, kudy to vzít kolem. Přijedu k budce a naznačuju, že se s ním chci bavit, on ale nasraně mává rukou, ať jedu pryč. Ještě jednou to teda zkouším. Možná si myslel, že naznačuju, že ho chci sníst, ale choval se jak bych ho vyrušil od hokeje a ještě nasraněji ukazuje, ať jedu někam. Tak jsem se vzal a s kroucením hlavy jel před budku a na zebře se tam otočil do protisměru. Vyletěl z budky a že mě chce zastavit, tak jsem ho počastoval nejpeprnějšími anglicko-českými výrazy a se vztyčeným prostředníčkem jel pryč. Čekal jsem, že na začátku Livigna na mě bude čekat hlídka, ale naštěstí nikdo nikde. Tak jsem nabral levný benzín a změnil plán. Otočil jsem to a vydal se směrem k Bormiu. Po cestě mi do boty vletěl nějaký zku*v, jelikož jsem většinu doby jel jen v kraťasech a boty měl jak naběradlo na hmyzáky. Naštěstí ho asi ochromil odér a raději sám odletěl, v příštích dnech už tolik štěstí nebude.. Snažil jsem se najít nějaké fajn místo k přespání, dokonce jsem zajel i do lesa, odkud mě ale vyhnali lesnící, tak jsem to v menších serpetinách rozbalil v jedné ze zatáček. Až na zvědavé kolemjdoucí (mimochodem také poláky v dodávce!) a v noci světla aut se spalo výborně. Noční výhled na Bormio byl třešnička na skvělém dni.

Středa 24.8.

Noc nebyla vůbec chladná a to jsem si říkal, že asi poprvé za těch pár dnů rozbalím stan. Naštěstí nic takového. Ráno jsem si přivstal, abych v pohodě a brzo dojel na Stelvio, kde už to z loňska znám jak své boty. Hezčí snídani jsem zažil jen jednou, ale to zůstane tajemstvím. Výhled, slunko pralo, takže jsem se oblekl pouze do kraťasů, i tričko bylo moc, v ruce jídlo a kochal jsem se výhledem. Poseděl jsem asi hodinku a půl a i když se mi nechtělo, musel jsem valit dál. Čekal mě totiž další tour de průsmyk den.. Ze Stelvia, kde jsem potkal koho jiného, než ty samé poláky a dodávku!, to byl přesun do Bolzana, kde jsem opět za neskutečného vedra nakoupil a tankoval. U Lidlu na parkovišti jsem byl jak atrakce. Motorka ověšená oblečením a já v trenclích žvýkám housku s pudingem a drobky hážu holubům :). Po malé zastávce přišlo to hlavní dne v podobě Sella, Pordoi a Falzarego pass. Po cestě jsem několikrát potkal poláky ve velké dodávce a němce v červeném Porsche, kteří mě snad pronásledovali, viděl jsem je už v Německu třetí den, dnes už potřetí a nebyl tomu konec, škoda, mohl jsem se s nimi dát aspoň do řeči..

Přes Cortinu d'Ampezzo jsem se přesouval už zmožený a výhledy si ani neužíval. Dojel jsem někam k Bullunu a parkování a vybírání místa ke spaní probíhalo ve spěchu, jelikož jsem jel trošinku rychleji a vydali se za mnou policisté projíždějící v protisměru. No naštěstí jim trvalo otočení, takže jsem za to vzal a s bobky u zadku se schoval na zastrčeném a zapomenutém parkovišti. Rozbalil spacák a okusujíc si nehty čekal, co bude. Naštěstí mě nenašli, tak jsem s úlevou usínal a promítal si v hlavě super výhledy dne.

Čtvrtek 25.8. + noc na 26.8.

I když na betoně, ale spalo se krásně, horší byla všudepřítomná rosa, takže všechno oblečení mokré, ale po pár kilometrech uschlo. I kdyby ne, tak hlavní cíl dne by způsobil to, že bych na cokoli jiného přestal myslet. Monte de Grappa byla správnou volbou. Přijížděl jsem tam v dopoledních hodinách a byla právě inverze. Představte si teda, jak na jedné straně vidíte všechny vrcholky Alp vystupující z mraků a na druhé straně jen bílé nic, skrz které jde mlhavě vidět až k moři. Tady se chci podívat ještě jednou a tentokrát v noci.. Ohromen jsem tu strávil asi dvě hodinky, jenže co čert nechtěl, už dva dny se mi tak nějak chtělo na záchod a vždy jsem to dokázal nějak zatlačit. Jenže teď už zbývalo opravdu jen tlačit.. takže jsem hledal záchod a byly tam, výborně. Vběhl jsem tam, sedám, ale papír nikde, obejdu všechny záchody, včetně dámských, ale po záchoďáku se slehla zem. Zkušeně si vzpomenu, že mám vlastně železnou zásobu v peněžence. Běžím pro ni a zase zpět, usedám a raději přerušuju akci a zkontroluju, jestli tam opravdu ten záchoďák mám.. Osvítil mě asi duch svatý, protože jsem tam nic neměl. Nasraný, ale i s úlevou, že jsem nemusel dál pokračovat se špinavou zadelí, jsem pokračoval dále. Opět zapracovaly kraťasy a boty jako naběráky hmyzáků a po výjezdu mi tam jeden vletěl, ale necítil jsem, že by tam byl, tak jsem pokračoval v jízdě. Během tří sekund mě ten prevít ale tak dohryzal na kotníku, že tak rychle jak já tehdy, by nezastavila na fleku ani Formule jedna. Bohužel jsem se o nohu nemohl opřít, byl v pravé a zároveň jsem musel vyklopi stojan levou, no jestli se někdo díval, většího poskakujícího šaška už neuvidí :). Neuběhla ani hodinka a co se zas nestalo, Italští hmyzáci jsou šmejdi a nemají rádi cizince.. Hic jak prase, tak jsem jel s otevřeným plexi a opět mě potkala včela, tentokrát bohužel neodletěla jako ve Švýcarsku, ale dala mi krásnou sadu přímo mezi oči. Tentokrát jsem zkušeně ani nesundával helmu a už mi to bylo nějak jedno, jako vůl jsem vymáčkl všechen jed z váčku a už nebylo co řešit. Další dny jsem byl jak klingon po plastice nosu :).

Po cestě jsem narazil na Miami Beach u Lago di Santa Maria, tak nebylo jiné možnosti, než si na tak slavnou pláž zajít. Hodinku jsem si zdřímnul, snědl další jogurt a rozhodl se, že domů do Opavy pojedu na jeden zátah. Navigace mi cestu počítala asi 20 minut. Když to konečně rozlouskla, vypadlo z ní přes 900Km a jelikož jsem nemohl v Rakousku na dálnice, neměl jsem dost Eur, bylo nutné trasu trochu upravit a hned z toho bylo krásných 960Km + asi 100Km, co jsem měl ten den už za sebou. Větší nálož jsem nikdy najednou nejel a nikdy už, alespoň na moto, nepojedu. Byl to masakr s neuvěřitelnou zimou, spoustou řidičských chyb, bolavou prdelí a zakončen mikrospánkem, kdy to byl spíš megaspánek. Měl jsem před sebou kamión asi 300 metrů, trošku jsem zavřel oči a byl předemnou takových 20m, depnul jsem na brzdy a tak tak ubrzdil. V ten moment, asi 3 ráno, jsem se rozhodl, že musím udělat pauzu, jinak to nejde.

Sice jsem běhal kolem motorky a dělal psíkusy, ale spát se mi stejně chtělo neuvěřitelně moc, zároveň už jsem nechtěl spát nikde venku, jelikož jsem měl opět naprosto zapařené nohy, byla kosa jak z praku a neměl jsem nic na převlečení, tak jsem jel. V 7:10 jsem dorazil domů, sesypal ze sebe všechno oblečení a naložil se do horké vany, kde jsem usnul. Probudila mě až ledová voda a bylo před desátou :). Každopádně už jsem byl doma a bylo mi všechno jedno.

Hodnocení výletu je opět, stejně jako loni naprosto pozitivní.. Nic se nepokazilo, vše dopadlo výborně, potkal jsem opět výborné lidi a snad to v podobném duchu bude pokračovat i další roky. Léto bez sólo dovči na motorce už si snad nedokážu představit :).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE