Přes Alpy do Švýcarska

Cesta tam – den první

Sraz máme v sobotu na benzínce u Rudné. Pro méně znalé místních poměrů upozorňuji, že jsou zde benzínky 2. Po několika kolečkách Hynek našel ztraceného syna a před obědem vyrážíme. Nuda do Plzně po dálnici, oběd před Folmavou. Je chladno, ale sucho. Tak rychle směr Cham, dolů na Straubing a dálnici k Landshutu. Zde chvíli po německu hledáme benzínku. Ta nám nebere karty, tak tam každej cvrnkneme za 10€. Začíná poprchat a tak poprvé navlíkáme slušivé nepromoky. Prší fest celou dálnici do Mníšku pod Alpou. Zde tankujeme plnou, po trošku bloudění nabíráme směr Ga-Pa. Stále v dešti stavíme před Ga  a rozhodujeme se bivakovat. Přímo na hlavní v Oberau před Garmischem (Ga z Ga-Pa) nacházíme apartmán, v rozumné ceně je sauna, vířivka, tak neodoláme. K večeři schweine haxen, no pohoda.
Nebe již tak dobré není, v dálce je Ga-Pa a nevíme, zda tam prší či sněží.

Máme ujeto 525 km, z toho asi 200 v dešti. Sušíme nepromoky. Moje nové rukavice se krásně roztáhly. Konzultujeme s meteorologem. Ten nás potěší – jak v té písničce. Zítra bude líp.

Cesta tam – den druhý

Ráno je pošmourno, ale po snídani se mraky jak zázrakem trhají a tak rychle do sedel. Ga-Pa v neděli ještě spí, Fernpass (1209 m) projedeme bez zastavení. V Pfundsu natankujeme a za sluníčka valíme k Reschenpassu (1508). To ještě netuším, že zde do týdne pojedu znovu. Zde se nám začne objevovat Stelvio (2757 m) a celé Ortzké Alpy v plné kráse. Cestou míjíme krásnou pevnost, ale není čas. Dolů do Spondidngu a hurá vpravo na Prad. Zde již tušíme, že v sobotu bylo hnusně a tak si většina motorkářů ze Stelvio International nechalo výjezd na neděli. Naštěstí jezdí ve skupinách a tak se docela ohleduplně potkáváme v tornante. Z Prada je jich 48, ale tentokrát to jde docela v pohodě.
Na Tibetu (kafe až na vrcholu) si dopřejeme vrcholové foto, fotíme se s lyžařem a celým mumrajem

Chystáme další plány. Mezičas je dobrý a Martin na slabším Banďourovi stíhá. Tak se nám moc spěchat nechce a rozhodujeme si trochu „přidat“.

Sjíždíme do Bormia a místo původního plánu směrem na Livigno zatáčíme do St. Cateriny. Zde se posilníme pizzou, a hurá kozí stezkou nahoru na Gaviu  (2621). Je to druhé nejvyšší místo naší cesty.

Sjezd je tak na vyhnutí 2 motorek

V Ponte di Legno projedeme nedělním tržištěm a přes Apricu (1172 m) dojíždíme v pohodě na hranice se Švýcarskem v Tiranu. Zde najdeme dobrý hotel přímo v centru (dvoulůžák za 60€) a tak jdeme po úspěšném dni na pivo. Nezůstalo u jednoho.

Všude je volné wifi a tak nahraji pár fotek na facebook, zaskypuji, prohlídneme si předpověď a den krásně končí. Najeto 327 krásných horských kilometrů.

Cesta tam – den třetí

Snídáme již v 7, potom vyrážíme za jasného dne a příjemného ranního počasí. Hranice jsou hned na konci města. Prvních pár kilometrů se silnice opravuje, potkáváme i náklaďáky. Nicméně stoupá se ze 450 m pěkně svižně. Brzy jsme na silnici sami a cestou nahoru potkáme jen 2 náklaďáky. Prostě moto ráj.

 Za sebou necháváme italské Alpy a nepřetržitě stoupáme přes 30 km až na Berninapass (2328). Silnice je průjezdná i pro TIRáky, takže je široká, jedeme svižně

 Dnešní první vrcholová fota si užíváme.

Cestou dolů potkáme speciální Bernina express – vlak, který spojuje Tirano s St. Moritzem. Sjezd je prvních 10 km táhlý a tak se dá jet rychle, ale jinak upozorňuji na švýcarskou přesnost při dodržování předpisů, a zejména rychlosti. V Pontresině se nám zdá zbytečné spěchat přes St. Moritz. Zatáčíme po hlavní doprava na La Punt a zde po necelých 15 km nahoru na Albulapass (2315 m). Tím přicházíme o Julierpass, ale zase téměř nemusíme po hlavní silnici. Ze začátku mne trochu vyděsí kozí stezka, co začíná přímo v údolí, ale druhá půlka kopce je krásně táhlá. Cestou dolů se opět setkáváme s opravou silnice – 50 metrů je úplně vybagrováno. Tak si dáváme malou terénní zkoušku. Sjezd přes Filisur a Tiefencastel do Thusisu je excelentní. Zde se dáváme vedle dálnice (známku nekupujeme) do Bonaduzu.

Ve městě se nedáme po hlavní 11, ale odpočíváme na místní a 20 km si prozatáčkujeme na úbočí Alp.

V Ilanz bohužel již na hlavní najet musíme. Až do Musteru se táhneme v koloně, chvíli s motorkáři, chvíli s kamiony. Na Oberalppass (2046 m) již jedeme opět skoro sami. S cyklisty a motorkáři.

Pass spojuje kantony Graubünden a Uri. V tomto centrálním Švýcarsku již víme, že cesta ven vede jen a jen přes hory. Sjíždíme krásným  úbočím do Andermattu (1441 m). Městem se protáhneme po uzoučkých uličkách a hurá k dalšímu cíli.
Furkapass (2431 m) je Mekkou švýcarských motorkářů. Ujíždím Hynkovi, abych ho vyfotil kousek pod vrcholem. Tomu to zase nedá, aby se zpět nepodíval z další vyhlídky. NA Furce se nasvačíme za drahé švýcarské ceny a sjíždíme jen kousek do Gletschu (1759 m) Na protějším kopci se již rýsuje krásný výhled na Grimselpass (2165). Kdo chce sledovat kantony, tak se z Valais dostáváme do kantonu Bern.  Nad námi se rýsuje několik čtyřtisícovek  jako Finsteraarhorn (4274 m) nebo Schreckhorn (4078 m), které musíme obkoužit cestou do údolí. Za nimi jsou již jen znamé Jungfrau, Mnich a Eiger a pak Interlaken. Sjezd vede okolo přehrad, točíme kolem homolí sněhu, ale čas nás začíná tlačit. Také se dostavuje únava. Takže jedeme bez fota. Sjezd až do Meiringenu je přes 50 km, však se také dostáváme pod 600 m. Míjíme dálnici a severně obkružujeme Brienzerské jezero, projíždíme Interlakenem k Thunerskému jezeru (kontrolní otázka: Jak vzniklo jméno Interlaken?). Ve Spiezu již bolí celé tělo, ale naštěstí odbočujeme na závěrečnou etapu.  Údolím řeky Simme dojíždíme v koloně do Reidenbachu. Zde naštěstí auta pokračují na Gstaad a Chȃteau d´Oex. My stoupáme vpravo na Jaunpass (1509 m). V Hynkovi buchnou saze a tak si zazávodí.

Dolů pak Bulle, v Oron natankujeme a po 10km jsme v cíli, kousek od Ženevského jezera na La Croix. Máme ujeto 434 km, celkem 1286 a přestávku si zasloužíme.

Další den Hynka protáhnu trochu po okolí, jet vojenským jeepem z roku 1966 je zážitek. Vinice nad jezerem skýtají krásné výhledy.

 Zdejší silnice místy připomínají sjezdovku, a tak mi nedá jednu fotku nepřidat. Přiznávám, že jsem zde byl autem, zadek odpočívá.

Další den prší, a proto Hynek s Martinem odjezd odkládají o den. Nicméně ve čtvrtek v  garáži zůstává moje motorka osamocena a na cestu zpět příští pondělí se vydám sám. Ještě přemlouvání příbuzných, ať zůstanu, ale ruce již svrbí takže v pondělí vyrazím na cestu k domovu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE