Italsko-švýcarské Aply

Uplynuly již 2 roky, co jsme plni dojmů jeli do Švýcarska, a tak opět vyrážíme. Jirka tradičně na svém Transaplu, já přidal na výkonu a pořídil si Bandita 1250S. Cílem je alespoň jednou v životě vidět Stelvio, a pak jihem Švýcarska a severem Itálie opět k Ženevskému jezeru.

Italsko-švýcarské Aply

Kapitoly článku

0.den

Potkáváme se u nás v Říčanech, a jelikož je pátek 13., tak hned před odjezdem nastávají komplikace. Cestou z práce mě chytá bouřka a zjišťuji, že můj nepromok je spíše promok. Když čekám na benzince, volá Jirka, že mu Gertruda (familární název jeho GPSky) nekomunikuje a nedobíjí se. Naštěstí GPS je vyřešena nákupem nového držáku v Touratechu.

1.den (606 km)

Brzký odjezd rušíme při pohledu na oblohu. Před devátou jen poprchá, a tak hurá do Vrbovky pro nový nepromok (a jak se bude hodit).. Pak nudná cesta Plzeň-Cham-Regensburg. Zde najíždíme na dálnici pro zrychlení a hurá do Mníšku pod Alpou a dále směrem na Ga-Pa. Nuda. Hezčí je úsek přes Fernpass do Imstu a dále do Pfundsu, kde se ubytováváme. Jirka po použití všech německých slovíček (cca 20) promluví v Gasthausu česky a, jejda, vedoucí je Češka. 2 pivka a uléháme, vždyť zítra nás čeká Stelvio. Prohlížíme ještě motorky a moje zadní Dunlopka vypadá nějak podezřele sjetá – asi jí neseděla vyšší rychlost na německé dálnici. No, vzorek ještě má tak se (zatím) nic neděje.

2.den (265 km)

Přes noc se přehnala pěkná bouřka, ale při výjezdu neprší. To začne až na benzince po 2 km. A tak za prvním tunelem poprvé navlékám 4dílnou sadu nepromoků. Na hranicích v sedle Reschenpass je z ničeho nic podezřelá zácpa. Sesuv půdy zavalil celou silnici. Asi 100metrový úsek se musí objet po kilometrové, řádně rozbahněné polňačce. Vzpomínám na moji téměř „sliku“ vzadu a chápu, proč se stává standardem cestovní enduro nejmenované mnichovské automobilky. Navíc si v nepromoku připadám jak ve skafandru. Ale zvládáme to, a navíc vylézá sluníčko, a tak pod Stelviem jde nepromok zpět do kufru. Od tornante 47 je silnice suchá, nicméně na Stelviu (2760m.n.m.) toho máme dost.
V dešti si to moc nedovedu představit. Také nás nepovzbudilo vidět, jak někdo pokládá motorku ve 2. zákrutě od vrchu při sjezdu. Sjezd na Bormio není tak náročný jako výjezdy z Prada. I za Bormiem v Passo Foscagno (2291 metrů) je krásně, a tak sjíždíme do Livigna na pizzu. Počasí se kazí, a proto nepromoky oblékáme hned na benzínce. Přes hranice na Berninapass (2328 metrů) jen poprchá, ale při sjezdu do St. Moritze již pekně leje. Malojapass projíždíme v dešti, a dokonce zastavujeme kvůli bouřce. Naštěstí je silnice nečesky kvalitní, dá se tedy jet dál. Blížíme se k Lagu di Como, ale do města Como již nedorážíme. Ubytováváme se ve městě Dongo, bereme zavděk krytou garáží, ať motorky trochu oschnou. Večer ještě proběhnou hromy a blesky a taktéž předpověď na zítra nevěstí nic dobrého. Náladu nám spravuje dobré italské víno.

3.den (364 km)

Měníme plány a místo na Gd. St. Bernard míříme k bližšímu a lehčímu Simplonpassu. Vyjíždíme již v 7, abychom se vyhnuli dopravní špičce při přechodu zpět do Švýcarska směrem na Lugano – Locarno. Zde za krásného počasí údolím Centovalli s řekou Melleza absolvujeme cca 1000 zatáček po okresních silnicích, jejichž kvalitu u nás ve Středočeském kraji, nazývaném taktéž *áthovo království, nepotkáš ani na hlavních tazích.
Před Domodossole to pálíme po široké cestě nahoru k Simplonu (2005 metrů), kde opět nasazujeme nepromoky. Moje Dunlopka je již na čele téměř bez vzorku. Naštěstí je sjezd dělaný pro komiony, takže jsem to nějak ustál. V Brigu hned na vjezdu je servis a tak pneu měním. Kvalitní Švýcarská práce něco stojí, ale nedá se nic dělat. Dál dojíždíme v pohodě kolem Ženevského jezera přes Montreux a Vevey. U Lausanne sundáváme nepromoky a těšíme se na oddychový den.

4. den (0 km)

Den věnujeme exkurzím po zdejších vinicích. Jirkovi jsem slíbil, že si je pěkně projdeme (viz foto), ale jsme spokojeni, že jsme trochu pomohli.
Jirkových více než 190 cm se při natahování sítí hodilo. Den zakončujeme u fondue a plánováním cesty zpět.

5. den (642 km)

Zvažujeme rychlejší cestu severem, anebo hezčí jihem přece jen přes Gd. St. Bernard. Předpověď je dobrá, tak již před osmou míjíme Montreux a Martigny a stoupáme ke Gd. St. Bernardu. V St. Pierre, což je poslední vesnice pod průsmykem, ukazuje teplota jen 10 °C. Míjíme tunel a stoupáme v nasluněném svahu až do průsmyku v 2469 metrech. Krásné počasí nás přímo vybízí ke kafíčku na zahrádce.
Dlouhý krásný sjezd do Aosty a přesun po dálnici Novara-Milano-Brescia-Trento. Projíždíme ucpané Cavalese a Predazzo a v údolí Fassa se ubytováváme. Toto údolí známe dobře z lyží.

6. den (423 km)

Opět si přivstaneme, jelikož nás dnes kromě krásných italských průsmyků čeká další meka motorkářů – Grossglockner. Prvně ale Passo Pordoi (2239 metrů ),
šup dolů do Arraby a nahoru Passo di Falzarego (2105 metrů). Zde se rozhodneme vyhnout Cortině d´Ampezzo a radši přes Passo di Valparola (2192 metrů) sjíždíme přes Alta Badiu do Brunecku a přes Toblach a Lienz se blížíme ke Grossglockenru. Zaplatíme obligátní taxu, vyfotíme několik stovek motorek na horním parkovišti.
Působí to mohutně, ale upřímě Gd. St. Bernard nebo Passo Pordoi na mě udělalo větší dojem. Za zmínku stojí průjezd 3 traktorů, což v 2505 metrech není úplně běžné. Sjiždíme k Zell am See, že přespíme někde před Salzburgem. Gertruda nás ale vede na St. Johann, Bischofschofen a Pass Gschutt. Krásná cesta kolem řeky plná zatáček a kvalitního asfaltu se snesitelným provozem nás dovede až k Ebensee za Bad Ischl. Zde naposledy nocujeme.

7.den (319 km)

Abychom se vyhnuli dálnici, zadáváme Getrudě nejkratší cestu do Budějovic. Ta nás chvílemi vede opravdu po pěšinkách, ale protáhne nás Linzem a přes Bad Leonfelden dojíždíme do Vyššího Brodu. Rozhodně příjemnější cesta než přes Freistadt a Dolní Dvořiště. Projedeme Budějkami a ve Veselí se rozdělujeme. Jirka míří na Moravu přes Jinřichův Hradec. Já pak přes Benešov domů.
Celkem 2619 km, při průměrné spotřebě 5.39 l/100 km na mém Banditu. Krásné. Vřele doporučuji jak Gd. St. Bernard, tak Dolomiti. Průsmyky mi nepřišly tak těžké jak Stelvio, které mi dalo opravdu zabrat, ale možná i hezčí než opěvovaný Grossglockner. Ale je to jen můj osobní názor. Dle mého motorkářů opět přibylo, překvapil mě počet velkoobjemových skůtrů (400 ccm a výše) a to, že skoro každá druhá motorka v průsmyku pochází z Mnichova. Na Grossglockneru jsme ale potkali i sympatickou dámu na Hayabusi, takže každý dle svého gusta.

Tomáš Křešťák
krestak@post.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 16x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist