Jak jsme málem nedojeli

1.den

Ráno jsme měli s Vojtou sraz v Rudný u pumpy a vyrazili jsme na cestu. V plánu bylo se vyhnout Mnichovu a pokud možno i dálnicím. Jeli jsme do Plzně pak na Českou Kubici a na Cham. Hned za hranicemi začalo pršet a to se během dne několikrát opakovalo.Mimo dálnice jsme dojeli do GaPa, kde jsme potkali debila v Octavii,který jel předemnou a byl asi nalitý. Škubal volantem,brzdil na poslední chvíli a čekal jsem,kdy to do někoho nabourá. K večeru jsme dojeli do vesnice Lahn,kousek za hranicema v Rakousku,kde jsme měli vyhlídnutý ubytování, kde jsem spal už minulý rok. Šli jsme na večeři, po večeři ješte koukli na zítřejší cestu a šli jsme spát. Paní domácí byla fajn a dala nám každýmu svůj pokoj.

2.den

Ráno po snídani jsme vyrazili na cestu. Popár kilometrech začalo pršet a tak jsme nasadili nepromoky a pokračovali jsme dál. Nepromoky jsme měli skoro celý den.

Dnes byla v plánu Silvretta. Tu chtěl jet hlavně Pavel,který zůstal doma. Mě moc nenadchla, ale možná to bylo tím deštěm a ještě občasnou mlhou. U pumpy mi upadla motorka. Chtěl jsem jí kousek odtlačit,abych nepřekážel. Myslel jsem,že tam mám stojánek,ale asi se zaklapl a já jí položil. Motorku jsme postavili a pokračovali dál. Večer jsme dorazili do Itálie do Trafoi, kde jsem měl vyhlídnutý další ubytování. Dostali jsme pokoj a objednali jsme si večeři u paní domácí. Vařila pouze pro ubytovaný,ale my jsme neměli ubytování zamluvený. Domácí to vyřešila a asi pokrátila porce ostatním. Večeře byla super. Za 15,-E čtyři chody. Večer jsme přemýšleli kam dál,protože zatím nám oba dny pršelo a my chtěli jet někam,kde už pršet nebube.

3.den

Ráno bylo hezký počasí a na netu jsme kontrolovali počasí ve Švýcarsku. Všude mělo být hezky a tak jsme vyrazili podle plánu do Švýcarska. Jeli jsme zpět kolem Resie a pak do Švýcarska. Svítilo sluníčko,krásná cesta a my si to konečně začali užívat. Jeli jsme přes Zernes a pak na Albulapass, který je nádherý a já byl rád,že jsme to neotočili ráno na jih a jeli dle plánu.Vyjeli jsme mimo dálnice na Tamins a po silnici č.19 pokračovali dál. Chvílemi byla cesta nudná,ale pak jsme najeli na Oberalpstrasse a začali jsme si užívat zatáček. Pak přišel Furkapass a za ním jsme odbočili na Grimselpass, na který jsem se těšil. Je super,spousta zatáček,stoupání a jezera.

Pak jsme pokračovali na Innertkirchen,který je hned pod passem,kde jsem měl opět vyhlídnutý ubytování.  Měli ale plno a ani v okolí jsem nic nenašel a tak jsme sedli na motorky a jeli jsme kousek zpátky,kde jsem viděl po cestě nějaký hotel. Tam volno měli. Zeptal jsem se,kde můžeme nechat motorky.Majitelka mi řekla,že máme zaparkovat za hotelem. Chtěl jsem přeparkovat motorku,ale nešla nastartovat. Vypadalo to na bateku. Zkoušel jsem to několikrát a přemýšlel jsem,co budu dělat. V tom vyšla z hotelu ona.Moje víla,která mi celý příští den pomáhala.

Jmenovala se Jana,byla ze Slovenska a zeptala se, jestli se tedy ubytujeme. Řekl jsem,že ano,ale že mám problém s motorkou a že je to asi špatná baterka. Za chvíli za námi přišla majitelka hotelu,že na netu našla tři servisy na motorky v okolí a že mi dá adresy. Pak přišla Jana a podávala mi klíče od jejího auta,že ať si zítra pro tu baterku dojedu. Byl jsem v šoku. Toto bych nikdy nečekal a hlavně ne ve Švýcarsku a od cizých lidí. Auto jsem odmítl,ale poprosil jsem Janu,jestli by se mnou zítra do toho servisu nezajela. Moje angličtina není zrovna super a tak by bylo fajn,kdyby mohla jet se mnou. Domluveno. Ráno v osm vyrážíme. 

Měl jsem neuvěřitelný štěstí,že se mi motorka rozbila zrovna tady. 

Krásný hotel a neuvěřitelně ochotný personál,který se mi snažil všelijak pomoci,aby mororka byla zase pojízdná.

To je personá hotelu,který mi se vším pomáhal.

Všem tento hotel doporučuju,protože je tady skvělý personál,hned za Grimselpassem a ani nemusíte nikam zajíždět do města. Ubytování stojí 65,-Fr a super tam vaří. Hotel Urweid , Grimselstrasse

4.den

Ráno jsem nemohl dospat. Vstával jsem v 6,00 . Šel jsem vyndat baterku z motorky, aby jsme se pak nezdržovali. Po sedmý jsme šli na snídani. S Janou jsem byl domluvený, že pojedeme brzy, aby jsme se brzy vrátili a Jana mohla jet na výlet do hor,který měla v plánu. V 8.00 jsme vyrazili do prvního servisu. Nebylo to daleko,ale baterku neměli. Tak jsme jeli do dalšího. Tam jí taky neměli,ale mechanik někam zavolal a řekl, že asi 5km odtud je další servis a tam tu baterku mají. Přijeli jsme tam a já poprosil mechanika,aby přeměřil baterku,jestli je opravdu špatná. Ochotný a příjemný majitel a mechanik v jedný osobě jí šel přeměřit a řekl,že baterka je OK. Problém tedy bude jinde! Domluvili jsme se,že motorku roztlačím a přijedu s ní sem do servisu. V 10.00 jsme přijeli na hotel,namontoval jsem baterku do motorky a zkusil ještě jednou nastartovat. Nenastartoval jsem a ještě se začalo kouřit i asi z elektriky. Roztlačovat se nic nebude a motorku musím dostat do servisu jinak! Mám povinný ručení s asistencí při poruše, kdy mi pojišťovna zaplatí odtah. Zavolal jsem do pojišťovny a slíbili mi,že mi za chvíli někdo zavolá. Řekl jsem jim,že servis mám domluvený a potřebuju tam jen odtáhnout. Řekli,že mě odtáhnou kam určí oni a musí to být autorizovaný servis Yamaha. Když ani po hodině nikdo nevolal,volal jsem do pojišťovny,co se děje. Slíbili,že se za chvíli někdo ozve. Za půl hodiny opravdu volal někdo ze Švýcarska.Řekl jsem mu,aby mluvil anglicky a domluvili jsme se,že za 40min. pro mě někdo přijede a odveze motorku. Nikdo nepřijel a po hodině mi volal další švýcar,že přijede za hodinu. Už jsem z toho byl nervozní. Za hodinu opravdu přijel chlápek s WV Tuareg a měl za sebou plato na tahání aut. Najel jsem na plato s motorkou a přikurtovali jsme jí. Doufal jsem,že jí do servisu dovezeme. Nakonec jsme jeli do servisu,který jsem měl domluvený a adresu jsem nahlásil pojišťovně,i když tvrdili,že mě odvezou jinam. Řidič byl fajn,mluvil anglicky a tak jsme se po cestě bavili. Nejdřív jel pomalu,jeli jsme přes nějaký malý passo a já doufaj,že motorka je dobře přikurtovaná a v zatáčkách nespadne. Pak na to šlápnul a jel svižně. Řidič řekl,že motorku ještě nikdy nevezl. Jana jela za námi autem,aby mě odvezla zpátky,kdybych tam motorku musel nechat a taky kvůli lepší domluvě v servisu. Nevěřil jsem,že motorku ještě dnes někdo opraví,ale pro jistotu jsem si k Janě do auta dal bundu i helmu. Kolem 16.00 jsme byli v servisu. Ani jsem nevěděl,že Vojta jel za námi na motorce. Mechanik a majitel v jedné osobě,starší pán,si hned vzal motorku na dílnu a začal hledat závadu. Proměřoval elektriku a nemohl na nic přijít. Pak připojil kabel k baterce a druhý konec k válci a motorka startovala. Někde byl přerušený kabel ke kostře. Problém nalezen! Chtěl vyměnit kabel ke kostře,ale musel kvůli tomu rozebrat půl motorky a nakonec zjistil,že se k němu stejně nedostane.

Nakonec vzal jiný kabel a ukostřil ho na válci. Jinak by oprava trvala mnohem dýl. Nemluvil anglicky a tak jsem byl rád,že tam se mnou byla Jana a všechno překládala. Mechanik byl fajn a neuvěřitelně ochotný,až mě to překvapovalo. Po necelých 2hod byla motorka zase složená a startovala. Oprava stála 80,-E . Naštěstí jsem si dal k Janě helmu a bundu a tak jsem sedl na motorku a jeli jsme na hotel. Mrzelo mě,že Jana se mnou trávila celý den místo výletu,ale řekla,že by si výlet ani neužila,kdyby věděla,že máme nějaký problém. Byla úžasná. Přijeli jsme na hotel a ze mě spadl stres. Chtěl jsem to s majitelkou hotelu a s Janou oslavit,jak se to všechno podařilo,ale žádnýho panáka si se mnou dát nechtěly. Nevěděl jsem,jak se Janě odvděčit za to,jak mi celý den pomáhala a peníze nechtěla. Nakonec jsme se domluvili,že až přijedu domů,pošlu jí balík se sladkostma,který jí tam scházely a měla na ně chuť.

5.den

Ráno jsme šli na snídani a doufali jsme,že už nás žádný problém nečeká. Po snídani jsme si dali ještě s Janou kafe,nikdo jiný v hotelu nebyl,ve středu měli zavřeno,rozloučili jsme se a vyrazili jsme na cestu do Itálie. Když jsme ujeli pár set metrů,tak jsem zjistil,že se mi asi sekl sytič. Volnoběh jsem měl kolem 3tis. otáček. Takže změna plánu a opět do servisu. Vím,většina z vás by si s tím poradila sama,ale nechtěl jsem se do ničeho pouště sám. Cestu do servisu jsem měl natrénovanou z minulýho dne a jen jsem doufal,že tam dojedu a nestane se nic jinýho,když má motor tak vysoký otáčky. Mimo obec to bylo fajn,měl jsem to jako tempomat. Do servisu jsme dojeli za chvíli,mechanik se na nás smál a vítal nás. Vysvětlil jsem mu,co mám za problém. Moc mi to nešlo. Německy moc neumím,Jana s námi nebyla a mechanik neuměl anglicky. Byl to zaseklý sytič a aby jsme se nezdržovali,mechanik ho zavřel šroubovákem,protože výměna bovdenu by trvala dlouho a řekl,ať ho nepoužívám a nebo ho zavřu zase šroubovákem. Ten chlap byl skvělej. Žádný peníze nechtěl,popřál nám hezkou cestu a my jsme vyrazili dál, směr Sustenpass. Je krásný a my si zase užívali zatáček. Kousek před vrcholem stála auta a nikdo nejel. Koukal jsme,co se stalo. Asi minutu před naším příjezdem se v zatáčce čelně srazily dvě motorky. Zrovna někdo zvedal motorkáře ze země. Byli OK ,ale potlučení. Motorky byly na sr...u. Vojta tam běžel jim pomoct s odklízením trosek a pak jsme pokračovali dál. Všichni,auta i motorky,jeli pak pomalu. Projeli jsme Susten a pak pokračovali na Chur a Davos a směr Itálie. Odbočili jsme na Umbrailpass. Ten jsem si chtěl projet a byl super. Pak jsme najeli na Stelvio a po sjetí Stelvia jsme jeli opět do Trafoi do penzionu Tuckett,kde jsme už spali. Paní domácí pro nás měla pokoj a i večeři o čtyřech chodech.

A naše dovolená pomalu končí. 

6.den

Tento den už nebyl ničím zajímavý. V Rakousku jsme najeli na dálnici a jeli domů. V 16,00hod po ujetí 650km jsem byl na chatě . Vojta to měl dál.

Už se těším na další výlet

Závěr :

Ve Švýcarsku jsem poznal úžasný lidi.Milí a ochotní pomoct člověku,když má problém. Pokud by jsi měl někdo problém s motorkou a byl jsi někde kolem Grimselpassu,tak ve Vonki-motors ve městečku Hofstetten B. Brienz ti určitě pomůžou.

A pokud budeš hledat ubytování,určitě jeď do hotelu Urweid. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE