Cesta skrz ALPY 2009

1.den Vysoké Mýto ( CZ ) => Jochberg ( A )

Konečně nastal ten očekávaný den a s Liborem jsme dali spicha u mé garáže. Start byl stanoven na sobotu 22.8.2009 v 8:00. Stejně jako loni předpověď počasí byla mizerná, neboť nás čekala oblačná obloha s 80% pravděpodobností dešťových srážek. Poslední rozloučení s maminou, našim rafanem a mohli jsme v klidu vyrazit.
Libor na stroji ( Yamaha FZS 600 Fazer ) a já ( Yamaha FJR 1300 ). Cestu jsme znali, protože byla stejná jako loni, ale přesto jsem ji dal do navigace už kvůli času příjezdu. Vše bylo v pohodě, dokud nezačali padat první kapky. Bylo to někde kolem Tábora a nezbývalo nic jiného, než natáhnout mokré hadry. Průměrná rychlost byla hned v háji a čas příjezdu na místo úplně někde jinde. No co se dá dělat, jediná útěcha byla předpověď na další dny, která zněla polojasno bez přeháněk. První zastávka byla poté na pumpě v Písku, neboť kapky se proměnili v trvalý déšť, což Libor už psychicky nevydržel a zastavil. Nejprve jsme doplnili naše žíznivé stroje a poté se věnovali sušení rukavic a Libor přemýšlel co s botama, neboť byly trošku mokré. Bylo kolem půl dvanácté, tak jsme zrovna pojedli a popili, chvilku ještě užívali teplo bufetu a hurá znovu do strojení. Libor vylepšil svoji obuv nepromokavou úpravou „ igelitky bílé barvy“ a mohli jsme vesele vyrazit ukrajovat další kilometry. Hurá na strojovny a už to mažeme směr Německo přes Passau, poté přes rakouskou hranici kolem Salzburgu přes Kitzbühel, až na místo určení do malého Gasthofu kousek za Jochbergem směrem na Mittersill. Déšť ubral trochu na intenzitě, ale padalo pořád až někde padesát kiláků před Salzburgem přestalo. Teplota se pohybovala totiž někde kolem 10°C a u Kitzbühelu začalo znovu pršet. Dorazili jsme něco před půl osmou na místo určení a musím říct za oba, že jsme byli šťastný jak blechy. Trochu jsem znejistěl, když jsem uviděl plné parkoviště před Hausem, neboť jsme neměli zamluvené ubytování a tak jsem hned mazal dovnitř se poptat, jak to vypadá. Paní domácí mě naštěstí poznala, neboť jsme tam loni byli ubytovaní celý týden a hned nás nalifrovala do pokojíčku. V klidu jsme vybalili, obložili radiátory, dali lehkou večeři, zašli na pivko, poté spršku a na kutě.

Najeto 604 km, počasí oblačné a deštivé 10-17°C, cena ubytování 30 € se snídaní

2. den Jochberg ( A ) => Samnaun ( CH )

Budíček v osm, počasí super, tak rychle na snídani a jdeme na to směr Švýcarsko. Nanosit kufry, pověsit na stroje a hurá řezat zákruty. Vyrazili jsme lehce po půl desáté, neboť Libor potřeboval ještě trochu dosušit boty. Trasa zněla směr Mittersill přes Krimml na Gerlospass. Tady zaplatíte pouhé 4 € a můžete pokračovat dál. Dorazili jsme do Gerlosu, kde jsme natankovali hned na první pumpě. Chvilku jsme poseděli, dali malé občerstvení a mohli jsme vyrazit.
Frčeli dále po B165 směr sever do Strass im Zillertal, dále po B171 skrz Innsbruck a za Haimingem to vzali na jih na Sölden. Počasí bylo nádherné a tak jsme se mohli konečně kochat a vychutnávat každý další kiláček. Asi 10 km před Söldnem je pěkný, celkem rychlý úsek klikatic a tak jsme za to trochu vzali. Moc pěkný, ale přišel hlad a na jednom malém odpočívadlu jsme to zapíchli u řeky a lehce poobědvali.
Libor využil zastávky i pro kvalitní ošetření svého řetězu. Místo lehkého oběda jsme se pěkně nacpali a ani se nám nechtělo moc strojit, neboť se udělalo pořádný vedro. Vesele jsme vyrazili kupředu a ukrajovali další krásné kilometry po super silnici.
Projeli jsme Söldnem a na konci městečka je nenápadná odbočka doprava značící zajímavé místo. Původně nebyla ani v plánu, ale zvědavost mi nedala a tak jsem odbočil. Dojeli jsme k závoře a tam zaplatili malý poplatek. Celkem to ještě šlo celých 5 €, ale pohled na krásné panorama stojí za to. Po pár metrech se opalovaly horské kozy uprostřed silnice a tak jsme konečně měli důvod vytáhnout foťáky a začít dokumentovat naši cestu. Sice s námi nechtěly moc kamarádit a k tomu všemu tam přijížděli rakouský policajti. Měli jsme motorky uprostřed silnice a tak jsme raději pokračovali směrem vzhůru, než si nás hoši podají a začnou prudit.Přijeli jsme na parkoviště těsně pod sjezdovku. Před námi skoro až na parkoviště se rozkládal nádherný ledovcový závoj.
Udělal jsem pár fotek a najednou koukám, Libor míří někam, kam se snad ani nemůže po takové asfaltce posypané jemným štěrkem. Pomalu jsem vyjel za ním a hle tunel dlouhý jak sviňa přímo rovně do kopce.
Dojeli jsme nahoru a otevřel se krásný výhled na vrchol Wildspitze ( 3768 m n.m. ).
Konečně jsem byl ve svém živlu, protože rád fotím zasněžené vrcholky Alp. Ostatní jsou vždy dosti nervózní, ale já tvrdím jedno, když už jsem tady, tak si to musím vyfotit. Udělali jsme si pár fotek a sjeli zase dolů.
Dalších pár fotek, trocha cukru ve formě čokolády a pomalu jsme sjeli dolů do Söldnu. Napojili se na hlavní silnici na B186 a pokračovali dál směrem na italskou hranici. Mažeme si to opět po krásně klikaté silnici a další závora. Opět jsme museli šáhnout do peněženek a už o něco hlouběji, stálo to celých 11 €. Pokračujeme dále a začínáme stoupat opět po krásné klikatici. Po chvíli jsme nahoře na prvním italském pasu Timmelsjoch ( 2509 m n.m. ).
Bylo něco kolem 17 hodiny a jak jinak, vytáhl jsem foťák a udělal pár fotek. Lehce jsme zavlažili hrdla a pokračovali dál, neboť jsme začali nabírat zpoždění oproti plánu. Přejeli jsme hranici a pokračovali po SS44 směr Merano. Počasí bylo super a tak jsme si užívali každou zatáčku. Projeli jsme Merano, dále po SS38 a kousek za Meranem jsme lehce natankovali, tak abychom v klidu dojeli do Samnaunu.
Před městečkem Prato Allo Stelvio jsme najeli na SS40 a jedeme stále po hlavní silnici. Projeli jsme pár pěkných zatáček, minuli jezero Lago di Resia a napojili se na B180. Kousek za Naudersem po levé straně jsme si všimli ve skále pěkné tvrze, ale pokračovali jsme dále, neboť se začalo pomalu stmívat. Projeli jsme dva tunely , přejeli řeku a dali se doleva směr Samnaun. Začínáme pomalu stoupat po klikatici a já se začínám rozhlížet po nějakém ubytování. Najednou si všímám u cesty tabule s nápisem Zimmer frei ab 26,50 €. Zastavujeme a jdu se zeptat, zda je opravdu volno. Volno je a tak se jdeme mrknout na pokoj. Domluvili jsme to, ale ještě pokračujeme dál na Samnaun. Po pár metrech přejíždíme hranici a po chvilce jsme tam. Zapíchli jsme to hned u první pumpy a natankovali naše stroje. Trochu jsme se prali s automatem a hledali někoho, kdo nám rozmění. Povedlo se a tak jsme mohli frčet zpět a v klidu se ubytovat. Dorazili jsme před Haus a bylo pět minut před jednadvacátou hodinou. Rychle nanosit kufry, malá sprška, něco na zub a hurá dolů na pivko. Dali jsme dvě, zaplatili nocleh a jdeme spát.

Najeto 451 km, počasí super 25°C, cena ubytování 26,50 € se snídaní

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE