Cesta skrz ALPY 2009

5. den Turtig ( CH ) => Chiavenna ( I )

Jsme v polovině týdne, půl osmá hlásá budíček a další den před námi. V klidu jsme si uvařili snídani a o půl deváté vyrazili novou trasou. Dali jsme se směrem na Fafleralp do Bernských Alp, protože nám to včera kvůli dešti nevyšlo. Nebe bylo polojasné a na místo jsme dorazili za tři čtvrtě hodiny. Přijeli jsme na velké parkoviště, kde jsme nafotili pár fotek. Za vrcholky, které jsme fotili se skrývá nejdelší ledovec Alp „ Aletsch Gletscher“ 23 km dlouhý. Mít víc času, tak sednu na lanovku a jedu se na něj podívat. No snad někdy jindy. Parkoviště je placené, neboť z tohoto místa vyráží mrak nadšenců zdolávat kopečky okolo. Jdu se domluvit do kasy a vysvětluji místnímu maníkovi, že jedeme za pár minutek dál, tak nás pustil bez placení.
Za deset minut nasedáme na stroje a vyrážíme směr Itálie. Jedeme zpátky na hlavní č.9, odbočujeme doleva směr Brig-Glis, jedeme dál po č.19 k další plánované zastávce na Furkapass ( 2431 m n.m ).
Ve čtvrt na jednu přijíždíme na místo určení. Během výjezdu po pěkně klikaté silnici dělám pár posledních fotek Bernských Alp. Díky místním klikatým silničkám začínám mít docela velký problém s přední gumou. Zadní jsem dával novou a přední měla dobrý 3 mm, tak jsem to uznal za OK. Nějak začíná mizet na bocích vzorek a začínám v zatáčkách cítit problémy. Hold budu muset dávat trochu pozor a tak doufám, že nebude pršet. Chvilku pobudeme nahoře, ještě pár fotek a vyrážíme. Naštěstí se počasí jeví dobře, tak jsem v klidu. Libor je v pohodě, neboť vyměnil před cestou obě gumy.
Jedeme dolů jak jinak než po klikatici. Přijíždíme do Hospentalu, kde odbočujeme vpravo na č.2 směr Airolo. Začíná se znatelně oteplovat, což je docela fajn. Zastavujeme kolem druhé něco málo pojíst a popít. Po chvíli pokračujeme dál, projíždíme městečko Bellizona, kde musíme dotankovat ( 1,103 €/l ) a poté se pomalu blížíme k italské hranici. Přijíždíme do Lugana a začíná se nám ukazovat jezero Lago di Lugano. Teplota stoupá a provoz taky. Začínají se tvořit kolony, my se začínáme vařit a to doslova. Máme na sobě termo a už se to nedá vydržet. Po chvilce začínám nadrzo předjíždět po vzoru italských motorkářů i když s těma našema kuframa to je docela problém. Jediné pozitivum je ohleduplnost ostatních řidičů sedících v autech, kteří jsou na to zvyklí. Chtěl bych to vidět u nás v Čechách, jak by se to líbilo našim řidičům. Hledám nějaké odpočívadlo, abychom si mohli trochu odložit. Provoz se stále zhoršuje a odpočívadlo žádný. Ventilátory začínají chladit naše stroje a teplo je čím dál horší. Projíždíme hranici a jsme v Itálii. Blížíme se pomalu k městečku Menaggio a ukazuje se ještě větší jezero Lago di Como. Trochu jsme zakufrovali a navigace mě tlačí stále na trajekt. Vytahuji mapu a hledám nějaký záchytný bod. Pokračujeme dál podél jezera a provoz ještě houstne. Konec v nedohlednu a tak aspoň rozepínám bundu a sundávám rukavice. Konečně přejíždíme most a na po pár metrech Libor odbočuje doprava na vytoužené odpočívadlo. Ve chvilce jsme ve slipech a vůbec nás to netankuje. Konečně se můžeme trochu ochladit. Přebytečné věci ládujeme do kufrů a pokračujeme dál. Hodina celkem pokročila, protože ta cesta kolem jezer byla šílená a trvala minimálně dvě a půl hodiny. Po čtvrt hodině pokračuje směr Chiavenna po SS36. Libor chtěl už konečně přespat taky v Itálii, tak musíme něco najít, než přejedeme hranice. Projíždíme ještě kolem jednoho jezera Lago di Mezzola a silnice je už naštěstí volná. Po 20 kilometrech projíždíme městečko Chiavenna, odbočujeme doprava a najíždíme na SS35. Začínám se rozhlížet po nějakém tom ubytování. Na výjezdu z města zastavujeme u docela fajnového hotelu a jdu se poptat. Volno je a cena 30 € za kus je docela OK. Zamluvili jsme to a ještě pokračujeme dál, neboť bylo nádherně a teprve půl osmé. Ujeli jsme asi 15 kiláčků a vlevo vidím malý Gasthof. Zastavujeme a jdeme to omrknout. Je to docela pěkná pizzerie i s ubytováním. Mají volno a tak jsme se rozhodli, že se vracet nebudeme a zůstáváme. Domluva je horší, ale nakonec pan domácí umí trochu německy a tak nám dokonce dal i motorky do jeho garáže a to vše za 28 € se snídaní . Zaparkovali jsme to přesně ve 20:05, sundáváme kufry a jdeme na pokoj. Všechno ze sebe sundáváme a začínáme rozvěšovat po pokoji naše propocené věci. Byl to docela nářez, tak dáváme sprchu a jdeme na pravou italskou pizzu a samozřejmě pivko. Musím za oba upřímně říct, že byla opravdu super a měli jsme ji problém sníst. Dali jsme dvě pivka a byli plní dojmů. Kolem desáté zaleháme.

Najeto 354 km, obloha polojasná až slunečná 18-26°C, cena ubytování 28 € se snídaní

6. den Dogana ( I ) => Passo di Valles ( I )

Budíme se v osm dle budíka, hned koukám z okna a bomba. Bylo úplně modré nebe a docela teplo. Hned je veseleji, malá hygiena, rychle zabalit a jdeme na snídani. Dnes si bereme o vrstvu méně, abychom nedopadli jako včera. Nanosit kufry a vyrážíme o půl desáté směr Švýcarsko. Ujeli jsme tak 200 metrů a už stojíme na švýcarské hranici. Vůbec jsme to totiž netušili. No nic, jedeme dál a první plánovaná zastávka je Malojapass ( 1815 m n.m ).
Je to kousek asi tak 21 kilometrů po silnici č.3. Za necelé půl hodiny jsme tam a cesta nahoru je parádní. Žádný provoz a 13 krásných vraceček před cílem bylo super. Dělám foto u značky a vracím se sto metrů na parkoviště. Libor už zaparkoval, tak to dávám vedle. Opět dělám pár fotek pro zdokumentování naší cesty a za čtvrt hodinky pokračujeme dál.
Jedeme směr Sankt Moritz, po pravé ruce máme první z jezer Lej da Segl a za pár metrů i druhé Lej da Silvaplana. V městečku Silvaplana se napojujeme na kruháku na silnici č.27 a míjíme ještě jedno jezero Lej da Champfer. Najíždíme na část úseku, který jsme již projížděli ale v opačném směru. Projíždíme Sankt Moritz a za pár kilometrů odbočujeme doprava na č.29 směr Berninapass ( 2330 m n.m ).
Ve čtvrt na dvanáct přijíždíme již ke známému železničnímu přejezdu a opět neodolám a musím zastavit. Znovu si fotím krásný pohled na Piz Bernina ( 4049 m n.m ), neboť je o něco lepší počasí, no prostě jsem neodolal.
Za pár minutek nasedáme opět na naše stroje a následuje krásný táhlý rychlý úsek až na samotný Pass. Jízda trvala asi deset minut, poté znovu zastavujeme a děláme další fotky.
Po chvilce pokračujeme dál a pomalu sjíždíme další pěkný úsek. Přijíždíme k odbočce na Livigno a nakonec odbočujeme. Přejíždíme švýcarské hranice, jedeme po úzké klikaté silnici asi deset kilometrů a poté přijíždíme na Forcola di Livigno ( 2315 m n.m ), kde jsou italské hranice. Malá kolona tak dvaceti aut nás zdržela asi pět minutek a pak už jen pět kiláčků a jsme v Livignu. Najíždíme k první pumpě a dotankujeme až po hrdla. Cena benzínu je tady opravdu super, ale to jsem již zmiňoval. Vyjíždíme od pumpy a na prvním kruháku koukám Libor nikde. Chvilku čekám a pak se vracím zpátky. Libor zrovna vyjíždí, tak to hned otáčím a jedu za ním. Něco ukazuje, ale nevím co se děje. Na prvním parkovišti zastavujeme a Libor mi říká, že se něco děje s jeho motorkou. Sundáváme věci, neboť je pěkné vedro a začínáme hledat závadu. Zeptal jsem se ho, co to dělá a nedělá. Říkal, že mu to na pumpě nechtělo nastartovat a taky to letí fest do otáček. Myslel si, že má seklé plynové lanko, nebo něco takového. Napadla mě jediná věc a říkám mu, co ten sytič, je takto úplně dole. A bylo opraveno. Asi za něj lehce chytil rukavicí na pumpě a nevšiml si toho. Musím říct, že jsem v první chvíli hned myslel na to, jak dostaneme motorku domů. Naštěstí je za minutku opraveno a můžeme v klidu pokračovat dál. Jedeme zpět směr Švýcarsko, projedeme oboje hranice a znovu se napojujeme na sjezd z Berninapassu. Tady se odpojujeme od trasy, kterou jsme přijížděli v opačném směru třetí den našeho putování a sjíždíme po klikatici již nepoznanou cestou směr Tirano. Ozývá se hlad a tak zastavujeme někde v polovině cesty na jednom z odpočívadel a něco pojíme z vlastních zásob. Dáme ještě pár minutek malou siestu po obědě a po chvilce frčíme dál. Po cestě míjíme další z jezer Lago di Poschiavo a po dalších kilometrech přejíždíme znovu hranice a jsme v Itálii. Přijíždíme do Tirana, odbočujeme doprava na SS38 a pokračujeme dál. Po pár kilometrech odbočujeme doleva na SP25 a za dalších pár kiláčků znovu doleva na SS39 směr Edolo. Po chvilce projíždíme městečko a odbočujeme vlevo na SS42 směr Cles. Pomalu se začínáme blížit do italských Dolomit, teplota stoupá a nálada je výborná. Po pár kilometrech začínáme pomalu stoupat a po chvilce přijíždíme na Passo del Tonale ( 1884 m n.m ). 
Je pár minut před 16 hodinou, tahám opět foťák z kufru a výjimečně dělám pouze jednu fotku u značky. Upřímně tady není nic tak extra zvláštního na focení, tak doplníme trochu energie a jedeme dál. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, tak se nemůžeme moc zdržovat. Po 50 kilometrech projíždíme Cles najíždíme na SS43 směr Trento. Přijíždíme k dálnici, kterou jsme měli podjet, odbočit na SS12 a pokračovat souběžně s dálnicí na sever. Místo toho mě navigace poslala někam jinam a tak jsme zakufrovali. Zastavujeme a koukáme do mapy kudy pokračovat. Zdrželi jsme se minimálně půl hodiny, ale nakonec jsme vyrazili správným směrem. Projíždíme Salorno, přes Egna do Montagna, kde odbočujeme doprava na SS48 směr Predazzo. Kolem 19 hodiny přijíždíme do městečka, dvakrát odbočujeme doprava a pokračujeme dále po SS50. Po chvilce přijíždíme na krásnou novou asfaltku točící se v lese a poté míjíme dalších z jezer Lago di Peneveggio. Libor nevydržel můj styl jízdy, vzal za to a byl najednou fuč. Navigace mi ukazuje, že za pár metrů musíme odbočit doleva, tak se snažím Libora dojet, aby odbočil správně. Troubím, blikám, ale klikatice byla nádherná a Libor to mazal dál směr Passo di Rollo, což bylo špatným směrem. Naštěstí si toho po chvíli všiml, tak jsme to otočili a vrátili se zpět. Napojili jsme se na takovou uzoučkou cestu SP81, ale byla taky pěkná. Pokračujeme dál a za chvilku jsme nahoře na Passo di Valles ( 2032 m n.m ).
Je přesně půl osmé a je pomalu čas se podívat po ubytování. Nejdříve to postavím ke značce a vytahuji foťák. Pár fotek pro zdokumentování a malé občerstvení. Nahoře je pěkný haus, tak jsem říkal Liborovi, že se schválně zeptám na ubytování. Počítal jsem s tím, že to bude pěkně drahé a budeme muset pokračovat dál. Opak byl pravdou. Volno bylo, cena za kus 29 € i se snídaní a pokoje parádní. Za chvilku už nosíme kufry na pokoj, parkujeme motorky a jdeme se ubytovat. Rychlou spršku, něco na zub a jdeme na pivko. Dali jsme dvě a pomalu mažeme spát.

Najeto 354 km, obloha polojasná až slunečná 20-25°C, cena ubytování 29 € se snídaní

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE