Na motorce kolem Evropy část III.

Německo

Brémy bylo první Německé město, které navštěvuji. Druhý největší Německý přístav, krásné náměstí s gotickou radnicí a majestátným dómem sv. Petra.

Hamburg

Mne přivítal uzavřeným centrem. Objel jsem zátaras po chodníku a na další křižovatce vjel policii do náruče. Chvilka smlouvání, pár set metrů dál už je ale definitivně konečná. Desítky, spíše stovky policistů a uvnitř kruhu nějaká demonstrace. Mladík s megafonem vykřikuje své protesty proti účasti Bundeswehru ve válečných konfliktech ve světě. Kromě křiku jsou ale všichni v pohodě.

Hamburg jsem moc chtěl vidět, už proto, že o něm pan Fischer často a pěkně mluvil. Je opravdu pěkný, demonstrace probíhala před radnicí ve starém městě a tak jsem poslouchal dnešek a rozhlížel se po historií staré 800 let. S Českou republikou je město spojené jednou ze dvou našich nejslavnějších řek. Nekončí tu ale žádný veletok, je to tu propletenec ramen a ramínek, díky kterým má Hamburg nejvíc mostů na světě - 2.428 !

Lübeck

Stojí tu největší cihlový kostel na světě. Jeho věže jsou vysoké 125 m. Dcera Přemysla Otakara I, princezna Margareta se tu vdávala za dánského krále Valdemara II. Krásná, slavná i známá je i městská brána. Jmenuje se Holštýnská a její obrázek zdobíval padesáti markovou bankovku.
Radnice, několik kostelů, bohaté historické domy v zachovalých ulicích i uličkách. Dost důvodů, pro které je město na seznamu UNESCO. Na severu Evropy jsem krásnější neviděl.

Groser Plöner See – 17. června / 13. 730 km

Na břehu jezera v NP trávím svoji druhou a poslední noc v Německu. Je krásný večer, takový byl i celý den. Barometr v hodinkách mi ale hlásí, že počasí nevydrží. Mám naštěstí nové nepromokavé návleky na boty. Ty, které jsem vyhodil, měly otevřenou patu a nešly přitáhnout k botě. Hrozný výrobek! Běhá tu zase spousta malých králíčku, jako v kempu v Amsterodamu.

Německo mýma očima – 2 dny / 700 km

Prožil jsem tu pouhé dva dny, Německo znám ale lépe, nežli jiné státy. Po pádu komunismu, jsem tu rok pracoval jako stavební dělník. Jediný Čech v německé firmě. Z toho, co jsem se tady o práci a životě vůbec dozvěděl, těžím dodnes.
Města a vesnice na severu, jsou pečlivě udržovaná, čistá a vyzdobená. Jako kdekoliv v této zemi. Přitom ale nejde přehlédnout, že převážně protestantský sever je jiný, nežli katolický jih. Jiní jsou i obyvatelé, vyšší a blonďatí, připomínají spíše Skandinávce.

Dánsko – 1 noc / 500 km

Dnešní Dánsko je více méně branou do Skandinávie. Za vlády dcery Krále Přemysla I Dagmar, bylo ale velmi mocné. Pod jeho korunu patřila i Anglie a Norsko. Královna Dagmar byla prý velmi krásná, laskavá a mezi lidmi velmi oblíbená. Zemřela při porodu druhého syna v roce 1212, dnes je pochována ve městě Ringsted. Pamětní deska u jejího hrobu je psána dánsky i česky.

Ribe

Nejstarší město byla moje první zastávka. Ribe bylo dlouhá léta sídlem Dánských králů. U trosek bývalého královského hradu je bronzová socha, právě královny Dagmar. Je tu i katedrála, nejstarší dánská hospoda a uličky středověkého města.

Billund – Legoland – 18. června / 14.113 km

Celodenní vstupenka pro dospělého stojí 39 Eur, nekup to. Co je totiž v Dánsku slavnějšího? Park je ohromný, plný atrakcí a restaurací, pro vzdálenější návštěvníky nabízí i ubytování. Rodiny s dětmi tu určitě vydrží celý den. Já jsem vypadl za půl hodiny, když se ale řekne Legoland, už vím, oč tu běží.

Švédsko

Amhult – 19. června / 14. 577 km

„Ráno, ještě v Dánsku v pohodě balím a dělám si kávu. Sotva dopiji, začíná pohroma, déšť a blesky. Strojím se na terase chatky a čekám, až alespoň blesky ustanou. Vyjíždím do deště, vynechávám Odensee a vlastně i Kodaň. Vynechávám také městečko Drago, odkud je prý Öresundský most, mezi Kodaní a Malmö, nejlépe vidět. Škoda. Most je asi 8 km dlouhý, před ním je čtyřkilometrový tunel. Za přejezd mostu platím 140 DK.
Malmö objíždím po obchvatu, chci navštívit Lund. Je tu největší Švédská universita ale hlavně údajně nejvýznamnější dóm ve Skandinávii Domkyrkan. Moc z něho ale nemám, stále lije. Teď je pro změnu krásný večer. Jsem na super místě v lese u jezera a je teplo“.
Večer je příjemný, navíc mám společnost. Dva mladí Švédové co si přijeli zarybařit. Sedíme u ohně, grilují ryby a při tom se i parádně opili. Ráno mne opět vzbudil déšť. Oblékl jsem jenom nepromoky a přeběhl do kuchyňky uvařit si kávu.
Byla tam právě uklizečka, když za ní přišel kolega, zaslechl jsem polštinu. Jsou z Katovic, pár let tam už jezdí vypomáhat přes sezónu. Déšť se zatím změnil v liják. Vyprosil jsem si velký igelitový pytel na odpadky, ve stanu do něho naházel strojení, boty, přilbu a pak se v suchu kuchyně nastrojil. Stan jsem balil v hrozném dešti, ustrojený a s přilbou na hlavě.

Campingkort – kempinková karta

Platí pro celou Skandinávii, je na ni sleva a vnutili mi ji asi za 20 Eur v kempu města Krokek. Moc se mi do té investice nechtělo. Je tam ale povinná, to jsem někde četl. Za celou cestu ji po mne chtěli možná dvakrát a to ještě více méně informativně.

Stokholm

Moc jsem se na toto město těšil. Leží na 14 ostrovech, široké bulváry světových metropolí nahradila modrá hladina kanálů. Ještě, že mne labyrintem mostů prováděla navigace. Tradičně mířím nejprve do starého města. Ve Stockholmu leží na ostrůvku Gamla Stan.
Zaparkoval jsem vedle Královského paláce. Má 608 sálů a je prý největší na světě. Prošel jsem se uličkami starého města, prohlédl si Nobelovo museum i radnici, kde se každoročně Nobelovy ceny udělují. Z její věže je nádherný pohled na město.
Když jsem se vrátil k motorce, hlídal mi ji nějaký cizí chlap. Byl to Rus, přijel lodí z Peterburgu a byl prvně v cizině. Fascinovalo ho asi patnáct nálepek cizích států na kufrech mé motorky. Byl zvědavý, jak se kde žije. Nakonec mi daroval samolepku – RUS – Byl asi rád, že chci navštívit Rusko i jeho rodné město.

Uppsala – 21. června / 15.313 km

Na nejstarší švédské univerzitě v Uppsale, pečlivě střeží jednu z nejcennějších světových památek písemnictví. Méně chvályhodné ale je, že se jedná o „Kodex Argentum“, ukradený nám Čechům, během třicetileté války. Pro ten jsem si ale nepřijel.
O Uppsale se tvrdí, že byla kolébkou švédské civilizace. Je zde královský zámek, nejstarší universita a také katedrála Domkyrkan. Se svými 118 metry je nejvyšší stavbou Skandinávie. Byli v ni křtěni, oddáváni i pochováváni švédští panovníci. Tu jsem chtěl určitě vidět.
Uppsala mne sice přivítala deštěm, ale takovým laskavým. A co víc, byly to poslední Skandinávské kapky.

Kemping v Norbergu

Tradičně stavím stan těsně u chatky se společnou kuchyní, prádelnou a terasou. Po dvou měsících sedím na židli a u stolu. Chvíli po mně přijel Jean Marie Brauer, o rok mladší francouzský cyklista je na cestě na Nordkap. Příjemný chlap a dobrý borec. Pochází od Nancy, má za sebou skoro 3 tisíce kilometrů a to je zhruba v polovině. Jedné cesty! Kam se na něj hrabu!!!

Švédsko mýma očima – 3 dny / 1.300 km

Do svého deníku si tady píši: „ Švédové jsou moc přátelští, rádi se dávají se mou do hovoru. Vesměs obdivují cestování po světě na motocyklu. Jsou tu super silnice a malý provoz. Benzinky většinou na karty, když prvně luštím postup při tankování, ochotně se mne ujímá místní skutrista. Většinou jedu lesem a kolem jezer. Sem tam stojí červeně natřené dřevěné domy. Švédsko mne baví!“

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE