Španělsko, Portugalsko a přes kopec domů.

Staré, známé přísloví říká, že příležitost dělá zloděje. Ale dá se říct, že příležitost dělá i cestovatele. Už pár let si nosím v hlavě myšlenku na cestu do Portugalska. Ano, ale není to výlet na víkend. Lehce jsem sledovala letenky, a tak když se mi podařilo koupit letenku za 20 euro na září do Malagy, nebylo co řešit. Podzimní cesta začíná nabírat nový směr. V červnu už velký výlet byl, tak jsem měla k dispozici kratší termín a to pouhých 12 dnů. Není to málo, ale na tyhle místa určitě taky ne dost. Oslovila jsem společnost MotogGbox s tím, že 23. září přiletím do Španělska. Jejich přístup perfektní, vše obratem domluveno, před cestou potvrzeno. Motorku jsem přivezla na svoz do Brna den před nakládkou.

Cílů, co vidět, bylo hromada. Jako třeba vyrazit na třídenní trek do pohoří Sierra Nevada, v Portugalsku vidět všechny UNESCO památky a taky cestou domů projet Pyreneje. No, krásné plány, ale všichni víme, jak je to v reálu těžké. Proto plán cesty mám v hlavě, a věřím v krásné počasí, které mi moji cestu povede k dokonalosti.

Den 1. 23. 9. 2022

Dnešní den začal vlastně už včera. Po krátkém, dvouhodinovém spánku vyrážím do Brna, kde mi chvíli po půlnoci odjíždí autobus přímo na letiště do Vídně. Odtud v 6 hod. ráno odlétám. Autobus jede na čas, a já okamžitě po nasednutí usínám a budím se až před letištěm. Tím, že veškeré věci jsem poslala s motorkou, letím jen s mini batůžkem. Na letišti vše proběhne hladce a jdu přímo k odletu. Dám ranní kafe a už zase spím, pro změnu v letadle. Cca po 3 hodinách letu jdeme na přistání. Na to, že v Brně byly pouhé 4°C, tady už je to jiná paráda a venku hlásí krásných 28°C. Na letišti si ještě dopřeji velkou snídani. Podle šipek najdu východ z letiště a beru první taxi. Za 15 minut jízdy a 20 euro parkujeme u servisu, kde se zrovna složila moje motorka. Tím, že je na místě kluk přímo z MotoGboxu, motorku dostanu během pár minut.

Dnešní den je jediný, kdy mám vyřešené bydlení. Chci navštívit stezku v kaňonu El Chorro Caminito del Rey. Vstupenku do kaňonu jsem kupovala online asi měsíc před cestou a na víkend už nebyl jediný volný termín. Proto jsem to riskla na dnešní odpoledne a věřila, že to zvládnu.

Na navigaci nastavím město Ardeles, kde mám zamluvený pokojíček na dnešní noc. Cca 50 km od Malagy. Cesta rychlá, mimo města, nádherné zatáčky a už se směji, v hlavě velmi rychle nastavuji mód dovolená. Parkuji v městečku na náměstí, kde jsou trhy. Super, hned nakoupím čerstvé ovoce, hodně vody a sjedu na okraj města k hotelu. Protože je opravdu teplý den, využiji čas, který mám, na návštěvu hotelového bazénu.

Užiji si osvěžení a risknu přejezd na lehko ve sportovním k restauraci El Kiosko, kde parkuji.  Zvládnu rychlé občerstvení a vyrážím svižnou chůzí ke vstupu do kaňonu. Na místo dorazím o půl hodiny dřív, ale čas na vstupence nikdo nekontroluje a můžu jít hned s první skupinou, co tu čeká. Každý dostane hygienickou, velmi slušivou síťku na hlavu a ochrannou přilbu. Vyráží nás celkem početná skupinka všech možných národností, ale velmi brzy začnou odpadat slabší kusy a po chvilce jsem na cestě sama.

Stezka Caminito del Rey, která vede podél skalního útesu, sice prověřila moji odvahu, ale odmění se úžasným zážitkem. Strmé kamenné stěny této přírodní rezervace uprostřed pohoří Malagy vyzařují charisma, kterému se těžko odolává. Výjimečnost si stezka zasloužila díky krajině, v níž je vybudována. Vede totiž z velké části nad hlubokým kaňonem Gaitanes Gorge. Asi jeden metr široký dřevěný chodník je zavěšený na kolmých stěnách soutěsky asi sto metrů nad protékající řekou Guadalhorce, Pokud se v soutěskách podíváte směrem nahoru, pravděpodobně uvidíte poletující supy, kteří hnízdí ve zdejších skalách.

Stezka je z bezpečnostních důvodů jednosměrná. Ale z cílového místa jezdí za dvě eura kyvadlový autobus směr parkoviště. Dám si výbornou domácí zmrzlinu, smočím nohy v přilehlém jezeře a vzhůru na bydlení. Ale protože slunce ještě vysoko, obšlápnu si městečko Ardeles. Pravdou je, že všechny cesty vedou do nebe a k místnímu hradu, ale bohužel v tuhle večerní hodinu je zavřeno. Tak nakoupím zásoby na dny další a už jen naplánovat zítřejší den.

Den 2. 24. 9. 2022

Ráno mě vytahuje slunce z postele. Dnešní den je v plánu pohoří Sierra Nevada. Zase ta ranní rutina. Pořádná snídaně, vše nanosit na moto a kolem 9. hod vyrážím. Vracím se k moři a jedu podél pobřeží. Teda nápad prokličkovat Malagu se nezdá jako dobrý plán, ale po půl hodině jízdy přes semafory, kruháče a zase semafory, jsem konečně z této pasti venku. V hlavě si zakážu: během výletu neprojíždět žádná velká města!! Je teplo, nebaví mě stát na semaforech, kde v podstatě není co hezkého vidět.

Dnešní první zastávku tak dělám až u města Nerja, kde chci vidět Aqueduct Eagle z 19. století. Byl postaven pod vedením místního stavitele Francisca Cantarera a skládá se ze čtyř nad sebou ležících cihlových arkád s 38 oblouky. Akvadukt se dodnes využívá pro zavlažování.  

Po krátké návštěvě pokračuji v cestě, tankuji plnou nádrž, kdoví jak to v horách mají a konečně začíná to opravdové svezení. Vnitrozemí nabízí široké cesty s minimálním provozem. Odbočím na Jete po A-4050. Směr Granada. Celá cesta z Granady je zážitek a budete hltat jak zatáčky, tak dechberoucí výhledy. Nad hlavou spoustu rogalistů a jak se zdá, testuje zde více automobilek nové prototypy aut zabalené v pruhovaných obalech. Cestou zastavuji pouze na fotky a užívám si ježdění. Nahoru jedu po A-395. Chtěla jsem navštívit Pico Veleta, ale v cestě mi stojí závora. Tak sjedu do jednoho z barů pod vrcholem a plánuji, co s dnešním odpolednem. Místo moc krásné, na výšlap jako dělané, ale beru rozum do hrsti a vím, že tolik času na radovánky zase nemám. Cestu zpět volím po A 4030 kolem jezera Embalse de Canales, kde zastavuji a fotím. Dále po silnici GR 3200.

Je pozdní odpoledne a já na navigaci nastavuji opět město Ardeles, kde jsem spala minulou noc. Hotel byl na klidném místě, za rozumný peníz, tak proč hledat něco jiného. Škoda, že jsem nevěděla ráno, kde skončím, mohla jsem vyrazit na lehko. Ale jak se říká, trénink dělá mistra a já si tak užiji cestu vnitrozemím. Při cestě zpět dotankuji, ať jsem na zítřejší den připravena.

Večer udělám lehký výšlap městem, doplním zásoby a naplánuji zítřejší den.

Den 3. 25. 9. 2022

Ráno vstanu na budík. Bude krásný den a v plánu zase ježdění a trochu té historie a přírodní krásy. Prý dej si do navigace trasu A 366 Coín - Yunquera - El Burgo - Ronda. Tak nastavuji navigaci a směji se doporučení, že pokud tu narazím na místní borce, rozhodně se nemám pokoušet o pokoření rychlostních limitů, kdo že vyjede ze zatáčky dřív. Vždyť takhle brzy po ránu nikde ani noha. Ale musím říct, že po pár kilometrech už si připadám jak na Manu v horách a už to lítá zleva zprava. Neskutečně zábavná trasa, kterou si zamilujete a projedete si ji určitě minimálně dvakrát. To je trasa, kde testují evropští novináři motocykly.

Před obědem přijíždím do Rondy. Ronda je město, kde se snoubí maurský styl s renesancí, obklopené horami Serranía de Ronda a kolébka moderní podoby býčích zápasů. Dopředu jsem si vybrala placené parkoviště kousek od centra. Cena 3 eura mi přijde slušná. Navíc si zde můžu schovat veškeré oblečení. Jako první jdu do býčí arény Plaza del Toros, která patří k nejstarším ve Španělsku. Prohlídka je moc hezká. Součástí je i muzeum. Po prohlídce sestoupím k symbolu města, kterým je klenutý most - Puente Nuevo, který spojuje novou moderní část města se starobylým centrem, a který překlenuje strmé vápencové stěny kaňonu Tajo. Ten je v některých místech až 130 m hluboký.
Most vysoký 98 metrů dříve sloužil jako městské vězení, naposledy plnil tento účel v době občanské války. Nádherné místo a nemůžu se nabažit. Tak tu sedím a zkrátka jsem. Po cestě zpět do města využiji služeb místní restaurace a dávám si výborné tříchodové menu. Ještě si znovu projdu centrum, dávám rychlou kávu a odpoledne vyrážím na další cíl dnešního dne.  

Vnitrozemím projíždím krásnou, zatáčkovitou silnicí do městečka Tarifa na pobřeží Costa de Luz, kde je nejjižnější bod pevninské Evropy. Tarifa je vzdálená pouhých 14 km od afrického pobřeží. Já mířím k místu, kde se potkává Atlantický oceán se Středozemním mořem. Motorku nechávám zaparkovanou u železné ryby a jdu si projít místní pláže a okolí. Po návratu k motorce potkávám motorkáře ze Švýcarska, který zítra přejíždí do Maroka. Lehce mě svým nápadem nahlodá, tak rychle zjišťuji podmínky pro vstup. No jasně, jsem na černé listině, a než si zařídím vše potřebné, raději svůj nápad obratem zamítnu. Přes Booking si jen rezervuji pokoj kousek od Gilbraltaru a přejíždím se západem slunce na bydlení. Pravdou je, že jsem chtěla spát přímo na britském území, ale ceny za přístřešek jsou nesmyslné. Večer už jen mrknu do mapy, kde zítra zaparkuji a jdu brzy spát.

Den 4. 26. 9. 2022

Dnešní ráno jdu do sedla s východem slunce. Mám to jen 19 km do cíle, ale hustota provozu je už tak brzy ráno nepříjemná. Pasová kontrola na hranicích proběhla bez problémů a po průjezdu už stojím na červenou. Za závorami lidé běžně čekají, až projede vlak. Na Gibraltaru je tomu tak, když zrovna letí letadlo. A i to mě přivítalo při vstupu na britské území.

Gibraltar, který leží na nejjižnějším výběžku Pyrenejského poloostrova, je zámořským územím Velké Británie. Můžete se tu svézt ikonickými červenými double-deckery a vyfotit se před červenou telefonní budkou, ale jezdí se tu, podobně jako ve zbytku Evropy, vpravo. Má rozlohu pouhých 6,7 km2 a na severu sousedí se Španělskem. Tomu všemu dominuje Gibraltarská skála. Celá krajina je okouzlující svou španělskou srdečností a anglickou zdvořilostí. Žije zde kolem stovky opic - makaků bezocasých, kteří jsou místními doslova uctíváni a mají neomezené možnosti. Místní legenda totiž praví, že Velká Británie bude muset navrátit Gibraltar Španělskému království záhy poté, co zemře poslední z opic.

Hned po příjezdu jedu na vybrané parkoviště. Ale navigace si se mnou dnes rozhodla pohrát a vzhledem ke stoupající teplotě motorku parkuji pod střechu do parkovacího domu hned vedle autobusového nádraží. Oblečení zamknu na motorku a jen na lehko vyrážím za zážitky. Koupím si za 2 eura jízdenku na autobus a jedu ke stanici lanovky. Tady si vystojím menší frontu u pokladny. Zpáteční jízdenka plus vstup do rezervace (bez které neuvidíte na skále skoro nic) je za 38 liber. Ale musím říct, že zážitek to byl krásný. Na vrcholu je restaurace s kavárnou, tak dám rychlé občerstvení a vyrazím na okruh. Opice jsou všude, je vtipný je pozorovat. Čekají na každou příležitost, jak okrást turistu. Do toho výhledy, co se neomrzí. Dále zde najdete různé vojenské pevnosti, bunkry, tunely a děla. Nahoře jsem strávila krásné 3 hodiny. Lanovka zpět jezdí každých 6 minut, tak jsem rychle zpět u zastávky a jedu okružní jízdou na Europa point, nejjižnější bod v Evropě. Na místě je maják, památník letecké havárie generála Sikorského, dělo velké ráže na obranu úžiny a mešita. Odtud se vrátím zpět do centra, které si projdu cestou k motorce, koupím pár nutných suvenýrů a tím Gibraltar opouštím.

Dnes se potřebuji dostat do blízkosti Jerezu, a tak na mapách objevím městečko Arcos. Cestu volím vnitrozemím a užiji si krásných 160 km po prázdných silnicích. Do ubytování přijíždím k večeru. Hotýlek je na okraji města, hned u velkého nákupního centra. Protože na pokoji mám lednici, první, co udělám, je velký nákup a lednici využiji do posledního místečka. V místním průvodci si přečtu, že město Arcos de la Frontera, patří mezi nejkrásnější nejen v Andalusii, ale v celém Španělsku. Proto nazuji pohodlnou obuv a jdu na rychlou procházku městem, dokud slunce svítí na cestu. Výhledy z terasy na vrcholu útesu v historickém centru města jsou úžasné. Staré město se tyčí na skalním útesu, kterému dominuje majestátní maurský hrad. Město shlíží do kaňonu řeky Guadalete, který jej obklopuje ze tří stran. Město bylo postaveno ve tvaru přírodního amfiteátru. Klikaté uličky, často sotva metr široké, jiné měnící se ve schodiště, silně připomínají arabskou minulost.

Večer padám únavou, v hlavě si přehraji zážitky dnešního dne a už jen najít parkování a trasu na další den.

Den 5. 27. 9. 2022

Tak jako každá druhá motorkářka, i já vyrostla u koní. A tak další z mých tajných snů je navštívit Královskou andaluskou jezdeckou školu, která je právě v Jerezu. Když jsem si zjišťovala informace před svou cestou, věděla jsem, že představení se konají jen 2x týdně. Tak jsem koupila vstupenku předem a cestu jsem přizpůsobila, aby to klaplo.

Ráno nikam nespěchám, mám to kousek a představení začíná v pravé poledne. Ale když už jsem v těchto místech, musím to vzít kolem Circuito Permanente de Jerez – okruhu v Jerezu a mrknout na sochu Ángela Nieta. Parkování jsem si našla kousek od školy u nákupního střediska. Den začnu v místní kavárně a v 10 hod přesně, kdy se otevírají brány Royal Andalusian School of Equestrian Art, jsem na místě. Areál jako takový je zasazen v krásném parku. Dopoledne probíhá každodenní trénink koní. Už tohle stálo za cenu vstupného. Každodenní příprava koní bylo velmi zajímavé zhlédnout. V poledne začíná představení. Vystoupení bylo vyprodané a věřím, že to byl zážitek i pro lidi, kteří s koňmi nemají nic společného. Když je po vystoupení, projdu si blízké okolí, ale vzhledem k velkým teplotách chci co nejrychleji z města pryč.

Dnes chci přejet co nejblíže k Portugalsku. Cíl pro dnešní den mám v městečku Lepe, 20 km od hranic. Po příjezdu na ubytování je pořád strašné teplo. Tak jen na lehko sedám na motorku a jedu se konečně vykoupat do oceánu. Ty vlny a mušle, všudypřítomní rackové……no užívám si jak malá holka a domů odjíždím se západem slunce. Ještě si cestou natankuji do plna, ať ráno nejsou prostoje a zjišťuji, kde v okolí najdu servis. Můj řetěz by si zasloužil lehké dotažení a raději se domluvím ze Španělem, protože s Portugalci ještě zkušenost nemám :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE