Španělsko na motorce 2022 + VIDEO (Málaga, Gibraltar, Tarifa, Sierra Nevada, Ronda)
Text: CryptoRider | Zveřejněno: 20.3.2023 | Zobrazeno: 16 611x
Kapitoly článku
10. DEN
Podle předpovědi měl být poslední hezký den, takže jsme se snažili co nejrychleji zabalit a vyrazit. O zpestření se nám postaraly balóny, které zrovna vzlétaly kousek od našeho ubytování.
Z Guadixu jsme vyrazili kus po dálnici podél Sierra Nevady směr Gérgal, tam jsme odbočili na A-1178. Zhruba v polovině cesty byl sjezd na observatoře Calar Alto, které se zabývají výzkumem struktury Galaxie, jsou ve výšce asi 2000 m. n. m. a ráno tam bylo asi 5 °C. Pokračovali jsme dál přes Bacares a po AL-3102, bylo nádherně, potkali jsme dokonce kamzíky. Z Alto Velefique nás pak čekalo 13 km neuvěřitelných zatáček. Sjeli jsme až k městečku Tabernas, kolem kterého se rozkládá stejnojmenná poušť. V okolí jsou 3 westernová městečka. My jsme se jeli podívat do Fort Bravo. Což o to, kulisy byly zajímavé, ale bylo jak po vymření. Možná to bylo tím, že bylo pondělí. V ceně vstupného (20€ za osobu) bylo i vystoupení, ale čekat v poušti dvě hodiny na představení, kde bychom byli asi jedinými diváky, se nám nechtělo, navíc co kdyby si snad chtěli vybírat dobrovolníky z publika...
Po svačině jsme si dali další porci zatáček, tentokrát na silnici A-3404 směrem na Ohanes a pokračovali jsme po ní až na druhou stranu kopce do města Abla. A protože Sierry Nevady ještě nebylo dost, vydali jsme se z La Calahorry po vyhlídkové silnici A-337. Pokud není sníh, je průjezdná na druhou stranu. Měli jsme štěstí, v pozdním odpoledni se po ní jelo krásně a byli jsme tam v podstatě sami. Pokračovali jsme pak ještě kus po spodní hranici pohoří, mezi jednotlivými vesnicemi vede další krásná silnice, jen je potřeba dávat pozor na volně se venčící psy. Ale zjistili jsme, že z téhle strany nejsou vůbec vidět ty zasněžené vrcholky, takže jsme se rozhodli vzít to ještě jednou na druhou stranu a pro velký úspěch jsme si dali ještě jednu noc v Guadixu. Sice to byl s těmi přejezdy trochu chaoz, ale dohromady to dalo nějakých 430 km, takže jsme si dali večer jedno pivo a šli jsme chrnět.
11. DEN
Ráno bylo asi 8°C a připravovali jsme se na to, že už bude hnusně. Plánovali jsme rychlou snídani, ale ta se kvůli nějakému školnímu výletu protáhla. Svačina s sebou už se asi nenosí. V půl 10 jsme konečně sedli na motorku směr Sorbas. V oblasti kolem Tabernas jsme si dali ještě kus šotoliny. Chvílema to bylo v pohodě, někde zas docela velké díry pro dva s naloženou motorkou. Při příjezdu do Sorbas jsme viděli ceduli na churros, takže už jsme se těšili, že to vyjde, ale bohužel. Churros byli v nabídce jen do 12 hodin a ve 12.15 už ani ťuk. Takže jsme rovnou pokračovali po silnici A1102 a pak A5103 do Mojácaru. Byla to hezká projížďka mezi kopci. V Mojácaru jsme to vzali po pobřeží do NP Cabo de Gata, ten se rozprostírá se na ploše 26 000 ha a v roce 1997 byl vyhlášen za biosférickou rezervaci UNESCO.
Všude kolem bylo plno sadů, ale byly zakryté docela ošklivými stany. Pěstují se tady například mandle, pomeranče, rajčata, melouny, ale nevypadá to moc hezky. V San Jose jsme chtěli projet šotolinu, která by měla vést přes celý park na druhou stranu, ale po pár kilometrech jsme narazili na bránu, takže jsme to museli otočit, ale alespoň jsme si udělali ještě zastávku na pláži Playa de Monsul.
Noc jsme strávili v Aguadulce. V menším apartmánovém hotelu jsme měli parkování v garáži a kousek od něj nám recepční doporučila parádní tapas bar Los Mariscos. Nabídka tapas byla jen ve španělštině, takže objednávání bylo stylem pokus omyl, ale všechno, co jsme měli bylo výborný a nacpali jsme se hezky na noc až k prasknutí.
12. DEN
Očekávaný déšť skutečně přišel, takže jsme ráno nespěchali a vyrazili do města na snídani. Konečně jsme našli churrerii a byli u ní včas, takže jsme tu španělskou specialitu konečně ochutnali. Smažené kousky těsta, které je podobné koblihovému, se dají namáčet do kávy nebo čokolády. Na zkoušku dobrý, ale snídat to každý den, bychom asi nezvládli.
Kolem 11 hodiny přestalo pršet tak jsme vyrazili směr Málaga přes Haza del Lino na Rubite po GR5206. Byla by to rozhodně krásná silnice plná zatáček a výhledu, ale v téhle části byla mlha, že nebylo vidět na krok. Aź ve chvíli kdy jsme začali sjíždět na Castell de Ferro, tak se vyčasilo. Všude kolem jsme viděli pěstírny, které dost hyzdí okolní krajinu. V Castellu jsme si nakoupili v místním marketu Día a udělali jsme si pauzu a piknik na pláži. Rozhodli jsme se, že podél pobřeží dojedeme až do Málagy a pak se uvidí. Cesta byla příjemná, i když chvílema byl docela provoz a popojíždění ve městech je na prd. Ubytování jsme nakonec zvolili znovu v Torremolinos, takže po okruhu Andalusií jsme se vrátili zpátky na začátek. Za celý den jsme nakonec nezmokli, což bylo super a večer jsme ještě na promenádě vyzkoušeli další tapas ve 100 Montaditos.
13. DEN
Další den jsme chtěli dopoledne strávit na pláži, ale na koupání to úplně nebylo, takže jsme chvíli relaxovali a kolem poledne jsme vyrazili na letiště udělat si PCR test. Šlo to i bez rezervace a čekali jsme sotva 5 min a za cenu 70€ za test si dala sestřička s výtěrem opravdu záležet. Odpoledne přišla bouřka, takže jsme zůstali na pokoji, ale za to jsme dostali bonusový den na výlet. Původně jsme měli dovézt motorku do DeMota v pátek dopoledne, ale dostali jsme zprávu od Pavla Eflera, že stačí až v sobotu, takže jsme si během volného odpoledne naplánovali ještě jeden výlet.
14. DEN
Hodně nás mrzelo, že na cestě do Rondy nám sněžilo a tu parádní silnici jsme si vůbec neužili. Takže jsme se rozhodli, dát si druhý pokus, protože podle předpovědi mělo být krásně. Ráno bylo slunečno a asi 10°C a po rychlé snídani na pumpě jsme vyrazili. Začátek trasy jsme měli trochu jiný, a to přes Cártámu, Pizarru a pak už jsme se napojili na známou A366 a byl to opravdu úplně jiný zážitek. Skvělý zatáčky, nádherný výhledy, prostě paráda. V Rondě bylo narváno, takže jsme si jen udělali pár fotek a pokračovali do NP Grazalema.
Nejprve jsme zamířili do Zahara de la Sierra, kde jsme si zastavili u jezera. Kdyby předchozí den nepršelo, tak bychom se asi dostali až k vodě, ale takhle jsme jen moc hezky zapadli do bahna, které se schovávalo pod suchou krustou. Takže místo koupačky v jezeře byla koupačka ve vlastním potu, než jsme se dostali zpátky na silnici. Ve městečku Zahara jsme si dali po vyčerpávajícím výkonu výbornou pizzu a pak jsme pokračovali po CA9104 do Grazalemy.
Tuhle parádní horskou silnici rozhodně doporučujeme, byla to pecka. Grazalemu, jedno z hezkých bílých městeček, jsme si projeli a pokračovali dál na El Bosque. V NP Grazalema totiž rostou korkové duby a nechtěli jsme odjet domů, aniž bychom aspoň jeden viděli. Docela dlouho jsme pátrali bez výsledku, naděje, že nás třeba nasměrují na pumpě, taky zhasla, protože informaci, že se v téhle oblasti korky vyskytují a že se jedná o velké stromy, jsme tak nějak už měli.
V městečku Ubrique jsme konečně jeden objevili. Pak už nám bylo jasné, jak přesně vypadá a dokázali jsme poznat i ty co nebyly ořezané. Na silnici A373 za Ubrique ale přišel průlom, najednou byly všude, a tak jsem si kousek kůry vzali domů jako suvenýr.
Když jsme dojeli do Cortes de la Frontera bylo už kolem 6 odpoledne, takže nejvyšší čas to otočit. Navigace nás poslala nejdřív po MA8401 na Rondu, takže jsme si tu krásnou silnici do Yunquery dali ještě jednou a pak jsme dali vypočítat nejrychlejší čas s tím, že kus pojedeme po dálnici.
Naše zákeřná navigace nám ale naplánovala ještě zpestření. Nejdřív to vypadlo jako hezká cesta lesem k nějaké hlavní silnici, za chvíli jsme ale zjistili, že s dojezdem 40 km nás poslala na offroad a tvářila se, že jedeme po asfaltce. Závěr dne byl docela napínavý, protože jsme vůbec nevěděli kudy jedeme, jak dlouho to bude trvat a jestli nám vydrží benzín. Asi po hodině jízdy jsme se dostali mezi pole a pak konečně do civilizace, a hlavně na benzínu. Takže náš plán, že se vrátíme nějak dřív a v klidu se sbalíme vůbec nevyšel. Dorazili jsme po 9 večer s motorkou celou od bahna. Takže nejdřív na myčku, pak na jídlo a nakonec balení. A aby toho nebylo málo, tak na pokoji vedle nás byla do rána párty.
15. DEN
Po pekelné noci jsme si ráno dobalili poslední věci a vyrazili do Málagy odevzdat motorku do DeMota, kde jsme se rychle převlékli, všechno, co jsme nepotřebovali jsme nabalili na motorku a vyrazili do centra města. Letadlo nám letělo až večer, takže jsme nakoupili suvenýry, dali si oběd, pozorovali papoušky a na chvíli si ještě půjčili koloběžky. Kolem 7 večer jsme vyrazili na letiště a asi ve 2 ráno jsme byli doma.
Dovolená ve Španělsku byla super, krásně jsme zahájili sezónu a určitě máme v plánu ještě nějakou další část téhle země.