Prodloužení léta ve Španělsku

Přepravy nabízí několik firem, já jsem využil služby MotoGbox z Budyně nad Ohří. Týden před odletem když jsem jim motorku dovezl, před hangárem proběhla jen lehká administrativa  a bylo hotovo. Zní to skutečně jednoduše, ale o pár dní později jsem na letišti potkal člověka který si tu teleportaci představoval ještě na vyšší úrovni. Jak jsem tam tak ráno chodil v moto bundě a s helmou v ruce, tak mě oslovil s dotazem jestli mám motorku jako spoluzavazadlo. Tak to jsem ho musel zklamat.
Kdybych měl na celou akci třeba měsíc jel bych  nejspíš po ose, ale pro týdenní výlet dva a půl tisíce km daleko je převoz výborná varianta.

Přiletěl jsem do Málagy v sobotu dopoledne, místo na vyzvednutí stroje je motoservis který už v tomto období roku nemá standardně otevřeno v sobotu, takže to musím stihnout na určený čas, což se díky taxiku povedlo. Když jsem o týden později putoval opačným směrem, tak jsem použil MHD se dvěma přestupy. To také nebyl žádný problém, jen se musí počítat s tím že ve Španělsku není angličtina až tak běžná, v tomto případě ani v jízdenkových automatech.

Málaga je přístav a poměrně velké město - něco přes 1/2 mil. obyvatel, v centru má příjemnou promenádu u moře a park, ale vyloženě kvůli pobytu se tam asi nejezdí.

Okružní trasa Andalusií kterou jsem si stáhl do navigace je z velké části po dálnicích, ale není problém si podle aktuální chuti zvolit cestu někde bokem, zabloudit se i bez navigace prakticky nedá. V kopcích je na krajinu nakonec pěkný pohled i z té dálnice.

Podle pobřeží na východ

Jedu z Málagy směrem na Almeria a cíl mám v městečku Cabo de Gata poblíž majáku na skalním ostrohu kde silnice končí. Na malých plážích cestou je vidět že už je po sezóně, ačkoliv teplota je stále nad 25°C. Zastavil jsem abych si vyfotil velký akvadukt přes údolí. Udělám jednu fotku, druhou a pořád se mi zdá že to fotím nějak nakřivo, až mi za chvíli došlo že to je sice nakřivo ale správně protože to je most pro vodu a ne pro lidi.

Do cíle přijíždím ještě včas abych si u majáku užil západ slunce. Cabo de Gata je letovisko hipíkovkého typu, žádné ohavnosti turistického průmyslu, pár dní bych tam klidně vydržel. Místní hospody jsou tak trochu kavárny. A to jak otevírací dobou, tak i sortimentem, kdy ráno nabízí i pečivo a přes den sendviče a jednodušší jídla.

Na sever do Jaén

Než jsem se vydal na cestu tak jsem namazal řetěz svou čínskou automatickou olejničkou. Nemám na motorce středový stojan a bez něj je mazání standardním sprejem na cestách dost složitá operace, tohle funguje uspokojivě už třetím rokem.

Cestou jsem si zajel do pěkně v kopci posazeného městečka Fiňana. Nějak jsem přitom přehlédl zákaz vjezdu motorek, ale jak jinak bych se na to náměstí s kostelem, hospodou a policejní stanicí dostal, že ano?

Posadil jsem se ven na zahrádce a kromě pití si objednal tapas kalamari. Jeden kalamar skončil pod stolem kvůli mé snaze chránit potravu před vosami. Tam se sousta hned ujal místní kocour který mi pak projevoval zvláštní přízeň. Tedy, čekal jestli nespadne ještě něco.

Ubytoval jsem se těsně vedle Jaén, v městečku Mancha Real. Je tu dost teplo, asi to tak má být když tu jsou všude olivové háje.
Navečer jsem se do Jaén zajel podívat, je to už docela velké město a tak jsem motorku nechal na kraji centra a šel si ho projít. Udělal jsem přitom školáckou chybu, že jsem si místo pořádně nezapamatoval a po setmění věci vnímáme trochu jinak. Naštěstí se ukázalo že jsem byl jen v ulici z druhé strany parku než kde jsem měl zaparkováno.

Stáčím se na západ do Cordóby

Ráno jsem objevil speciální kavárnu která se tady nazývá Churreria protože tam prodávají Churros, vyslovuje se čuros. To jsou takové smažené sladké tyčky - jakoby z palačinkového těsta, s kávou k snídani vynikající. V kavárně měly převahu dámy, ale bylo tam řevu jako večer v opravdový putyce, atmoška fakt výborná. Jistě k tomu přispívá, kromě místního temperamentu, také že namísto nějakých závěsů a čalounění mají všude na stěnách kachlíky.

V Mancha Real je většina ulic - spíš úzkých uliček, stejná a většinou platí přednost zprava. Což je dost otravné protože do těch křižovatek mezi domy nevidíte dokud tam nejste. Mimochodem, někde jsem četl že zprava to bylo stanovené když se ještě jezdilo vlevo a bylo tedy logické sledovat ten směr odkud mohlo přijít nebezpečí na bližší straně cesty, a pak že už to zůstalo.

Popojel jsem do městečka Forres, pak jsem pokračoval přes přírodní park Parque Natural de la Sierra de Andújar. Byly tam značky - dávat pozor na rysy, na jeleny a na cyklisty, ale nic z toho na mě nevyskočilo a tak jsem bez úhony před večerem přijel do Cordóby.

Celý den jsem se choval velmi mravně, ale musím se vám přiznat že na posledních metrech při cestě k hotelu jsem dělal hrozné věci. Navigace mě vedla v Cordóbě přímo přes památkovou zónu, ale co když tam někde bydlím, tak jsem asi taky autorizovaná osoba. Horší bylo, že kousek od cíle byla ulice najednou zavřená kvůli výkopu. Celý den bylo nad 30°C, v půl sedmé večer jsem už byl celkem unavený a tak představa, že se budu muset motat po objížďce centrem v cizím městě se mi vůbec nelíbila. Z dálky to navíc vypadalo pro motorku jako průjezdné. Tak jsem si to tam namířil abych vzápětí slyšel zlověstný rachot padající plastové zábrany. S kufry je člověk trochu širší, no. Dělám jakoby nic a plynule pokračuji dál. Zblízka už projetí taková paráda nebyla a zpátky by to taky moc nešlo, naštěstí to spravilo pár metrů po chodníku. Pak už jen stačilo vyjednat si asi 10 m nekonvenční průjezd plnou jednosměrkou, pomohlo heslo hotel. Tam jsem nakonec dostal pokoj jak z Tisíce a jedné noci. Jinak centrum Cordóby je velkolepé.

Dál do Sevilly

Po krátkém průjezdu zemědělskou krajinou, která se táhne většinou až k Seville, se na obzoru objevuje impozantní hrad Almodovar del Rio se stejnojmenným bílým městečkem pod ním. Některé rostliny voní dost divně, a jeden takový strom mají i na hradě. Zajel jsem si cestou do kopců, kde jsem viděl korkové duby a nějaké přehrady nebo rybníky.
Město Sevilla má krásné parky a rušné centrum, ohromný je Parque de María Luisa s vlastním náměstím.

Zpátky k pobřeží na jih

Při odjezdu ze Sevilly jsem chtěl vidět ještě ohromnou dřevěnou plastiku Las Settas která připomíná houbu, ale nakonec jsem to vzdal kvůli zácpám v centru a né zcela důvěryhodným pokynům své navigace. Krajina cestou do Jerez de la Frontera zajímavá není a tak jsem zůstal na dálnici. Jerez je historické město s určitou omšelostí, jako by to stále bylo místo na nějaké zapadlé hranici, jak říká jeho název . Celkově to tu má příjemnou atmosféru. V jedné typické španělské hospůdce-baru se mi podařilo objednat si výborný guláš metodou "chci to co má ten pán támhle".

Přes turistický magnet Ronda do Granady

Na snídani jsem šel do Churreria kterou jsem našel na Google Maps asi kilometr daleko od hotelu. Nebylo to úplně ono, vedli to tam Číňani a cestou zpátky trochu poprchalo. Drobné kapky ale nahusto, s odjezdem jsem tedy otálel v naději že se počasí zlepší. Ve chvíli kdy to naopak začalo být čím dál tím horší jsem nakonec v nepromoku vyrazil. Kousek za Jerez de la Frontera moje trasa vedla městečkem Arcos de la Frontera. Škoda, že se po malé přestávce zase silně rozpršelo, v tom mokru jsem neměl na oblázkové dlažby ve svažitém centru moc chuť. Natáhl jsem zase nepromok a jel dál. Jak jsem se vzdaloval od pobřeží, déšť postupně ustal a také krajina se stala zajímavější už kus před Ronda a dál až do Grenady.
Hory na obzoru a mezi poli dole pod nimi pěkná silnice, bohužel dost rušná. Ronda je hodně turistické místo a u hlavní atrakce - mostu přes údolíčko, je tak problém zastavit i s motorkou. Hned u mě byli policajti a hnali mě pryč. Nechali mě nakonec rychle cvak-cvak udělat pár fotek ale byla to taková turistika na asijský způsob. Objevil jsem cestičku dolů do údolí a tam už to bylo v klidu.
Do ubytování v obci těsně vedle Granady jsem přijel před setměním po asi 300 km, bylo to velmi romantické zařízení.

Sierra Nevada a Alhambra

K snídani na másle opečená houska a kafe s mlékem v místní hospůdce, tak má den začínat. Jedu na okruh do Sierra Nevada, cestou krásné výhledy a na vršku značeném 2.500 m n.m je takový vítr že je problém stát. Velké lyžařské středisko Sierra Nevada mimo sezonu působí opuštěně. Když sjíždím dolů tak se objevuje značka se slibným nápisem "Ruta montagna muy peligrosa". Za odměnu se dole dostávám do opravdu malebného údolí.

Po návratu z hor jsem jel do Alhambry, což je areál ležící nad městem a nachystaný na davy turistů. Pravda bylo už dost pozdě odpoledne, u vstupu jsem narazil na oznámení že lístky na dnešek jsou už vyprodané a na zítřek také. Slečna komunikátorka a hlídací pistolník byli neoblomní, jak se dalo čekat, a moje argumenty že to k nim mám daleko nezabíraly. Abych si aspoň popovídal, řekl jsem jim že pro ně mám radu, že na Machu Picchu by neměli problém mě pustit na vstupenku třeba s prosincovým datem. Na to se slečna ohradila že tady není Machu Picchu. Opáčil jsem že mě to tu připadá stejné a na takovou urážku už mi neřekla nic. Tak jsme si hezky popovídali. Obešel jsem to aspoň trochu zvenku. Granada má večer centrum plné lidí a barů, ale myslím že hlavně kvůli Alhambře a možná i díky blízkosti Sierra Nevada.

Už jsem chtěl jít večer domů, když jsem náhodou narazil na katolické procesí městem. Vepředu neslo asi 18 lidí sochu, vzadu hudba. Chodil jsem s nimi chvíli, bylo to impozantní přes všechnu staromódnost.

Opět návrat k pobřeží do Marbella

Z Granady do Marbella je to asi 200 km. Prvních 100 po dálnici, pak od Antequera po menších silnicích pěknou kopcovitou krajinou. Kousek za Antequera je naučné vlčí centrum, absolvoval jsem tam zajímavou prohlídku. Zvířata jsou ve velkých výbězích a záleží spíš na nich jestli si přijdou prohlédnout lidi.

Marbella je město s asi sto tisíci obyvatel, na pobřeží kousek na západ od Málagy. Má historické centrum, udržované pláže a také velké hotelové komplexy. Působí jako příjemné přímořské letovisko ale charkterem je úplně jiná než zapadákov Cabo de Gata o kterém jsem psal na začátku své cesty. Marbella je světáčtější, také do ní zainvestoval už v šedesátých letech španělský obchodník Prince Alfonso of Hohenlohe-Langenburg, aby z ní udělal letovisko pro náročné turisty.
V muzeu současného umění si můžete mimo jiné prohlédnout díla Picassa a Miró, a to dokonce zdarma. Na poslední chvíli jsem dal ještě koupání v moři a voda je na konci října na kraji pořád dost teplá a o kousek dál ještě snesitelná.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE