reline_unor



Cesta po Evropě 2018 s BMW 1200 GS

Cestování na motorce z ženského pohledu

Kapitoly článku

Den první:

Ráno si trochu přispíme, ale ne zas moc, ať vyjedeme ještě trochu v chládku... Pořádně posnídáme, protože musíme sníst všecko, co by se za 14 dní zkazilo  😀  a už vše mašlíme na motorku.

Je po 9 a už to pěkně peče.. Jsme propocení sotva dosedneme na motorku.. Říkám si, až se rozjedeme, tak to bude lepší.. Lepší to trochu bylo... Asi jako kdyby na vás foukal mega velkej teplej fén  😀 ale co bychom pro naši zálibu a lásku v cestování nevydrželi! První zastávku máme nečekaně už v Líšni. Myslela jsem, že se mi posr.... mobil, a tak jsme chtěli poprosit Jirku (švagra), jestli náhodnou nemá náhradní. Naštěstí sem si opravila ten svůj (jen se mi úplně ztmavil displej, takže jsem myslela, že nefunguje), ale Jirka nám aspoň půjčil velkou power banku, což se nám při kempování bude určitě hodit  😉 tak nakonec konečně vyrážíme směr Český Krumlov, můj sen, konečně ho uvidím  😊 Zastavujeme někde na pumpě, ani už nevím kde, ale pít se v tomto počasí musí! Teploměr ukazuje už jen furt přes 30 (i 35) a pod to neklesne za celou cestu.. Dáme si zmrzku a Marťu napadne, dát si každý jedno sluchátko a poslouchat rádio. Nápad to byl skvělý, a tak si jedeme a posloucháme a zpíváme s Impulsem jedna radost  😊 než se nám ztratí signál a nenaladíme už ani Český rozhlas...  😀

Cesta nám pěkně utíká, až na pár uzávěrek a objížděk na Telč. Kdybychom neměli motorku, tak tam jezdíme snad ještě teď.... Po bloumaní po vesnicích, kde se snad zastavil čas, kašlem na zákazy a jedeme po rozfrézované silnici, kde na nás koukají chlapi, co dělají asfalt, jak si to pěkně jedem v zákazu, ale nikdo to neřeší a my jsme nadšení, že si už dál nezajíždíme a v tom horku jsme zase konečně na správné cestě do Českého Krumlova. V Telči si děláme ještě pauzu na polívku a osvěžující birell a jedeme dál vstříc úmornému vedru!

Blížíme se ke Krumlovu a poprvé se objevuji mraky a v Krumlově už je úplně pod mrakem.. Uuuf.. Úleva, že už to konečně nepraží. Teď ještě, jak se dostat k našemu hotelu, který je v centru Krumlova a v pěší zóně.. Nicméně nám to nevadí a projíždíme mezi mraky turistů, co na nás překvapeně koukají a okukují naši naloženou motorku. Celá splavená jdu domluvit ubytování, vyložíme věci a musíme jet na parkoviště vzdálené tak půl kiláku od hotelu  😐  pak v tom moto oblečení zase zpátky do hotelu.. Dáme si spršku, což byl po celém dni naprosto úžasný pocit! A osvěžení razíme do centra Krumlova. A musím říct, že Krumlov je opravdu úchvatný!  😍

A teď, po večeři a procházkách po Krumlovu, sedíme u vltavského jezu a užíváme posezení u vychlazeného pivka s krásným výhledem, zaslouženého volna, štěstí a společné lásky. Co víc si na světě přát!

Už teď se těším, co nám přinese zítřek. 

 

Den druhý:

Teda musím vám říct, že Krumlov je nádherný, ale spát přímo v centru, kdy vám v noci chodí pod okny zástupy opilých a zpívajících turistů, je fakt pecka! Ale co, je vidět, že se aspoň dobře baví  😊  ale v 5 ráno už zavírám okno, abychom se aspoň trochu vyspali 😀

Budík mi zvoní v 7:40 a já v domnění, že se mi to snad jen zdá, ho vypínám. Bohužel nezdálo... Tak budím i Marťu, ať vyjedeme brzo. Posnídáme, dáme si kafíčko (který opravdu potřebujeme) a Marťa už jde pro motorku, abychom to zase všecko mohli naložit. Přijel před hotel, myslím ale, že už bez platného povolení k vjezdu, to je nám ale fuuuk, přece nebudeme platit další povolení, že jo!? 😀 

A už míříme směr Rakousko. Tentokrát už bez rádia, páč se nám nedaří nic naladit... Ale to nevadí, protože Jižní Čechy jsou překrásný a my se mužem v klidu kochat  😊 je tu krásně zeleno, na rozdíl od včerejší cesty, která připomínala jízdu snad někde po Kazachstánu, chudákům kravám se prášilo od tlamy, jak žvejkaly tu sluníčkem spálenou trávu.. Tady se to konečně zelená a i teplota je zatím příjemná. Za chvilku už jsme v Rakousku a jedeme směrem Linz, tam už to s tou teplotou a suchem bylo trochu horší.. Nevěděla sem, že si tu na polích pěstují pečenou kukuřici... 🤔  V úmorném vedru si nevšímáme, že nás navigace táhne na dálnici, takže okamžitě sjíždíme a pojedeme radši po vedlejších, snad nám domů v obálce nepřijde nějaké nepříjemné překvapení. Za chvilku si to rozmyslíme a zastavujeme na benzince, abychom si koupili známku, určitě se nám bude ještě hodit i jinde po cestě... Ale navigacka už nás jak na potvoru na dálnici nevede? Ale aspoň máme hezké selfičko s cedulí vesnice Au  😀

Po cestě do Německa si Marťa pro mě připravil krásné překvapení, koupání v moři, teda vlastně v jezeře Attersee, ale že to vypadalo, jako u Jadranu  😊  úžasné osvěžení v křišťálově modrém jezeru bylo parádní!!

Do té doby, než nám začalo bouřit nad hlavou.. Celou dobu na nás sluníčko peče a sotva se chceme osvěžit, tak se zatáhne a začne bouřit?! Ani teda nečekáme, až uschneme a rychle se soukáme do moto oblečení, a jedeme daleko od bouřky, naštěstí se zastavila o hory a my se mužem ještě pokochat krásným výhledem na jezero s výborným burgrem ze stánku Mei essen, kde paní připravuje zdravější verze burgrů i jiných jídel.

Za chvilku už projíždíme hranici a jsme v Německu  🙂 už nás ale pěkně bolí zadky.. Na ubytko to už je jen okolo 50 km, to už dáme, jak nic 🙂 Po cestě zjišťujeme, jak je to s výletem na Orlí hnízdo, kam se chystáme zítra ráno, a za chvilku jsme v pensionu. Hory a okolní příroda je neskutečná 😍 je to tu opravdu nádherný! Což se nedá moc říct o našem ubytování 😕 😆  borec, který si chlast určitě neodpírá, vezme Marťu do baráku, já čekám u motorky a hlídám věci.. Za chvilku se vrátí Marťa, ať se začnu dívat po dalším ubytování, že borec nemůže najít žádný klíče od pokoje, a že klíče odjeli na trip do Itálie, ale že to přece nevadí 😀 asi si myslí, že v dnešní době se přece nikdo nechce zamykat a chránit si věci asi nee? Za chvilku přijíždí auto s dalšími hosty, taky se chtějí ubytovat a nevěří tomu, co ten chlap jim říká.. Naštěstí se klíče záhadně objevily a my se mužem nastěhovat do pokoje. Jednu noc to přežijeme, není to zas až tak hrozný.. Jen jsme zvědaví na snídani, snad nám ji nebude chystat ten borec  🙊

Sedáme na motorku a jedem se někam nadlábnout, protože nám řekl, že tu blízko žádná restaurace není... A byla, nazpět do pensionu jsme to vzali jinou cestou a hle, asi tak 500 metrů od nás krásná restaurace  😀  njn.. Ale to už je nám jedno.. Padáme únavou, tak se rychle ospršíme a rychle na kutě. Na zítřek jsem mooooc zvědavá  😊

Den třetí:

V 6:25 vypínám budík.. To je síla! Ale konečně se spalo trochu líp, vzdoušek tu byl pěkně svěží a pod okny nám šuměl horský potůček.. Snídaně dokonce předčila mé očekávání, čekala jsem maximálně rohlík s máslem nebo nějakou 4 denní buchtu, ale pečivo bylo ještě teplé a výběr ze sýrů a salámu byl celkem pestrý  😊 dokonce nám borec přinesl i vařené vejce! Zaplatíme, nabalíme a hurá na Orlí hnízdo. Cesta je naprosto úchvatná.. Ranní sluníčko se opírá do hor, krásná horská řeka kolem cesty.. No kocháme se, jak to jen jde!  😍

Přijíždíme na parkoviště a rozhodneme se, že se prevlečeme do kraťasů a pohodlnějších bot, nechce se nám trávit víc času, než je nezbytně nutné, v moto oblečení. Řeknu vám, že je to oříšek všechny ty hadry a boty nacpat do mikro kufrů, kam se vleze jen pár kousků oblečení, ale po cca půl hodince se nám to podariiiii! Všichni, co přijeli po nás, jsou už myslím na cestě na hnízdo. A to jsem ještě zjistila, že nemám mobil.. Kde sakra je? Marťa už to radši nekomentuje, chudák malý.. Musím zas vše vyložit a prohledat si věci, byl v kalhotách, tak zas vše nacpu zpátky a mužem vyrazit! Po cestě zjistím, že mi chybí ještě jelení lůj.. Kdo mě zná, ví, že bez něj se nikam nehnu.. Ale jsem radši potichu a doufám, že to nějak prežiju.  😀  Samozřejmě mám pocit, že ho potřebuji už teď..

Kupujeme lístky a za chvilku jedem busem na horu. Krásné výhledy jsou všude kolem nás. Na hnízdo se dostaneme 124 metrovým výtahem. Za necelých 15 vteřin jsme nahoře. A tady je to jedním slovem opravdová nádhera! Ten dacan si to uměl zařídit... Jsme šťastní, že jsme se převlíkli, protože jdeme kousek dál do hor po skalách, kde není tolik lidí. A tady si sedneme a užíváme si úplného ticha a neskutečné krásy kolem nás  😍

Dvě a půl hoďky uteče jak voda a už jedeme dolů. Konečně, už budu mít svůj lůj, na který jsem si vlastně ani nevzpomněla  😉  převlíkáme se a už nám to zase pěkně peče, odjíždíme tak v 1 a teploměr ukazuje 34 stupňů.. Uuff.. Za půl hoďky jsme už zase v Rakousku a cesta utíká jedna dvě.. Jedeme krásným údolím, které lemují obrovské a úchvatné hory.

Za chvilku se už fakt pečem, tak zastavujeme na benzince doplnit tekutiny, Marťu pošlu pro zmrzku a on přijde s klobáskama.. Prej tam bylo uzenářství a neodolal té vůni... tak to dopadá, když pošlete chlapa pro sladký  😀  ale musím říct, že klobáska stojí fakt za to! Sedáme a vyrážíme směr Zell am See, kde se snad osvěžíme v jezeře. Jedem se ale nejdřív ubytovat. Po zácpách přes celé město konečně přijíždíme k našemu pensionu Milan, kde nás přivítá milý pán, který na nás promluví slovensky  😊  zavede nás na pokoj a zeptá se, jestli budeme chtít večeři, tak s radostí říkáme ze jasně, a když se dozvíme, že bude segedin, tak oba tak zajásáme až nám pán řekne, že jsme zlatí...  😊  Ani se nevybalujeme a rovnou jedeme k jezeru. Voda je trošku studenější, ale mě to neva, je to super osvěžení po celém dni pocení  🙂

Dáme si zmrzku (konecneeee  😆) a já si stihnu ještě o půl 5 spálit ramínka.. Třeba aspoň nepřijedu úplně bílá  😊 už se nemůžu dočkat večeře, ani jsme nestihli dneska poobedvati... Vracíme se na pension, dáme si spršku a hurá na večeřiiii! Donesli nám i polívku a musím říct, že jsem dlouho lepší nejedla... Dáme si každý plný talíř a jednou si i přidáme.. Za chvilku nám přinesli segedin a ten byl snad ještě lepší! Stěží se vykoulím ven, kde si ještě chvilku posedíme s dalšíma Čechama a Slovákama a kecáme a kecáme a najednou přijedou další dva Češi na staré Jawě a na skútru ČZ (praseti). Takže máme o téma postaráno  😊 

Milujeme cestování a milujeme poznávání nových lidí, vyměňovat si zkušenosti a zážitky..  Je nám jednoduše krásně!!

Den čtvrtý:

Vstáváme něco před 7, abychom se stihli pobalit, v 8 jít na snídani a hned vyjet... Předpověď nebyla dnes moc příznivá, stejně tak vypadají nepříznivě moje vlasy, které sem si ještě v noci umývala... jaksi nám neřekli, že tu v noci neteče teplá voda, říkám si, že studená je pro vlasy stejně lepší, ale tu mastnotu studenou dolů moc nedostanete.. Ještěže mám většinu dne helmu  😆  kdyžtak to spraví drcek že jo...!

Loučíme se s majitelem, milionový pán, sedáme na moto a vyrážíme směr Grossglockner  🙂 musíme zaplatit poplatek, 26 euro, a už razíme nahoru.. Cesta nahoru je... jedním slovem...... Woooooow.... Ztrácím řeč... Možná jsem i trochu dojatá z takové krásy... 

Proto jsme na světě! Poznávání, objevování, užívání, kochání se, bavení se, být svobodní, být šťastní, být spolu... Proto jsme teď a tady... Milujeme život!!! 

S krásným pocitem a úsměvem od ucha k uchu přijíždíme do cíle  😊 výhled na ledovec Franc Jozef, který se každý rok o 100 metrů zmenšuje, je parádní. Ještěže ho mužem ještě aspoň kousek vidět. Počasí nám zatím přeje, sluníčko krásně hřeje, tak se vydáme na rozhlednu  🙂 (vzdálenou cca 300 metrů) jdeme a jdeme.. Samej tunel.. Po kilometru a v tunelu číslo 6, kde se to začíná nějak podezřele už moc zvedat, máme pocit, že tudy se na rozhlednu asi nedostaneme.. Konečně tunely končí a my vidíme, že jsme blíž a blíž ledovci, tak si říkáme, že to zkusíme už dojít. Jenže je to ještě pořádná kus cesty..  Marťu začaly dřít kotníky a mě pata, takže to vzdáváme a dokulháme zase zpátky na parkoviště. Stav: pokořených ledovců 0, zničené kotníky 2 a puchýř na patě 1  😆 dole jsme stejně na mapě zjistili, že se k tomu ledovci dostat nedá, ale taky to, že jsme se otočili dolů už jen kousek od toho, kde cesta končila, no co už...  😆 Konečně nacházíme správnou cestu na rozhlednu a už celí zničení (teda spíš jen já) dobelháme nahoru. Tam se díváme dalekohledem a Marťa objeví na hoře Grossglockner 4 lidi, jak jdou z vrcholu dolů po sněhu, celí nabaleni v zimních bundách a čepicích.. Mazeeec.. To musel být zážitek  🙂

Po cestě dolů zastavujeme v hospůdce, kde pracuje jeden známý od Martinovýho  kolegy z práce, dáme si gulášovou polívečku a posloucháme zážitky a zkušenosti s prací v Rakousku. Za chvilku ale radši zvedám kotvy, protože se začínají nějak shlukovat černé mraky. Samozřejmě, že po cestě dolů zmokneme, aspoň vyzkoušíme nové nepromoky! A teď už nás nikdo nepřehlédne! Jsme celí fosforově žlutí  😀

Prší celkem hafo a blesky lítají kolem nás, bojím seee! Naštěstí se to zase rychle přežene... Hory no.. Snad někde nepotkáme ještě další bouřku. No honí se to pěkně, ale naštěstí už spadne jen sem tam nějaká kapka. Jelikož jsme si chtěli užít Grossglockner, věděli jsme, že by přesun do Slovinska byl moc dlouhý, tak jsme si včera zabukovali ubytování ještě v Itálii. Odsud je to na Bovec už jen kousek 🙂 Do Itálie jsme se dostali parádní cestou Plocken Pass, kde si Marťa mohl krásně užít zatáčky bez velkého provozu.

Dole v Itálii nás přivítá už zase pěkné horko, ubytujeme se, zjišťujeme, že asi nejspíš u jeptišek  😀  ale to nám nevadí, aspoň se nám nic neztratí. Vyrazíme na večeři a u vínečka plánujeme další den. 

Je to super nemít teď už nic naplánované, plánujeme ze dne na den. Uvidíme, kam nás to všude zatáhne... O to více se těšíme  😊

Den pátý:

Zvony zvoní přesně v 7, ani sem nemusela nastavovat budíka, zvoní snad ze 3 kostelů, hned si vzpomenu na písničku od Nedvěda - Zvony zvoní jen chvíli... A tu písničku nedostanu z hlavy už celý den  😊  škoda, že umím jen kousek refrénu...  😆  posnídáme a balíme vše na motorku, vedle nás parkují Češi, zrovna se taky chystají na výlet, dostaneme od nich ještě pár rad, kam se ve Slovinsku podívat  🙂

Cestu do Slovinska volíme mimo dálnici a je to ta nejlepší volba, málo aut a krásná klikatá cesta kolem řeky a krásných pohledů na hory. Zastavujeme u jednoho jezera Lago di Predil, přemýšlíme, jestli se nevykoupat, ale když vidíme, jak jsou tam všichni jen po kotníky, tak si to rozmyslíme a vyrazíme dál. Stejně, svlíkat se a zase se soukat do moto oblečení, je v tomto horku náročné. 

 

A je to tu! Přejíždíme hranice Slovinska v Predil Pass, konecneeee!

Přijíždíme rovnou do národního parku Triglav. Je to krása.  🙂 Nejdřív si pojedeme zařídit místo v nějakém kempu, a pak si zajedeme na Mangart. První kemp u řeky Soča - plný. Ahaa.. snad se pro nás najde někde místečko v jiném kempu! Projíždíme kolem dalších tři kempů, vybereme si ten nejvzdálenější a u řeky a jdeme si domluvit místo na stan. Poslední! Uuf..ještěže tak  🙂  jdeme se podívat na naše místo a je to paradaaaa... Z části je tam snad i bahno a všude lezou kořeny od stromů..  😀  Vybalíme stan a jedem stavět, snad nám to půjde líp jak poprvé, kdy nám to trvalo asi hodinu  😆 nejmenší a nejlehčí stan, co jsme sehnali, ale asi nejsložitější na postavení. Ale jde nám to celkem rychle, jen ty kolíky v tom bahně moc nedrží!

Máme postaveno, tak mužem vyjet na Mangart. Musíme zaplatit 5 euro poplatek a ještě se dozvídáme, že se až nahoru nedostaneme z důvodu spadlého kamení. Cesta je tam dost úzká, kolikrát musíme i zastavit, abychom se vešli s autem v protisměru, ale ty výhledy za to stojí! Opět ztrácím řeč, mocná čarodějka ta příroda!  😍

Nahoře je zákaz vjezdu, ale vidíme tam pár aut i motorek, tak jedem do zákazu a vyjedeme až na vrchol. Pořádně tu fučí, takže máme strach jít úplně na okraj srázu, ale je to paradaaaa! Prochází tudy hranice, takže jsme zase chvilku v Itálii  😊

Dolů přijíždíme už unavení a hladoví, dáme si dobrou večeři a koupíme si půl litru vína a brambůrky a jdeme posedět k řece... Je tu pěkně svěže.. Řeka má tak do 10 stupňů, vínečko nám moc chutná, za chvilku jdeme vracet prázdnou flašku a jdeme se ještě projít..

Dojdeme až do dalšího kempu a zjišťujeme, že máme ještě milionový místo! Stan vedle stanu, ani snad skoro nemají volný vstup do svého stanu, jak jsou namačkaní. Zlaté naše bahno a kořeny!  😊  Po cestě zpátky zakotvíme v Yurta baru, kde si dá Marťa Staropramen  😆 a já radlera.. Sedíme a díváme se kolem, povídáme si, koukáme na hory, vzpomínáme, plánujeme... Všechno a nic... Je to fajn  🙂

Den šestý:

Noc ve stanu byla..... Jako noc ve stanu  😆  každej to asi zná.. Buzení, když se chce člověk obrátit, odumřelý ruce, bolavý záda a zablokovaný krk... A to nás takto čeká ještě několik nocí. To budeme svěží a fit 😀  Už nemáme snídaně, tak si musíme koupit něco v bufetu, naštěstí je celkem z čeho vybírat. Po snídani jedeme přes Triglav na sever. Zastavujeme ještě u pramene Soči, teda aspoň si to myslíme, jedeme až úplně dozadu po prašné a štěrkové cestě, převlíkneme se do kraťasů a terénních bot a už celí zpocení se jdeme podívat na ukazatele, abychom zjistili, že tudy se k pramenu Soči nedostaneme 😀 půl hodinová obstrukce s převlíkáním a my jsme blbě. Zpátky se už nepřevlíkáme, nasadíme jen helmy a jedem po tom štěrku zase zpátky, cítím se jak nahatá jen v těch kraťáscích a tílku na motorce. Marťa cestu zvládl skvěle, a my už parkujeme, doufám, že už správně, u chaty, odkud se dá dostat k prameni. Jsme správně! Výšlap k prameni není dlouhý, jen malinko náročnější terén. Voda v korytu žádná neteče, tak snad pramen nevyschl  🙊 za chvilku jsme nahoře.. Nevyschl, vody je fakt málo, ale je křišťálově čistá. Krása!

Nazpět potkáváme plno Čechů, i se psama... Sem zvědavá, jak to ti chudáčci zvládnou! Jednoho už strkají i do batůžku  😀

Jedeme dál přes vrchol Vršič na sever Slovinska, cesta je pěkně klikatá nahoru i dolů, a když chytnete autobus nebo karavan, jedete jak slimáci. Ale aspoň se můžeme kochat krásnýma pohledama  😊 Dorazíme do města Krasnja Gora, kde si dotankujeme motorku a vyrážíme stejnou cestou zpátky, zatáček není nikdy dost... I když po dnešku jich máme už trošku dost  😀 Nahoře si v hospůdce dáme obídek, není nad to dobře se nadlábnout a mít k tomu krásný výhled na Alpy. Je to jako sen!

Na cestě zpět, kousek od našeho kempu, zastavíme a projdeme si Velká koryta řeky Soči, úžasný, co dokázala divoká řeka udělat. Několik bláznů se tu i koupe, nebo skáčou ze skal do vody. Brrr... Jen se k řece přiblížíte a už na vás dýchá chlad, což je v těchto vedrech fajn, ale nevím nevím, jestli bych se namočila celá, nožky bohatě stačí

Vracíme se do kempu, jsem už úplně mrtvá... A večeře mě ještě dorazí. Sedíme na lavičce a jenom koukáme, ani nemluvíme. Myslím, že půjdeme brzo do sprchy a pak na kutě. Snad se bude dobře spát..

Den sedmý:

Druhá noc ve stanu a druhá noc poprvé na stejném místě a vlastně i stejném státě  😊 Čechy, Německo, Rakousko, Itálie a teď Slovinsko.. A doufám, že ještě nekončíme  😉

Dneska máme balicí den a přesun na jiné místo, a to k Bohinjskemu jezeru, doufám, že najdeme místo v nějakém kempu. Vše zabaleno, mužem to dát na motorku, je to dřina pořád se balit, kor teď i se stanem, nikde nic nezapomenout, všechno si furt hlídat, ale zatím nám to jde! U snídaně koukáme na radar a počasí nám nějak nepřeje, večer, přes noc i další celý den má u jezera pěkně pršet  😕  doufáme, že se to v horách otočí! Koupíme si ještě nálepky na motorku a borec nám špatný počasí jen potvrdí, hezky bude až v neděli, což jsme chtěli jet už jinam. Takže se naše plány mění a my volíme jinou destinaci, destinaci vzdálenou 5 hodin jízdy... Ale určitě tam neprší! A máme moooře motivace cestu vydržet! 

Takže nasedáme a jedeeeeem  😊  zatím je příjemná teplota, mraky se tu dost honí, ale po cestě necháváme mraky a bohužel i krásné hory za sebou a jedeme do nížin. Řeka Soča je tu už pořádně vvětin střídá s vůní čerstvého hnoje... Bohužel vůně hnoje je častější  😀  jednou se mám strach už i nadechnout  😆 ale to je to krásný na jízdě na motorce. Cítíte pachy, ale i krásné vůně.

Koupíme si dálniční známku a vyrazíme na dálnici, ať je to rychlejší, teplota už je přes 30 stupňů. Ať už jsme taaaam! A za chvilku už jsme na hranicích a za chvilku už vidíme krásné tyrkysové moře  😊  Viva la Chorvatskoooo  😉

Přejíždíme mostem na ostrov Krk. Musíme si najít nějaký ubytování, v tom vedru to bude zážitek! Teploměr ukazuje 36,5 stupně a moje nová zábava je sledovat, jestli padne 37...nepadlo, ale to je dobře  😊  jedeme do města Punat, nejdřív to zkoušíme v kempu, jestli náhodou nemají nějaký chatky, no nemají, jen místo na stany, nejradši bychom ale normální postel! Hledáme na bookingu, ale vyhledají se nám už jen ubytování nejméně okolo 12 tisíc za 3 noci... Uuff.. Tak to asi zase skončíme ve stanu! Zkusíme si městem projet, sem tam se někoho zeptáme, jestli nemají volný pokoj nebo jestli o nějakém neví. Zatím neúspěšně, jedna paní by nás ubytovala, ale minimálně na 5 noci, což nemůžeme. Naposledy se už celí vyčerpaní zkusíme zeptat na volný pokoj ještě jinde a huraaaaa, paní nám na 3 noci nechá apartmán za super peníze  😉 jsem šťastná! Marťa zaparkuje motorku pod pergolou, kde se popíná už téměř zralé víno a jak se tak díváme, tak i kiwi  😊 Miluju jih. Nakoupíme zásoby a už šupajdíme k moři... Je to úžasnééééé... Konečně se koupeme v moři! Celý 2 dny z něho nevylezu 😆  vylezu jen, abychom si dali drink nebo něco na dlabáni.

Čeká nás 2 dny jen relax a nic nedělání, takže pokračování v pondělí  😉

Dovidenja...  😊

 

Den desátý – nečekaná cesta domů:

Moře bylo parádní, ale dva dny válení nám stačí, tak se chceme vrátit zase do Slovinska k Bohinjskému jezeru. Počasí nám ale opět nepřeje. Tak se po cestě do Slovinska rozhodneme, že lepší, než moknout ve stanu a na motorce, tak pojedeme radši už směrem k domovu. Nakonec cestu zvládneme na jeden zátah, cca 700 km máme i s přestávkami za necelých 10 hodin. Zadek už dost bolí!!!

Sice jsme se vrátili asi o 3 dny dřív, než jsme plánovali, ale i tak ta dovča stála za to  😊 a tím, že jsme byli skoro pokaždé na jiném místě, mám pocit, že to trvalo mnohem déle. Cestování na motorce je prostě jedním slovem PARÁDNÍ a já se těším, až jednou pojedu na své vlastní motorce!! 😉

Cestujte, užívejte, poznávejte, sbírejte zážitky a krásné vzpomínky, to Vám nikdo na světe nevezme!!!!

Přeji Vám všem šťastnou cestu a šťastné návraty domů!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (26x):
Motokatalog.cz


TOPlist