Slovensko křížem krážem, aneb krajní body Slovenska

Průběh prvního dne byl úplně stejný, jako minulý rok. Už den předem motorka (VFR 800 Fi) nachystaná, nabalená, vyleštěná. Komáš samozřejmě zase nemohl dospat a tak se mu povedlo nezaspat, tudíž dojet na čas. 8:30 dojíždí Komáš na Mirindě (MT- 09) a já tlačím mašinu na ulici. Po sundání helmy proběhne s Komášem brutální pozdrav zlých motorkářů v podobě AHOJ a dáváme krátký pokec, kdo co má nabalené a komentujeme ne příliš příznivé počasí. Oblékáme nepromoky a vyjíždíme.

Hned v první křižovatce zjišťuji, že je všechno špatně. V dobrém duchu jsem si pořídil „podprdelník“ pro pohodlnější zvládání delších tras a zjistil jsem, že jsem o hodně výš a takhle prostě nepojedu. Raději budu sedět na trestné lavici, na kterou jsem zvyklý, takže najíždíme na Rudnou (silnice 11 z OV na Havířov), na první pumpě zastavuji a škubu ten krám pryč. Strčil jsem ho pod síťku za sebe, sedám a vyjíždíme. Já hned po sednutí nacházím ten správný posed a jsem spokojený. Ovšem tyto pocity mi nevydržely dlouho. Cca 2 km od pumpy přejíždím tramvajové koleje a co čert nechce, otevírá se mi pravý kufr. Do dnes nevím, proč zámky selhaly, ale bohužel. Komáš mě předjíždí, mává na mě jako magor a ukazuje na něco za mnou. Zastavujeme u krajnice, dívám se na tu hrůzu a zjišťuji, co mi chybí. Pak jsem slyšel nějaký kravál a samozřejmě v tomto kufru jsem měl i nářadí. Sleduji, jak auta přejíždí klíče, kleště a různé věci a jen se modlím, aby se někomu nic nestalo. Mezi jezdícími auty tedy probíhám a sbírám zbytky, které jsem našel.

Tímto se chci omluvit, jestli jsem někomu způsobil nějakou komplikaci. Nahážu zbylé věci do kufru, vytahujeme gumacuky a pokračujeme dál.

Protože z nebe padaly ho.na, volil jsem dálnici z Českého Těšína směr Bialsko- Biala, dále na Zywiec a pak už jsme se pomalu blížili k prvnímu cíli, což byl nejsevernější bod SK. Po příjezdu do malé obce Tokarnia dojíždíme mezi chatky k lesu a dále to na motorkách nepůjde. Odstavujeme je tady, schováváme přilby a Komášův polštářek, na kterém vždy sedí a pak spí pod plachtu, kde místní suší dřevo. Zvažujeme, zda sundávat nepromoky, převlékat se do neMotohader, ale vzhledem k počasí na to kašleme. Já tedy něco málo fotím, když už mám telefon v ruce, snažím se nabrat azimut, ale skrz mokrý displej a promočené ruce to moc nejde, takže z toho mám trochu nervy, ale povedlo se a my vyrážíme vzhůru. Cestou do kopce si říkám, že jsem mohl pobrat alespoň celofánové rukavice z čerpačky jako nepromok, ale co už.

Začínáme lesní cestou s celkem prudkým stoupáním, na které potkáváme značně modifikovaného UAZa a z dálky slyšíme motorové pily. Chvíli obdivuje balšoju těchniku a zase pokračujeme. Z lesní cesty se pomalu stává pěšina, z pěšiny liščí stezka a z liščí stezky pěkně zarostlá pr.el, kde nejsou skrz vysokou trávu vidět kaluže a tak dále. Krása střídá nádheru, zjišťujeme jak moc funguje nepromok v kombinaci s moto mundůrem a celou dobu zažíváme neskutečné pocity radosti a rozkoše. Ono se to má totiž tak, nepromok nepustí totiž vodu dovnitř, ale ani ven.

 

Přes celkem nehezký výšlap docházíme na místo. Nejsevernější bod SK je na rozcestníku Modralová na hranici PL/SK. Tady potkáváme polského turistu s karimatkou. Nějak si nás nevšímal, čemuž se ani nedivím při pohledu na 2 zmoklé a propocené zjevy.

Dělám tedy zase nějaké fotky a jde se zpět k motorkám. Jdeme trochu jinou trasou, ale nadáváme pořád. Po příchodu k motorkám zjišťujeme, že za naší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, takže bereme přilby a polštářek z tajného depozitu a jedeme směr SK.

Po vymotání se z polských dědinek přejíždíme čáru se Slovenskem a přijíždíme do obce Oravská Polhora, kde se chystáme něco sníst. Tady málem skončila panu Komášovi dovolená. Strašně dlouhá rovinka a protože byl Komáš rozežraný z předchozího víkendu, kdy absolvoval vytrvalostní závod na Slovakia ringu, tak jsem viděl, jak se chystá na záda a vypálit vpřed. Já teda duchapřítomně na něho jen ukazuju, ať neblbne, protože se mi v dálce něco nezdá. Nakonec dobře, že jsem si všiml. Pochodovali tam 3 orgáni. Pravdou je, že při průjezdu okolo nich jsme si všimli, jak si krátili dlouhou chvíli při čekání na oběť tím, že dva hráli bembajs s plácačkami a třetímu aby to nebylo líto, blbnul s měřícím zařízením.

15:30 dojíždíme k restauraci u cesty, konečně jdeme jíst. Tak nějak u jídla probíráme pocity ze započatého výletu a Komáš mi oznamuje, že dnes dojedeme pouze na Liptovskou Maru, kde je s holkama jeho milá a zůstaneme na noc. Nenamítám, protože někde v okolí Liptovského Mikuláše bychom stejně hledali nocleh.

Po snězení a zaplacení jdeme zpět k motorkám. Oblékáme se do propocených věcí a je nám kosa jako prase. Jsme ale tvrdí hoši a zvládneme to.

17:30 dojíždíme na Maru, Komáš shání milou, jdeme na recepci. Tentokrát jsme s sebou nebrali stan ani spacáky a spoléháme na booking. Při plánování trasy jsem zjišťoval cenový rozdíl mezi kempy a penziony a byl tak minimální, že jsme se rozhodli takto. Ovšem tady tomu bylo jinak. Chatky jsou všechny plné, stan na půjčení nemají, ale můžou nám dát Glampingový stan za krásných 80 euro/ noc. Tak nám trochu zamrzly úsměvy, ale nedalo se jinak.

S motorkama jsme dojeli přímo ke stanu, vybalujeme a roztahujeme mokré věci a já sčítám ztráty z ranního otevření kufru. Jídlo, teplá sprcha a bylo nám dobře. Komášovi teda lépe, protože tam měl i drahou polovičku.

Večer proběhl parádně ve společnosti samých holek a rumiku.

Ujeto 270 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE