sumoto_duben



Slovensko – hore i dole

Tak další cesta. Kvůli pitomýmu koronavejru se toho moc vymejšlet nedá. Rozhodnuto. Cesta Slovenskem po malých silničkách a budu vybírat ty, po kterých jsem ještě nejel. Bude to trochu honička u mapy, protože to tam mám dost projetý, ale nějak to vymyslím. Mám Slovensko rád. Tak vpřed, těším se.

Kapitoly článku

1. den

Je sobota. Kde je sakra ta horečka? Jako cestovní. Zase se asi dostaví až po vyjetí, jako obvykle. Samozřejmě se nemůžu rozloučit s holkama, jako vždy. Nosím si sbalený věci do kufrů, ještě oholit a sprška a navlíkám se do hadrů. Je těsně po desátý a jedu.

První kilometry si připadám jako jelito nováček. Zjara jsem namotal spousty km a teď už zas nějak plavu. Nemůžu se srovnat do zatáček a jedu jak podělanej. Nějaký blbý myšlenky a můry. Co kdyby tohleto a co kdyby támhleto a …

V každý zatáčce vidím náklaďák v protisměru, v lese srnce a kance pod kolem a pořád něco. No ty vole, to se mi to jede.

Hlinsko, Ždírec, Polná, Jihlava.

Cestu znám skoro nazpaměť, ale není to ono. Obvykle se do toho dostanu po pár km, ale dnes ne. Možná mám výčitky, že zas jedu sám. Chtěl se mnou jet kamarád. Ale já prostě nemůžu. Nemůžu jet s někým. Potřebuju bejt s alpinkou sám. Promiň Jardo.

Brtnice. Tady je moc hezkej zámek a pak na Bohušice, Jevišovice, Miroslav.

Zastavím na chviličku u rybníka u Hrotovic.

Motám se kolem Dukovan.

Byl jsem tu na jaře mrknout na Dalešický přehradě. Moc hezká.

Všude jsou v plný síle žně. To je dobře, ať máme čím krmit ryby.

Poklidně si jedu vesničkama a mezi vinohrady. Lány vinohradů. Kobylí a další a další známý vinařství. Já víno moc nepiju, neumím to, takže tohle neocením, ale tu spoustu práce, než je víno v lahvích na stolech a v regálech, tu tady vidím a oceňuju.

Mám hlad, tak stopnu v městečku v hospůdce. Nakrmím se a jedu dál.

Hele tank. To musím cvaknout alpince fotku. Píšou na ceduli, že tu byla významná bitva.

Hustopeče, Milotice, Rohatec, Kolonie, Sudoměřice. Objevil jsem v mapě přechod, přes který jsem ještě nejel. Tak teď. Šup a jsem na SK.

Skalica, Holíč. Jsem kousek od města Šaštín-Stráže. Nakouknu tam. Odsud pocházela babička. Ta, co mi vyprávěla, že měli akátový les. Těžko věřit, když u nás akáty skoro nejsou. Tady jo. Opravdu celý lesy. Taky měli velký hospodářství a když sklízeli brambory a potřebovali pomoct, obcházel její tatínek městem a sháněl brigádníky. Ti ožralové v hospodě, co ho poslali do .. háje, později zakládali komunistickou stranu. Na sedláka dělat nebudou. No nic, to mi jen babička vyprávěla.

Zajedu na Gazarku. To je rekreační areál. Říkali jsme mu Báger. Byl jsem tam už mockrát. Jasně, je tu milion lidí, takže točím a pryč. Dnes se v kostele v Šaštíně nezastavím, ale je nádhernej.

Nesmí se tam fotit, ale pár fotek jsem si tam při minulý návštěvě udělal. Snad mi bylo odpuštěno. Údajně z něj vede podzemní chodba. Kam to už nevím, ale je tak velká, že tam projede kočár tažený koňmi. Projedu okolo obchodu, kde jsem si v roce 1987 koupil svoje první rifle a bundu. A taky LP desku Marian Greksa Demikát.

To je teda fakt dávno. Dávno.

Petrova Ves. Nádrž Unín, ale nějak se k ní nedostanu. Tak dál. Borský Jur, Moravský Svätý Ján a budou Malacky.

Jsem nějak utahanej a zpocenej, tak se mrknu po spaní. V navigaci mi vyskočí motel M, tak tam zavolám a je volno, takže budu bydlet.

Ubytnu se, nahlásím domů stav a polohu, projdu se venku a cvaknu pár fotek.

Je to tu hezký. Děti musej bejt ze zvířátek unešený.

A už sedím u deníku, sosám Zlatýho Bažanta a píšu jak o závod, než všechno zapomenu. U dalšího pivka si v rozbalený mapě upřesňuju zítřejší trasu.

Už teď se těším na cestu.

Půjdu se uvelebit.

Dobrou.

Ujeto : 340 km

Ubyt : 38 E

2. den

Dobré ráno. Spal jsem dobře. Je 6 hodin, jsem v poho a těším se na cestu. Sbalím, skáču do sedla a vpřed.

Na Pernek a Pezinok. Přes sedlo Pezinská baba. Jel jsem tu už a těším se na broušení zatáček. Myslím, že si je užiju, protože jedu ráno a na silnici jsem skoro sám.

Všechno na písku a rostou tu borovice. Tak nějak spořádaně, jako na vojně. A jo. Je tu cedule vojenský újezd.

Borovice v řadách a útvarech srovnaný i podle velikosti. Dobrý.

A už vidím kopce, který musím přejet. Jsou to Malé Karpaty.

Tak vzhůru. Položím se do pár zatáček a najednou…. Najednou slyším takovej kvílivej zvuk.

Dopr... to je alpinka. Copak se děje holka?

Zpomalím, kvílení slábne, zastavím, kvílení ustane. Rozjedu se a trochu zrychlím a zas. Kvílení a pištění. Co jen to může dělat? Snad něco, co se otáčí? Když jedu pomaličku, tak nic. Přidám a zas. A je po náladě. Co teď?

První mě napadá : jeď domů. A hned vzápětí : blbost. Jestli se má něco podělat je celkem jedno, jestli o 100 km dál nebo blíž. Je neděle, stejně nikdo nedělá. Takže volat nějakou pomoc nemá cenu, protože oprava by stejně začala až zítra.

Takže co? Takže ještě kousek pojedu a uvidím. Kupodivu ani moc sprostě nenadávám. Divný.

Další bod na trase byl Ivanka pri Dunaji. Jedu pomalu a přemýšlím, co je to za zvuky. Fakt netuším.

Neumím nic opravit a přesto jezdím po Evropě. Vždycky to nějak dopadne no.

Musím tankovat, tak to stočím k pumpě v Pezinku. Přijede kluk na moto, jdu se

zeptat, jestli je místní a neví o nějaké opravně. Že bych třeba jako zakotvil a ráno do ní zajel.

Neví. Šklebí se jak vocas a řek bych, že čehůňa má v .. na háku.

No tak jedu dál směr Ivanka. A pak najednou slyším, že neslyším. To kvílení jako. Tak se buďto něco podělalo úplně, nebo se to samo opravilo. Ta samooprava by samozřejmě byla tou lepší variantou. Možná zafungovalo moje pozitivní myšlení. Chacha, to u mě těžko! Jedu dál.

Ivanka při Dunaji. Hledám rybářskou škoku. Zeptám se slečny, co je vystajlovaná do Pink. Ale úplně přesně. Jen zazpívat.

Pošle mě, ne do riti, ale přímo ke škole. Cvaknu si fotku. Učí tu můj spolužák Jaro, co se mnou seděl v lavici v rybářský škole ve Vodňanech, když byla ještě jediná v ČSSR. Je tu vážený pan profesor. To motto nad vchodem je skvělý.

Pokoukám a jedu dál. Křižuju Malý Dunaj a pak nějaký kanál.

Zastavím na mostku a civím do vody. Pode mnou plavou malý plotice, a tak se s nima rozdělím o housku a kousek sýra. Chutná jim.

Cedule, kde myslivci upozorňují pseudoochránce, že ne každý mládě musí bejt nutně opuštěný. Dobře.

Jedu dál krajinou, takovou nijakou, jen kukuřice, slunečnice a sklizený podmítnutý pole.

Dvojjazyčný názvy měst a vesnic.

Jedu podle hranic SK-H. Zas křižuju Malý Dunaj.

Navigace mě stáhne ze silnice, na takovou prima vložku. Drobný oblázky. Menší i větší vrstva. Bořím se do nich a plavu jak jak. Jedu kus a nelepší se to, spíš naopak.

Bavím se tím, jak tu všude vyskakují malí zajíčci. Je jich tu plno. Plno.

No hezký. Tady už vyřešili kam s odpadem.

Ble!

U města Kolárovo křižuju Váh. Řeka v plný síle. Krásná, mohutná. Koupou se v ní lidi.

 

 

 

 

Na chvilku mě zláká představa chladný vody a poválení se v písku na břehu. Ale ne, jedu dál.

Obrovský sila na skladování obilí u města Dvory nad Žitavou.

A copak je tohle? Jsou to …? Jsou. Rajčata. Celý pole rajčat. Hektary. Jsou už zralý. Jestlipak jsou dobrý? No když už tu stojím.... Jsou jich tu tisíce, tak snad dvě nebo tři malý chybět nebudou. Utrhnu je, cítím se provinile, ale mám na ně chuť. Hned je sesvačím. Jsou výborný, i když mají tužší slupku.

Jedu dál. Název vsi Hul.

Nechť si každý představí, co je libo. Podle vkusu každého soudruha.

Žitavský luh. Rozhledna s výhledem na mokřad plný různých ptáků. Část těch ptáků (rybožravých) nevidím úplně rád, ale nerybáři musí být nadšený. Je to tu moc hezký. Všechno jako na dlani a parádní popisky.

Směr Vráble a Zlaté Moravce. Mám hlad jako had. Zkusím hospůdku u silnice. Sednu si a těším se na oběd. Přijde slečna obsluha a hlásí že : polievku možem dostať teraz, ale na jedlo budu čekat vyše hodinu. No, tak to jen polívku a vodu a pálím dál.

Tak tahle liška už žádnýho zajíčka nedohoní.

A silničkou nahoru na nějakých 600 mnm a pak zas dolů. Docela hezká cesta. Cvaknu kamenný koníky pro Emmču.

A je přehrada Velké Uherce. (Vráble)

Směr Nováky. Ale nějak se to nepovedlo. Kde to jsem?

Ve vsi je hřbitov a pod ním restaurace s příznačným názvem. Dobře černej humor.

Navigace mě shodila někudy někam a jsem v háji.

Cvaknu kostel ve vsi Podhradie(myslím) a pořád podle navigace nahoru a nahoru.

Zřícenina hradu Sivý Kameň. Hezký, ale tady jsem asi bejt neměl.

Potřebuju na Prievidzu. Někam nahoru do kopce po kamenitý cestě necestě.

Tak tudy asi ne. Jsem v kamenolomu. Žádná cesta. A co teď?

Projedu zákaz vjezdu. Jsem v lomu. Projedu přísný zákaz vjezdu. Jsem přímo v centru lomu. Projedu extra přísný zákaz vjezdu. Jsem přímo na stěně! Doprdele, ještě že je neděle a nestřílí se.

Co šlo v lomu Vtáčnik porušit, jsem teda porušil a teď rychle pryč. Kdyby mě někdo lapil, asi by to bylo drahý. Určitě. Jenže kudy na tu Prievidzu do háje? Pořád se tu motám a nemá to konce.

Handlová. To jsem asi nechtěl. Ráztočno. To jsem chtěl, tak dobrý. Chtěl jsem na Sklené, ale myslím, že vložek dneska bylo dost, tak to stočím na Zvolen a Žiar nad Hronom. Překřižuju Hron a vyrážím do kopců.

Na Dobrů Nivu.

Parádní serpentiny do kopce. Skvělý. Hezký silničky a dobrej povrch. Konečně zas hezký. Hezký svezení.

A tady asi přistálo UFO. Hezkej lítací talíř. Mimozemšťani tu chytaj turisty, aby je pak mohli pitvat a zkoumat. Rychle pryč.

Zadám do nav Stará Huta. Úzká silnička. A zas zákaz vjezdu. Tak mi bude ještě přát štěstí a nikdo mě nechytne? Uzounká silnička se klikatí lesem a loukama.

Ty vole to je nádhera!

Potkám jen pár místních. Všichni mají asi něco s prostředníčkama?! Asi tu fakt nemám co dělat. Nu což.

Stará Huta. Vyšlo mi to. Bez pokuty. Uf.

Je 18:30, měl bych hledat spaní. Zadám Divín, spoléhám na ubyt u přehrady Ružiná.

A jsem tu. Jedu najisto k ubytovně, kde jsem spal minule. Dav dětí mě trochu znejistí, ale odhodlaně se jdu zeptat. No jasně! Plno. A jinde taky. Dítka tu vše obsadila.

A teď si teprve všímám. Kde je voda? Vždyť přehrada je skoro prázdná a už zarůstá nálety olší, vrb a keřů. Ptám se a odpovědí je mi významně pozdvižený obočí a cosi o politice a zájmech mocných. Ach jo.

Tak rychle to ubytování. Start. Teda chtěl jsem, ale nic. Nic. Čímpak jsem tě alpinko naštval, že mě trestáš? Asi napošestý start. Do Divína. Byl jsem tam onehdy na pivu, v penzionu na křižovatce. Odpornej, zpocenej, tlustej majitel mě vykáže, že pro mě teda naozaj místo nemá. Proč? Nevím.

No neptej se a vypal někam jinam, nebo budeš spát venku. Jezdím sem a tam a volám na různý čísla, ale buď neexistují, nebo není volno.

Takže : ubytování není, přehrada prázdná a ještě porucha na moto.

Mysli! Vychází mi, že nej bude jet někam do města. Tam snad hlavu složím a když ráno nenastartuju, bude lehčí sehnat opravu. Nejbližší město je Lučenec. Takže jedu.

V navigaci se mi nabídne penzion 4you a už tam volám a zvoní a domlouvám se. Volno do zítra je, takže za chvilku stojím před domem. Dobrý. Starší dům, starší pokoje, starší vybavení, starší (ale příjemná) paní na recepci. Beru. Tak věci na pokoj a ještě zajedu do kaufu pro něco na zub a k pití a pak projedu sprchou a jdu na prochandu. No, prochandu. Moc toho nestihnu, už bude tma. Takže kousek a pak naproti do restaurace. Posedím u dvou pivek a vzpomínám na dnešní zážitky. V tom lomě, to teda byla prča. A klika.

Jdu bydlet.

Přiobjednám snídani. Lovím v paměti dnešek a píšu. Píšu a píšu a usínám. Asi dobrou.

Ujeto : 496 km

Ubyt : 32 E

3.den

Dobré ráno. Jsem hezky vyspanej. Až na to, že po 2 hod v noci přijel kamion a couval za vytrvalýho pípání k rampě. Takže pauza ve spaní, ale ještě jsem usnul. V poho do 5,30. Do růžova. Hygoška, mrknu na telku na počasí a můžu balit. Mám vlastně objednanou snídani, tak dám věci do kufru a půjdu se nakrmit. Cvaknu si penzion zvenku a zkusím nastartovat.

Cvičně. Zatajím dech....? Cvrnk. Jak švýcary! Dobrý to bude. Netrucuje. Nacpu se a vpřed.

Ještě pro ropu k benzince, na výjezdu z města. Tam stojí chlapík u Transalpa, jak ze žurnálu. Voňavka. Zaplatím a když jdu zpátky, zastavím se u něj na pozdrav a kus řeči. Dobrej pokec. Možná se sejdem na Šíravě. Možná. On má rád jízdu v partě. Já ne. On má rád motosrazy. Já ne. On leští a vylepšuje. Já ne. Asi se nesejdem.

Směr Málinec. Nad vsí je přehrada Málinec na řece Ipeľ. Chtěl bych ji vidět. Tohle už je hráz zespoda.

Mohutná. Ale na hráz, ani na přehradu se nedostanu. Je vodárenská, takže vstup zakázán. Škoda. A ze silnice není vidět vůbec nic, jak je to zarostlý. Ani fotečku nejde udělat. Nu což. Jedu dál.

Směr Čierny Balog.

Navigace si zas vymyslela cestu někudy?

A zas někam do kopců, po neasfaltce. Slovenské rudohorie. Zřejmě mě nav tahá přímo přes kopec a les. No, Zkusím to.

Nějakou dobu to dám, ale pak to začíná bejt maso a pak divočina a pak.... Tohle už je moc. To nedám.

Alpinka s kuframa a já nejsem dobrej enduro jezdec. Když tu někde zůstanu viset, tak co? Teď se musím rozhodnout. Dál nebo zpátky?? Nic. Otočím a jedu zpátky. Hezká vložka. Mrzí mě, že jsem to vzdal, ale rozum zvítězil. Možná dobře, možná škoda. Možná jsem mohl...? Možná jsem udělal dobře...?

Kouknu na nastavení v navigaci. Je tam nejkratší trasa. Dám nejrychlejší. Zpátky na silnici a pořád po ní až se chytne nav a vede mě k městu Hriňová. Vodní nádrž Hriňová je taky vodárenská. Cvaknu ji jen ze silnice a jedu dál.

Pár fotek krajiny a taky z vojenskýho hřbitova. Je tam na hrobě i český jméno.

Sedlo Tlstý javor 1.025 mnm.

V obci Čierny Balog je na kopci nějakej památník.

Ale nejedu k němu. K roztočení kolotoče myšlenek o šílenostech války mi stačil ten hřbitov.

Všude spousta turistů. Spousta. Nejeli do Chorvatska a jsou doma a všude je plno. Plno. V CZ i na SK.

A budu ve městě Brezno.

Myslím, že odtud jsem tam ještě nepřijel. Ne. Projedu náměstí a tímhle směrem ven z města bude cikánský ghetto. A je. Tohle se nezapomíná. Nefotím, jedu rychle pryč.

Směr Jaraba.

Sedlo Vagnár nebo Pohansko?

Cvaknu fotku v Nižnej Bocy a pak je obec Malužná.

U silnice je restaurace, tak zastavím na oběd. Objednám si specialitu, pastýřskou kapsu. Nedobrý. Suchý vepřový, plněný zelím a klobásou. Nedojím to. Vychlastnu pito a pojedu. Čus.

Ještě malá příhoda : sedím u toho oběda a civím, jak číšník přesunuje stůl s lavicema naproti. Kdyby si tam teď sedla nějaká baba a neměla … tak bych měl výhled z první. No ty vole a co myslíš??!! Přijeli mladí manželé (asi) a sedli si tam. Pán zády a paní v krátký sukni…čelem? Kalhotky měla, ale titěrný. Tak jsem do sebe soukal ten nedobrej oběd a snažil se necivět. Fakt snažil! Platím a že půjdu. Pán si odskočil a tak, jak jdu kolem paní, usměju se a pravím „nashledanou, rád jsem Vás viděl“. Tik tik tik cvak : a došlo jí to! Ještě mi mávla na cestu.

Hybe, Východná a to už fotím Tatry.

Jsou v mracích. Ale moc hezký. Vždycky jsou hezký.

Važce. Tady je německý vojenský hřbitov. Pár fotek.

Smutný, jako každý hřbitov. Tolik mladých kluků. Byť Němců, zabitých ve válce. Byla to opravdu jejich válka? Evči děda je z Oravy a vždycky vypráví, jak to bylo. Jak se u nich ve vsi i doma střídali partyzáni s Němci a střílelo se za pomoc těm, i těm. Postojím, chvilku jen tak rozjímám a pojedu dál. Na Štrbské pleso. Nejedu k němu. Už jsem tam byl a navíc je tu milion lidí (ten den byl rekord v návštěvě). Pár fotek přírody.

Cvaknu si řeku Poprad?

A taky stihnu u přejezdu vláček úzkokolejáček. Cvak cvak a je pryč.

Náhoda.

Tak ještě hory a taky kytky.

Tahle mrkvice je u nás jen bílá a tady je i žlutá.

Jsou tu honosný budovy. Nový načančaný, starý, co mají ducha a taky takový, co už skončily.

Škoda jich. Ale už asi mají svůj čas. Jako všechno a všichni.

Směr Spišské Hanušovce. Obec Vítězná. Černo, ale černo. Ty vole. Pryč. Magurské sedlo.

Chtěl bych dojet do Spišskej Starej Vsi a tam přespat v penzionu Nova. Už jsem tam jednou spal a bylo to dobrý. Tak jedu.

Helemese koukni na ten stroj. To je historie. Ale maká jak novej.

Jsem na místě. Penzion je v prevádzke. Jenže je plno. Ouha. No tak pojedu dál a musím hledat něco někde při cestě. Ještě natankuju a jedu. Na Červený Kláštor.

Pltě na Dunajci jsou v provozu, ale nechci se svézt.

Chtěl bych se už radši zabydlet. Jenže ty tisíce turistů, co se tu prochází, tu už bydlí a na mě místo nikde nezbývá. Plno, plno... obsazeno. Haligovce. Ani tady to není jinak. Takže si pozvolna projedu krásný Pieninský park a blížím se ke Starej Lubovni.

Straňanské sedlo 730 mnm.

Zkusím nav a nabídne mi hotel Familia. Je hned první v nabídce, tak ho zkusím a zavolám tam. Kupodivu volno mají, tak to hned zamluvím. Ještě si užiju ten kousek cesty a za chvilku jsem u hotelu. Obstarám alpinku, pak hodím věci do pokoje, projedu sprchou a jdu ven. Trochu se projít a pokoukat po městě. Nějak mě bolí záda a taky břuch. Ze sezení a taky nejspíš z tý speciality. Ještě, že jsem ji nedojedl.

Koupím si vodu a taky ovocnýho birella, že si ho vycucám po cestě zpátky, třeba mě trochu porovná. Vrátím se do hotelu. Přijel zájezd a všichni pobíhaj a mlátěj dveřma. Snad je to přejde.

Skočím dolů na dvě, opět s deníkem, mapou a foťákem a lovím v paměti a foťáku dnešní den. Sosám místní pivo. Pitelný, ale tak dvě a dost. Sedím venku a už se dělá tma, tak už dopíšu a trasu na zítra omrknu až na pokoji.

Mlátit dveřma už přestali.

Tak dobrou.

Ujeto : 273 km

Ubyt : 47 E

4.den

Dobré ráno.

Vyspanej dobře. Skočím dolů na snídani, je 7 hod, spolknu rohlík se sýrem a vychlastnu svoje bylinky, zalitý horkou vodou.

Sbalit, oblíknout a můžu pálit. Další den cesty. Co nám přinese? Alpinka stojí na místě, odkreju plachtu a start a vpřed.

Ještě cvaknu hotel zvenku. A hned za kousek ještě hrad.

Posledně jsem k němu chtěl zajet, ale nějak se mi to nepovedlo. Jel jsem podle cedulek a pak cedulky nebyly, jen ghetto a cesta lesem, lemovaná obrovskou kouřící skládkou, někam. Raději jsem to tehdy otočil a zmizel. Snad někdy najdu víc odvahy.

Ještě od benzinky a pak už na trasu. Chci na pár desítek km na malý silničky bez aut a turistů.

Šambron, Torysa, Brezovica, Brutovce, Nižné a Vyšné Repaše a dojet do Levoče. To je plán. Kdysi jsem tudy jel a bylo to fajn.

Tahle solárka tu myslím tehdy nebyla. A taky jezdí víc aut. Ale ještě to jde. Hezká silnička a krajina.

Cedule v obci Brutovce. Sjíždím do vsi Nižné Repaše.

Babička kope motykou brambory na políčku. To se nadře chuděra. Nejspíš tu takhle žije celý život. Je to nostalgie, co mě přepadá?

Lyžařský a rekreační středisko Vyšné Repaše.

Z vesničky Uloža, jsou už zase vidět Tatry.

Rozmazaně, ale jsou.

A za kus už fotím poutní místo, nad městem Levoča. A taky krosovou trať.

Ta tu byla už před lety, mám ji na fotce.

Cvaknu zajímavej kostel u města Spišská Nová Ves.

Chtěl jsem jet na Nálepkovo, ale znovu mě zlákalo sedlo Grajnár, k projetí bezva zatáček. Nahoře je už jen ruina motorestu.

A hned sedlo Súlová. To je ještě lepší. Baví mě to . Nějak jsem se rozdováděl. Opatrně chlapče.

Dole pod sedlem je památník. Za války při SNP tu spadlo letadlo. Zahynulo 18 vojáků a 3 přežili.

Profrčím městem Rožňava a mířím na Hrhov. Mrknout na rybníky. Je tam údajně největší rybník na SK. Byl jsem tam už několikrát. Třeba zas pokecám s kolegy.

Ještě cvaknu hrad po cestě Krásná Horka a zastavím na chvilku na nádherný vyhlídce, která mě vždycky nadchne. Parádní výhled.

Jsem u rybníků.

Je otevřeno, tak zajedu dovnitř. Chvilku pokecám s mladým klukem, rybářem, co je tu zaměstnaný. Malý plat, hodně práce, málo lidí............

No ano. Nic novýho.

Nikoho, krom nás rybářů, to moc nezajímá, ale námi milované, slavné a uznávané rybářství s obrovskou tradicí, i řadou významných osobností, jde do hajzlu. Nepřeje nám doba. Lidi sladkovodní ryby nežerou, anebo jen málo, do toho pseudoochránci a další ….

Smutnej hovor. Tak sbohom, třeba zas někdy.

Ze silnice obdivuju výhled na Zádielsků dolinu.

Dál kolem Turnianského hradu, nebo spíš kolem toho, co z něj zbylo.

A už jsem v Košicích. Cvaknu si slavné a ohromné železárny. Jen mini část teda.

Z Košic na Slanec. Další zřícenina.

A ještě dál je něco, co nevím, co je. Jako by se tam lovila zvěř nebo co. Nevím, k čemu to sloužilo. Zastavím na čůrpauzu a jdu to trochu prozkoumat. Ne, nevím přesně.

Krajina je placka obklopená pořádnými kopci. Musím pohledat, který to jsou. Pokud se nepletu jsou to kopce Zemplínský.

Cypro (můj kamarád a spolužák ze Slovenska) se vždycky rozčiluje, proč je Šírava Zemplínská, když leží pod kopci Vihorlat. Že Zemplín je jinde. Tak asi tady.

Křižuju řeku Bodrog. Co jen jsme se to o ní učili? Že má nejnižší nadm výšku na SK? Myslím, že jo. Nějak do 100 mnm.

Uvažuju si jen tak a dumám nad blbostma a jedu si a je mi celkem fajn. Dneska dojedu až na Šíravu. Snad najdu nějaký prima ubytko. Co kdybych zítra zůstal u vody a třeba si ji obešel. Nebo jen kousek a taky koupel a pivčo a klídek. Možná.

Michalovce. Nejedu přes centrum, ale tak, abych přijel k přehradě od Klokočova.

Chtěl bych zkusit penzion Famili. Jsem tu. A nic. Plno. Popojedu na parkoviště naproti motelu Kamenec. Obvolávám postupně nabízený ubyt z navigace. Nic. Plno. Tak to vypadá blbě.

Zajedu ještě k tomu motelu. Dozvím se, že to vlastně není motel, ale jen restaurace. To jsem netušil. Nicméně pan šéfkuchař, který se náhodou nachomejtne, nažhaví tel a zkusí prozvonit pár tipů. Mezi jinými i penzion Dolina. Tam to znám, bydleli jsme tam s holkama. A že mají volno. Děkuju a jedu tam.

Domluvím si spaní na jednu noc, s tím, že zítra uvidím. Jdem se ubytovat. Alpinka pod přístřešek, namazat řetěz a malinko pohladit. Já na pokoj.

Na chodbě potkám paní uklizečku, tak ji poprosím o trochu prášku na praní. Vlítnu do sprchy v prádle a fuseklích a už se peru a myju. Jsem jak novej. Suším věci na balkoně na sluníčku a povaluju se na posteli a dopisuju deník. Dělám si náskok, abych mohl vyrazit do víru „uličky“, kde se pije, jí a nakupujou cetky. Chodím tam pokaždý. Těším se, mám to tak zažitý.

Tak hotovo, můžu vyrazit. Mám to asi 2 km, tak se hezky projdu. Po chodníku podél silnice, kolem nově postavených a rozestavěných krásných domků, termal bazénu a už budu v uličce. Jsem překvapenej a asi zklamanej. Polorozbořený stánky, funguje jich tak třetina a lidí málo. Ne že by mi chyběli lidi, ale vyjímečně jsem se těšil na ruch. Procházím a civím, vlastně na nic. Pár lidí, co tudy prochází tam a zpátky. Jako já.

Dám si dvě pivka ve stánku, kde sedím sám a od slečny obsluhy vyzvím, cože se to tu děje. Údajně se tu všechno zbourá a pak majitel pozemku postaví něco kulturnějšího a bude zas pronajímat, jako doteď, jen za jiný eura. Říká se to už několik let. Dobře no. Jdu dál.

Napadá mě, že jsem vlastně nejedl, ale tady si asi nic nedám. Spálený špíz, ani klobása mě neláká, bylo by mi akorát blbě.

Ulička jedno velký zklamání. Jdu zpátky. Stavím se v obchodě pro vodu a taky pro čokoládu pro paní uklizečku, za ten prášek, nebo spíš za ochotu.

Dělá se už chládek. Sednu si do restaurace ještě na dvě piva a jen tak sedím a civím. A pak už spát. Když si ráno připlatím a zůstanu ještě den, co tady? Procházka, koupání, odpočinek .. Nevím. Dobrou.

Ujeto : 366 km

Ubyt : 21 E

5.den

Dobré ráno.

Ještě pořád nevím, co dnes. Váhám, jestli jet, nebo zůstat. Povaluju se v posteli a lámu si hlavu. Co třeba obejít Šíravu? Nebo se svézt na lodi? Nebo zkusit motorový člun. Vykoupat se a poválet na pláži?

To poslední teda určitě ne. A na lodi jsem už jel. A Šíravu jsem už obešel.

Tak co teda kruci?! Nic. Ležím a nic. Třikrát se oblíknu a zase svlíknu. Fakt nevím.

Ty vole, to je stav. Ani spát mi nejde. Musím něco udělat nebo mě dohoní můry. Jdu se podívat na ty lodě.

Výletní se právě vrací, je narvaná lidma a další dav čeká, že se nalodí. Takže beze mě. Projdu se a zírám. Lesk a bída.

Na jedný straně nový, hezký podniky a na straně druhý chátrající, kdysi hezký. Ty už nikdo dohromady nedá.

Nedá a ani nechce dát. Jsou ztracený. To není jen tady, ale všude. Skončily podnikový rekreace, lidi začali jezdit k moři a kolem přehrad všechno zchátralo. Teď se to jen tak klepe a čeká se, co bude. Možná někdy. Lidi pohrdli tuzemskem a taky je pravda, že leckde v zahraničí se dovolená pořídí za podobný peníze a s lepšíma službama. To je blbý ne?! Letos se ven jezdí jen omezeně a tak lidi utrácí prachy doma a třeba zbyde i na nějakou údržbu a vylepšení. Třeba. Spíš ne. A dost, jsem nějakej chytrej.

Chodím, fotím jen pár fotek a rozjímám a snažím se něčím zabavit.

Motorový čluny dnes nepremávajú, takže taky nic.

Zřejmě zůstanu u piva. Projdu znovu uličku, tentokrát bez očekávání a volným krokem kráčím dom. Co něco k jídlu? Objednám pizzu. Než ji upečou, skočím si pro deník a začnu sepisovat ten dnešní den. Moc toho nebude. Moc ne.

A ta pizza mi nechutná. Vlastně ji nejím. Jen tu ze Skutče z pizzerie La Tina. Nepovolená reklama? Snad ne.

Tahle je nedobrá, hlad už nemám. Ach jo.

Asi už dneska dobrou.

Ujeto : 0 km

Ubyt : 21 E

6.den

Dobré ráno, po probdělé noci. Myslím, že z volných „odpočinkových“ dnů jsem vyléčenej. Těším se na cestu, i když je to vlastně už cesta, co brzy skončí.

Hned vyskočím, dám si sprchu ledovkou, abych se trochu vzpamatoval a balím a můžu vyrazit. Na snídani nečekám, nebudu tu civět do 9-ti hodin. Sbaleno mám hned, cvaknu penzion zvenku a jedu.

Cvaknu si Vinianský hrad a napadá mě, že i když jsem tu byl už hodněkrát, na hradě jsem nikdy nebyl. Nikdy nezbyl čas nebo proč vlastně? Tak příště.

Na Humenné. Cestu znám dobře, tak si jedu a vdechuju studený vzduch, civím do kraje a užívám skoro prázdnou silnici.

Najednou halt. Stop. V obci Strážske opravujou most. Dobrý. Cedule nikde nebyla. Tak co? Coby. Zpátky Michalovce, kde aspoň cvaknu kostely, natankuju a na Vranov nad Toplou.

Přijedu do města Strážske, kde už bych byl asi před hodinou.

Cvaknu moderní ocelárnu a pokračuju na Košarovce. Tady jsou krásný zemní rybníčky, zřejmě plný pstruhů a možná i jinejch ryb. Krásnej areál. Svazových rybářů ze Žiliny.

Za chvilku jsem u Domaši. Zastavím, že si cvaknu fotku a hned za mnou zastaví kluk s holkou, taky fotí a nabízí, že mi udělají foto s motorkou. Tak jo. Díky.

Je to moc hezká přehrada. Je tu studenější voda než na Šíravě, ale je tu krásný okolí. Jen když jsem tu minule sháněl ubytování, tak se to moc nepovedlo. Teda vůbec. Všude plno a když volno, tak za 200 E. Trochu moc. Nedal jsem to.

Utopený kostel obehnaný hrázemi u vsi Nová Kelča.

Říkala slečna obsluha ze Šíravy, že právě sem jezdí s přítelem na ryby. Že jsou tu pořádný.

Znak Tesla mě vrací hodně let do minulosti. Cvaknu spíš z nostalgie, jako vzpomínku na Teslu Pardubice.

Cvaknu taky řeku Ondavu, která napájí Domašu.

A dál malýma silnicema na Kručov a Giraltovce.

Na Marhaň, Vyšnú Volu a na Bardejov.

Rybníky v obci Marhaň a řeka Topľa.

Docela hezký město Bardejov.

Cvaknu hradby, který o kousek dál prochází rekonstrukcí. Ale nějak divně barevně je napatlali. Nelíbí se mi, tak je nevyfotím. Za trest. Chacha.

Bude poledne, asi vhodná doba konečně něco sníst. Zrovna jsem minul motorest. Otočím a už sedím na terase a vybírám. Polívka a řízek s bramborem. Snědl jsem to a je to lepší.

Pokračuju na Sabinov. Ty strniště jsou tu nějak víc zlatý, se mi zdá. Z fotky to samozřejmě zas není vidět, ale ta barva je fakt jiná. Zlatá.

Hezká krajina. Kopce a silnička se line údolím.

V Sabinově by měla být vojenská věznice. Když jsem byl na vojně, strašili nás jí lampasáci. Třeba major Gábor. Východňár jak poleno. Šílenec, ale rovnej chlap. Říkal mi, když ho to chytlo : „Diviš, ja ťa zavriem. A rovno do Sabinova“. Tak jsem si šel pro deku a zpátky k němu se nahlásit, že jsem teda připravenej na transport.

A on zas : „Diviš, Boha jeho a kto mi to tu bude robiť“. A tak jsem si tu deku zase odnes a nikam nejel.

Tak tady je. Už není vojenská, ale je tu.

Stejně, jako ta v Leopoldově, je přímo ve městě. Na tu v Leopoldově mám taky vzpomínku. Taky z vojny. Byl jsem tam, když byla vzpoura vězňů v roce 1990, nějak na jaře. Jakože potlačit vzpouru. Naložili jsme se na V3S-ky a jeli v dešti celou noc z Pardubic až do Seredě do kasáren. A pak nastoupit do kruhu, dokola věznice. Všude kolem cvoci s ostrejma, co se těšili, až si zastřílí a uvnitř cvoci s mačetama a podomáckejma výbušninama, co se těšili, až někoho zakynoží. Blázinec. Nakonec tam dovnitř vlítli spec jednotky a za dvě hodiny byl konec. Přežil jsem.

No nic, je to pryč.

A jedu dál a v hlavě myšlenky na minulost.

A ještě jedna vzpomínka se mi vynoří. Ta, když mi táta vyprávěl, že nám svinský komunisti zavřeli jeho tátu právě do Leopoldova. Dědu zavřeli, jeho děti vyházeli z vysokých škol a zaměstnání, vzali dům, rozkradli a zapálili vybavení a rodinu přestěhovali z vily do smradlavý, mrňavý díry.

No nic, je to pryč! Pryč.

Jedu dál a dole pod silnicí je krásný ghetto. Zastavím, abych se podíval a hned jsou u mě kluci a žebraj.

 

 

 

 

Jako že nemám topánky a mám hlad a..... A už je tu dospělec a přidá se k nim. Civím a civím a pak povídám : „A kde robíš, že nezarobíš dětem na topánky?“ Zírá nechápavě a hlásí, že on nerobí. A já zas : „Víš ty, že já celej život dřu, abych ti vydělal na dávky? Choď do roboty a kup dětem topánky. A nerob zo seba kokota a nežebrej tu“.

A beru za heft a jedu dál a je mi divně. Bylo to v obci Bertotovce. Jedu dál na Margecany.

Je tu soutok řek Hnilec a Hornád.

Dál na Smolník.

Nádrž Úhorná a sedlo Úhorňanské. Nádherná příroda, výhledy, ale špatný povrch silnice.

Tady nikdy neodolám a ač nerad fotím zpátky, otáčím se a pár fotek cvakám.

Sjedu z kopců kolem hradu Krásna Horka do města Krásnohorské Podhradie.

Před pár dny jsem tu jel, jen jiným směrem.

Kdyby se mi chtělo čekat ve frontě, tak bych udělal alpince fotku na jednom místě v tom sjezdu. Jenže tam stálo šest aut a dvě motky a čekali, aby se cvakli. Nečekal jsem, ale ten výhled byl fantastickej.

Z Rožňavy jedu na Gemerskú Horku. U silnice je velikej kamenolom. Nalámou, na pásech přepraví na zpracování, namelou a odvezou vlakem nebo autama. Fabrika. A po letech tu bude místo kopce jen díra.

Gemerská Ves a pak Rybník. Ve vsi je hezká věž na kostele, ale pod ní černo, tak tu zastavovat nebudu. Zatáčka vracečka za vsí mi dává druhou šanci si ji vyfotit, tak ji využiju.

Za kus bych měl dorazit k vodní nádrži Teplý Vrch. Pokud by tam někde bylo bydlení a volno, mohl bych zakotvit. Zkusím to.

Ale jen tam přijedu, vidím, že je to marný. Marný. Davy, ale davy lidí. U vody, v kempu, na silnici a všude kolem. Tisíce lidí.

Takže to nehrozí. Trasu mám dnes vypsanou do města Rimavská Sobota. Tak to dojedu, je to kousíček. Zkusím v nav vyjet ubytování a vyjede mi hotel Carerra. Zavolám tam po cestě a mají volno. Jedu tam. Jdu se zeptat a podívat a jo, budu tu bydlet.

Alpinku na zamykací parkoviště pod plachtu, po nezbytným namazání řetězu a pak já do obyčejnýho pokoje. Bohužel je zavřená restaurace. Nevadí, stejně se půjdu projít a pokoukat po městě, tak si pivčo dám někde. Teď si rozvěsím věci a vjedu do sprchy. Poráchám se a na ochlazení si pak pustím ledovku. Na chvilku si zalezu do postele k deníku a píšu, dokud si něco pamatuju.

A pak do víru velkoměsta. Neberu si foťák, jen mobil a pár euro. Hledám nějakej obchod, že si koupím vodu a třeba rohlík, ale všechno je zavřený, až pak nějaká večerka. Jdu ještě kus a prohlížím město, budovy, náměstí a hezkej, bohužel zavřenej kostel.

Dám si dvě v pivnici. Dvě dobrý, dobře natočený plzně. Dobrý.

Vydám se zpátky než bude tma, abych se nezamotal někde v ulicích. Ještě přibrzdím na zahrádce na náměstí. Tam už tak dobrý není, ale dá se.

Hezký lázeňský město.

Skočím do postele a nejspíš hned spím. Dobrou.

Ujeto : 375 km

Ubyt : 35 E

7.den

Dobré ráno. Spal jsem do 2 hodin a pak zas civěl do stropu. V polomrákotách přečkal do rána a sbalil a v 7 už pádím na snídani. Zaleju si horkou vodou ty svoje bylinky a zkrmím kus chleba a sýra a budu moct vyrazit.

Cvaknu hotel zvenku a čus Rimavská Soboto.

Trasa napsaná na Filakovo, Velká nad Iplom, Želovce, Levice a dál.

Jedu při SK-H hranicích a nějak mě to dneska neba. Taková nijaká trasa.

Kukuřice a slunečnice ještě stojí a zbytek polí je sklizenej a už podmítnutej. Co je tohle za plodinu? To fakt nevím.

Tahle zanedbaná chalupa vypadá zpustle, ale je v krásným místě.

Zajímavej kostel ve vsi Múte. Myslím.

Čápi mají hnízda v každý vesnici na sloupech. Jako v Pobaltí.

Silničkama, údolíčkama se šinu dál.

Dvojjazyčný názvy obcí mi připomínaj že pořád kopíruju hranici.

Dům tak trochu ruina.

Tanky na phm, zřejmě státní rezervy nebo sklad.

Santovka.

Jen vidím ten název, okamžitě se mi vybaví můj kamarád ze základky Radek. Nosil čepici, takovej klóbrc a na ní nápis kúpalisko Santovka. Hned mi to naskočilo, i když je to už 40 let. Kurwa, to to letí.

A jedu a je to pořád nijaký, jen jsem se nějak vrátil v čase a hlavou mi letí vzpomínky.

A to už bude myslím Velká Kalná. Dělo, tank a řeka Hron. Už jsem to tady fotil, ale cvaknu to znovu.

Ze silnice koukám na elektrárnu Mochovce.

Další trasa je Šurany, Šala, Rumanová, Nové Sady, Velké Ripňany, Topolčany, Rybany a pak točit doleva na Nitranské Rudno. Plán je daný, tak jeď chlapče. A trochu se vzpamatuj. V zimě zas budeš kňučet, že by ses chtěl projet, ale je ziminka. Teď je horko, tak val.

No a už se to mračí. Diviaky a průtrž. Píchnu se do čekárny a přečkám první nápor u svačiny.

Sedím, krmím se a čumím na auta, co jedou kolem, jestli jsou mokrý. Abych věděl, jestli prší tam, kam chci jet. Prší. Leje. Nelepší se to. Nelepší.

Takže nemok a do Ilavy, kde bych chtěl přespat je to asi 50 km, tak to dojedu. Těšil jsem se moc, na tuhle část trasy, a teď z ní budu mít houby. Leje a je mlha. Jede se blbě. Přede mnou kamion, za mnou taky kamion a doslova na prdeli. Příjemný. Kokot. Nemám ani kam uhnout, aby mě předjel.

Přejedu hřeben kopců Strážovské vrchy a padám dolů do Ilavy.

A tady ani nekáplo.

Jsem tu. Ubytování mám domluvený v hotelu Moravec. Bydlel jsem tu už hodněkrát. Je to spíš pro dělníky, ale na přespání mi to vždycky stačilo.

Boty mám promočený, to ty starý nikdy nebyly. Dokonce i nemok už netěsní tak dokonale, jako doteď. To mě obzvlášť mrzí. Nu což, tak jako ty budovy v Tatrách a vše ostatní, včetně nás lidí, má svůj čas i můj nemok. Mám rád svoje věci a nerad se jich zbavuju. Třeba nějaká impregnace?

Ubytnu se, alpinku parknu na obvyklý místo do dvora, projedu sprchou a půjdu se projít.

Nakouknu do kostela, jako pokaždý, když jsem v Ilave.

Tenkrát, když jsem tu byl poprvé, sedl jsem si do lavice a jen tak seděl a koukal a poslouchal a styděl se, že neumím ani Otčenáš a cítil jsem něco... A druhý den mě minulo auto ve smyku na mokrý silnici o centimetry.

Narváno lidma v rouškách, tak jen chviličku postojím a tiše se neznale pomodlím za sebe, za rodinu, za alpinku, za přírodu.... Vzpomenu si na malinký kostelík v Itálii, kde jsem loni přemýšlel o světě. O nutným zpomalení chodu světa a tak. A teď tu chodíme v rouškách a možná se opravdu všechno zpomalilo. Nebo ne? Nech toho!!

A jdu.

Začne pršet, asi i tady. Schovám se do restaurace na dvě. Popíjím, rozjímám a jsou z toho piva čtyři. Už půjdu. A rovnou do postele. Dobrou.

Ujeto : 396 km

Ubyt : 20 E

8.den

Dobré ráno.

Tak mám před sebou poslední den motodovči. Ach jo. Bude jen přesouvací. Domů. Těším se na holky. Obvyklou otrávenost z toho, že končí motodov, mírní vyhlídka kempování s holkama na našem oblíbeném místě. Bude to fajn, snad bude hezky.

Tak pojedu. Pobalím, na snídani nemám chuť, zaplatím přespání a pojedu. Je zataženo, ale neprší. Zatím. Myslím, že tomu neujedu.

Vlastně jsem doteď nevěděl kudy. Ale už mám jasno. Chci holkám přivézt sýrový provázky, takže to vezmu přes Makov. Jistě bych je sehnal i jinde, ale tady vím, kde je prodávaj a taky si chci střihnout makovský zatáčky. Takže na dálnici na Žilinu. Střelba do gum a za chvíli už točím na Bytču. Skočím do obchodu, koupím si vodu a rohlík, sesvačím ho za pochodu a jedu dál. Stánky se sýrem jsou ještě zavřený, až před hranicí je jeden otevřenej. Nakoupím a spokojeně valím dál.

Střihám si zatáčky a líbí se mi to. Pak ale dojedu starou Avii, co čudí na konci kolony. Ale čudí! Předjet se tu nedá, čuchat to taky ne. Jednou jsem tu odbočil doleva a jel na Solanec. Tak jo. Moc neváhám a točím na Velké Karlovice. Cvaknu památník ze SNP a už padám dolů do Karlovic. Jsem v CZ.

Nádherný roubenky jsou všude a všelijaký. Malý, velký, patrový krásný až kýčovitý. Stačila by mi nějaká menší. Závidím no!

Točím na Hutisko Solanec. Kousek ujedu a v lese mi od jedný roubenky vyjede oktávka přímo před motku. Chlap na mě normálně kouká a pak mi to tam šoupne!! Ty vole! Oči mi popolezly z důlků. Brzdit nemá cenu, musím ho objet, ale kudy, když je skoro přes celou silnicíííííí?!! No, vlevo na krajnici kousíček místa byl, ale.......

Zastavím, otočím se a chlap mi regulerně s úsměvem zamává, odpíchne a je v prdeli.

To mě jako chtěl zabít, nebo co?! Pro Boha pokolikátý už?! Do hajzlu s nima všema!! Vždyť na mě koukal. A teď se šklebí jako idiot. Zabiju ho já !! Klepu se vzteky a cosik hulákám do helmy!

Šumím, jedu dál na Rožnov. Mračí se nebe, čím dál víc, tak budu spěchat. Ještě natankuju a pádím na Olomouc. Tam před kruhákem je kolona jako vždy a já ji jako vždy podjedu.

A už prší. Nezastavuju, už je mi to fuk. Za hoďku bych mohl být doma. Prší řádně, ale kousnu se. Dojedu bez zastávky. Polička, Hlinsko, Dřeveš, Louka a už brzdím před garáží. Jsem doma. A Emmča už běží a Evča na schodech. Pusa, obejmutí a jsem šťastnej. Doma. V pořádku. Díky.

Šťastnej a nedočkavej. Nedočkavej, kam příště. Kam? Copak mě napadne?

Těším se na to rozmýšlení, i když nakonec je to stejně vždycky okamžitý nápad. Ještě tolik zemí jsem neprojel, tolik zajímavýho neviděl, tolika řečma nemluvil, tolik lidí nepoznal....... Tak kam?

Ještě pár podzimních výletů po CZ, dojedu pneu a ještě si trochu užiju. Před zimou alpinka na servis a pak už do bačkor, do tepla domova a vymýšlet, dumat a snít.

A příští rok někam. Těším se. A co Vy?

Ujeto : 310 km                             Ujeto celkem : 2.556 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (34x):


TOPlist