invelt_unor2



Od Šumavy k Tatrám (a ještě dále)

Jak skloubit pracovní povinnosti s relaxem za řidítky našich jednostopých ořů? Vyrazit na "služební" cestu na motorce !

Kapitoly článku

Původní plán byl vlastně jiný: autovlakem do Popradu a projet od Dukly postupně severní Moravou a východními Čechami až k nám na Šumavu. Ale plány jsou jedna věc ... a rodinné povinnosti ostatních účastníků druhá. Takže jiný termín a vlastně i jinam.

Během jara volá kolega motorkář. Jedeš na odbornou akci na Slovensko, počátkem června na 5 dní? A co kdybychom jeli už o den dříve a na motorkách? Ale to není vůbec špatný nápad!

Proto asi 14 dní před odjezdem ladíme podrobnosti - pojedeme nakonec tři - dva z nás spojí cestu s "pracovními povinnostmi" a jeden si vyrazí s námi na motodovolenou s částečně svým programem. Tak se ustálilo složení na: Venca- Kawasaki Versys 650, Sváťa- BMW 1200GS a já (Dušan) Honda CBF 1000.

 

Přes Booking zajišťujeme první přespání na Moravě nedaleko Uherského Hradiště. Já si nechávám od mých kolegů z práce odvézt na cílové místo společenský oděv autem, Vašek balí zkušeným grifem vše do postranních kufrů. Jen Sváťa se na vše dívá s nadhledem a mírným úsměvem.

Ráno sraz za Klatovy na benzínce, společenské pozdravení a jedeme, dokud není ještě kolem 9 hodiny ráno velké horko. Venca, znaje dobře cestu na Strakonice, nasazuje (velmi) svižné tempo, které naštěstí krotíme kolem Tábora s vysvětlením, že jedeme na výlet a všechna auta na celé trase na Slovensko nemusíme dnes předjet. Pokračujeme dále na Bechyni, směr Jindřichův Hradec, Třebíč.

 

Začíná být docela horko a navíc se blíží první z mraků s deštěm (děkujeme ti, wetteronline.de). Čas máme dobrý a proto ideální je se v Třebíči naobědvat a udělat pauzu. Mezitím se mraky kolem Brna postupně rozpouštějí a máme cestu volnou na Brno a dále na Uherské Hradiště. Dnes jeto jen pár desítek kilometrů po dálnici, zbytek po silnicích I. nebo II.třídy. Závěrečný úsek vedl kolem hradu Buchlov, ale pro velký kamiónový provoz jsme si nakonec zatáčky na kopcích moc neužili. Náš odpolední cíl leží ve vesničce Hradčovice ( www.penzionuholuba.cz ). Rychle z motohadrů ven, osprchovat... a cítíme se opět jako lidé. Ubytování na jednoho 500,- Kč v super apartmánu, v přízemí hospůdka s ochotným personálem a tak ochutnáváme dobroty dle doporučení v pevném i tekutém stavu :-).  Večer sedíme nad mapou a plánujeme zítřejší trasu s dojezdem do Brezna a Tále, kde je náš cílový slovenský bod na následující dny.
Dnes jsme lehce 1x omokli (nakonec bez nutnosti nepromoků, i když jsme je vyndali) a najeto: 400 km.

2.den:   Uherské Hradiště - Bystré/Tále (SK)

Příjemné probuzení lechtáním slunečních paprsků střešním oknem, venku nádherné počasí (ráno je už horko...). Posnídáme, zaplatíme, vytáhneme motorky z garáže, kde se jim snilo stejně dobře, jako nám o patro výše. Vyrážíme nejprve na místní rozhlednu na kopci nad Hradčovicemi (odkaz zde).

Cestou do kopce jsme předjeli dav aktivních důchodců s turistickými holemi ženoucích se za stejným cílem jako my. Výšlap po kovové konstrukci, zasněný pohled do kraje a pod rozhlednou již buší holemi důchodci do konstrukce, až se rozhledna (teda jen větrem) houpe. Rychle dolů, pozdravy s turisticky nadrženou partou aktivních seniorů 75+  a hurá na hlavní silnici směr Starý Hrozenkov a Slovensko.

 Kousek za Starým Hrozenkovem přejíždíme s kolonou kamiónů státní hranici se Slovenskem a kvalita (konkrétně tohoto úseku hlavního tahu) jde rapidně dolů. V podstatě někam ke Trenčínu je silnice katastrofální (kam se hrabe naše dálnice D1...až tak). Poté se silnice vylepšuje a s malými pauzami na tankování, kafíčko a nákup proviantu v místním LIDLu míříme na Prievidzu a Banskou Bystrici. Kousek před Bystricí nás na dálnici chytl vlastně jediný pořádný slejvák. Stejně nic jiného, než dojet na OMV benzínku nám nezbylo a po půlhodince je po dešti. (vsuvka - v tu dobu v Bratislavě došlo k záplavám po intenzivním krátkém dešti). Při srkání kafíčka přichází SMSka od kolegů z práce, kteří hlásí autem již dojezd do Tále nad Breznem. Nám už chybí asi posledních 50 kilometrů a i přes to, že je po dešti, ubíhá zbytek dnešní cesty vcelku rychle a v pohodě. Ubytování máme domluvené v Penzionu u Duhového pstruha v Bystré - odkaz zde (kousek nad Breznem). Domluveno sice jen pro dva, ale s ohledem na ubytovací kapacitu našeho rozměrného dvoupokoje není problém ubytování všech třech motorkářů ze Šumavy :-)

Odpoledne a večer krom krátkého výletu k dolní stanici lanovky na Ďumbier věnujeme mým a Vaškovým pracovním povinnostem. Já volím cestu z našeho penzionu do hotelu v motorkářském oblečení s možností převlečení do společenského oděvu u kolegů na jejich hotelovém pokoji. Vašek je praktičtější - přes společenský oděv navléká nepromok na motorku a jedeme cca 5 km směr hotel Partizán. Tam jako agent 007 při vstupu k recepci odhodí nepromok a rázem je z něj lázeňský švihák v saku. Jen motorky si parkujeme sami, neboť na rozdíl od Jamese Bonda 007 máme o naše stroje strach. Sváťa mezitím plánuje další den a zajel si na večeři do Brezna. Na našem penizonu nejde internet, ale nezoufáme a padáme do peřin.
Dnes 1x rychlé zmoknutí a najeto cca 250 km.

 

3.den   Slovenským Rudohořím k Rožňavě

Ráno mne probouzí šumění potoka. Po chvilce zjišťuji, že to není jen potok, protože bušení dešťových kapek na střešní okno a v okapu mne uvádí do reality. Leje jako z konve... No co, jsme na horách, ale proč zrovna dnes?

Po snídani se náhle vyčasí, svítí dokonce sluníčko a předpověď počasí se tváří optimističtěji. Mraky putují směrem od nás a tak nasedáme na motorové oře a míjíme ceduli Brezno a míříme silničkami

do hor kolem Čiernohronské železnice - úzkokolejky (odkaz zde)  směrem na Čierny Balog a Hriňová. Střídají se úseky nádherného asfaltu se zatáčkami jako pro motorkáře dělané s úseky tankodromu místo regulérní silnice. V Hriňové dáváme napotřetí správný výjezd z jediného kruhového objezdu (dnes si zkrátka Venca vybral orientačně slabší okamžik) a opět hurá do kopců. Po deštích uklízí silničáři naplavený písek a větve z okrajů silnice, což mne dosti příjemně překvapuje. Cesty se zhoršují, ale dá se i na NEenduru vcelku pohodlně cestovat. Zajímavostí je pro nás "ze západu" razantní změna architektury a skladby obyvatelstva menších vesniček a to hlavně s tím, jak se blížíme k hranicím s Maďarskem. Konkrétně - baráky více zanedbané, obchody zavřené či zabedněné prkny, zanedbané památníky osvoboditelů z Rudé armády (pro nás zvláště zajímavé ze Šumavy, kde naši osvoboditelé byli vojáci generála Pattona...). Navíc fakt, že většinu malých obcí po cestě tvoří cikánská komunita (většina v obci), mne velmi "udivuje".

 

Postupně se stáčíme od Rožňavy směrem na sever kolem Dobšinské ledové jeskyně na Telgárt. Stoupání a serpentýny za jeskyněmi nás uvádí do transu a nesnažíme se jet moc podle předpisů (většinu doby nás honila do kopců i Dacia Duster !?!). Horehroní je vůbec velmi zajímavý kraj - jak přírodou, přítomností takových kopců jako je Králova Hoľa, ale i technicko - stavebním unikátem telgrátské železniční smyčky, umožňující vlaku zdolat výrazná převýšení formou mostů a tunelů v jakési smyčce.
Na základnu se vracíme odpoledne, umýt a s Vaškem míříme za povinnostmi, zatímco Sváťa si vychutnává večeři v Breznu a plánuje na další den - v podstatě již na cestu domů.
Celkem dnes najeto cca 280 km.

4. den   Brezno (SK) - Olomouc - Polička

Ráno vstáváme brzo (asi kolem 8. hodiny jsme už na snídani), protože dnes plánujeme krom asi 400 km cesty do východních Čech se zajet ještě podívat na Jánošíka a projet se po silničkách Malé Fatry. Chceme si také užít průsmyk přes Nízké Tatry a tak začínáme rovnou na sever směrem na Liptovský Mikuláš. Při přejezdu Nízkých Tater jsou ještě vidět plochy po polomech od vichřice, která před lety Slovensko zasáhla. V Liptovském Hrádku dotankovávám plnou a hurá na západ. Zkracujeme a zrychlujeme si cestou jízdou po dálnici, která ale po chvilce končí v Ružomberku a od té doby jedeme přes město krokem v kolonách osobních i nákladních vozidel v obou směrech. Mezi městy se sice kolona rozjíždí, ale na velké předjíždění to teda rozhodně není. Musíme proto počkat až do Kraľovan, kde zajíždíme po horské silničce údolím řeky Oravy za Jurou Jánošíků do Terchové. Cestou ale dáváme v průsmyku dobré halušky s brynzou a odváždí i žinčicu (poserové jen kofolu). Ostatně byly opravdu vynikající :-) !

Sváťa si zavzpomíná na mladá léta a školní výlety po Fatře a tak se musíme jet aspoň podívat pod kopce Rozsutec a oba Kriváně. Připadáme si pod kopci jako v Alpách (paradoxně z domova nám bližších, než Slovensko). Cestou přes Žilinu jedu první, bloudím ve městě tak dobře, že správný směr vidím hlavně ve zpětném zrcátku na směrových cedulích a ne před sebou, ale navigace nás nakonec z města vyvede na Makov a státní hranici. Poslední fotka na Slovensku, hup a jsme zpátky na Moravě.

Přece je jenom pátek odpoledne a tak se snažíme moc nezastavovat a jedeme po dálnici ku Olomouci. Klukům si přeji ukázat cestu do východních Čech přes Mohelnici po státovce č. 35 na Svitavy a dále. Při jedné pauze si domlouváme telefonicky ubytování kousek od Poličky a tam bude i naše dnešní nocování. Mezitím nad Mohelnicí v kopci dojíždíme nekonečnou (dlouhou cca 3 - 5 km) kolonu aut a kamiónů v obou směrech. Opatrně s blikačem jedeme až na čelo kolony, kde kyvadlově policie pouští jeden a druhý směr pro bouračku kamiónu. To čekání v horku, bez jediného vánku je ubíjející...

Dnešní nocování domluvil Venca (i s večeří) v Širokém dole na statku Široký důl (odkaz zde). Nádherné stylové ubytování, již připravená večeře a na požádání od paní domácí i pivo / víno / limo a dokonce i s nějakým mlsem k tomu na prkýnko. A ta nádherně udržovaná zahrada a možnost venkovního posezení... Škoda, že jsme tu jen na jednu noc !
Dnes najeto cca 400 km, zmokli jsme jen jednou (krátce) v koloně v Ružomberku...

 

5. den   závěrečná etapa domů ... a tlačíme !

Budím se až v 8 hodin ráno, kluci už sedí venku u stolu a kochají se zpívajícím se ptactvem na zahradě během raního hodování. Něco pojíme, zaplatíme za přespání s večeří a snídaní + něco k tomu navrch, cca 800,- Kč za každého a s paní domácí a s důchodci spolubydlícími na statku se loučíme. Oni vyráží na kola do okolí, my už se pomalu vidíme u krbu doma.

 

Najíždíme zpět na silnici č. 34 a svižně přes Halíčkův Brod a Humpolec podjíždíme Dé-jedničku směrem na Pelhřimov. Cesta utíká dobře, plechovkáři s námi nezávodí a vcelku ochotně nás pouští před sebe. Občas dojíždíme k semaforům, označující opravy hlavního silničního tahu a jako slušní motorkáři se opatrně suneme na čelo kolony, čekaje na zelenou. Jen jednou je Venca nedočkavý a špatně chápe větu ... "jeď dopředu!" ... od Sváti a tak skutečně jede. Na červenou vjíždí do protisměru opravované silnice a světe div se, za chvilku potkává nechápající řidiče, mající v protisměru právě zelenou. Přemýšlí rychle nad variantami - sjet na staveniště (asi 0.5 metru výškového skoku) a nebo zastavit na místě, kde počká. Volí druhou variantu a tak nám žádný kamión Vaška ani nepřejel ani nevytroubil a nenutil jej hledat na své motorce zpátečku :-)

Kolem poledního už sedíme u mekáče kousek od kruhového objezdu v Táboře a pozorujeme, jak nad hlavami prolétávají letadla z nedalekého aeroklubu.

Píšeme domů SMSky, že doma budeme brzo. Sedáme na motorky, kluci mají už nastartováno a opět na mne čekají... Přilba, rukavice, klíčky do zapalování, startér ... a všechno zhaslo. Ajajaj !  Pokus číslo dva, tři. Ani ťuk. Bunda, rukavice a přilba dolů, tlačím motorku stranou a pohled na voltmert (dosud jsem jej nesledoval, svítilo na něj stejně sluníčko). Ukazuje kouzelnou hodnotu kolem 10 V a to nevěstí nic dobrého. Přes půjčené startovací kabely oživuji hondičku a přemýšlím, v čem je problém. Baterka ? Ne, to ne - je rok stará. No jasně - vždyť mám najeto necelých 40 tis km a ještě mi na hondě neodešel stator alternátoru nebo regulátor. Tak takhle to teda vypadá :-(   Tak to je prima. Dojedu domů na baterku? Mám volat rovnou odtah asistenční služby od Hondy? Potupné, to ne! Jedeme dále, dokud to půjde. Zkrátím to - před cedulí Klatovy jsem na 9.1 V na voltmetru, dvakrát mne museli cestou kluci roztlačit, ale po necelých 1700 kilometrech jsme opět doma v Klatovech !
Dnes najeto 260 km + natlačeno asi 50 metrů...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.44
Známkováno: 18x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist