Dukla 2009
Text: Tomáš Dopita | Zveřejněno: 30.10.2009 | Zobrazeno: 15 771x
Takže…celá akce se zrodila na naší celofiremním setkání Olšovec 2009 a to v neděli kolem druhé hodiny ranní-není potřeba asi zmiňovat, že v ten okamžik se jednalo spíš o procenta, než o promile všeho možného v krvi... Až tam jsem čirou náhodou zjistil, že někteří moji kolegové také holdují motorkám. Naše expedice se nakonec sestávala z následujících typanů: Schmejky+Bandit 1200 + Martin( syn), Dušan + BMW F 650+ Danka(manželka), Ocva + GSX 1400 + Ocvice (Pavla, opět manželka), Vilda + BMW R 1100 S, Robert + Wildstar 1100…no a samozřejmě já, Tomáš + HD Electra Glide …Původně měli jet ještě dva naši kolegové, ale díky různým soukromým problémům to odpískali cca 3 týdny před startem.
Jako destinaci jsme si jednomyslně odhlasovali Dukelský Průsmyk na východě Slovenska. Protože se naše družina skládala z české a moravské kliky, tak jsme se všichni setkali až druhý den. Česká klika (já, Vilda a Schmejky) se měla setkat v Říčanech, dne 3.9., léta páně 2009. Začátek snad ani nemohl být lepší-Vilda se právě vracel z dovolené a nekoupil si letenku od nikoho jiného, než Sky Europe, která tak 2 dny před tím krachla…. Byť s velkým štěstím sehnal pro sebe a svoje ratolesti letenky, i tak nabral hned půl denní sekeru. Dohodli jsme se tedy, že se setkáme až v Brně u Dušana, kde jsme měli přenocovat.
Den 1., 216km
Na pumpě v Říčanech jsem se tedy měl setkat jen já se Schmejkym & Co (míněno syn). Celý týden před tím bylo super počasí, ovšem doslova v minutu, kdy jsme se měli setkat a já si dal přivolávací cígo, jsem nepřivolal Schmejkyho, ale déšť… Navíc Schmejky mi zrovna volal z Brandýsa, odkud vyrážel, že má zpoždění a navíc tam pěkně leje. Vyrazil jsem tedy nakonec sám a spicha jsme si dali v „havlbrodě“- bohužel déšť neustával, tak jsme operativně posunuli setkání až na Brno na pumpu. Před Brnem se to trochu rozjasnilo a po 16ti kafích a 3 kartonech vicerojek náš senior konečně dorazil (v sexy pláštěnce oranžové barvy s kachničkou na zádech) a vydali jsme se k Dušanovi, kde jsme měli přenocovat. Přestože se Schmejky dušoval, že ví, kde Dušan bydlí, nechtěně jsme si dali asi tak ¾ hodinovou okružní jízdu nočním Brnem-ani jeden jsme naštěstí neměli pražské značky, a tak po nás vidle nikdo neházel…u Dušana, kam jsme dorazili za tmy, na nás čekalo dančí (poznámka-dančí znamená z daňka, nikoliv z Danky!!) maso + pár škopků, které jsou údajně nejlepší na celé moravě-autor tohoto sloganu musí děkovat geografickému rozložení republiky- že totiž Plzeň pod Moravu nespadá, jinak by to bylo snad na žalobu…Musím zde ovšem Dušana jako hostitele hoooodně pochválit, jak se o nás se svoji krásnou manželkou starali-a věřím, že jsme tem nebyli naposledy.Den 2., 307km
Ráno jsme se vzbudili do úžasného dne-já a Schmejky pěkná kocovina a pro změnu- opět pršelo. Se zbytkem moravské kliky jsme se měli setkat až v Uherském Brodě. Dušan, byť úžasný to hostitel, ovšem prokázal, že v ovládání GPS navigace má menší prostor pro zlepšení-jeli jsme snad tou nejhorší možnou cestou, víceméně imrvére obklopeni kamiony-bylo to horší, než cesta přes Prahu v pátek odpoledne, prostě humr, humr a ještě jednou humr. Na pumpě jsme se všichni živí, zdraví a mokří setkali s našimi moravksými parťáky aDen 3., 240km
Musíme kontaktovat minimálně českou televizi, esi neshánějí náhradu za Zákopčaníka-Schmejky se totiž projevil jako výborná, ikdyž poměrně nehezká a ve veřejnoprávní televizi před 22:00 pravděpodobně nepoužitelná, rosnička. Ještě večer, posilněn borovičkou, předpovaděl (chvílema to teda spíš vypadalo, že to počasí nařizuje-asi deformace z povolání), že od dnešního dne bude pěkně. Ráno se sice ještě hnaly temné mraky, aleJinak ubytování za 12 éček- tedy žádná hitparáda-pan majitel měl zásadní problém s tím, že parkujeme motorky tam, kde on potřebuje zajet s dodávkou-že měl vedle místa na 3 kamiony nebral jako argument. Takže poměrně rádi jsme ráno zmizeli s cílem jasným-Dukla!
Den 4., 340km
Jak jsme se dostávali dál na východ, tak jsme si místy opravdu nebyli jisti, že už nejsme v Rumunsku-občas to byl fakt masakr. Na Dukle jsme samozřejmě chtěli navštívit rozhlednu, která společně s průvodcem a jeho vyprávěním o bojích, které tu předvíce jak 60. letyJelikož jsme dosáhli nejzaššího místa naší polární výpravy a mohli jsme po vzoru Járy Cimrmana prohlásit „severní pól je dobyt!“, pomalu jsme otočili naše stroje (Ocva s Dušanem pomalu, velice jemně až opatrně otočili i svoje manželky) a vyrazili jsme zpět-směr Bešanová, naše další destinace. Střihli jsme to přes Levoču, kde proběhla káva a
Den 5., 234km
Nastává poslední den naší cesty po SK a my se z Bešanové přesouváme do Olomouce, kde Ocva slaví 7mileté výročí s manželkou-úctyhodný to výkon a je bezesporu potřeba to náležitě zapít. Oslava se konala v jakýchsi Kotěhůlkách (tuším Horka nad Moravou) cca 10 km daleko od „Ocva Landu“ (snad) na kraji Olomouce. A opět musím jasně a nahlas pochválit hostinu, která na nás čekala-fakt mazec…měli jsme pronajatou hospodu, parkování ve dvoře a opět-jídla a pití jako pro armádu… udírna už jela snad rok dopředu, aby se to všechno stihlo připravit. O obsluhu se nám staral Šupík, náš další pracovní kolega z Olomoucké pobočky a rozhodně neselhal-jen chvíli neměl člověk půllitr nebo klobásu v ruce, tak ihned Šupík začal bombardovat otázkami, zda-li je všechno v pořádku a proč nepijem a nejíme a že je všeho dost…:)…po všech těch dnech musím bohužel konstatovat, že pro mě večer končí v cca 22:00, kdy jsem upadl do komatu a probral se až ráno…zde bych poprosil zbytek klanu o dokreslení oslavy….Nicméně z fotek jsem pochopil, že se následně oslava přesunula ze zahrádky do hospody, proběhla kytara, zpěv v podání min. Roberta, takže asi v pořádku….
Den 6., cca 250km
Ráno nastává samozřejmě klasické rozhodnutí, že už v životě nepiju, že už cigáro nechci ani vidět a sám sobě si slibuju, jak se ihned dám na zdravou výživu…a protože jsem to co jím, tak po včerejšku ani raději nechci vědět, co vlastně jsem…S Vildou a Schmejkym jsme vyrazili zpět ku Praze-nutno přiznat, že s tou kocovinou za zády se nejelo vůbec dobře a byť cesta i počasí bylo super, tak jsme si to nikdo moc neužili. Navíc Schmejkyho málem sejmulo protijedouví Volvo, které se z pozaselu do zatáčky vyřítilo těžce v protisměru a nebýt Schmejky najetý na vnitřní stopě, tak asi bylo hotovo…nicméně ve zdraví jsme dorazili do Kutné Hory, kde jsme se rozdělili-Vilda a Schmejky jeli společně na Brandýs a Vilda dál pokračoval do Kladna, zatímco já, lopata, jsem nechal klíče od bytu v práci, tak jsem si v tom zoufalém stavu musel zajet ještě dalších 70 km-co dodat…Tak skončil náš pár-denní výlet, který se opravdu vyvedl. Jsme o dalších cca 1500km „těžší“ a již teď se (doufám) všichni těšíme, že na jaře opět někam vyrazíme v této sestavě. Za sebe děkuji všem účastníkům-kolegům z práce, o kterých jsem si před tím ani náhodou nepomyslel, že jsou tak v pohodě a že bude taková pr….legrace…