Dukla 2009

Pro dokreslení našeho klanu si dovolím představit jednotlivé účastníky v profilových fotografiích:
   Jako destinaci jsme si jednomyslně odhlasovali Dukelský Průsmyk na východě Slovenska. Protože se naše družina skládala z české a moravské kliky, tak jsme se všichni setkali až druhý den. Česká klika (já, Vilda a Schmejky) se měla setkat v Říčanech, dne 3.9., léta páně 2009. Začátek snad ani nemohl být lepší-Vilda se právě vracel z dovolené a nekoupil si letenku od nikoho jiného, než Sky Europe, která tak 2 dny před tím krachla…. Byť s velkým štěstím sehnal pro sebe a svoje ratolesti letenky, i tak nabral hned půl denní sekeru. Dohodli jsme se tedy, že se setkáme až v Brně u Dušana, kde jsme měli přenocovat.

Den 1., 216km

Na pumpě v Říčanech jsem se tedy měl setkat jen já se Schmejkym & Co (míněno syn). Celý týden před tím bylo super počasí, ovšem doslova v minutu, kdy jsme se měli setkat a já si dal přivolávací cígo, jsem nepřivolal Schmejkyho, ale déšť… Navíc Schmejky mi zrovna volal z Brandýsa, odkud vyrážel, že má zpoždění a navíc tam pěkně leje. Vyrazil jsem tedy nakonec sám a spicha jsme si dali v „havlbrodě“- bohužel déšť neustával, tak jsme operativně posunuli setkání až na Brno na pumpu. Před Brnem se to trochu rozjasnilo a po 16ti kafích a 3 kartonech vicerojek náš senior konečně dorazil (v sexy pláštěnce oranžové barvy s kachničkou na zádech) a vydali jsme se k Dušanovi, kde jsme měli přenocovat. Přestože se Schmejky dušoval, že ví, kde Dušan bydlí, nechtěně jsme si dali asi tak ¾ hodinovou okružní jízdu nočním Brnem-ani jeden jsme naštěstí neměli pražské značky, a tak po nás vidle nikdo neházel…u Dušana, kam jsme dorazili za tmy, na nás čekalo dančí (poznámka-dančí znamená z daňka, nikoliv z Danky!!) maso + pár škopků, které jsou údajně nejlepší na celé moravě-autor tohoto sloganu musí děkovat geografickému rozložení republiky- že totiž Plzeň pod Moravu nespadá, jinak by to bylo snad na žalobu…Musím zde ovšem Dušana jako hostitele hoooodně pochválit, jak se o nás se svoji krásnou manželkou starali-a věřím, že jsme tem nebyli naposledy.

Den 2., 307km

Ráno jsme se vzbudili do úžasného dne-já a Schmejky pěkná kocovina a pro změnu- opět pršelo. Se zbytkem moravské kliky jsme se měli setkat až v Uherském Brodě. Dušan, byť úžasný to hostitel, ovšem prokázal, že v ovládání GPS navigace má menší prostor pro zlepšení-jeli jsme snad tou nejhorší možnou cestou, víceméně imrvére obklopeni kamiony-bylo to horší, než cesta přes Prahu v pátek odpoledne, prostě humr, humr a ještě jednou humr. Na pumpě jsme se všichni živí, zdraví a mokří setkali s našimi moravksými parťáky a vyrazili do další destinace-Látky, SK. Nepršelo snad jen 10 minut, takže cesta se stala spíš utrpením. Dušan, Schmejky a Vilda ráno zainvestovali nechutných 360korun českých do nepromokavých návleků na rukavice. Nejprve si všichni chrochtali, jak je to super, ovšem při příjezdu do Látek byly tyto 100% nepromokavé návleky 100% promočené a ruce jsme si ždímali všichni-a víme všichni, jak taková ruka, když ji člověk po x hodinách vyndá z mokrý rukavice vypadá-ani nám nechtěli na uvítanou podat ruce, páč jsme vypadali jako výprava ze záhrobí. Na chatě, kterou zajistil Dušan, na nás čekalo-no tomu se nedá říct jinak, než žranice. Ještě s helmama na hlavách jsme každej drželi ihned po příchodu v ruce panáka borovičky…a že u jednoho to neskončilo..následoval guláš, borovička, pivo, borovička, pečené kančí, borovička, pivo, pivo, pivo…a najednou tma, vesmír, ticho a prázdnota….a najednou jsme vstávali..

Den 3., 240km

Musíme kontaktovat minimálně českou televizi, esi neshánějí náhradu za Zákopčaníka-Schmejky se totiž projevil jako výborná, ikdyž poměrně nehezká a ve veřejnoprávní televizi před 22:00 pravděpodobně nepoužitelná, rosnička. Ještě večer, posilněn borovičkou, předpovaděl (chvílema to teda spíš vypadalo, že to počasí nařizuje-asi deformace z povolání), že od dnešního dne bude pěkně. Ráno se sice ještě hnaly temné mraky, ale musím potvrdit, že do konce naší cesty nepršelo.Schmejky, seš bourák! Po snídani, úklidu a sbalení jsme vyrazili a konečně začala pořádná jízda-krásné silnice, které byly z rána místy navlhlé, poskytovaly pro jízdu na motorce úžasné podmínky-nekonečné zatáčky, krásné výhledy a pokud měl někdo z nás odvahu, mohl zastavit a u silnice stojících cik…aby mě někdo nezažaloval-romských „obchodníků“, kteří nabízeli k prodeji právě nasbírané houby, zainvestovat a pořídit si smaženici. Bylo jich tam (obchoníků i hub) ale poměrně hodně a taková zastávka by také mohla znamenat, že než bychom zaplatili, stáli bychom všichni na špalkách-tedy zamítnuto. Tak jsme si tak celý den chrochtali, až jsme dochrochtali do Bardějova-místa našeho dalšího noclehu. Navíc se v tento den snažila naše fotbalová reprezentace o vítezství nad SK. Nejprve jsme si nebyli vůbec jisti, zda-li vůbec na utkání ČR-SK jít fandit v zemi našeho soupeře do hospody, ale nakonec problém nebyl-seděli tam dva strejdové, kteří byli dokonce ještě starší než Schmejky, takže ty bychom snad zvládli. Nejprve to vypadalo, že fotbal vůbec nebude, protože i přes hrdě se tyčící satelit na střeše neměl televizi naladěnou na kanál, kde se fotbal vysílal. Nebudu jmenovat, ale jeden z nás to málem odnesl infarktem. Nakonec a vlastně ani nevím, jak se to povedlo, se televize naladila a s radostí jsme sledovali naši remízu, která víceméně předznamenávala konec našeho tažení vstříc celosvětovým trofejím.
Jinak ubytování za 12 éček- tedy žádná hitparáda-pan majitel měl zásadní problém s tím, že parkujeme motorky tam, kde on potřebuje zajet s dodávkou-že měl vedle místa na 3 kamiony nebral jako argument. Takže poměrně rádi jsme ráno zmizeli s cílem jasným-Dukla!

Den 4., 340km

Jak jsme se dostávali dál na východ, tak jsme si místy opravdu nebyli jisti, že už nejsme v Rumunsku-občas to byl fakt masakr. Na Dukle jsme samozřejmě chtěli navštívit rozhlednu, která společně s průvodcem a jeho vyprávěním o bojích, které tu předvíce jak 60. lety probíhaly, nám nastínila, jaké peklo se tu muselo odehrát. Celou atmosféru ještě podporují tanky, letadla a různá bojová technika, která je rozmístěna podél cesty na polích. Bohužel místní romská komunita rozkradla údajně až 80% všeho, co tam z dob války zůstalo-k tomu asi není potřeba něco dodávat. Dále jsme se přesunuli do Údolí smrti, kde se měla odehrát jedna z největších tankových bitev z této války (nebo největší? Si nějak nepamatuju,,,:-/).
Jelikož jsme dosáhli nejzaššího místa naší polární výpravy a mohli jsme po vzoru Járy Cimrmana prohlásit „severní pól je dobyt!“, pomalu jsme otočili naše stroje (Ocva s Dušanem pomalu, velice jemně až opatrně otočili i svoje manželky) a vyrazili jsme zpět-směr Bešanová, naše další destinace. Střihli jsme to přes Levoču, kde proběhla káva a velice rychlá prohlídka tohoto města z Unesca a dále na Poprad. Sice jsme neměli moc času nazbyt, ale nechtěli jsme dálnici a cesta přes Vysoké Tatry byla pro motorkáře doslova multiorgasmická…výjezdem na Štrbské pleso se tedy znatelně ochladilo, ale i tak jsme si požitek z jízdy nenechali zkazit, prostě nářez, nářez, nářez…dofrčeli jsme až v 7 večer do Bešanové, města s termálními bazény v turisticky profláklém wellnes centru. Ubytování tedy min. pro mě nezačalo nejlépe. Protože jsem jel sólo a měl jsem největší nákladovou kapacitu, tak jsem měl víceméně celou cestu jeden bag plnej chastu …a právě jedna plechovka pivka asi nezvládla, jak ty zatáčky brousím a´la božský Vale a praskla…bohužel kromě chlastu sem tam měl také nějaké oblečení-asi nemusím nikomu vykládat, jakej Channel mě ovanul, když jsem bag otevřel-slabší nátura by asi ihned hodila kosu…no a druhá perlička bylo ubytování. Protože jsme do termálních lázní chtěli dojít po svých, ubytovali jsme se za nechutných 17 euro na hlavu kdesi na okraji v apartmánech, nicméně placení proběhlo v centru. No a po tom, co jsme se vybalili a chystali na koupačku, tak nám volali, že já a Vilda se máme vystěhovat, protože už v našem pokoji někdo bydlí…slečna na recepci si jaksi popletla pokoje a dala nám obsazenou dvanáctku…navíc Vilda byl právě ve sprše a nenadálý příchod původních obyvatelů by mohl být hodně zajímavý-manžel zpátky a ve sprše má cizího chlapa! I přes tento problém, jsme se dokázali dostat a za půl hoďky jsme se už všichni rochnili ve venkovním termálním bazénu o teplotě 40stupňů!! Po několika dnech paření se v hadrech na motorce ten pocit překonal úplně všechno. Do toho bublinkové masáže a tak-po necelých dvou hodinách jsme museli jít a úplně zničení jsme se rozhodli utratit něco málo ve „stejkhauzu“-vážený čtenáři-steakhouse v tomto areálu velice nedoporučujeme-obsluha naprosto katastrofální a Ocva by jistě se mnou souhlasil, když jeho bašta za cca 8 euro byla zralá tak „za stálého míchání lijeme do záchodu“…ještě jsme večer popili na zahradě, nálada výborná, alkoholu dostatek, takže super večer…

Den 5., 234km

Nastává poslední den naší cesty po SK a my se z Bešanové přesouváme do Olomouce, kde Ocva slaví 7mileté výročí s manželkou-úctyhodný to výkon a je bezesporu potřeba to náležitě zapít. Oslava se konala v jakýchsi Kotěhůlkách (tuším Horka nad Moravou) cca 10 km daleko od „Ocva Landu“ (snad) na kraji Olomouce. A opět musím jasně a nahlas pochválit hostinu, která na nás čekala-fakt mazec…měli jsme pronajatou hospodu, parkování ve dvoře a opět-jídla a pití jako pro armádu… udírna už jela snad rok dopředu, aby se to všechno stihlo připravit. O obsluhu se nám staral Šupík, náš další pracovní kolega z Olomoucké pobočky a rozhodně neselhal-jen chvíli neměl člověk půllitr nebo klobásu v ruce, tak ihned Šupík začal bombardovat otázkami, zda-li je všechno v pořádku a proč nepijem a nejíme a že je všeho dost…:)…po všech těch dnech musím bohužel konstatovat, že pro mě večer končí v cca 22:00, kdy jsem upadl do komatu a probral se až ráno…zde bych poprosil zbytek klanu o dokreslení oslavy….
Nicméně z fotek jsem pochopil, že se následně oslava přesunula ze zahrádky do hospody, proběhla kytara, zpěv v podání min. Roberta, takže asi v pořádku….

Den 6., cca 250km

Ráno nastává samozřejmě klasické rozhodnutí, že už v životě nepiju, že už cigáro nechci ani vidět a sám sobě si slibuju, jak se ihned dám na zdravou výživu…a protože jsem to co jím, tak po včerejšku ani raději nechci vědět, co vlastně jsem…S Vildou a Schmejkym jsme vyrazili zpět ku Praze-nutno přiznat, že s tou kocovinou za zády se nejelo vůbec dobře a byť cesta i počasí bylo super, tak jsme si to nikdo moc neužili. Navíc Schmejkyho málem sejmulo protijedouví Volvo, které se z pozaselu do zatáčky vyřítilo těžce v protisměru a nebýt Schmejky najetý na vnitřní stopě, tak asi bylo hotovo…nicméně ve zdraví jsme dorazili do Kutné Hory, kde jsme se rozdělili-Vilda a Schmejky jeli společně na Brandýs a Vilda dál pokračoval do Kladna, zatímco já, lopata, jsem nechal klíče od bytu v práci, tak jsem si v tom zoufalém stavu musel zajet ještě dalších 70 km-co dodat…
Tak skončil náš pár-denní výlet, který se opravdu vyvedl. Jsme o dalších cca 1500km „těžší“ a již teď se (doufám) všichni těšíme, že na jaře opět někam vyrazíme v této sestavě. Za sebe děkuji všem účastníkům-kolegům z práce, o kterých jsem si před tím ani náhodou nepomyslel, že jsou tak v pohodě a že bude taková pr….legrace…