moto-care



Na měsíc přes Rusko

Na měsíc přes Rusko, svezení za historií a poznáním. ČR, Polsko, Rusko-Kaliningradská oblast, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rusko, Ukrajina, Polsko, ČR.

Kapitoly článku

 Na měsíc přes Rusko za historií a poznáním.

  Před necelými dvěma měsíci jsme se vrátili z cesty po jihovýchodní Evropě a už je tu potřeba plánování cesty na příští rok. Pro letošek jsme se rozhodli jet na severovýchod a východ Evropy a prodloužit si dovolenou na celý měsíc červenec. Plánování začalo samozřejmě jako obvykle už na přelomu září, října a bylo spojeno s neustálými změnami směru trasy, průjezdy měst, návštěv zajímavosti, ubytováním. Vše bylo navíc ovlivněné získáním potřebných víz, na vjezdy do Běloruska a Ruska. Bělorusko jsme nakonec vypustili, jelikož se nám cena bezmála 7000,- Kč za pozvání a vízum na tři dny pobytu v zemi zdálo hodně. Tak jsme si vyřídili jen více vjezdové vízum do Ruska za nějakých 7360,- Kč. Já, samozřejmě ještě mezinárodní řidičák. Vše bylo hotovo až v květnu letošního roku a ještě se čekalo do června na vízum do Ruska.
   Letos dosti velké dilema jak pokračovat. Polsko, Kaliningrad, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rusko, Ukrajina a zpět domů nebo to vzít opačně. Nakonec nám pomohl k definitivnímu rozhodnutí jediný možný přijatelný termín návštěvy Černobylu a Pripjať.
   Projet 7 států, 36 měst, navštívit místa, o kterých jsem více jak půl století slýchal a učil se ve škole. Navštívit místa, o kterých jsme toho hodně četli, o mnohých dlouho snili. Teď se naskytla možnost tato místa navštívit a vidět na vlastní oči. Cesta od 2.7 – 31.7 naplánovaná a schválená, pojistky zaplaceny, vozidlo důkladně zkontrolováno, vše doplněno, tělesné schránky také po kontrole. Cestování opět jen podle „Mapy. cz“. Tak hurá na to.
Hele, prr. Na měsíc, co si nabalit? Velké balení však nebylo nutné, v ubytování jsme co 5 až 7 den měli pračku nebo službu praní a vařit si nebudeme, tak pár věcí a teď už opravdu hurá na to. Popsat třicetidenní cestu v jednom cestopise, to bude asi více jak na jeden díl, fotek v galérií také nebude asi jen dvacet. Nějak to podělíme.
 

Den 1. Ostrava 3.7: start; 620 km

Trochu obavy z počasí, předpověď na prvních čtrnáct dní nebyla zrovna příznivá a ještě k tomu jsme museli oddálit odjezd až na 3.7. Nic vážného a 3.7 v 8:00 vyrážíme do Polska směr Lodž, Malbork, Staré Pole. Počasí nic moc ale nepršelo, naplánovaných 620 km nás trocho děsilo, ale vše proběhlo hladce. Ještě jsme na odpočívadle potkali kamion s pro nás výstižnou reklamou. 16:20 jsme ubytováni a 16:50 jsme seděli v restíku na pozdním obědě. Potom jsme si ještě zajeli do Malborku a prošli si hrad už za pěkného slunečného počasí.

 

Den 2. -   Staré Pole 3-5.7: Gdyně, Sopoty, Gdaňsk; 215 km

Vstávali jsme do nádherného dne, na obloze ani mráček, lákalo to tak lehnout na pláž, ale to nebylo naším cílem. Vyrážíme kolem 9 hodiny směr Gdynia, trochu zdržení v koloně ale dojíždíme na místo určení bez většího hledání.
Navštívit v Gdyni park Marií a Lecha Kaczyňských dalekou vyhlídku s křížem na Kamenné hoře. V přístavu torpedoborec Blýskawici, od roku 1976 už jen plovoucí muzeum, plachetnici Dar Pomorza s dosti zajímavou historií a projít parkem je povinnosti.
Vše hotovo a jedeme do Sopot na nejdelší dřevěné molo v Evropě.
Najít a prohlédnout raritu Křivý dům.
Stavit se na zmrzlinu a zákusek a jedeme do Gdaňska. V plánu jsme sice v Sopotech měli zajít si na pláž k moři, ale v těchto třech městech je toho tolik k vidění, že moře šlo stranou. V Gdaňsku vyšlápnout na věž Baziliky Mariacká, ze které je opravdu nezapomenutelný výhled na město a okolí. Je vidět i poloostrov Westerplatte, kde napadením Polska Hitlerem dne 1.9.1939 začala II. Světová válka. Díky tomu, že jsme na věži potkali dva velmi ochotné mladé Poláky, kteří nám ukázali, kde co hledat a co navštívit bez zbytečného hledáni, jsme ušetřili spoustu času, díky jim za to.
Zlatá brána, rybí trh, ulice Dlouhý trh, tady odpočinek, menší svačina a doplnění tekutin, Neptunova fontána, najít ďáblův zub. Zelenou bránou ven na nábřeží a až ke starému jeřábu ze 14 století, který je jedním ze symbolu Gdaňska.
Čas byl ovšem neúprosný a strašně nám uběhl, 15 minut do zavření jeřábu ale dovnitř jsme se už nedostali. Zvedací mechanismus jsme si proto prohlédli jen z venku. Byl, schopen zvednout až dvě tuny do výše 27 metrů.
Ještě „Halu targowu“ z roku 1896, ovocnou a zeleninovou tržnici. Tak a pro dnešek stačilo, jedeme směr Staré Pole. Vybalit, dát si sprchu a jde se na večeři. Super večeři jsme si dali ve stejné restauraci jako den předtím a hned vedle v marketu menší nákup na další den. Na ubytování jsme se potkali se super partou motorkářů ze středních Čech, pokud se dostanete k přečtení, všechny Vás moc zdravíme.

 

Den 3. Kaliningrad 5-7.7: Kaliningrad a Kurská kosa – Ruská část, 288 + 165 km

Polsko jsme opouštěli za pěkného počasí, sice trochu vítr ale jinak teplo. Na hranicích po vyřízení a vypsání nutných formalit, za vydatné pomoci celníka jsme asi za hodinku v Rusku – Kaliningradské oblasti. Nejsme už zvyklí vypisovat na hranicích nějaké vstupní papíry, tak jsme moc uvítali pomoc trpělivého a ochotného celníka. Za další hodinu, jsme na ubytování v Kaliningradu, městě založeným českým králem Přemyslem Otakarem II. Přijeli jsme ve 12 hodin, nástup na ubytování, byl až ve 14 hod. Recepční velice ochotná, ale nebyl připravený pokoj, tak jsme zaparkovali moto ve dvoře, nechali si věci na recepci a šli si najít restauraci na oběd. Restaurace na úrovni a po konzumaci jídla spokojenost jak s přístupem personálu, tak kvalitou jídla. Po ubytování jsme si jeli prohlédnout část Kurské kosy a doopravdy jak jsme tam přijeli, tak se počasí nedalo zahanbit a udělala se pěkná kosa. Něco jsme projeli, něco prošli. Samozřejmě, že jsem se musel, napřed potkat s kámošem a stavit se v zajímavé restauraci.
Vyšlápli jsme si na největší dunu „Vysota Efa“ v této Ruské části. Nějak se mi tady začalo zdát nebo vlastně byla to pravda, všude pořádek, čisto, žádné odpadky. Jsme vůbec v Rusku??? Ale ano byli jsme a na další cestě jsme se přesvědčili, že tento stav není nic neobvyklého. Na této části Kurské kosy jsou vlastně jen dvě vesnice. Prošli jsme si jednu z nich, starou rybářskou vesničku Rybači. Bohužel už i tady dorazila nová doba a v některých nádherných starých rybářských chalupách vsazená plastová okna. Blíží se večer, tak zpět do Kaliningradu. Večeře a potom příprava na druhý den.

 

Den 4.

Ráno opět nádherné počasí a vzhledem k tomu, že jsme ubytování kousek od centra, tak máme všechny zajímavosti v pěším dosahu.
Za prvé navštívit fotbalový stadión, bohužel, okolí bylo ještě uzavřeno tak jen foto z dálky. Rybářská vesnička s majákem, v centru Kaliningradu.
Foto u maskota MS ve fotbale.
Ostrov s Královeckou katedrálou.
Samozřejmě tahák prohlídky, muzeum Světového oceánu.
A vstoupení na palubu „Podvodnaja loďka“, ponorky B-413.
Na zpáteční cestě, menší muzeum železnice.
Dům sovětů, stavba na místě zbořeného hradu. Budova vlastně po rozpadu svazu nebyla dostavěná a nikdy k ničemu nesloužila.
Muzeum Jantaru, po zralé úvaze jsme dovnitř nešli, jelikož jsme chtěli navštívit muzeum přímo ve vesničce Jantarnyj. Nachozených 18 km si zasloužilo fantastickou večeři a zákuseček. Den je u konce.

 

Den 5.

Ráno nic moc, vypadá to na déšť. Jedeme směr Baltiysk, podívat se na pověstnou Baltskou flotilu. Do hlavního přístavu jsme se samozřejmě nedostali, ale to co jsme viděli, stačilo. I tak z toho jde strach, až naskakuje husí kůže.
Další zastávka přímo v Jantarovém kombinátu s návštěvou muzea. Cestou se nám sluníčko opět prodralo z mraků, tak cesta pěkně ubíhala.
Projetí Svetlogorsku a Zelenogradu. A opět na Kurskou kosu, teď s průjezdem hranic do Litvy.
Na hranicích tak 20 minut zdržení, odevzdání vjezdových papírů, pár úsměvu jak na jedné tak na druhé hranici a jsme v Litvě. Projet celou část Litevské části Kurské kosy, přepravit se trajektem na pevninu a najít ubytování v Šikinai.

 

Den 6.   Klaipeda, Šikinai 7.7 – 10.7. Kaunas, Trakai, Vilnius, Klaipeda, Neringa, Juodkrante, Šiauliai. 291 + 640 + 110 km.

Jelikož byla neděle, tak ráno padlo rozhodnutí navštívit vodní hrad Trakai ze 14. století a hlavní město Litvy Vilnius. Cesta tam a zpět po dálnici moc záživná nebyla. Bohužel v těchto Ruských a po Ruských zemích jsou jen dálnice (mezinárodní silnice) a pak silnice první třídy. Ty nižší kategorie raději nezkoušet, bývají obyčejně pro cesťáky obtížně sjízdné. Vodní hrad Trakai jsme našli v pohodě, hůře jsme se dostávali přímo do hradu. Měli tam nějaké závody o železného muže a ženu nebo co. Tak příjezdové cesty uzavřeny. Odstavit moto na záchytném parkovišti „v poli“ a pěkně pěší jsme táhli na hrad.
Pěkná, velice zajímavé expozice a podívaná. Stojí rozhodně za návštěvu.
Návštěva hlavního města Litvy Vilniusu se moc nepovedla.
Gediminasův hrad, pojmenovaný po zakladateli Vilniusu zavřený.
Kostel svaté Anny (červený kostel) zavřený, Městská zvonice zavřená.
Ke všemu když jsem chtěl natočit a nahrát zvonění, zvonkohru z této zvonice, tak se mi nenahrál zvuk. Jedině Katedrála byla otevřená. Tak jsme se šli podívat dovnitř. Před katedrálou jsme se postavili a třikrát otočili na dlaždici, má splnit jedno přání. Jinak na této dlaždici stál poslední člověk lidského řetězu z Tallinu do Vilniusu na protest Baltských státu v roce 1998 proti sovětské okupaci. Po prohlídce jsme si dali na jedné ze zahrádek oběd. Také tady už dorazila světová strava a jako specialitu nám přinesli co jiného než velký třípatrový hamburger, který se mi však vyvrátil, než jsem ho stihl vyfotit. Cena také odpovídala jeho velikosti. Chtěli jsme ještě navštívit Ortodoxní Katedrálu, ale lidi jak před Kauflandem ve čtvrtek, tak jsme to vzdali.
Po cestě zpět jsme si už jen ze sedla prohlídli budovu Europa, skleněný válec, TV vysílač a snažili se při houstnoucím provozu vyjet z města směr Kaunas. 300 km po dálnici při 35°C nebyla zrovna vábivá představa, co naplat nějak se domů dostat musíme. Ještě že jsme se nevydali ráno k moři. Na zpáteční cestě v protisměru od moře nekonečná bezmála stojící kolona. Snad byla u moře celá Litva.
Sprcha, večeře, potom nějaká ta zmrzka, počkat na západ slunce, slunce tady zapadá až po 22 hodině a šupem spát.

Den 7.

Ráno už začínalo být pěkně teplo, vypadá to na moc pěkný den.
Po výborné snídani odjezd do Klaipedy na trajekt směr Kurská kosa.
První zastávka až Nida, Parnidžio kopa se slunečními hodinami na vrcholu, nejvyšší duna na celé Kurské kose. Po vyjíti na vrcholek duny vás to přinutí sundat boty a jen tak na boso se brouzdat nádherně jemným bílým vyhřátým pískem.
Další zastávka v Juodkrante, nejstarší vesnice na Kurské kose a Čarodějnický vrch, na kterém jsou cestou umístěny dřevěné sochy Litevských řezbářů, které byly součásti místní lidové kultury.
Třetí zastávka, na pláží a konečně koupel v Baltu. Nic naplat, je tady večer, zpět na ubytování, sbalit bágle a ráno směr Lotyšsko.

 

Den 8. Riga 10.7 – 12.7. Šiauliai, Pilsrundale, Riga 320 km.

Opět se chystá nádherný den. V Šiauliai navštívit horu křížů. Je to takové trochu strašidelné místo osázené velkým množstvím, troufnu si tvrdit, že více jak milionem donesených všemožných křížků, křížů a svatých obrázků. Podařilo se mi v té hromadě najít kříž od holek z Moravy.
Potom přejezd hranice s Lotyšskem, návštěva Pilsrundale, kterému přezdívají malé Versailles. Pěkná procházka, pomalu ale zjišťuji, že nás vstupy stojí více jak celodenní strava. Následný dojezd do Rigy. Ubytování máme na super místě, blízko centra, nemusí být žádné ježdění po městě. Je tady toho sice hodně k vidění ale vše je v centru a dá se to projít pěšky.

 Den 9. Vojenský památník.

Televizní vysílač, 368 metrů nejvyšší stavba v EU.
Stalinův dort, (specifické stalinovské stavby domů),
Litevská národní knihovna.
Technická univerzita.
Riga centrál market, rybí trh, největší zastřešená tržnice v Evropě. Budovy měly za a po válce sloužit jako hangáry pro Německé vzducholodě Zeppeliny.
Kostel sv. Petra s unikátními varhany a vyjít na jeho věž, nádherný výhled na město.
Dům Černohlavců, muzeum okupace a radnice.
Domy Tří bratří, nejstarší č. 17 z přelomu 15 a 16 století, 19 z roku1646 a 21 pocházejícího z konce 17 století.
Projíti středověkou uličkou, s dobovou restaurací a vinárnou. Nejužší a nejkratší ulici v Rize. Dlouhá je 92 metrů, a pokud máte delší ruce, můžete se dotknout rozpažením protilehlých domů.
Hospůdku z 12 století.
Budova muzea války s věží zvanou prachárna.
Pomník svobody, 19 metrový obelisk, na jehož vrcholu se nachází 9 metrová měděná socha mladé ženy.
Rižský zámek v současnosti sídlo prezidenta. Fotka ve strážní budce, prezident byl přítomen.
Na náměstí nějaká akce pro mezinárodní soudržnost nebo něco takového, tak jsme si tam našli i českého medvěda.
Den jsme zakončili vynikající večeři v restauraci Garden Barbecue a menším nákupem v supermarketu. Slunce tady zapadalo až po 22:30 hod.

 

Den 10. Tallin 12.7 – 14.7. Saulkrasti, Tallin 343 + 40 km.

Opět vstáváme do nádherného slunečného dne. Dnes přejezd Estonsko. Po cestě malá zastávka v Lotyšském lázeňském městě Saulkrasti. Po ubytování v Tallinu ještě návštěva skanzenu a oběd v dobové restauraci v Rocca al Mare na pobřeží Baltu. Zde bylo vidět, jak jsou hrdí na svou pohnutou historií, o které dokáží moc pěkně vyprávět a velmi si váží tohoto skanzenu. V Tallinu jsme ubytování ve Sport hotelu trochu dále od starého centra města tak musíme použít vlastní dopravy. Je to sice jen 10 km tam a 10 km zpět ale v jejích provozu, žádný dobrý zážitek. Estonsko má zatím z navštívených zemí asi nejméně tolerantní řidiče. První problém, najít normální restauraci. Všude jen rychlé občerstvení, pizzerie anebo American Steak Pub. Skončili jsme na bagetě a sendviči.

Den 11.

Ráno opět nádherné počasí, které se však během dne několikrát dosti rychle měnilo, déšť byl sice vždy krátký ale docela silný. Tak jsme si museli ve starém městě koupit pláštěnky za 8 euro, no nekup to.
  Staré město „Vanalinn“ je na seznamu UNESKO.
Městské hradby s věžemi jsou z větší části dochované a v původním stavu.
Na nejsevernějším výběžku najdeme Velkou mořskou bránu s věží Tlustá Margareta se stěnami tlustými 4 m, kde bylo v minulosti městské vězení, dnes námořní muzeum. Hned za hradbami je vztyčen pomník 852 obětem námořní katastrofy, ztroskotáni lodi Estonia v roce 1994. Kostel svatého Olafa s nejvyšší věži 120 metrů, ve které měla mít KGB svou špiónskou základnu.
Dále kostel svatého Ducha, jenž má veliký význam pro Estonce, první mše v Estonštině.
Dům Černohlavcu.
 Hradní komplex je rozdělený na Malý hrad nebo také Vnitřní hrad rozkládající se okolo radničního náměstí, jehož dominantou je katedrála Alexandra Něvského. Na protilehlé straně náměstí zámek s růžovou fasádou, sídlo parlamentu. V komplexu Velkého hradu se nachází hlavní katedrála a vyhlídkové terasy s vyhlídkou na město. Poprvé na naší cestě co jsme nebyli spokojení s jídlem. Vzhledově neupravené a chuťově, až nechutné.
Samozřejmě, že jsme museli navštívit Kadriorg, kde se ve středu dlouhého parku nachází barokní palác postavený pro Litevskou milenku Petra Velikého Martu, která se časem stala Petrovou manželkou a ruskou carevnou Kateřinou. Odtud i název Kadriorg „Kateřino údolí“.
Co jsme chtěli navštívit a vidět v Tallinu splněno tak zpět na ubytování. Po cestě se raději stavujeme nakoupit v nonstop potravinách něco na studenou večeři. 23:00 hodin a venku ještě světlo. Nastávají pro nás neuvěřitelné bílé noci.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.47
Známkováno: 17x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist