invelt_unor2



Rumunsko No 1.- Drumm bun 2017

Když tam už skoro všichni byli, měli bychom to taky zkusit... Toto je první pokus o cestopis, tak se omlouvám za zpracování. Zkušení cestovatelé se nad námi pousmějí, někteří si připomenou známá místa a někdo se třeba vydá podobnou cestou. Ale hlavně my si to budeme pořád pamatovat, kdo, kdy, kde a jaký to bylo...

Kapitoly článku

Po předchozích výletech jsme i letos pokračovali  nastaveném trendu v duchu olympijského hesla dále, výše, silněji... Cesta okolo ČR byla v jednom, SK Dukla ve třech, loni na GG a Orlí hnízdo jsme byli čtyři a letos tedy do RO vyrazila sestava pěti strojů a strojníků.

Den 0.- Skupina,,A" ve složení -předseda Písek (Standa,Yamaha Dragstar), Netty (Tomáš, Yamaha XJR 1300) a benjamínek výpravy Tomino (Kawasaki 1000 ,,Zetko") vyjela už v neděli z jihu Čech z mezipřistáním u Balatonu.

Den 1.

Skupina ,,B" -náměstek ( já- Honda Varadero 1000) a cajzl hasič( Jirka- BMW800GS) díky tomu, že ještě měla pracovní neděli, měla plán vyrazit v po v 9.00hod. Po kratičkém zdržení s pojištěním zdraví a techniky jsme už v půl jedné opustili Vysočinu. Tranzit po dálnicích přes Brno, Blavu a Budapešť( H dálnice 1470 HUF) jsme zakončili v 19h v kempu v Makó, kde jsme obě skupiny spojili a já ještě vystřihl před zaparkováním parádního highslaidera( ale ustál jsem ho...)                                                                                                                                             Ujeto 580km + Jirka z Práglu 140km

Den 2.

V úterý jsme překročili RO hranici a přes Timisoaru, Lugoj, Devu, a Sebeš se dostali na vyhlášenou Transalpinu a na ní se ubytovali u přehrady v pensionu Cabana Oasa.                                                                                                                                                                                                                                 Ujeto 390 km

Den 3.

Nastal vrchol zájezdu, ranní cesta po silnici 67C byla prostě ÚŽASNÁ - sucho, liduprázdná cesta, pěkný asfalt a parádní zatáčky. V Novaci jsme doplnili vyschlé nádrže(já říkal-natankuj si před kopcem...) a po silnici č. 67 přes Ramnicu Valcea a Curtea de Arges jsme se po 1,5h čekání na oběd a už včasném natankování najeli na legendární Transfagarašskou magistrálu. Tu popsali už jiní a nekecali... dali jsme si ji tam a zpět celou-cca 200km. Pravda, ze severu je lepší. Jen Nettyho upadlá motka z stojanu a davy lidí a aut na vrcholu nám trošku zkazili úsměv od ucha k uchu. Následovalo ubytování v Corbeni. Schody na Drákulův hrad vyběhneme až příště.                                                                                                                                  Ujeto 400km                                                                                                                       

Den 4.

Bývá kritický... Po ránu hned na výjezdu opět Nettyho ladičky zazvonily o zem, a naladily blinkr, budíky, padáky a výfuk. Vytunili jsme XJRko americkou páskou, pak následovala snídaně u Kaufu v Curtea a měl následovat pohodový přejezd do Banátu přes Targu Jiu a po 67D, kde ale po sérii pěkných zatáček kus před Baile Herculane Tominovi při zastavování skoro v nulové rychlosti padlo Zetko. Bohužel nešťastně na kámen a olej vyteklý z proraženého deklu nám změnil plány.

Jirka jako správný hasič zachránil situaci a vytáhl špagát, který jak říkal už doma, se prý bude hodit. Néé na oběšení nešťastného Tomina, ale zkušeně přivázal Kawu za svoje GSo(nejmenší moto zájezdu) a dalších 50km táhl nepojízdnou motku až do Oršavy. Tam jsme díky ochotnému rumunovi našli servis, kde slíbili opravu. Místo kapely Wohnout na Banát festivalu proběhlo utužování kolektivu a sportovní výkony v konzumaci něčeho ostřejšího v Sportcentru v Oršavě (ubytko za 10eur s klimou,lednicí,sprchou a fitkem).                                                                                                    Neoficiální soutěž, kdo dřív usne, vyhrál předseda...                                                                                                                                                   - trochu jsme se styděli, když jsme odpoledne potkali opravdové motorkáře na fechtlích, kteří spali zásadně pod širákem, ale přepili jsme to...                                                                                                                                                              Ujeto 320km.

Den 5.

Dopoledne jsme rozhodili bagáž mezi ostatní a já s Tomem za zády zajeli kouknout na přehradu Železná vrata a pak do servisu. Motorka opravená nebyla, tak jsme se ještě jeli podívat do Eibenthalu. Tam to stále žilo festivalem.

 

Někteří z nás byli skoro rádi, že spali v Oršově, nemuseli se hledat... Potkali jsme včerejší pinckaře, opravdoví borci, měli namířeno do Splitu-dávali i 250km za den na fechtlu !!!                          

V servisu na další pokus bylo Zetko už pojízdné a tak už jsme otočili kormidla/řidítka směrem domů. Navečer jsme zakotvili opět v Makó, kde nás majitel vítal zase hruškou, jako kdybychom tam bydleli každý týden.

Ujeto 480km.

Den 6.

V sobotu po snídani a tankování nastal opět nudný přesun domů. Ale aby zážitků nebylo málo a Jirka využil peněz vložených do asistenčních služeb, nabral po cestě hřebík a baworák vypustil asi 50km před Budapeští duši a s ní odešel do věčných lovišť i ventilek. Opravný sprej neměl šanci.

 

Zkusili jsme tedy akčnost Maďarů a už po 2,5h čekání na rozpálené dálnici se GSo kurtovalo na odtahovku. Dohodli jsme se, že skupina ,,A" pojede domů a já s Jirkou si ješte projedem hl.město ogarů z paprikášova. V značkovém servisu BMW(kvůli pojistce) byla kupodivu v sobotu odpoledne tma a tak nás zachránil pneuservis o pár ulic dál. Oprava za 15min. a 20eur(práce+nová duše) a pak za silného protivětru a malé přeháňky palba domů. Ještě jsme v Šakvicích stihli doplnit zásoby domácí vinotéky a v 22h. nás vítala rodinka u večeře na Vysočině.                                                  

Ujeto 680km

Domů jsme dojeli ve zdraví, nadšení a spokojení. Nikdo nás nepřepadl, neokradl, medvědi nás nesežrali a už cestou domů jsme věděli, že to nebyla poslední cesta na ,,balkán". Rumuni mají kupodivu docela pěkné, kvalitní silnice, alespoň tedy ty hlavní, jezdí víc než svižně, po vesnicích min.70-90km/h, tak jsme se museli přizpůsobit...  Největší stres a nebezpeční řidiči byli však u nás na D2 a D1.

Příští rok tedy snad opět dále, výš a kdoví kolik nás pojede. A třeba ne jen do Rumunska...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.25
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist