Na motorkách poprvé v Rumunsku

Rumunsko 30.6.-8.7.2023. Poprvé v Rumunsku.

Pro ty co neradi čtou ve zkratce. Projeli jsme: Salina Turda, Transalipina, Transfagaraš, hrad Huneadora, Decebalus rex, Banát, Balaton.

1.Úvod

 Jak to bylo. Na konci loňské motodovolené s Pavlem a Ondrou, se mně Ondra zeptal, kam příště. Plácnul jsem, pod dojmem cestopisů z Motorkářů, Rumunsko a nechal to být. Okolo vánoc, se mně v práci Lukáš zeptal, jak to bude s tím Rumunskem. Začal jsem o motodovolené uvažovat. Znovu pročetl dostupné cestopisy, vybral, co by stálo za vidění. Na Mapy.cz zadal nápady do trasy, doplnil další body zájmu, vyřadil časově náročné cíle a vypadl plán mototrasy.V práci jsem trasu nadhodil Lukimu a Ondrovi, odsouhlasili ji a optali se, jestli můžou někoho přibrat. Tak do party přibyl Honza a Tomáš. Je to klišé, ale bylo nás pět.

2.   Přípravy (CZ, PL)

Abychom se vzájemně poznali, a doladili trasu, sešli jsme se už v březnu u nás v osvěžovně.

Trasa se odsouhlasila. Jen Ondra s Lukášem navrhovali jet nočním vlakem v pátek 30.6 z Prahy do Košic. To mi nesedlo, vlakem se mi nechce. Dal jsem protinávrh, že pojedu po ose, bo sem motorkář, a počkám na ně ráno v Koších. Honza se přiklonil ke mně, že se též rád projede. Tomáš to viděl podobně, že ve vlaku by se bumbalo a ráno by bylo mrtvo. Tož otázku vlaku jsme nechali otevřenou, na trase a cílech jsme se shodli. Klasika pro prvorumuny: Transalpina, Transfagaraš, Banát a solné doly. Když vyjde čas Drakulův hrad a další atrakce. Cestou zpět se vykoupat v Balatonu, protože pojedeme okolo.  A též poznat místní obyvatelstvo. Snad se s nimi nějak domluvíme. Spát že budeme ve stanech po kempech, kam dojedem tam budeme, bez velkého plánování.

 Abychom si zkrátili čekání na léto a zkusili, jak nám to bude společně jezdit, dali sme si v květnu trasu kolem Krkonoš a Jizerek. Z Jablonce do Vrchlabí, Horní Malou Úpy, Kowary, Zastávka u Flippra na smaženou rybu, Sklarzskou Porebu, Swieradov Zdroj, Nové město pod Smrkem a Libercem domů. Okruh   cca 220 km. Čechy a Polskem. Ač máme rozdílné stroje: Suzuki Bandit 650S, Suzuki V-Storm 650, Yamaha XJR 1300, BMW F800GS Adv, Suzuki V-Storm 650, šlapalo to. Též se většinou odsouhlasil přesun po vlastníchkolech do Košic, vlakem třeba příště.

3.  Z Turnova na Liptovskou Maru (CZ-SK)

Přišel den D. 30.6. v 8.00ráno+10min. se sjíždíme v Turnově na pumpě. Kontrola upevnění kufrů, dofouknutí pneu, domluveni trasy. Jičín, Hradec, Vysoké Mýto po nové dálnici. Litomyšl, Olomouc, Val. Meziříčí na slovenský Makov. Tomáš má trasu najetou, tak vedl. A vedení mu zůstalo.

 Cesto sem rozesmál Lukyho. Někde před Litomyšlí ležela na cestě přejetá liška. Zrovna jsem se kochal a lišku postřehl na poslední chvíli. Tak sem přidal, odlehčil předek, GSo se zhouplo a pokračoval sem.  Pak se na pumpě Luky, jel poslední, ptá, víš o tom že si přejel zdechlinu? „Jo, proč?“ Prý, sem se musel smát, jedeš, zhoupneš se a plesk, vyletí flák hnusu, nestíhám uhnout, plesk mám lišku na přilbě. Přesně na plexi.  Otřu ho a ty si jedeš jak pán v klidu dál. Ještě sis pokrčil rameny, jakoby nic. Oběd v motorestu u Pelikána za Valašským Meziříčím.

Pokračovali jsme na Slovensko na Makov, a Žilinu. V Žilině jsme vytuhli na průjezdu městem. Jediná křižovatka se semafory nás zasekala na 50minut. S kuframa jsme nemohli kličkovat a nikdo neprojevil snahu uhýbat, vytvořit uličku pro záchranáře, natož pro nás. Přežili jsme, ale emoce stříkaly. Uklidnili jsme se a doplnili tekutiny na pumpě za městem. Pokračovalo se na Liptovský Mikuláš, do kempu u Liptovské Mary.

Přijeli jsme k recepci kempu Mara camp v obci Liptovský Trnovec. Nikomu se nechtělo rozdělávat stan, proběhla krátká porada, že se zkusíme zeptat, jestli nemají chatku. Měli, chatku pro 6, i s parkováním hned vedle. Brali jsme. Rychle jsme opatřili motorky, převlíkli motohadry a šli si zaplavat, na pivo, večeři. 

 U pivka, Zlatýho Bažanta, a za zvuků Michla Davida z repráků u kiosku, sme pokecali s klukama od Plzně s Scramblerem 1200 a, nepamatuju si druhý stroj. Dali nám pár tipů a rad, kudy a kam v Rumunsku.  Z Banátu doporučili Gernik, ve Svatý Heleně že nic moc není. Též že doly Salina Turda stojí za vidění. Na spaní doporučili kempy s plotem jako ochranou proti medvědům. A na medvědy, že stačí houska. Jsou prý zvyklí na lidi a chtějí jen mňamku. Také nám Ondra sdělil, že se mu rozpadá nová LS2 přilba. Prý vytrousil šroubek, tak jsme na netu hledali železářství, nebo nějaký podobný obchod. V Liptovském Mikuláši je OBI, tak plánem další cesty je OBI market. Ještě nás Lukáš upozornil, že chrápe. Nekecal.

 Přesun ze Slovenska do Rumunska. (SK-HU-RO)

Ráno se koupili zásoby pití a snídaně v Lidlu. U kroisantů se dohodl plán cesty. Na Košice, Spišskou Novou Ves, Trebišov a poté do Maďarska. Pak podle navigace mimo dálnice Maďarskem do Rumunska. Též se zajelo do OBI pro šroubky. Minimální množství M4 je 10 za 5 centů. Opravila se přilba a jelo se dál vstříc zážitkům.

 Při tankování na pumpě jsme si všimli ukazatelů na Štrbské pleso. Mimo trasu to bylo jen 10km, tak jsme zajeli i tam.  Pár slov: komerce, drahota. Nevkusné hotely a apartmány jsou vidět z daleka a kazí pohled na vrcholky Tater. Parkování 5 Eur. na hodinu za 1 motorku. To sme nedali. Tak jsme se píchli k chodníku a hned u nás obecní policie, že takto nie. Tak jsme se jen vyfotili, že jako byli jsme tu, a pokračovali dál.

 Projížděli jsme Spišským podhradím, okolo Spišského hradu, kolem Východného k Levoče.

U Východného plno autobusů a lidí v krojích. Jak říká kolega východňar v práci. Tam se pořád něco děje. Neustálý folklorný festival. U Levoče potkáváme několik procesí s monstrancemi a duchovními v čele. Opět informace od kolegy. V Levoči se kdysi udál zázrak, snad zjevení svatého. Je tam chrám s oltářem od mistra Pavla, a ani minulý režim nedokázal potlačit náboženská shromáždění. Prý tam bývá i 150tis lidí. A problémy s dopravou. Měli sme kliku.

Oběd jsme si dali v bufetu u památníku na bitvu 2ww: Darqovské bojisko.

U Košic, by sme je objeli jsme najeli na dálnici. Jel jsem první, trochu zatáhl za heft a roztrhali sme se. Odbočku na Košice východ, poslední Lukáš minul. Tak sme zastavili, Tomáš Lukimu zavolal, díky mapám se získala Lukiho poloha, čekal na pumpě, a dojeli sme si pro něj.

Jelo se dál na Trebišov a Spišskou Novou Ves. Na okraji Spišské Vsi naši pozornost upoutaly příslušnice místního etnika nabízející u silnice houby, brak a možná i sebe. Obydlím tam byly výstavní apartmány z na sebe poskládaných tvárnic, s vytlučenými okny, střechou z vlnitého plechu, ale pozor na každé té střeše satelitní parabola. Rychle pryč.

Přejezd do Maďarska a průjezd Maďarskem byl rychlý. Minimum vesnic, kde se 50km/h. opravdu drželo, přes akátové lesy, kde šlo i 110 jet. A už sme ve Vállaj. A tam kontrola. Jak jsme tu zvykli přejet rovnou bez zastávky do Polska, Německa, Rakouska, tak to bylo překvapení. Menší kolona, čekání 30min. a jsme u okénka. Občanku, pas, řidičák, techničák. Otevřete kufry. Trvalo, než jsme pochopili, co že uniformy po nás požadují, maďarsky neumíce. Projeli jsme, jsme v Rumunsku.

A hned zažíváme situaci o které jsme do teď jen četli. První místo za hranicí, Carei. Zastavuje doprava, protože po silnici jde stádo krav z pastvy domů. Díky časovému posunu je už půl 7 večer. Majitelé přicházejí a krávy si ze stáda oddělují a berou dom. Po chvíli můžeme jet. A vidíme. Na konci stáda, vysmátí policisté ve služební Dáčii na blikačkách kontrolují situaci. Absolutní pohoda.

Pokračujeme dále na Tasnad. Projíždíme okolo svatebčanů vycházejících z kostela. Ozdobená auta troubí, troubíme a blikáme též. V Tasnadu stavíme na benzině doplnit nádrže a dohadujeme se, že už je nejvyšší čas hledat nocleh. Jak stojíme, míjí nás kolona svatebčanů, kteří na nás před chvilkou troubili. Hledáme nocleh a internet ukazuje ubytování i kemp, ale tak nějak neurčitě. Navrhuji, pojedeme a uvidíme zimmer free, nebo freerooms, zastavíme a uvidí se. Nevidělo se, na co jsme zvyklí zde neplatí. Jsme v Rumunsku, až po chvíli mi došlo, že ubytování se překládá jinak. Je to cazare, už to vím. A už stavíme u prvního domu s touto cedulí. Mají jen pokoj pro 2. Ale zavolají sousedům a za chvilku si pro nás přijede auto, s řidičem v obleku a odvedou nás před rodinný dům, tam že nás ubytují. Řidič cestou nabere dalšího borce a že jedou na tu svatbu, kterou jsme míjeli.

 Ubytování v soukromí. Paní dává německy. Syn, učitel tělocviku anglicky, motorky ve dvoře, 5 lidí, 1 noc. Dají nám dva pokoje s koupelnou k večeři nám zajistí pizzu a pivo z nedaleké pizzerie. A to vše za 130 Eur. Když se to vydělí 5 ,tak ubytování včetně jídla a piva vyšlo za hubičku. Stany opět nerozbaleny. Po vybalení věcí, lehké údržbě a přikrytí motorek jsme si sedli pod altán a už nám pan domácí přinesl košt. Domácí pálenku, prune. Ochutnáme a ona to slivovice a dobrá. Přinesli nám i plody zahrady, vynikající rajčata, papriky, klobásy, špek.