invelt_unor2



Enduro vejlet

Moje první cesta na Transalpovi do enduro světa ve společnosti skvělé party lidí.

Kapitoly článku

S většinou z této party se znám víc než deset let. A vždycky, když jsem četl Milánkovy cestopisy, slintal jsem si do klávesnice. Letos to poprvé vyšlo a já konečně mohl vyrazit s nimi, za hranici všedních dnů na vytoužený trip.

Ještě dvě poznámky k cestopisu. Konečná trasa se určila těsně před odjezdem, kdy jsem byl offline na rodinné dovolené, a tak jsem měl jen mlhavou představu, kudy se budeme toulat. A to, že cestopis budu muset napsat já, jsem se dozvěděl v půlce výletu jen tak mezi řečí.

Pro lidi co se nedostanou na m.cz v pracovní době, jsem napsal jednostránkový výcuc:

Osoby a obsazení:

Freewind 650 oranžový – Bohunka

Freewind 650 modrý – Milánek

Tiger 955i – Labakov

Transalp 600 – Jirka a Eliška

Transalp 650 – Daryth

1. den    Sraz v Olomouci u Bohunky. Odjezd se zpožděním, z důvodů zácpy (dopravní) před Olomoucí. Milánkova online navigace nás vede mimo kolony. Na Slovensku oblékáme nemoky, páč tam fest prší. Nestíháme denní plán a spíme v kopcích před Svidníkem. Konzumace piva, řízků a pozorování zatmění měsíce.

2. den    Památník u Svidníku, Dukelské údolí smrti s tanky a zákopy v krajině. Dukelský památník a svačina pod odstaveným letadlem. Od rána je vedro. Před hraničním přejezdem (Ubľa) na UA vypínáme v mobilech data. Na Ukrajině nás chytá avizovaný déšť. Pár kilometrů za hotelem U Lva Bohunka na hlubokém štěrku padá. Je šikovná a tak se nic nestalo. Rušíme předem domluvenou družbu s Jawaři (což mě zachraňuje před otravou alkoholem). Později nacházíme plácek na spaní u řeky. Kolem jsou vysoké Bolševníky.

3. den    Ráno mi do rozdělaného stanu při balení dost naprší. Ostatní si chvilku počkali a v klidu balí bez deště. Nádherný Syněvirský průsmyk a nezáživné Synevirské „Štrbské pleso“. Oběd s výborným borščem proběhl v Koločavě na Četnické stanici. Opět je vedro a tak tam na chodníku sušíme deštěm zmáčené věci. Náhodou se tam i potkáme s Jawaři. Perfektní endurová vložka při přejezdu k rumunským hranicím a dechová zkouška od policejní kontroly. Na hranicích s Rumunskem (Solotvyno) po nás chtěl ukrajinský celník dárek. Řekli jsme mu, že Eura už nemáme. V Rumunsku vybíráme Leiky, nakupujeme pivo. Flek na spaní nacházíme na hřebeni nad městem Petrova.

4. den    Krásné ráno = vedro. Naše první zastávka v Rumunsku je klášter Prislop a malý enduro trip k výhledu do hlubokého údolí s výhledem na město Statiunea Borsa. Další zastávky v klášterech Moldovita a Sučevita. Odkud odjíždíme za deště. Podceňujeme situaci a za tmy ze zoufalství doplňujeme nejdůležitější zásoby (pivo) v malém pajzlu. Nestíháme najít slušný plácek na spaní, a tak bereme v městečku Varta Dornei pension Vila Julia. Teplá večeře a suchá postel pro šest lidí v pokojíku pro tři. Aspoň se všichni vykoupeme.

5. den    Krásné ráno = vedro. Cestou způsobuji dopravní chaos, když ze sebe v koloně na červenou sundávám bundu a nestihnu to. Z vedra utíkáme, když navštěvujeme městečko Turda a zalézáme si do chládku vyhlášeného solného dolu. Vysoký ochoz z letmo uchycených trámů ve stěnách ze soli nebudí důvěru. Dole bylo ruský kolo, minigolfové hřiště, ping-pongové stoly, lodičky v solném jezírku s elektrifikací vedenou pod vodou. A taky spousta schodů, ale kdo byl línej, mohl využít moderní výtah. Další cesta nás zavedla ke kaňonu Cheile Turzii, při jehož pěší prohlídce jsme brutálně zmokli a museli jsme se schovat pod most. Naštěstí Bohunka vytáhla převlek za tučňáka a tím zachránila naši výpravu před trudnomyslností. Kousek za Turdou máme vytipovaný plácek v malém kaňonu vedoucím k nějakému pensionu. Klid tam úplně není, ale je nám to jedno a koupeme se v místním potůčku.

 6. den   Krásné ráno = vedro. Ráno nakupujeme v Penny zásoby. V horách se setkáváme s jak s absolutním symbolem svobody - volně pasoucím se stádem koní, tak s jejím opakem - když potkáme koně se svázanýma předníma nohama, tak aby nemohl utéct. Dnes nás čeká další enduro vložka a v lesích se potkáváme s Čechy na motorkách se čtyřkolkou, na které utrhli ventilek. Sotva se z lesa zase napojíme na úzké horské asfaltové cestičky, zase hustě leje. Protože není kde zastavit, tak než se schováme do nemoků, jsme zase slušně mokří. Dnešní cíl je kemp Cetetiile Ponorului. Tráva je tam tak podmáčená, že si všichni musíme držet motorky a Eliška nám zatím hledá šutry pod stojánky. Po obědě jdeme na nádherný výšlap projít si nedalekou propast (kam se hrabe Macocha). Potokem v jeskyni na dně propasti až na konec jeskyně, a prohlédnout si největší skalní portál do jeskyně v Evropě. Večer utrácíme poslední Lei za piva, Milánek s Bohunkou dělají chlebíčky a Jirka dojí tygra, loká u toho benzín a pak kouří doutník.

7. den    Ráno pro jistotu odjíždím v nemokách. Dlouhý přesun domů – Rumunsko (Salonta), Maďarsko (Rajka), Slovensko (Kúty), Česko. Před Bratislavou se ptám na čas příjezdu, a jestli nezmokneme. Hádejte, jak se vyplnila odpověď: „V Bratislavě nikdy nejsou kolony a tomu mraku támhle se vyhneme.“? Takže mohu prohlásit, že každý den výletu bylo vedro a zároveň jsme každý den zmokli.

8. den    Jdu do práce a chtěl bych jet ještě jednou. Bylo to super!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.42
Známkováno: 12x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist