Sbírání prvních alpských zkušeností

V první kapitole se trochu rozpovídám o dlouhém plánování, které nakonec dopadlo úplně jinak, takže vy, které nezajímá kudy jsem nejel, ale jen to, kudy jsem nakonec doopravdy jel, přeskočte rovnou na druhou kapitolu.

Jsem motorkář začátečník. Léto 2022 byla moje první moto-sezóna, jezdil jsem jen kolem komína a najezdil jsem jen kolem 4.000 km. Celou zimu 2022/2023 jsem pak tady na motorkářích.cz hltal vaše cestopisy, záviděl jsem a snil, že v létě 2023 konečně i já vyrazím někam za hranice všedních dnů. Srdce mi bušilo pro takové ty Vršiče, Sella Rondy, Stelvia...

Ani jsem moc neuvažoval, že bych se pro tento plán zkoušel domluvit s někým dalším. Chtěl jsem jet radši sám. Autem po Evropě už něco málo najeto nám a muset se s někým synchronizovat mi vždycky připadalo spíš tako starost navíc. Na motorce navíc různí lidé chtějí jet různě rychle, mají různě vytrénované sedací svaly a tak za den chtějí ujet různý počet kilometrů. Já moc natrénováno nemám a měl jsem pocit, že kdybych vyrazil s nějakou zkušenou bandou, byl by to opruz pro všechny. Radši si pojedu svoji pohodičku svým tempíčkem. Že bych se někde ztratil se nebojím, že by mě někde někdo přepadl a znásilnil se taky nebojím, takže jet sólo mi připadá jako jednodušší a bezstarostnější varianta. V druhé kapitole o tomto tématu nicméně ještě bude řeč.

Datum byl jasný už od podzimu 2022: čtvrtek 31.8.2023 - neděle 3.9.2023, protože v tom termínu žena s dětma jedou na hory na "dámskou Apaluchu" a já mám tím pádem poměrně ojedinělé volno.

Je jasné, že za čtyři dny Slovinsko a Itálii nezvládnu, ale v květnu padá z nebe nápad a impulzivně kupuju lístek na autovlak do Splitu na středu 30.8. Přes den ještě pomůžu rodině pobalit na jejich výlet, večer odjedu do Vídně, nasednu na vlak, ve čtvrtek ráno se probudím ve Splitu a budu mít čtyři dny na to, abych projel Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko.

Plán se postupně ustálí nějak takhle:

Den první, čtvrtek: Jadranskou magistrálou ze Splitu někam ke Krku. Je to asi 340 km, což je asi o 100 víc, než je můj dosavadní denní rekord, ale když na to budu mít celý den, tak to musím zvládnout i s několika zastávkami na koupání. Měl bych chuť to z Biogradu vzít trajektem na ostrov Pašman, po mostě na ostrov Ugljan a pak trajektem na pevninu do Zadaru. Znám tam spoustu nádherných koupacích plážiček a šotolinové cesty po kopečcích s dechberoucími výhledy. Ale jsem realista, nebudu si napoprvé dávat moc velké cíle, pevnina pro začátek bude muset stačit. Na pobřeží u Krku mám vytipované nějaké kempy, povezu si stan. Apartmán bych hledal kdyžtak až na místě v případě nějakých potíží.

Den druhý, pátek: od Krku dojedu do vodáckého kempu u Soče pod Vršičem. To je kolem 250 km, se zajížďkou přes Mangart nějakých 290 km. Mělo by být dost času i na koupání a na večerní procházku k prameni řeky Soče.

Den třetí, sobota: přes Vršič a Korensko do vodáckého kempu v Palfau. To by mohlo být buď 260 km nejkratší cestou nebo taky klidně 320 km se zajížďkou třeba přes Sölkpass nebo přes Innerkrems a Obertauern. Tou dobou už budu mít za sebou dva dny v sedle, takže už budu vědět, jestli si můžu dovolit dělat kochací zajížďky nebo radši ne.

Den čtvrtý, neděle: ráno si vyjedu na Hochkar, pak se stavím u pramene Salzy, a pak už hurá domů, kolem 330 km.

Celého čtvrt roku, co zbývalo od koupě jízdenky do odjezdu, jsem tenhle plán skoro denně přeměřoval a propočítával na mapách, vymýšlel zajížďky a zastávky, něco jako když se těšíte na první sex.

Den pravdy se blíží, nervozita stoupá. Nemám moc čas nakupovat vybavení, ale pořád se utěšuju, že času je ještě dost. Na doporučení kamaráda cyklo-cestovatele kupuju v Dekáči extra skladný nafukovací polštářek a karimatku, po vyfouknutí se obě věci sbalí do válečku 10x10x20 cm (o karimatce ještě uslyšíte ve druhé kapitole).

Týden před odjezdem jsou ve Slovinsku záplavy, na rakouských hřebenech je prý půl metru sněhu, Großglockner a Stelvio jsou údajně zavřené. U nás lije jako z konve. Nervozita stoupá ještě víc, a není to taková ta příjemná nervozita. Kontroluju předpovědi počasí každých pět minut. Čtvrtek+pátek má pršet (opalování a koupání v moři můžu z plánů vyškrtnout), v sobotu by mohlo být pěkně, v neděli už zase pršet. Když zbývá do odjezdu týden, jsem ještě v klidu, vím, že tyhle dlouhodobé předpovědi je potřeba nebrat vážně, protože se za týden ještě dvakrát otočí vzhůru nohama. Jenže dny ubíhají a předpověď na víkend se vůbec nehýbe. Webkamera na Vršiči ukazuje lidi v zimních bundách a viditelnost tak 50 metrů.

Ne že bych ještě nikdy nechytil na motorce nějakou kapku, a ne že bych plánoval do smrti jezdit jen v suchu. Párkrát už jsem promokl na kost, když mě zaskočila nečekaná přeháňka. Ale bylo to vždycky nadohled od domova, kde na mě čekala teplá sprcha a suché oblečení. Několikadenní jízdu v dešti ještě nemám nacvičenou a nemám na to vybavení (nepromoky zajedu koupit, hned jak bude čas...). Samozřejmě že dřív nebo později i tuto zkušenost budu muset získat, ale že bych musel úplně všechny motorkářské zkušenosti získat koncentrované do jednoho víkendu? Lepší by bylo získávat je postupně, jednu po druhé.

​Den před odjezdem teprve jedu koupit ty nepromoky, které mám už dlouho vybrané, ale přišlo mi jako blbost je objednávat přes internet bez vyzkoušení, a dřív jsem to nezvládl. Překvapení: nemají návleky na rukavice. Nejenom ty, co jsem měl vyhlídnuté, ale ani žádné jiné. Přitom celé léto až do včerejška jich měli skladem dost. Takže mám jen bundu a kalhoty. Návleky na boty neřeším, věřím že boty vydrží vody dost.

Ještě v den odjezdu v poledne nevím, jestli odpoledne vyrazím nebo ne. Nakonec nechávám vlak ujet. Ve čtvrtek, kdy už jsem měl frčet Jadranskou magistrálou, jsem ještě doma a prší. Ale předpověď pro Rakousko (na rozdíl od Chorvatska a Slovinska) vypadá docela rozumně: v pátek a sobotu by mělo být pěkně, v neděli zase pršet. Takže narychlo vzniká náhradní plán: Vyrazím v pátek ráno, dojedu aspoň k prameni Salzy, přespím v Palfau. Kdyby náhodou do sobotního rána změnili nedělní předpověď (asi 10 mm vody), tak nechám stan stát v Palfau a projedu se nalehko třeba přes Schladming do Obertauernu a přes Sölkpass zpět do Palfau, přespím druhou noc a v neděli pojedu domů. Pokud by předpověď na neděli byla v sobotu ráno pořád stejná, tak vezmu nohy na ramena a vyrazím domů rovnou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE